Markingy pro Fw 190D-9 1/48
WNr. 600424, Lt. Heinz Sachsenberg, München- Riem, Německo, duben - květen 1945
Lt. Heinz Sachsenberg (104 v.) byl velitelem Platzschutzschwarmu, který působil v rámci JV 44. Stroj, který je Sachsenbergovi připisován, nesl na levém boku trupu bavorské přísloví „Verkaaft´s mei Gwand ´I foahr in himmel“, což v překladu znamená „Prodejte můj rubáš, odcházím do nebe“. Nápis je vyveden v tehdy populárním švabachovém písmu. Sachsenberg, držitel Rytířského kříže, pocházel z letecké rodiny. Jeho strýc Gotthard létal během 1. světové války, sestřelil 31 letounů a získal vyznamenání Pour le Mérite. Heinzův bratr, též Gotthard, létal u nočních stíhačů, u NJG 3. Sestřelil dva britské bombardéry a padl 8. března 1943. Sachsenbergova Dora byla na konci války nalezena na letišti Mnichov-Riem, kde zůstala po odletu JV 44 na rakouská letiště na konci dubna 1945.
WNr. 210194, Fw. Werner Hohenberg, Stab I./JG 2, Merzhausen, Německo, 1. ledna 1945
Fw. Werner Hohenberg se zúčastnil coby člen štábního roje velitele I./ JG 2 Franze Hrdlicky náletu na letiště St. Trond. V průběhu akce utrpěl jeho stroj několik zásahů do ocasních ploch a při návratu zasáhly motor jeho stroje projektily vypálené protiletadlovým dělostřelectvem. Hohenberg nouzově přistál v 9.35 u vesnice Dorff a zbytek války strávil v zajetí. Jeho sestřelení bylo připsáno baterii B 430. protiletadlového oddílu. Trup i křídla Hohenbergovy Dory nesou typickou kamufláž z továrny v Sorau, tvořenou barvami RLM 75/81/76 na trupu. Spirála byla namalována pouze na přední části vrtulového kužele. Pruhy na zádi trupu jsou označením JG 2 v rámci Obrany říše.
WNr. 210909, Maj. Gerhard Barkhorn, Stab JG 6, Welzow, Německo, únor 1945
Osobní stroj velitele JG 6 Majora Gerharda Barkhorna byl vyroben továrnou Focke-Wulf v Sorau. Nápis „Christl“ pod kabinou je zdrobnělinou jména Barkhornovy manželky Christy. Označení na trupu identifikuje letoun velitele Geschwader. Během války dosáhl Barkhorn celkem 301 vítězství, což jej řadí na druhé místo v žebříčku nejúspěšnějších stíhacích es. Všechny sestřely si připsal v řadách JG 52. Prvního dosáhl 2. července 1941 a posledního 5. ledna 1945. Poté velel JG 6 a na samém konci války se stal příslušníkem JV 44 vyzbrojené proudovými Me 262. Za dosažené úspěchy v boji byl dne 23. srpna 1942 vyznamenán Rytířským křížem, k němuž 11. ledna 1943 přibyla dubová ratolest a 2. března 1944 meče. Po válce sloužil v Bundesluftwaffe.
WNr. 210003, Oblt. Hans Dortenmann, 12./JG 26, Německo, 1945
Oblt. Hans Dortenmann, eso s 38 sestřely na kontě a držitel Rytířského kříže, používal podle svých vzpomínek tento Fw 190D-9 WNr. 210003 od září 1944 až do konce války, kdy stroj osobně zničil. Tato Dora se tak stala nejdéle bojově sloužícím strojem tohoto typu. Svou kariéru měla zahájit jako „červená 1“ ještě v době, kdy byl Dortenmann příslušníkem III./JG 54. Na konci února byla III./JG 54 přeznačena na IV./JG 26, což přineslo i změnu podoby stroje. Dortenmann jako Staffelkapitän 12./JG 26 měl na své Doře černou „1“, na zádi se objevil typický bílo-černý pruh identifikující JG 26 a vlnovka značící příslušnost ke IV. Gruppe. Zároveň měla být upravena kamufláž, kdy byly barvy RLM 74/75 nahrazeny odstíny RLM 81/82. Místo původního plochého překrytu kabiny byl namontován novější vypouklý. Spodní plochy měly nést souvislý nátěr RLM 76. Kýlovka a směrovka získaly nátěr žlutou barvou ještě v době působení v řadách JG 54.