S Mustangem v Boleslavi

V Bolce jsem původně vlastně ani neměl být. Steve mi přidělil Hradec, zbytek byl jeho. Takže když se Hradec přesunul na příští rok, vypadalo to, že letos si s P-51 žádný letecký den neodlétám. Abych byl tedy upřímný, zjistil jsem, že mě to vlastně až tolik nemrzí. Čekalo mě pár vystoupení s Trener Boxem a Pilatusem a to asi na zaplnění roční potřeby exhibovat stačilo. Jenže asi dva týdny před leteckým dnem mi Steve povídá, že mu v tom termínu přišly nějaké domácí povinnosti a že buď vystoupení zruší, anebo jestli bych to nechtěl letět já. Inu, zrovna jsem shodou okolností měl dovolenou, tak proč vlastně ne.

V Bolce jsem původně vlastně ani neměl být. Steve mi přidělil Hradec, zbytek byl jeho. Takže když se Hradec přesunul na

příští rok, vypadalo to, že letos si s P-51 žádný letecký den neodlétám. Abych byl tedy upřímný, zjistil jsem, že mě to vlastně

až tolik nemrzí. Čekalo mě pár vystoupení s Trener Boxem a Pilatusem a to asi na zaplnění roční potřeby exhibovat stačilo.

Jenže asi dva týdny před leteckým dnem mi Steve povídá, že mu v tom termínu přišly nějaké domácí povinnosti a že buď

vystoupení zruší, anebo jestli bych to nechtěl letět já. Inu, zrovna jsem shodou okolností měl dovolenou, tak proč vlastně ne.

Krátce dlouhý report

z Historical Airshow Mladá Boleslav

Radim Vojta

(foto Petra Nováková)

Takže následoval telefonát Tomáši Ratimcovi,

co se vlastně tak nějak ode mne bude čekat:

„Hele uděláte s Mírou Sázavským průlet ve dvojici,

on se pak oddělí na sólo akrobacii, a pak ještě na

závěr čtyřku s Thunderboltem a Spitfirem“

. To mi

vcelku dávalo smysl, na 51 lítám poměrně krátce

a neměl jsem zatím moc příležitostí nějaký sólo

display natrénovat. Jen asi dvakrát jsem si něco

zkusil nad letištěm, což mi stačilo ke zjištění,

že to fakt není ani Spitfire, ani Jak-3, a že s

tím nějaká akrobačka na malém prostoru zase

tak snadná nebude. A skupinu, tu dám, lítám je

v poslední době dost často.

Když jsme se doma ráno balili, pochopil jsem

hned, jakou novou výzvu Mustang přinesl. Je

v něm totiž místo trupové nádrže druhá sedačka,

takže ačkoliv jsem se všemožně snažil Janinu

přesvědčit, že pokud do Boleslavi pojede vlakem,

bude to mít komfortnější, neuspěl jsem. Dobrá,

vezmu tě s sebou, řekl jsem jí – ale musíme

minimalizovat množství krámů, které sebou

povezeme! Žádná večerní róba, šaty na čaj

o páté, tři kabelky a dva klobouky. Ale pěkně

dvoje trenýrky a nanejvýš rezervní fusekle.

Jenže když jsem po příjezdu na letiště koukl do

zavazadláku a viděl, kolik místa tam je, došlo mi,

že tohle si šeredně odskáču. Zejména když jsem

z něj vyndal rezervní ostruhové kolo se slovy, že

to si sebou brát nemusíme, hodila po mě žena

pohledem, který říkal vše. Tam by se totiž vešlo

kromě plné výbavy na víkend klidně ještě i deset

párů bot a zimní lyžařská výstroj.

