Page 56
BOXART STORY #84201
Jagdgeschwader 5 působila po většinu své
bojové historie na severu Evropy. Její Stab, I.,
II. a III. Gruppe s Messerschmitty Bf 109 E, F
a G se základnami v severním Finsku bojovaly
především proti útvarům Sovětského letectva
v oblasti Murmansku. Její IV. Gruppe působi-
la hlavně ze základen v Norsku, střetávala se
s letouny RAF a příležitostně rovněž Fleet Air
Arm. Činnost JG 5 v rámci jednoho velkého te-
ritoria byla tedy současně zaměřena jak proti
sovětským jednotkám, tak proti západním Spo-
jencům. Mimo výše zmíněných Jagdgruppe pod
JG 5 spadaly ještě dvě autonomní Staffel
s dvoumotorovými Bf 110 a bitevními Fw 190.
Jagdgeschwader 5 se začalo říkat podle ob-
lasti, kde působila, „Eismeer“ (Ledové moře).
Svou největší slávu zažila v letech 1942 a 1943
při bojích proti Sovětskému letectvu. Počet se-
střelů, jichž její letci JG 5 docílili, byl patrně
2700 nebo ještě vyšší (uvádí se až 3200). Mezi
špičkovými stíhači JG 5 byli dva letci, kteří
v době působení u jednotky docílili 200 vítězství.
Byl to Theo Weissenberger, jenž dosáhl celkem
208 vítězství a Heinrich Ehrler, jehož skóre se
zastavilo na 204 sestřelech.
Letecký boj v této části Evropy byl náročný
nejen kvůli klimatickým podmínkám, ale i díky
poloze slunce během polárního dne, při němž
slunce nezapadá a v nočních hodinách je vidět
těsně nad severním obzorem. Pokud letecký boj
probíhal nad mořem, tak v případě přistání na
hladinu měl letec nedobré vyhlídky na záchra-
nu i v letních měsících.
Boxart, který vytvořil Antonis Karydis, zob-
razuje část leteckého střetnutí, k němuž došlo
20. července 1943 v půl jedenácté večer neda-
leko Vardø v Norsku. Výraznou roli v něm hrál
Hptm. Heinrich Ehrler, pro nějž tato mise vy-
ústila v udělení Dubové ratolesti k Rytířskému
kříži.
Nedaleko Vardø se plavil německý konvoj, na
který se Sověti pokusili během dne několikrát
zaútočit. Poslední nálet dostal za úkol provézt
osm šturmoviků z 46. ŠAP se základnou na leti-
šti Vaenga. První čtveřici vedl velitel pluku Maj.
Michailov a druhou měl na starosti kpt. Kaličev.
Doprovod první čtveřici zajišťovaly Airacob-
ry z 255. IAP SF a druhou skupinu dostaly na
starost Hurricany z 78. IAP. Sovětská formace
odstartovala v 22:36 sovětského času a jeden
ze šturmoviků se musel vrátit kvůli problémům
s motorem.
Michailovova formace v 23:28 zaútočila na
německá plavidla a ohlásila dva zásahy. Kaliče-
vova skupina, zredukovaná na tři stroje, napad-
la dělostřelecká postavení na norském pobřeží
u Kibergu.
V té chvíli už se v prostoru cíle nacházeli
i stíhači s Messerschmitty Bf 109 G z II./JG 5,
kteří odstartovali z nedalekého Kirkenesu. So-
větští stíhači ohlásili pět sestřelených letounů,
které identifikovali jako Fw 190, ale zdá se, že
v tomto střetnutí Němci neutrpěli žádnou ztrá-
tu. Přímo v protektoru boje byly sestřeleny tři
Hurricany a žádný z pilotů nepřežil. Další Hurri-
cane havaroval během návratu. V tomto boji si
Ehrler, jako velitel 6./JG 5, připsal dva Hurrica-
ny jako své 111. a 112. vítězství. Několik dalších
sestřelených Hurricanů, patrně až pět, nároko-
vali další letci z II./JG 5.
Ehrler se během roku 1943 ujal vedení III./JG 5
a v polovině roku 1944 se stal Kommodorem
JG 5. Jeho kariéru však zničil nálet 12. listopa-
du 1944 na bitevní loď Tirpitz. Omyly a nedo-
rozumění na straně řízení leteckých operací
a Kriegsmarine způsobily, že JG 5 se nedo-
zvěděla, kde loď kotví a kde jsou bombardéry!
Výsledek je dobře znám, jenže Ehrler jako Ko-
mmodore JG 5 skončil před soudem, jehož roz-
sudek (tři roky odnětí svobody) po klasickém
monstrprocesu oznámilo BBC den před jeho
zveřejněním!
Díky aktivitě Ehrlerových podřízených se po-
dařilo zajistit další právní podporu a na Hitlerův
rozkaz byl rozsudek změněn na tři měsíce, kte-
ré si měl odpykat po válce. Ehrler se současně
směl vrátit na frontu. Obrazně řečeno si jej pod
svá ochranná křídla vzal Theo Weissenberger
k JG 7 s proudovými Me 262.
U této jednotky také Ehrler na počátku dub-
na 1945 padl v boji. Podle svědků, kteří slyšeli
poslední Ehrlerova slova, de facto provedl se-
bevražedný útok nárazem do amerického Libe-
ratoru.
Část zodpovědnosti za zmatky při ochraně
Tirpitze ležela na bedrech velitele leteckých
operací v Norsku, což nebyl nikdo jiný než Ge-
neralleutnant Eduard Ritter von Schleich, ve-
terán z první světové války a Göringův dobrý
známý. Již tři dny po potopení Tirpitze jej Göring
potichu poslal do zálohy.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
Ledové moře
INFO Eduard56
Červenec 2024