Page 39
#8094
BOXART STORY
Když 20. září 1915 legendární Lanoe G. Hawker
opouštěl 6. peruť RFC, byl již leteckou legendou.
Za své výkony u této jednotky obdržel Victoria
Cross a projevil se nejen jako mimořádně od-
vážný letec, ale i jako nadprůměrně technicky
inovativní důstojník. Když od jednotky odchá-
zel, měl na kontě nejen sedm vítězství v letec-
kých bojích, ale byla na něm patrná také únava
z ročního bojového nasazení ve Francii. Velení
mu však dlouho klidu nedopřálo. Již 28. září byl
jmenován velitelem 24. peruti RFC, která byla
na počátku roku 1916 vyzbrojena novými jed-
nomístnými letouny DH.2 a stala první stíhací
jednotkou RFC.
Hawker se do nového úkolu pustil s technic-
kou erudicí a koncepčním přístupem, jak pro něj
bylo charakteristické. Houževnatě pracoval na
tom, aby jeho piloti dosáhli s DH.2 co nejlep-
ších výsledků a nový stroj ovládali co nejlépe.
Když se jeho svěřenci obávali, zda zvládnou
s tímto neobvyklým strojem vývrtku, Haw-
ker jim předvedl, jak ji zvládnout. Hawker byl
evidentně důstojníkem, který hledal cesty, jak
s novým strojem uspět v boji a nestěžovat si na
jeho nedostatky. Chválil skvělý výhled z kokpitu
a motor považoval za dostatečně silný. Jak se
však postupně ukázalo, motory se během letu
zanášely ricinovým olejem a snižovalo to jejich
výkon. Řadě letců to komplikovalo bojové lety
a Hawkera to pravděpodobně stálo později život.
Tomuto typu letounu a jeho nasazení se
podrobně věnují autoři B. Gray, T. Henshaw,
M. Davis a M. Kelsey v nedávno vydané knize
„De Havilland DH2 and the men who flew them“,
kterou vřele doporučuji. Je v ní zveřejněn také
Hawkerův dokument, který vydal 7. srpna 1916.
Jedná se o komplexní instrukce k typu DH.2
z pohledu letových vlastností, výcviku, bojové-
ho nasazení a techniky střelby. Nováčci nikdy
neměli být při bojovém letu ponecháni sami.
V kapitole o bojovém nasazení se podrobně vě-
nuje rozdílům v taktice boje proti různým kate-
goriím nepřátelských letounů. Němci Hawkera
považovali za ekvivalent Maxe Immelmanna
a myslím, že to bylo zcela oprávněné. Hawke-
rovým hlavním pokynem bylo, za každých okol-
ností zaútočit, ideálně s momentem překvapení
a z převýšení.
Významným dnem v historii 24. peruti se stal
22. červen 1916. Hawker ve svém denním roz-
kazu vydal pokyn: „Zaútočte na všechno!“. Jed-
notka poslala do vzduchu dosud největší počet
letounů v jednom dnu. Do boje odstartovalo pět
DH.2 a jeden Bristol Scout. Formace se u Ba-
paume střetla s několika jednoplošníky Fokker,
ale z boje vyšla bez vítězství i beze ztrát. Pi-
loti Fokkerů mimo jiné demonstrovali odolnost
svých letounů při úniku ve střemhlavém letu,
což byl manévr, kterému se piloti DH.2 raději
vyhýbali.
Ve stejném prostoru se ve večerních ho-
dinách střetli Lt. C. M. B. Chapman a Lt. A. G.
Knight s formací šesti německých letounů, kte-
rá se přibližovala k Bapaume. Piloti DH.2 nepřá-
tele identifikovali jako jeden dvoutrupý AGO C
a pět strojů LVG C. Po boji s přesilou bylo se-
střelení AGO přiznáno Chapmanovi a jeden
LVG C byl uznán jako první vítězství Lt. Arthura
Geralda Knighta. Výjev z tohoto střetnutí zachy-
til Martin Novotný na boxartu. Stroj sériového
čísla 6011, se kterým Knight letěl, byl úplně nový,
k jednotce byl dodán 18. června.
Letoun s číslem 6011 byl na frontě jen ne-
celý měsíc, celkem však odlétal 47 hodin
a 40 minut. Konec jeho služby u 24. peruti přišel
11. července 1916 během bitvy na Sommě. Zůstal
s ním nezvěstný nováček Lt. C. Kerr během pa-
troly v prostoru Longeval – Puisieux. Později
se ukázalo, že havaroval za německými liniemi
mezi Péronne a St. Quentin. Jeho řízení a motor
byly zasaženy v souboji s německým letounem
kategorie C z Kagohl 1 a pozorovatelem, který
z boje vyšel vítězně byl Oblt. Hermann Maurer.
Kerr při havárii ztratil vědomí a letoun s po-
škozenou přídí a horním křídlem padl do rukou
nepřátel. Maurer 29. července obdržel Rytířský
kříž Württemberského vojenského záslužného
řádu, z předchozí služby u letectva již byl drži-
telem Württemberské zlaté vojenské záslužné
medaile.
Jednadvacetiletý „Gerry“ Knight, jenž byl
Angličanem, který většinu svého života strávil
v Kanadě, postupně k prvnímu vítězství na stoji
6011 přidal dalších sedm úspěchů na dalších le-
tounech DH.2 a za svou službu obdržel Military
Cross a Distinguished Service Order. Byl jedním
z dvojice letců, kvůli nimž se 28. října 1916 srazil
Oswald Boelcke a Erwin Böhme z Jasta 2, což
vedlo k Boelckeho smrtelné havárii.
Jeho kariéra však skončila tragicky, když se
již u 29. peruti RFC stal 20. prosince 1916 třinác-
tou obětí Manfreda von Richthofena.
Ilustrace: Martin Novotný
Útočte na všechno!
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
39
Listopad 2024