Page 13
Takže následoval telefonát Tomáši Ratimcovi,
co se vlastně tak nějak ode mne bude čekat:
„Hele uděláte s Mírou Sázavským průlet ve dvojici,
on se pak oddělí na sólo akrobacii, a pak ještě na
závěr čtyřku s Thunderboltem a Spitfirem“
. To mi
vcelku dávalo smysl, na 51 lítám poměrně krátce
a neměl jsem zatím moc příležitostí nějaký sólo
display natrénovat. Jen asi dvakrát jsem si něco
zkusil nad letištěm, což mi stačilo ke zjištění,
že to fakt není ani Spitfire, ani Jak-3, a že s
tím nějaká akrobačka na malém prostoru zase
tak snadná nebude. A skupinu, tu dám, lítám je
v poslední době dost často.
Když jsme se doma ráno balili, pochopil jsem
hned, jakou novou výzvu Mustang přinesl. Je
v něm totiž místo trupové nádrže druhá sedačka,
takže ačkoliv jsem se všemožně snažil Janinu
přesvědčit, že pokud do Boleslavi pojede vlakem,
bude to mít komfortnější, neuspěl jsem. Dobrá,
vezmu tě s sebou, řekl jsem jí – ale musíme
minimalizovat množství krámů, které sebou
povezeme! Žádná večerní róba, šaty na čaj
o páté, tři kabelky a dva klobouky. Ale pěkně
dvoje trenýrky a nanejvýš rezervní fusekle.
Jenže když jsem po příjezdu na letiště koukl do
zavazadláku a viděl, kolik místa tam je, došlo mi,
že tohle si šeredně odskáču. Zejména když jsem
z něj vyndal rezervní ostruhové kolo se slovy, že
to si sebou brát nemusíme, hodila po mě žena
pohledem, který říkal vše. Tam by se totiž vešlo
kromě plné výbavy na víkend klidně ještě i deset
párů bot a zimní lyžařská výstroj.
Cestu tam jsem po dohodě se Stevem nap-
lánoval přes Sazenou. Doposud jsem neměl
příležitost přistát s Mustangem na travnatou
dráhu, tak jsem si to chtěl nejdříve vyzkoušet
na delším letišti. A hlavně mi vyhovovalo, že
RWY 15L/33R má světelnou řadu a délku 840
metrů, zatímco vedle ležící 15R/33L celých 1315
metrů a k tomu ještě dlouhé předpolí o stejném
povrchu a únosnosti. Pojal jsem tedy plán,
že si vyzkouším přistát na tři body na delší
dráhu, ale na úroveň začátku světel – a pokud
se mi podaří bez problému zastavit do opačného
konce světelné řady, budu vědět, že je 1000 metrů
dráhy v Boleslavi pro mě dostačující. A pokud se
to nepovede, nic se neděje, budu mít před sebou
ještě dalších asi šest set metrů – akorát v tom
případě sednu pro jistotu v Mnichově Hradišti
a létat budu odtamtud. On sice Mustang
v Boleslavi několikrát byl, stejně tak jako
Corsair nebo Jak-3, ale byli tam s tím piloti
s větší zkušeností na typu. Já tam byl jakorát
se Spitfirem a Hurricanem, ale to se nepočítá,
to jsou luční kobylky, těm stačí kdejaká louka.
A na P-51D mám zatím jen pár hodin. Náčelník
(teda ono se tomu teď říká Vedoucí letového
provozu) ze Sazené Honza Šimon mi to schválil,
a tak testu nestálo nic v cestě, kromě mých
vlastních vnitřních obav, abych si tam třeba
neskočil a neudělal ostudu.
Naložil jsem tedy Janinu do éra, za pomoci
Sucháče a Krechonauta nahodil a po chvíli už
jsme si to mašírovali přes Plasy a Rakovník na
Sazku. Janina měla prý po vzletu na krajíčku
slzičku dojetí, byl to pro ni první let v Mustangu
a vlastně premiéra to byla i pro mě, neboť dosud
jsem warbirdem nikoho nevezl. Všechny, co jsem
dosud lítal, byly sóláky, tak to ani nešlo, pokud
bychom si tedy neměli hrát na Tmavomodrý
svět a vézt cestujícího na klíně. Štrádovali jsme
to nad krajinou pod zasmušilým nebem, Merlin
si vrněl, frrrrrnk přes Plasy, kde si Honza Adler
vyžádal ovršůt, frrrrnk Aničce and family kolem
baráku, frrrrrnk přes Rakovník, pak chvíli nad
krajinou mého mládí západně od Kladna, kde
tak důvěrně znám všechna pole, protože jsem
na ně ve výcviku na stopětce udělal nespočet
nácviků nouzáků, frrrrrnk přes Slaný a už je tu
střelnice pana Mareše u Velvar, plyn 26 palců,
klapky deset, pak dvacet a zařadit se do okruhu
na Sazené jako pořadí tři za ultralighty a Senecu,
která lítala výcviky na jeden motor. Sakra, to je
víc provozu, než jsem čekal. Naštěstí na okruhu
to už letí docela pomalu, tak 250 km/h, to se
už mezi ostatní provoz nějak vecpat dá. Tak
a teď jsem zvědavej, jak to klapne. Kola, klapky,
vrtule, finále, rozpočet na úroveň prahu světelné
řady, volnoběh, podrovnat na tři body, a hele,
ono se to povedlo, tak držet směr, lehce brzdit
– a najednou koukám, že stojíme po 750 metrech.
Sakra, to jsem ani nečekal! A protože výsledek
byl nad očekávaní dobrý a provoz na Sazce větší,
řekl jsem si, že ten druhý okruh už ani nepoletím
a půjdem rovnou o dům dál – do Boleslavi. Zkusil
jsem ještě vzlet na klapky 20. Podle očekávání to
vyžadovalo trochu víc pravé nohy k udržení éra
ve směru, ale jinak úplně v cajku a ve vzduchu
jsme byli snad už po 600 metrech...
Přistání v Bolce na dráhu 04 bylo teď již podle
očekávání bez problémů, a tak jsme přiletěli jako
v podstatě úplně první na Historický letecký den.
Holky u křídla. Mezi Janinou a Petrou vykukuje šešulka Čermákojc Andulky, která se zatím asi ještě stydí.
UDÁLOST
INFO Eduard
13
Červenec 2024