Křižník Georgios Averof
Záď křižníku Averof.
Autor a foto: Petr Uzsák
Pro turisty z celého světa je Řecko oblíbenou jihoevropskou destinací. Pokud přitom zájemce o vojenskou historii zavítá do hlavního města Atén, má překvapivě mnoho možností, kam jít za naplněním své záliby. Jednou ze zajímavých atrakcí, hlavně pro suchozemce, může být návštěva dochovaného řeckého křižníku Georgios Averof.
Nejprve něco málo historie. Loď vznikla jako upravená verze italského křižníku třídy Pisa v loděnici Orlando v Livornu. Kýl byl položen v roce 1907 a trup plavidla byl na vodu spuštěn roku 1910. Jak už to někdy bývá, v té době se nějak v námořním rozpočtu Itálie nedostávalo prostředků, takže vláda se rozhodla loď prodat. To se dověděl tamní řecký námořní atašé, informoval své nadřízené a po kladné odpovědi pak Itálie oficiálně nabídla loď Řecku. To se chopilo příležitosti na posílení svých námořních kapacit a s pomocí finančního dědictví zesnulého obchodníka a filantropa Georgiose Averofa loď zakoupilo. Za svou štědrost byl posmrtně Averof odměněn tak, že bylo po něm plavidlo pojmenováno a dodnes nese jeho jméno. Na dlouhé období se navíc stalo vlajkovou lodí řecké válečné flotily. Do stavu námořnictva byl křižník oficiálně zařazen dne 16. 5. 1911.
Z konstrukčního hlediska šlo o zajímavou směsici vybavení, protože hlavní dělová výzbroj byla britská – produkce Armstrong, kotle byly francouzské od společnosti Belleville, parní stroje pro změnu z domácí italské produkce a trup chránila německá ocel od firmy Krupp, stejně tak byly německé i elektrické generátory. Výzbroj byla tvořena čtyřmi hlavními děly ráže 234 mm, umístěnými po dvojicích ve věži na přídi a zádi plavidla. Na každém boku pak byl pár věží osazených zdvojenými děly ráže 190 mm, tedy celkem osm hlavní. Všechny věže byly uzavřené moderní konstrukce křižníkového typu s přísunem munice z podpalubí. Doplňkovou výzbroj tvořily jednoduché kanóny ráže 76 a 47 mm, společně s tříhlavňovým torpédometem ráže 430 mm. V pozdější době však loď prodělala přestavby a pomocná výzbroj se měnila.
Co se týká rozměrů a výkonu lodi, čísla jsou následující: délka 140 m, šířka 21 m a maximální ponor 7 m. Nejvyšší výtlak byl 10 200 tun a stroje dodávaly výkon 19 000 koňských sil. Plavidlo poháněné dvěma lodními šrouby mohlo dosáhnout maximální rychlosti 23,5 uzlu za hodinu (cca 43 km/h), při ekonomické rychlosti 17,5 uzlu za hodinu byl jeho dosah 2 480 námořních mil, tedy 4 590 km, což bylo na středomořské podmínky naprosto dostačující. Standardní posádku tvořilo 655 námořníků a 32 důstojníků, maximální přepravní kapacita byla celkem 1 200 osob.
Křižník Averof v době své největší slávy.
Averof na dobové pohlednici.
Schéma křižníku Averof.
Po dodání lodi do Řecka se rozběhl výcvik posádky, což se zúročilo hned následující rok, kdy se loď zúčastnila první balkánské války. Šlo o konflikt s Tureckem o kontrolu nad Egejským mořem. Nedlouho poté loď zasáhla do první světové války a bezprostředně po ní i do řecko-turecké války. Tehdy Averof zajišťoval hlavně bezpečné transporty konvojů nebo ostřelování tureckých pozic u pobřeží. Po prohrané válce se řečtí osadníci i vojáci stahovali z tehdy již tureckého území a loď asistovala během jejich přepravy. Poté služba Averofu pokračovala v mírových podmínkách, plavidlo bylo v roce 1925 posláno do Francie na rozsáhlou údržbu a úpravy, které byly dokončeny roku 1927.
Za druhé světové války bylo Řecko zpočátku neutrální, ale v roce 1941, když Německo porazilo řecké pozemní síly, dokázala posádka lodi uniknout z kontinentálního Řecka a se zastávkou na Krétě nakonec dosáhla egyptské Alexandrie. To vše za bezprostřední hrozby náletů německých letadel, která v té době zasáhla mnoho řeckých i britských plavidel. Nutno podotknout, že posádka neuposlechla přímý rozkaz k potopení lodi a rozhodla se proti německým i italským okupantům bojovat v exilu. V sestavě spojeneckých formací se poté Averof podílel na doprovodu konvojů v Indickém oceánu s domovským přístavem v Bombaji. Nicméně v té době se už potýkal s opotřebením pohonných jednotek, což limitovalo jeho operační možnosti.
Další významný okamžik křižníku Averof přišel v říjnu 1944, kdy z egyptské Káhiry přepravil řeckou exilovou vládu do osvobozených Atén. Po válce ještě několik let pokračovala čestná služba lodi, ale technické problémy a věk se už nedaly obejít, takže v roce 1952 došlo k vyřazení vlajkového plavidla ze stavu loďstva. Poté bylo zakotveno u ostrova Salamina (známého svedenou námořní bitvou starověkých Řeků s perskými nájezdníky) a roku 1956 přepraveno k ostrovu Poros, kde čekalo na svůj další osud do roku 1983, sloužíc coby cvičná loď. Téhož roku se velení řeckého námořnictva rozhodlo udělat z Averofa muzejní plavidlo. Za tím účelem byl o rok později odtažen do zátoky Palaio Faliro v Aténách. Zde byl zakotven, vybaven sbírkami s námořní tematikou a zpřístupněn veřejnosti.
