Tail End Charlie - Soused
Když před nějakým časem přišel kolega Jan Bobek s tím, že chce připravit článek o Viktoru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla objevit na obalu listopadové stavebnice a který je jedním z historických článků tohoto čísla, vybavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem, spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagdflieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravidelně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“. Společenství starých pánů a jejich manželek tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luftwaffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52 z východní fronty.
SOUSED
Jan Zdiarský
Když před nějakým časem přišel kolega Jan
Bobek s tím, že chce připravit článek o Vikto-
ru Petermannovi, jehož Bf 109 G-4 by se měla
objevit na obalu listopadové stavebnice a který
je jedním z historických článků tohoto čísla, vy-
bavil se mi začátek prosince roku 1995, kdy jsem,
spolu s kolegy z tehdy teprve vznikajícího Muzea
letecké bitvy nad Krušnohořím, dostal pozvánku
na setkání veteránů na letiště do Zwickau. Alten
Adler, staří orlové, jak si říkali němečtí letečtí
veteráni sdružení v Gemeinschaft Der Jagd-
flieger E V, Jägerkreis Sachsen se zde pravi-
delně setkávali u jejich „Fliegerstammtisch“.
Společenství starých pánů a jejich manželek
tvořili bývalí příslušníci stíhacího letectva Luft-
waffe, velká část z nich byli příslušníci JG 52
z východní fronty. Měl jsem v ten stejný týden za
sebou pravidelné každoměsíční setkání s našimi
československými veterány z RAF, kteří se na-
opak soustředili ve Sdružení čs. zahraničních
letců 1939-45. Když nás, tehdy nesmělé hochy,
ve Zwickau přivítali, bylo na mně, abych za sk-
upinku vykulených Čechů poděkoval a řekl něco
o nás. Hleděl jsem na staré pány, poprvé jsem
měl možnost se takto ve velkém setkat z těmi,
kteří před několika desetiletími byli na té „druhé
straně“. Vybavila se mi schůze Sdružení oněch
československých veteránů jen pár dní před
tím a našim novým německým přátelům jsem
o tom pověděl. Tedy lépe řečeno, pověděl to můj
kamarád a muzejní kolega Petr Frank, který má
slova překládal. Řekl jsem, že velmi nedávno
jsem byl na podobném setkání s českoslov-
enskými letci a podle toho, jak mohu pozorovat
pány ze setkání v Praze, i ty aktuální ze Zwickau,
vůbec bych na nich nepoznal, že to jsou bývalí
nepřátelé.
Někde v polovině dlouhého stolu, u jehož čela
jsme stáli, se zvedl usměvavý vysoký pán
v košili s krátkým rukávem, která prozrazovala,
že levá paže chybí, a řekl mi s úsměvem, abych
naše československé veterány pozdravoval
a vyřídil jim, že „nebyli vzájemní nepřátelé, ale
státem řízení protivníci“.
Tak nám do života vstoupil Viktor Petermann.
Samozřejmě, byla to poněkud diplomatická
formulace, uvědomím-li si krutost bojů le-
tecké války v letech 1939-45. Zároveň to ale
vystihuje osobnost pana Petermanna a zcela
jistě ovlivnila i můj náhled na historii a mnohé
veterány německého stíhacího letectva, se
kterými jsme se začali setkávat. Později jsme se
s panem Petermannem poznali mnohem blíže,
a ještě mnohokrát se setkali s ním i jeho mi-
lou manželkou Elfriede. Udiveně jsme tenkrát
při tom prvním setkání, kdy si s námi později
sedl ke stolu v koutě místnosti, naslouchali jeho
vyprávění. Dověděli jsme se, že má potvrzeno
64 sestřelů, létal s Bf 109 i Me 262 a je nos-
itelem Rytířského kříže. K našemu vzájemnému
sblížení zcela jistě pomohlo i to, že jsme byli
v podstatě sousedé. Jeho rodné Vejprty jsou
vedlejším městečkem, pouhých šest kilometrů
vzdáleným od naší Kovářské, v podstatě přes
kopec. Ačkoliv mu události vyvolané 2. světovou
válkou nedovolily ve svém rodném městě žít,
nezanevřel na ně, ani na nás, a jako kamarády
ze sousedství nás bral.
Po otevření našeho muzea v roce 1997 se pan
Petermann účastnil i besed s veterány, které
jsme pořádali. Tam se několikrát setkal i s těmi
československými příslušníky RAF, které nechal
tehdy v prosinci 1995 pozdravovat.
Na přání Jana Bobka zde připomenu jeden z pří-
běhů, které nám Viktor Petermann vypravoval
a který se volně vztahuje k tématu zmíněného
Jedno z prvních setkání s Viktorem Petermannem na letišti ve Zwickau. Zleva: Karel Hušek, Jan Zdi-
arský, Lorenz Zentgraf, Viktor Petermann a Petr Frank.
Adventní setkání Fliegerstammtisch Zwickau, Jägerkreis Sachsen, 11. prosince 1997.
Viktor Petermann (JG 52, JG 7), Heiz Zimmer (JG 26, JG 4), Petr Frank, Jan Zdiarský.
INFO Eduard128
Listopad 2024