Page 10
HISTORIE
Během první noci narazil na hlavní komu-
nikaci, po které na západ směřovali sovětští
vojáci. Po chvilce odhadl, jak provoz funguje,
a zařadil se do mezery mezi dvěma skupina-
mi pochodujících vojáků ve tmě. Později využil
i povoz tažený koňmi. Když dorazil do jedné
vesnice, od proudu vojáků se oddělil a pokra-
čoval dál přes louky a pole.
Druhý den přečkal pod vrstvou natrhané
trávy a v půl deváté večer se znovu vydal na
cestu. Narazil však na rozsáhlý systém záko-
pů, a tak další den strávil pozorováním situace.
K určení správného směru mu pomáhala ně-
mecká střelba proti sovětským pozicím, což
mu současně komplikovalo situaci, protože se
dostával pod palbu vlastních spolubojovníků!
Během další noci ušel kvůli velkému množ-
ství světlic a husté síti sovětských postavení
sotva jeden kilometr. Začínal mít opravdu vel-
ký hlad a zaháněl ho žvýkáním bylin. V šest
ráno si ho všimla nepřátelská hlídka a dostal
se pod palbu minometu. Podařilo se mu však
ukrýt v kráteru po dělostřeleckém graná-
tu. Během dne nad sebou pozoroval stíhací
souboje a zpětně tento zážitek hodnotil jako
hodně cennou instruktáž. V podvečer kolem
šesté hodiny se vyplížil z křovin, aby si uvolnil
cestu k frontové linii, která byla asi kilometr
vpředu. Vyhnul se třem sovětským kulomet-
ným pozicím a nový směr postupu získal díky
německému amplionu, který vyzýval nepřátel-
ské vojáky k dezerci. Musel postupovat velmi
opatrně, protože tato oblast nebyla jednolitou
frontovou linií, a navíc v ní byla řada mokřadů
a říčních ramen.
Postupně překonal tři linie ostnatého drátu,
bývalé německé minové pole, pak se dostal
přes cestu, která byla pod německou kulomet-
nou palbou. Když se pokusil překonat jedno
z ramen řeky Kubáň, dostal se poprvé pod pří-
mou palbu a musel zamířit více na východ. Po
oklice přes další ostnaté dráty, bláto a rákosí
rameno řeky na druhý pokus překonal.
Poté narazil na velkou sovětskou pozici s ně-
kolika bunkry. Delší dobu ji pozoroval a zjistil,
že v ní zbraně obsluhuje jen jeden voják, kte-
rý chodí mezi jednotlivými stanovišti a krátce
z nich střílí. Ve vhodném okamžiku Petermann
překonal zákopy a po svahu sjel znovu do řeky.
Čekal ho poslední sovětský ostnatý drát.
Zachráněn
Petermann poslední říční překážku překonal
v půl třetí ráno 10. června, pátý den svého pu-
tování. Náhle asi osm metrů před ním vybuchl
granát a ozvaly se dvě kulometné dávky, které
mířily jeho směrem, naštěstí však rozryly zem
před ním. Došlo mu, že palba přichází ze smě-
ru, kde jsou Němci. Proto zakřičel: „Kamarádi,
nestřílejte – jsem vlastní!“
„Co se děje? Kde trčíš?“, zněla odpověď ze
tmy.
Z posledních sil se propletl novým ostnatým
drátem a ruce pěšáků ho vtáhly do zákopu.
Voják, který se ho snažil zasáhnout granátem
a kulometem se Petermannovi velmi omlou-
val a všichni ho zahrnuli jídlem a pitím. Teprve
teď si uvědomil, že má řadu zranění, přičemž
nejhůře na tom bylo stehno po zásahu jednoho
z nepřátelských granátů. Po válce Petermann
vzpomínal, že ho zachránili vojáci z předsunu-
tého stanoviště pod velením Fw. Lehmanna ne-
daleko Krasného Okťjabru. Dle čísla polní poš-
ty, které Petermann v Klinnertově publikaci
uvádí, se jednalo o Grenadier-Regiment Nr. 666.
Když dostalo velitelství JG 52 hlášení, že je
Petermann naživu, byla tato informace rádi-
em oznámena i letcům, kteří byli právě v akci.
Petermann a Dütmann se v pamětech trochu
odlišují v tom, jakými slovy byla zpráva ozná-
mena, ale výsledek byl stejný. Od letců ve sto-
devítkách se v éteru ozval hurónský řev.
Vojáci poté zachráněného letce odvedli sys-
témem zákopů ke stanovišti sanitek. Jedna
z nich jej odvezla na hlavní obvaziště, kde do-
stal injekci proti tetanu. Poté byl odvezen do
Temrjuku, kde byl ve své špinavé a rozedrané
kombinéze předveden před generála horských
myslivců. Vzhledem k tomu, že Petermann ušel
nepřátelským územím zhruba 15 kilometrů,
Snímek z jara 1943 na německé postavení na Kubáni. Mimo protiletadlového kanonu Flak 36 ráže 88 mm je na
něm patrná i krytá polní kuchyně. Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe
Němečtí důstojníci na předsunutém stanovišti u kurčanského limanu na Kubáni na jaře 1943. V tomto prostoru byl
6. června 1943 Viktor Petermann sestřelen. Důstojník uprostřed snímku je Major der Reserve Willy Marienfeld,
velitel Grenadier-Regiment 123.Foto: Narodowe Archiwum Cyfrowe
INFO Eduard10
Listopad 2024