Trefa nad Tillières
Text: Franek Grabowski
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 82109
Stanisław Skalski byl jedním z mála pilotů, kteří úspěšně zasáhli proti Luftwaffe hned v první den druhé světové války. Během prvních čtyř dnů konfliktu si připsal čtyři individuální a jedno společné vítězství, čímž se stal prvním stíhacím esem války. Když byl W/C Skalski v dubnu 1944 jmenován velitelem létajícího křídla č. 133 (polského) wingu, byl již zkušeným veteránem a jedním z předních polských stíhacích es. Jeho nový wing se skládal z britské 129. Mysore perutě a polských perutí č. 306. Toruń a 315. Dęblin.
Polský wing se od prvního dne účastnil invaze v Normandii. Hned druhý den vytvořil rekord, když jeho piloti zničili 16 německých letadel. V následujících dnech se objevila další vítězství wingu, ale Skalského skóre zůstalo nezměněno. Válečná smůla, během misí, kterých se v toto období zúčastnil, se nesetkal s žádným nepřátelským letounem. Teprve 24. června se na něj konečně usmálo štěstí, a to během bombardovací mise proti železniční stanici v Tillières-sur-Avre, kdy konečně spatřil německý letoun. Po návratu Skalski hlásil:
„Vedl jsem wing s 12 letadly jako bombardéry a 8 letadly jako doprovod při útoku na železniční stanici v Tilliers. Během útoku jsem vyzval doprovod, aby zůstal ve výšce 10 000 stop nad cílovou oblastí. Po bombardování jsem se stáhl na levý okruh a vystoupal nad mraky do 6 000 stop. Asi v polovině okruhu byla hlášena dvě letadla u země. Dal jsem rozkaz k jejich identifikaci sekcí 4 letounů. Pak vedoucí této sekce zavolal, že ony letouny vystoupaly nad mraky. Vytáhl jsem a pronásledoval jeden letoun na levém okruhu, načež jsem poznal, že je to Mustang. Zatímco jsem byl ve výšce asi 6 000 stop ve slunci, ohlásil jsem skupinu 30-40 letounů stoupajících nad mraky směrem na severozápad a další formaci asi 20 letounů pod mraky, která je následovala asi 6 mil za nimi a níže. Instruoval jsem doprovod, aby zůstal nahoře. Pak jsme se stočili doprava a zaútočili na první formaci. Dal jsem rozkaz nestřílet, dokud je nerozpoznáme jako nepřátele. Než jsme vzlétli, byl jsem informován, že v této oblasti budou operovat 4 perutě Typhoonů. Jelikož jsem byl přímo za nimi, rozeznal jsem, že jsou to ME 109F a FW 190, které nejsou srovnány v žádné formaci. Vyzval jsem piloty k útoku, přičemž první dvě ME 109F letěly ve velmi těsné formaci a mírně pozadu asi 400 yardů. Snažil jsem se přiblížit na 100 yardů, nepřátelské letouny nás zatím neviděly. Když jsem byl vzdálen asi 200-150 yardů, dva nepřátelské letouny se při rychlém půlvýkrutu srazily tak, že se navzájem dotkly křídly. Jeden z nich se okamžitě vznítil. Obě letadla se zřítila na zem, kde havarovala. Svědky této události byly F/O Swistun, který byl mým č. 2, a F/Lt Sporny. Poté jsem provedl ostrou zatáčku doprava ve snaze zachytit výše zmíněnou větší formaci. Přiblížili jsme se asi na 400 yardů, když jeden nepřátelský letoun provedl ostrou stoupavou zatáčku vlevo. Poslal jsem dvě dávky, ale vzhledem k tomu, že úhel byl asi 90 stupňů, neviděl jsem žádné zásahy. Nepronásledovali jsme je, protože nás stíhala další nepřátelská formace o síle cca 20 letounů ve vzdálenosti asi 1000 yardů. V té době jsme letěli těsně nad 5/10 oblačnosti a já jsem dal wingu pokyn, aby se šel ukrýt do mraků a pokračoval kursem 336 stupňů. Asi po dvou minutách letu jsme se opět dostali nad mraky a ztratili nepřítele. Udělali jsme okruh a spatřili pět Mustangů letících jednotlivě a ve dvojicích. Vyzval jsem je, aby se připojili k formaci, a zamířil jsem na základnu. Nárokuji si dvě ME 109F jako zničené.
V následném boji polští letci 306. a 315. perutě přidali další 3-0-3 Me 109F a 1-0-2 Fw 190. Jeden Mustang 315. perutě byl ztracen i s pilotem, P/O Janem Adamiakem. Německá formace, s níž se střetli, se skládala z letounů Fw 190 z I./JG 2 a Bf 109 z II./JG 2 a III./JG 3. Pouze jediný Bf 109G-6 od II./JG 2 byl toho dne hlášen jako ztracený, což zjevně není ve shodě s polskými vítězstvími. Ovšem každá ze tří výše zmíněných jednotek měla v následujících dnech těžké ztráty ve stejné oblasti bojů, takže možná ve zmatku byly některé z nich hlášeny ve špatný den nebo nebyly hlášeny vůbec. Bohužel prozatím není možné ověřit skutečné skóre 133. wingu.
Pro Skalského to bylo poslední vítězství. Během několika týdnů bylo 133. wing stažen z ofenzivních operací a nasazen proti střelám V1. Kvůli reorganizaci 2 TAF se Skalski rozloučil se svým wingem, který byl s 36 zničenými nepřátelskými letouny oficiálně uznán jako nejúspěšnější jednotka 2 TAF během června 1944. Navzdory pokusům Skalski již nikdy operačně nelétal. Přesto však mu vítězství nad Normandií zajistilo pozici nejlépe bodujícího polského stíhacího pilota - s 18 samostatně zničenými, 2 společně zničenými, 2 pravděpodobnými a 4 letouny poškozenými samostatně a jedním ve skupině.