Page 55
#8286
BOXART STORY
Cesty spojeneckých leteckých jednotek bě-
hem druhé světové války byly někdy velmi
spletité a jejich piloti čelili řadě potíží. Jako pří-
klad dvou rozdílných průběhů nasazení mohou
sloužit dvě peruti RAAF, které se na přelomu
let 1944 a 1945 staly součástí australského Col-
tishall Wingu.
Jeho první jednotkou byla 451. peruť, která
byla od května 1941 až do konce roku 1944 na-
sazena v Africe a ve Středomoří. Nejdříve její
piloti létali s Hurricany, v březnu 1943 přesedlali
na Spitfiry a v druhé polovině roku dokonce ve
Středomoří testovali Hawkery Typhoon Mk.Ib.
Nakonec však jednotka zůstala věrná Spitfi-
rům. Její nasazení bylo ale natolik monotónní
a sporadické, že se v letech 1942 a 1943 stala
squadronou s nejnižší úrovní morálky v RAAF.
Koncem roku 1944 velení neuvažovalo o přesu-
nu 451. peruti zpět do Austrálie a její výzbroj se
nehodila pro nasazení v Itálii. Proto odevzdala
své Spitfiry Mk.IX jinému útvaru, přesunula se
do Británie a přezbrojila na Spitfiry Mk.XVI.
Podstatně barvitější historii za sebou měla
druhá jednotka australského Wingu, 453. pe-
ruť. Poprvé byla nasazena se stroji Brewster
Buffalo v bojích proti Japoncům a po těžkých
ztrátách ji velení na jaře 1942 rozpustilo. Nová
jednotka RAAF byla s tímto číslem založena
s letouny Spitfire v létě 1942 ve Velké Británii.
Na počátku roku se stala součástí 125. Win-
gu v rámci 2nd Tactical Air Force. Byla jed-
nou z perutí, které v červnu 1944 operovaly
z francouzského území, a do Velké Británie
se stáhla v září 1944. Svá poslední letecká
vítězství její piloti zaznamenali 27. září 1944
v boji s Messerschmitty Bf 109 u Arnhemu.
V Británii byly obě peruti v rámci austral-
ského Wingu dislokovány na letišti Matlaske
a staly se součástí Air Defence of Great Britain
(ADGB). Hlavním úkolem australských letců byly
útoky na odpalovací zařízení zbraní V-1 a V-2
v Nizozemí. Ojediněle dostávali za úkol provést
fighter sweep nebo doprovázet bombardéry, ale
hlavním úkolem Australanů byly útoky proti po-
zemním cílům, jejich terčem se stávaly vlakové
transporty nebo obrněné transportéry. S ne-
přátelskými letci se Australané již nestřetávali,
jejich hlavním protivníkem však byla protileta-
dlová obrana.
V čele Wingu stál bývalý velitel 453. peruti
RAAF, W/Cdr Donald G. Andrews, jenž prošel
službou u 615., 245. a 175. peruti RAF. U aus-
tralské 453. peruti sloužil do května 1944 a za
své výkony obdržel DFC. Po operační pauze se
v únoru 1945 stal velitelem australského wingu,
ale přestože v něm byla začleněna jeho stará
453. peruť, létal do boje také s piloty z 451. pe-
ruti. Později vzpomínal, že během deseti dnů mu
německý flak sestřelil dva wingmany, oba letci
se naštěstí zachránili. V záznamech obou perutí
jsou však příčinou ztrát Spitfirů především zá-
vady a nehody.
V dubnu 1945 prováděl australský Wing pře-
devším doprovody britských bombardérů. Tyto
denní akce většinou směřovaly nad severní
Německo. Výjimkou byl 11. duben a nálet při-
bližně stovky Halifaxů na nádraží v Bayreuthu.
Wing při této akci vedl osobně Andrews a pro-
vedení doprovodu nebylo úplně snadné, protože
osádky bombardérů měly problémy s udržením
formace. Během dubna 1945 to byl již třetí nálet
na toto město a v jejich důsledku byla zhruba
třetina budov zničena. Americké jednotky do
města vstoupily 14. dubna 1945.
Posledním, slavnostním úkolem austral-
ského Wingu byl doprovod nizozemské krá-
lovny Wilhelminy při jejím návratu do Nizoze-
mí 2. května 1945, který provedla 453. peruť.
Po skončení války v Evropě se Wing přesunul na
základny v Německu.
Andrewsův osobní Supermarine Spitfire
LF Mk XVI, TB520, s trupovým označením DGA
a kresbou Gremlina, pokračoval po sko služ-
bě ještě po dobu téměř dvou let. V polovině
června 1945 jej na základně Wunstorf převzala
183. peruť RAF. O několik týdnů později Spitfi-
re putoval do Velké Británie k 587. peruti RAF.
Po jejím zrušení v červnu 1946 se majitelem
bývalého Andrewsova stroje stala 691. peruť.
Spitfire byl neopravitelně poškozen 24. března
1947 při startu na letišti Middle Wallop v hrab-
ství Hampshire.
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Australské šestnáctky
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
55
Červenec 2024