Page 142
Tohle knihkupectví se pro mě stalo majákem odborné literatury.
Fotografie letiště Toblach z roku 1915.
Moji kamarádi při pózování pro živý obraz na témže letišti
o 109 let později.
Ještě na jednu návštěvu u Schmidtů se mnou v červnu vypravil
Honza Kaše (druhý zleva), jeden z mých guru pro témata z první
světové války. Gabi a Uwe s námi na památku vytvořili tohle
selfie.
Na počátku června jsem se vracel z krát-
ké dovolené s dvěma kamarády. Byli jsme
na pár dnů v Jižním Tyrolsku. Oba jsou
čerství penzisté a zúčastnili se maratonu,
který začínal v Cortina d’Ampezzo a jeho
cíl se nacházel v městečku Dobbiaco (Tob-
lach). Já, jako nejmladší účastník výpravy,
jsem dělal během závodu řidiče a měl jsem
na starosti výměnu bot, pití, čokoládu atd.
Nejenže nejsem schopen uběhnout to, co mí
starší kamarádi, ale z fotografií z této do-
volené jsem s velkou hrůzou zjistil, že bych
měl pořádně zhubnout.
Kamarádi samozřejmě neunikli mému
letecko-historickému hobby, a tak jsem je
přinutil pózovat jako živý obraz na letišti
v Toblachu. Napodobili dobře známou foto-
grafii z počátku léta 1915, na níž je na tom-
to letišti zachycen Pfalz A.I z bavorského
Feldflieger Abteilung 9. Letoun byl doplněn
červeno-bílým nátěrem, aby vzbuzoval do-
jem, že se jedná o rakousko-uherský stroj.
Přestože Německá říše tou dobou ještě
nebyla ve válce s Itálií, FFA 9b prováděl
s takto zbarvenými stroji bombardování
italských cílů.
A nesmím zapomenout, že jsem si díky
všímavosti kamarádů pořídil v Passo di
Falzarego publikaci o letecké válce nad
Dolomity.
Ale abych se vrátil k tématu návratu
z dovolené, na cestě do Prahy jsme zastavili
v Mnichově. V mém oblíbeném knihkupectví
Christian Schmidt jsem si měl vyzvednout
objednané knihy. Moje objednávka byla
v pořádku připravená, ale Uwe, který spo-
lečně s Gabi Schmidt v knihkupectví pra-
cuje, pro mě přichystal studenou sprchu.
Oznámil mi, že na konci srpna tohoto roku,
po více než půl století, jejich obchod končí.
Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pu-
sou a informace o tom, že mají kvůli tomu
na knihy slevy mě moc neuklidnila.
Schmidtovo knihkupectví totiž nebylo
jen tak ledajaké knihkupectví. Specializo-
valo se na témata dopravních prostředků,
vojenské techniky a vojenské historie. Bez
přehánění se dá říct, že po desítky let bylo
celosvětově pro fanoušky této literatury
doslova majákem oboru. Toto knihkupectví
nebylo jen symbolem spolehlivosti a pocti-
vosti, ale knihy byly na cestě ke klientům
vždy zabaleny s mimořádnou péčí.
Poprvé jsem se o tomto knihkupectví
dozvěděl na konci 80. let, když mě Ruda
Waniek, šéf našeho modelářského klubu,
ukázal Schmidtův knižní katalog. Byl do-
slova nabitý tituly z celého světa s krátkým
a velmi výstižným popisem. Do knihkupec-
tví jsem vyrazil s kamarády z klubu hned,
jak padla Železná opona. Jeli jsme Škodou
120, takže si umíte představit, že to byla
cesta sice dlouhá, ale ne příliš pohodlná.
V jednu chvíli nás dokonce při jízdě do kop-
ce předběhla srna. Teprve pak jsme zjistili,
že motor běží jen na tři válce.
V knihkupectví jsem si připadal jako dítě
v cukrárně. Mé srdce zaplesalo. Poprvé
jsem mohl prolistovat publikace Model Art
a pár jsem jich za našetřené německé mar-
ky zakoupil. Tou dobou jsem už byl hodně
zaměřený na japonskou leteckou historii.
Později jsem do knihkupectví vyrážel
s kamarádem Vaškem Knotkem, mým
spolužákem z japonštiny na Státní jazyko-
vé škole. Jezdili jsme malým autobusem
z Prahy k mnichovskému hlavnímu nádra-
ží. Do knihkupectví jsme chodili pešky, což
byla trasa dlouhá asi 8 kilometrů, abychom
ušetřili za jízdné a peníze mohli investo-
vat do knih. S nástupem bankovních karet,
k němuž došlo poměrně záhy, se vše zjed-
nodušilo a z Mnichova do Prahy začaly pu-
tovat balíčky.
S příchodem internetu vznikla i webová
stránka knihkupectví Christian Schmidt.
Její obsah byl totožný s katalogem, který
celkem logicky po pár letech přestal vy-
cházet. Ale pár jich mám ještě na památku
schovaných. Ale hlavně mám díky tomuto
knihkupectví velkou řadu publikací, z kte-
rých trvale čerpám informace pro sebe
a pro své kolegy.
Pro ty, kdo se s tímto knihkupectvím do-
sud nesetkali, je asi teď trochu zřejmější,
proč mi bude tolik chybět. I pro mě bylo
majákem v mém segmentu knižního trhu.
Rodině Schmidt i dalším lidem, kteří se po
více než půl století o své klienty starali,
moc děkuji.
A teď nevím, kde budu knihy nakupovat.
Z Amazonu mě občas knihy přijdou leda-
byle zabalené a poškozené tak, že to by se
u Schmidtů nikdy stát nemohlo.
SMUTNÝ NÁVRAT Z DOVOLENÉ
Text: Jan Bobek
INFO Eduard142
Červenec 2024