Page 38
BOXART STORY #8227
Bitva ve Filipínském moři, k níž došlo
19. a 20. června 1944 během amerického vylo-
dění na Saipanu v Marianách, byla největším
střetnutím letadlových lodí v historii. Na ja-
ponské straně se jí účastnilo devět letadlových
lodí (včetně Shōkaku a Zuikaku) a na americké
straně patnáct. Japonci do bitvy nasadili také
letouny námořních jednotek ze základen na Ma-
rianách. Od posledních střetnutí letadlových lodí,
k nimž došlo na konci roku 1942, se Američané
výrazně zlepšili v organizaci operačních svazů
a jejich obraně založené na radarech, protile-
tadlové palbě, a především včasném nasazení
palubních stíhacích jednotek. Nové letouny F6F
Hellcat, které byly zkonstruovány i na základě
poznatků ze zkoušek ukořistěných stíhacích le-
tounů Zero, se staly pro japonské piloty smrtel-
ně nebezpečným soupeřem.
Jako první v této bitvě proti nepříteli odstar-
tovali 19. června před devátou hodinou ráno letci
z letadlových lodí Chitose, Chiyoda a Zuihō. Jed-
nalo se o osm bombardérů B6N Jill, šestnáct
doprovodných strojů A6M5 Zero Model 52 a čty-
řicet pět stíhacích bombardérů A6M2 Zero Model
21. Úkolem stíhacích bombardérů bylo napad-
nout doprovodná plavidla a upoutat na sebe pal-
bu flaku. Letouny ze všech třech letadlových lodí
náležely k nově zorganizované Kōkūtai 653 a její
palubní letecké skupiny nesly označení Hikōkitai
331 (Chitose), Hikōkitai 332 (Chiyoda) a Hikōkitai
333 (Zuihō). Na jejich palubách byly zastoupeny
všechny výše zmíněné kategorie letounů a vždy
k nim patřilo i několik letounů B5N Kate v roli
letovodů. Dva bombardéry B5N vedly japonskou
formaci směrem k nepříteli i 19. června. Před
startem mezi letci vládla optimistická atmosfé-
ra a jeden z nich se dokonce vyjádřil, že přichází
odplata za Midway. Jejich představy však byly
značně vzdálené realitě, která je čekala.
Díky radarům a dobře zorganizované vzduš-
né obranné linii, kterou vytvořili návodčí a piloti
Hellcatů, se tato japonská formace stala cílem
útoků daleko před americkým svazem a byla je-
jich terčem po následujících třicet minut. Jako
první na Japonce zaútočila VF-15, následovala
ji VF-2, VF-27 se žraločími tlamami na přídích
svých Hellcatů a další jednotky. Kontrolorům
se proti útočníkům podařilo navést asi padesát
Hellcatů a jejich piloti nárokovali přibližně stov-
ku vítězství. Sice se jednalo asi o dvojnásobný
počet vítězství ve srovnání s japonskými ztráta-
mi, ale to nic neměnilo na faktu, že se podařilo
zabránit v náletu na letadlové lodi. Této první
japonské útočné vlně se podařilo zasáhnout bi-
tevní loď USS South Dakota, ale z devíti velitelů
formací se z akce vrátil jen jeden.
Americké stíhací letce překvapilo, že nemo-
hou dohnat bombardéry B6N Jill, pokud jejich
osádky přejdou do klesání. Rovněž si neuměli
vysvětlit, proč se významná část Zer nezapojila
do boje a pokračovala dál v přímém letu. Zřejmě
se jednalo o stíhací bombardéry A6M2, jejichž
piloti se disciplinovaně drželi svého úkolu a ti,
kteří se dostali nad americký svaz, v řadě přípa-
dů provedli odvážné útoky na nepřátelská plavi-
dla. Po útoku na jeden ze stíhacích bombardérů
z letadlové lodi Chiyoda je na boxartu Antonise
Karydise zobrazen Hellcat, s nímž Ens. Gordon
A. Stanley v tomto střetnutí sestřelil čtyři stí-
hací letouny jistě a dva pravděpodobně. Během
19. června 1944 Stanley zaznamenal nejvyšší
skóre z letců VF-27 (USS Princeton).
Japonci v bitvě přišli o více než 600 letadel
z palubních i pozemních jednotek a ztratili tři
letadlové lodi. Naplno se projevily nedosta-
tečné zkušenosti nově vycvičených letců. Svůj
díl na porážce měl i fakt, že oproti střetnutím
z roku 1942 byla řada velitelů japonských plavi-
del v porovnání se svými předchůdci z roku 1942
zhruba o deset služebních let mladší. Velká část
z nich přitom vůbec neměla zkušenosti z letecké
služby. Achillovou patou japonských letadlových
lodí zůstávala nedostatečná pasivní ochrana
a organizace záchranných prací.
Ačkoli údery amerických letadel na japon-
ské letadlové lodě způsobily menší škody než
v předchozích bitvách, americké ponorky to
vynahradily potopením dvou ze tří ztracených
japonských letadlových lodí, takže Zuikaku
zůstala jedinou funkční velkou letadlovou lodí
Císařského námořnictva. Tuto bitvu ve své knize
Clash of the Carriers fascinujícím způsobem po-
psal Barrett Tillman.
Japonské velení po porážce intenzivně hleda-
lo řešení, jak pomocí letounů překonat propra-
covanou obranu amerických operačních svazů,
které díky kombinaci radarů, krytí stíhacími
letouny a silné protiletadlové obraně byly těžko
napadnutelné. Zrodila se taktika letců Kamikaze.
Obsazení Saipanu americkými silami rovněž
vytvořilo podmínky pro vybudování letecké zá-
kladny strategických bombardérů B-29, v jejichž
doletu se díky novému letišti nacházelo Japon-
sko.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Antonis Karydis
První vlna
INFO Eduard38
Listopad 2024