Tail End Charlie
Smutný návrat z dovolené
Na počátku června jsem se vracel z krátké dovolené s dvěma kamarády. Byli jsme na pár dnů v Jižním Tyrolsku. Oba jsou čerství penzisté a zúčastnili se maratonu, který začínal v Cortina d’Ampezzo a jeho cíl se nacházel v městečku Dobbiaco (Toblach). Já, jako nejmladší účastník výpravy, jsem dělal během závodu řidiče a měl jsem na starosti výměnu bot, pití, čokoládu atd. Nejenže nejsem schopen uběhnout to, co mí starší kamarádi, ale z fotografií z této dovolené jsem s velkou hrůzou zjistil, že bych měl pořádně zhubnout.
Kamarádi samozřejmě neunikli mému letecko-historickému hobby, a tak jsem je přinutil pózovat jako živý obraz na letišti v Toblachu. Napodobili dobře známou fotografii z počátku léta 1915, na níž je na tomto letišti zachycen Pfalz A.I z bavorského Feldflieger Abteilung 9. Letoun byl doplněn červeno-bílým nátěrem, aby vzbuzoval dojem, že se jedná o rakousko-uherský stroj. Přestože Německá říše tou dobou ještě nebyla ve válce s Itálií, FFA 9b prováděl s takto zbarvenými stroji bombardování italských cílů.
A nesmím zapomenout, že jsem si díky všímavosti kamarádů pořídil v Passo di Falzarego publikaci o letecké válce nad Dolomity.
Ale abych se vrátil k tématu návratu z dovolené, na cestě do Prahy jsme zastavili v Mnichově. V mém oblíbeném knihkupectví Christian Schmidt jsem si měl vyzvednout objednané knihy. Moje objednávka byla v pořádku připravená, ale Uwe, který společně s Gabi Schmidt v knihkupectví pracuje, pro mě přichystal studenou sprchu. Oznámil mi, že na konci srpna tohoto roku, po více než půl století, jejich obchod končí. Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou a informace o tom, že mají kvůli tomu na knihy slevy mě moc neuklidnila.
Schmidtovo knihkupectví totiž nebylo jen tak ledajaké knihkupectví. Specializovalo se na témata dopravních prostředků, vojenské techniky a vojenské historie. Bez přehánění se dá říct, že po desítky let bylo celosvětově pro fanoušky této literatury doslova majákem oboru. Toto knihkupectví nebylo jen symbolem spolehlivosti a poctivosti, ale knihy byly na cestě ke klientům vždy zabaleny s mimořádnou péčí.
Poprvé jsem se o tomto knihkupectví dozvěděl na konci 80. let, když mě Ruda Waniek, šéf našeho modelářského klubu, ukázal Schmidtův knižní katalog. Byl doslova nabitý tituly z celého světa s krátkým a velmi výstižným popisem. Do knihkupectví jsem vyrazil s kamarády z klubu hned, jak padla Železná opona. Jeli jsme Škodou 120, takže si umíte představit, že to byla cesta sice dlouhá, ale ne příliš pohodlná. V jednu chvíli nás dokonce při jízdě do kopce předběhla srna. Teprve pak jsme zjistili, že motor běží jen na tři válce.
V knihkupectví jsem si připadal jako dítě v cukrárně. Mé srdce zaplesalo. Poprvé jsem mohl prolistovat publikace Model Art a pár jsem jich za našetřené německé marky zakoupil. Tou dobou jsem už byl hodně zaměřený na japonskou leteckou historii.
Později jsem do knihkupectví vyrážel s kamarádem Vaškem Knotkem, mým spolužákem z japonštiny na Státní jazykové škole. Jezdili jsme malým autobusem z Prahy k mnichovskému hlavnímu nádraží. Do knihkupectví jsme chodili pešky, což byla trasa dlouhá asi 8 kilometrů, abychom ušetřili za jízdné a peníze mohli investovat do knih. S nástupem bankovních karet, k němuž došlo poměrně záhy, se vše zjednodušilo a z Mnichova do Prahy začaly putovat balíčky.
S příchodem internetu vznikla i webová stránka knihkupectví Christian Schmidt. Její obsah byl totožný s katalogem, který celkem logicky po pár letech přestal vycházet. Ale pár jich mám ještě na památku schovaných. Ale hlavně mám díky tomuto knihkupectví velkou řadu publikací, z kterých trvale čerpám informace pro sebe a pro své kolegy.
Pro ty, kdo se s tímto knihkupectvím dosud nesetkali, je asi teď trochu zřejmější, proč mi bude tolik chybět. I pro mě bylo majákem v mém segmentu knižního trhu. Rodině Schmidt i dalším lidem, kteří se po více než půl století o své klienty starali, moc děkuji.
A teď nevím, kde budu knihy nakupovat. Z Amazonu mě občas knihy přijdou ledabyle zabalené a poškozené tak, že to by se u Schmidtů nikdy stát nemohlo.
Text: Jan Bobek
Tohle knihkupectví se pro mě stalo majákem odborné literatury.
Ještě na jednu návštěvu u Schmidtů se mnou v červnu vypravil Honza Kaše (druhý zleva), jeden z mých guru pro témata z první světové války. Gabi a Uwe s námi na památku vytvořili tohle selfie.
Fotografie letiště Toblach z roku 1915.
Moji kamarádi při pózování pro živý obraz na témže letišti o 109 let později.