Page 18
dle předchozí dohody víc utahuje, cítím géčka,
a Mustangy vydají unisono kvílivý zvuk, který na
větším úhlu náběhu vydávají výstřelné kanály
kulometů... V průběhu zatáčky ale začínám na
vnější straně ztrácet. Víc plynu už dát nemůžu,
nezbývá než pozvolna začít přeřazovat na vnitřní
stranu zatáčky, ale už ani to nestačí....
„Mirku
uber trochu“,
požádám vedoucího. Vzdálenost
se začne zkracovat, pozvolna klouzám zpátky
na svoje místo. „
A teď zase přidej
“. Srovnáváme
se ze zatáčky, krátký odlet od letiště, zatáčka
vpravo, přidáváme, rozjíždíme, co to půjde, blíží
se rozchod. Průlet nízko nad dráhou, periferně
vidím za Excaliburem stojánku letadel a diváky,
přeměněné v jednu dlouhou šmouhu. „
Tolik let
jsem lítal závratnou rychlostí, že svět byl pro
mě čmouha. Krajina čmouha, a člověk tečka“,
jak říkal Werich v pohádce Král měl tři syny.
No, ubírat plyn zatím narozdíl od pohádkového
Honzy nemůžu, čekám na Mirkův pokyn.
Potřebuje rychlost, protože půjde na vertikálu,
na sólo vystoupení.
„Rozchod – teď!“
Excalibur
přede mnou táhne do překrutu a já se s ostrým
náklonem odpojuju do okruhu, jen s mírným
stoupáním. Ubírám plyn na 26 palců, brzdím.
Rychlost dobrá, klapky dvacet, rychlost 160 mph,
podvozek, řadím se do levého okruhu na dráhu
22. Plné klapky, rychlost 115, míjím práh dráhy,
stahuju plyn na volnoběh, motor z hlubokého
vrčení přejde do volnoběžného “krtky prtky krtky
prtky”, podrovnávám, sedám na tři body, směr,
zlehka brzdit. Mirek sviští vlevo kolem mě velkou
rychlostí a pokračuje ve vystoupení. Opouštím
dráhu, zavírám klapky, dělám úkony, pokračuju
v pojíždění a jsem možná docela rád, zpátky na
zemi. Lehce propocen...
Za asi hoďku a půl znovu spouštíme, tentokrát
na závěrečné průlety ve čtveřici. První jde ve
dvojici na vzlet Spitfire XIV a P-47D Thunderbolt.
My s P-51D kousek za nimi. Startuju v pozici
na vpravo, mám to tak nějak radši, chvíli po
vzletu se přeřazuji dle dohody vlevo, protože
to bude moje místo v boxu. Pomalu doháníme
éra před náma. Jsem na vnitřní straně zatáčky,
mám to snazší než Mirek, za chvíli jsem na
pozici. Řadím se pozvolna. Thunderbolt to vede.
Pozoruji siluetu za ním letícího Spitfiru XIV.
Máme nakoukanou “šestnáctku” s Merlinem,
ta vypadala tak subtilně ve srovnání s nařvanou
čtrnáctkou s motorem Griffon. Vklouzávám
na pozici vlevo za Thunderbolt a pozoruji ho.
Teď vlastně ani nevím, jestli se mi vůbec líbí.
Na zemi docela jo, ale teď, jak má zasunutý
podvozek a klapky, je to fakt “džbán na mlíko”
(jug), jak se mu za války říkalo. Jmenuje se Nellie
B. Nelinko, ty jsi nějaká macatá, tobě chutná,
přiznej se! Ty jsi se napapala! Za chvíli jdeme
do průletu. Thunderbolt má jinou dynamiku než
Mustangy, v klesání nám začíná utíkat, máme
co dělat. Po průletu vybočujeme ve stoupání do
prava a situace se otáčí, cvalík Nelinka ztrácí
rychlost víc než my, štíhlí Mustangové, a musíme
se snažit, ať jí nepředlítnem. Točíme vlevo a jdeme
do druhého průletu. Dva Merliny, Griffon, R-2800,
to musí být na zemi pěkná kakofonie! Vracíme se
nad letiště k rozchodu. Baptista v Thunderboltu
velí k rozchodu. První jde Mirek. Stoupá a mizí
vpravo. Po dvou sekundách jdu já. Snažím se
Mirkovi nadběhnout zatáčkou, daří se mi to
v jejím průběhu. Jdeme do průletu po dvojicích.
Proženeme se nad dráhou a rozcházíme se pro
jednotlivé průlety. Jdu do okruhu, před sebou
vidím Spitfire s Thunderboltem, jdou také do
průletu, řadím se s Little Rebelem za ně, Excalibur
následuje. Vroummmmm, proženu se nad dráhou
04 a jdu do levého okruhu na 22. Sleduji zbylé
stroje, jdou do průletu, také jednotlivě, musím
počkat, až zmizí, nemůžu jít na přistání proti
nim. Dispečer mi potvrzuje, že jsou pryč, vidím je,
pokračuji v přiblížení. Dosedám, vyjíždím z dráhy,
zajíždím na stojánku, a tak nějak si říkám, že toho
mám pro dnešek celkem dost.
Byli jsme poslední číslo, takže po vypnutí
motorů následuje jakési uvolnění, myslím,
že jsme všichni rádi, že je hotovo a že se to
povedlo. Večer jsme si dali pár rumových pralinek
a pak už jen spát a druhý den vyrazit zase domů.
To už byl jen takový bonbónek. P-51D docela
kvaltuje, a to i na ekonomický cestovní režim. Pár
letišť po trati jsme potěšili průletem a než bys
řekl “švec”, byli jsme zpátky v Plzni.
Co k tomu dodat? Jsem strašně rád, že to na
mě Steve přehodil, protože tohle mi dalo velkou
provozní zkušenost s typem. Vyzkoušel jsem
si, jak obrovský rozdíl je v délce dojezdu, když
člověk sedne na tři body oproti přistání na
kola, jakkoliv je to na kola s těžkým warbirdem
snazší a bezpečnější. Prověřili jsme si, že P-51D
je ideální víkendové turistické letadlo pro dva,
protože se tam vejde víc věcí, než do Zlínu 526.
Takže když budete přemýšlet, které éro si vzít na
výlet s manželkou, doporučujeme s Jančou spíš
Mustanga.
Boleslaváci opět ukázali, že umí výborné
letecké dny, zaměřené na letectví, a nejen že už
dávno nepatří do kategorie “malý aeroklub na
travnatém letišti dělá letecký den”, ale že hrají
první ligu. Snad jen škoda, že to nedělní počasí
nebylo už v sobotu – ale to bychom chtěli asi
moc...
“Vážené soudružky, vážení soudruzi, milí aerobubáci.
My vám tedy za ten víkend děkujeme a letíme domů”.
Co si říká Janina si lze jen domýšlet.
Varianta 1 (málo pravděpodobná): “Óóó můj muž
mluví, jak jej obdivuji, hltám každé slovo a tiše
mlčím”.
Varianta 2 (téměř jistá): “Přestaň už vypouštět
ty svoje moudra a sedej, letíme”
(foto Petra Nováková)
UDÁLOST
INFO Eduard18
Červenec 2024