Cestu tam jsem po dohodě se Stevem nap-

lánoval přes Sazenou. Doposud jsem neměl

příležitost přistát s Mustangem na travnatou

dráhu, tak jsem si to chtěl nejdříve vyzkoušet

na delším letišti. A hlavně mi vyhovovalo, že

RWY 15L/33R má světelnou řadu a délku 840

metrů, zatímco vedle ležící 15R/33L celých 1315

metrů a k tomu ještě dlouhé předpolí o stejném

povrchu a únosnosti. Pojal jsem tedy plán,

že si vyzkouším přistát na tři body na delší

dráhu, ale na úroveň začátku světel – a pokud

se mi podaří bez problému zastavit do opačného

konce světelné řady, budu vědět, že je 1000 metrů

dráhy v Boleslavi pro mě dostačující. A pokud se

to nepovede, nic se neděje, budu mít před sebou

ještě dalších asi šest set metrů – akorát v tom

případě sednu pro jistotu v Mnichově Hradišti

a létat budu odtamtud. On sice Mustang

v Boleslavi několikrát byl, stejně tak jako

Corsair nebo Jak-3, ale byli tam s tím piloti

s větší zkušeností na typu. Já tam byl jakorát

se Spitfirem a Hurricanem, ale to se nepočítá,

to jsou luční kobylky, těm stačí kdejaká louka.

A na P-51D mám zatím jen pár hodin. Náčelník

(teda ono se tomu teď říká Vedoucí letového

provozu) ze Sazené Honza Šimon mi to schválil,

a tak testu nestálo nic v cestě, kromě mých

vlastních vnitřních obav, abych si tam třeba

neskočil a neudělal ostudu.

Naložil jsem tedy Janinu do éra, za pomoci

Sucháče a Krechonauta nahodil a po chvíli už

jsme si to mašírovali přes Plasy a Rakovník na

Sazku. Janina měla prý po vzletu na krajíčku

slzičku dojetí, byl to pro ni první let v Mustangu

a vlastně premiéra to byla i pro mě, neboť dosud

jsem warbirdem nikoho nevezl. Všechny, co jsem

dosud lítal, byly sóláky, tak to ani nešlo, pokud

bychom si tedy neměli hrát na Tmavomodrý

svět a vézt cestujícího na klíně. Štrádovali jsme

to nad krajinou pod zasmušilým nebem, Merlin

si vrněl, frrrrrnk přes Plasy, kde si Honza Adler

vyžádal ovršůt, frrrrnk Aničce and family kolem

baráku, frrrrrnk přes Rakovník, pak chvíli nad

krajinou mého mládí západně od Kladna, kde

tak důvěrně znám všechna pole, protože jsem

na ně ve výcviku na stopětce udělal nespočet

nácviků nouzáků, frrrrrnk přes Slaný a už je tu

střelnice pana Mareše u Velvar, plyn 26 palců,

klapky deset, pak dvacet a zařadit se do okruhu

na Sazené jako pořadí tři za ultralighty a Senecu,

která lítala výcviky na jeden motor. Sakra, to je

víc provozu, než jsem čekal. Naštěstí na okruhu

to už letí docela pomalu, tak 250 km/h, to se

už mezi ostatní provoz nějak vecpat dá. Tak

a teď jsem zvědavej, jak to klapne. Kola, klapky,

vrtule, finále, rozpočet na úroveň prahu světelné

řady, volnoběh, podrovnat na tři body, a hele,

ono se to povedlo, tak držet směr, lehce brzdit

– a najednou koukám, že stojíme po 750 metrech.

Sakra, to jsem ani nečekal! A protože výsledek

byl nad očekávaní dobrý a provoz na Sazce větší,

řekl jsem si, že ten druhý okruh už ani nepoletím

a půjdem rovnou o dům dál – do Boleslavi. Zkusil

jsem ještě vzlet na klapky 20. Podle očekávání to

vyžadovalo trochu víc pravé nohy k udržení éra

ve směru, ale jinak úplně v cajku a ve vzduchu

jsme byli snad už po 600 metrech...

Přistání v Bolce na dráhu 04 bylo teď již podle

očekávání bez problémů, a tak jsme přiletěli jako

v podstatě úplně první na Historický letecký den.

Holky u křídla. Mezi Janinou a Petrou vykukuje šešulka Čermákojc Andulky, která se zatím asi ještě stydí.

UDÁLOST

INFO Eduard12

Červenec 2024