Page 57
#84102
BOXART STORY
Jeden z legendárních stíhačů II./JG 52 „Heino“
Sachseberg byl po dosažení 104. vítězství na jaře
1945 přeškolen z Bf 109 na Me 262. Jeho poslední
jednotkou se stal Gallandův Jagdverband 44.
Za vznikem této jednotky stály rozpory Gallan-
da s velitelem Luftwaffe Hermannem Görin-
gem. Galland byl na počátku roku 1945 odvolán
z funkce Generála stíhačů a nahradil jej jeho ri-
val Gordon M. Gollob. Göring chtěl Gallanda do-
slova nějak uklidit, a proto mu umožnil vytvořit
vlastní stíhací jednotku vybavenou moderními
proudovými Me 262.
JV 44 převážnou část svých bojových akcí
absolvovala na jihu Německa z letiště Mnichov-
-Riem. Během dubna 1945 její piloti docílili asi
60 vzdušných vítězství. Vliv JV 44 na válečné
dění byl tedy zanedbatelný a její historie spíše
podává důkaz o neuvěřitelných poměrech v třetí
říši na konci války.
Proudové Me 262 byly nejzranitelnější během
startu a přistání. Stroje u JV 44 nebyly výjimkou,
protože při nízké rychlosti byl Me 262 hůře ovla-
datelný a s plynovou přípustí motorů se muselo
manipulovat velmi citlivě, jinak hrozil výpadek
motoru, nebo požár. V posledních měsících války
bylo u Luftwaffe běžnou praxí, že proudové le-
touny byly při těchto kritických fázích letu chrá-
něny stíhačkami s pístovým motorem.
U JV 44 byla proto zorganizována ochranná
letka s Fw 190 D pod velením „Heino“ Sachsen-
berga. Sachsenberg byl logickou volbou. Nechy-
běla mu odvaha a měl dlouholeté zkušenosti
v boji s rychle létajícími nepřátelskými stíhačka-
mi v malých výškách.
Jeho letci museli současně čelit i dalšímu
nebezpečí – vlastním protiletadlovým dělostřel-
cům. Podle vzpomínek Johannese Steinhoffa
tvořila významnou část obsluhy lehkého flaku
Riemu děvčata. Asi příliš nerozlišovala mezi
vlastními a cizími stroji. Jedině Me 262 byly
v relativním bezpečí díky své neobvyklé siluetě
a charakteristickému zvuku motoru. Možná pro-
to byly spodní plochy Dor u JV 44 natřeny červe-
ně a doplněny bílými pruhy.
Činnost Sachsenbergovy ochranné letky byla
improvizovaná. Jeho letci nemohli přímo komu-
nikovat s osádkami proudových Me 262. Při star-
tu prostě vzlétli jako první, pak kroužili nízko
nad letištěm, dokud proudové Me 262 bezpečně
neodletěly. Většinou byly ve vzduchu dva Fw 190
D, jen výjimečně nad Riemem kroužily čtyři.
Problém nastal při návratu proudových stro-
jů. Aby rychlé letouny mohly bez problémů na-
sadit na přistání, nic jim nesmělo vadit v cestě.
Focke-Wulfy tedy musely pokaždé přistát dří-
ve než Messerschmitty. Tím byli jejich kolegové
v Me 262 ponecháni bez ochrany a spoléhali se
jen na svou pilotáž, štěstí a letištní flak.
Na to doplatil sám Galland, který 26. dubna
1945 havaroval v Riemu se zraněním a poško-
zeným strojem. Ve vzduchu nebyl nikdo, kdo by
ho kryl. Sachsenbergovy stodevadesátky byly
skryty na stojánkách na severním okraji letiš-
tě a jejich piloti neměli se zbytkem pilotů JV 44
příliš úzké styky. Dosud je známo pět Dor, které
u JV 44 sloužily, a na většině z nich je pod ka-
binou černo-bílý kostkový symbol s červeným
kruhem a specifický nápis. Nápisy jsou velmi
osobité a jejich autorství se asi vázalo na kon-
krétní piloty. Zcela jistě tomu tak je u „červené
3“, která patřila Hptm. Waldemaru Wübkemu
(15 v., veterán z JG 54). Tento proslulý šprýmař si
zřejmě se Sachsenbergem dobře rozuměl a na
svém letounu zopakoval motto, opakující se na
jeho strojích již od roku 1940. Dalšími dvěma letci,
kteří u Sachsenbergovy letky sloužili (a zmiňují
je dokumenty JV 44), jsou Lt. Karl H. Hofmann
a Hptm. Klaus Faber (2 v., veterán JG 27). Pátým
členem této letky nebyl Fw. Bodo Dirschauer, jak
se dříve uvádělo, ale držitel Rytířského kříže Maj.
Wilhelm Steinmann (44 v.).
Ochranná letka prodělala nad Riemem jen
několik střetnutí s americkými letci, ale podrob-
nosti nejsou známy. Při evakuaci této základ-
ny byly na místě ponechány dva Focke-Wulfy
a ostatní se měly přesunout u Ainringu u Salzbur-
gu. Zdá se, že tam dorazily jen dva, třetí byl po
válce nalezen v Bad Aiblingu. JV 44 vždy hlási-
la ve svém stavu pět Fw 190 D-9 a D-11. Klaus
Faber po válce vzpomínal, že na počátku května
byl pověřen vykonáním kurýrního letu z Ainringu
do Bad Aiblingu s „červenou 13“. Na trase potkal
skupinu Thunderboltů a Mustangů a údajně je-
den nebo dva sestřelil. Prý měl zpět do Ainringu
přivézt zásobu whisky. Kapitulace zastihla JV 44
v Ainringu, v Salzburgu a Innsbrucku. Její pří-
slušníci se poměrně brzy dostali domů.
Pozn.: tento text je mírně upravenou ukázkou
ze Sachsenbergova životopisu, který byl publi-
kován v magazínu INFO Eduard 11/2010. Životo-
pis jeho strýce, námořního stíhače Gottharda
Sachsenberga, najdete v magazínu INFO Eduard
04/2021.
Ilustrace: Antonis Karydis
Červené Dory
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
57
Červenec 2024