Prohlídka lodi dovoluje seznámení se dvěma uzavřenými palubami a nástavbou kolem kapitánského můstku. Ten samotný přístupný není, lze však do něj nahlédnout. Nástavby jsou dosažitelné po schodech, ale lehká výzbroj je odstraněna. Zůstaly zde zachované stožáry, komíny, světlíky, jeřáby nebo motorové čluny. Velitelský můstek je zastřešená a prosklená místnost nad přední dělovou věží, vcelku malá, ale mnoho z vybavení je dobře viditelné, jako třeba kormidelní kolo, kompasnice, zvukovody nebo strojní telegrafy pro každou ze strojoven zvlášť. Ihned za ním se nachází bojový můstek, chráněný 130 mm silným pancéřováním, odkud byla loď ovládána za bojové situace. Na něm je umístěn dálkoměr pro hlavní výzbroj. Pod kapitánským můstkem jsou situována palebná stanoviště pomocné výzbroje, ale již bez instalovaných děl. Na lodi je i prodejna suvenýrů, ta se nachází v přední nástavbě hned za dělovou věží a je možné zakoupit množství tematických suvenýrů. Lze nahlédnout i do přední dělové věže, která je plně vybavena, ale kvůli silnému a zaprášenému plexisklu není možno pořídit kvalitní záběry. Na zadní části nástavby je pomocná kormidelna, umístěná v pancéřové věži, která ve vrchní části nese dělostřelecký dálkoměr pro hlavní zbraně. I do kormidelny lze nahlédnout a překvapí miniaturními rozměry.
Podpalubí je naopak rozlehlé a přehledné. Vnitřní prostory lodi jsou vybaveny dobovými artefakty, jako jsou například různé druhy uniforem, vyznamenání, ale i skládací nábytek nebo závěsná lůžka řadových námořníků. Důstojníci měli samozřejmě přiděleny vlastní kajuty a také svou jídelnu, ale na lodi se nachází i admirálský apartmán s vlastní jídelnou a salónem. Pro zajímavost, stejně byly odděleny i kuchyně, tedy pro mužstvo, důstojnická a admirálská. Ty jsou také v podpalubí přístupné. Jednotlivé expozice návštěvníka provedou historií lodi, nechybí portréty velitelů nebo doložení účasti na různých důležitých událostech, například korunovaci anglického krále. Už vzpomenuté uniformy mapují celou dobu služby lodi, a to včetně tropických variant při službě v rovníkových vodách. Zajímavou ukázkou je plachta pro překládání uhlí do podpalubních bunkrů, což byla nepochybně namáhavá práce, obzvlášť v letním období, jistě spojená s prachem a potem.
Expozice dále zahrnuje například fragmenty tureckých dělostřeleckých granátů z bitvy v roce 1912, pytle s vybavením námořníků (podle jejich přidělení na pravobok či levobok barevně odlišené), plovací vesty, svítilny nebo navigační přístroje. Mezi další zajímavosti patří dochované stojany na uložení pušek posádky, včetně samotných zbraní, lodní pekárna nebo kovárna či lodní kaple zasvěcená sv. Nicholasovi, patronovi námořníků. Ta je situována v nástavbě na zádi.
Ale ne všechny části lodi jsou přístupné, protože ta má svou stálou posádku, která potřebuje také určité prostory. Zřejmě z bezpečnostních důvodů není možný vstup do strojoven, kam sice vedou průchody, ale pro běžného návštěvníka jsou nedostupné. S povděkem lze určitě kvitovat skutečnost, že většina popisek u exponátů je také v angličtině.
Přestože Řekové občas označují Averof jako bitevní loď, z hlediska konstrukce i tonáže se jedná o obrněný křižník. Ale to nijak neubírá lodi na významu, o čemž svědčí pravidlo, že každá řecká vojenská loď, která kotvící Averof míjí, mu vzdává poctu, posádka stojí v pozoru a důstojníci salutují.
S ohledem na nyní probíhající stavební úpravy mola, kde je křižník vyvázaný, nelze vyfotografovat celou loď, možný je pouze pohled ze zadní polosféry. Důvodem rozšiřování mola je obohacení expozice o další vojenská plavidla, údajně včetně ponorky, ale sama posádka lodi odhaduje dokončení všech prací až v horizontu několika let. V každém případě je Georgios Averof unikátním dokladem úrovně námořního stavitelství z počátku minulého století, který stojí za návštěvu a ve své podobě určitě potěší ještě mnohé další zájemce o námořní historii.
Zadní věž s děly ráže 234 mm, otevřené dveře vlevo vedou do lodní kaple.
Interiér kaple svatého Nicholase.
Zadní pomocná kormidelna, v horní části je umístěn dělostřelecký dálkoměr.
Levobok lodi a přední dělová věž s dvojicí kanonů r. 190 mm.
Pohled na velitelský můstek. Přední dveře vedou na můstek, za ním je oválná pancéřovaná stěna bojového můstku a dveře vpravo vedou do navigační kajuty. Nad bojovým můstkem je dělostřelecký dálkoměr.
Interiér velitelského můstku.
Pohled z pravé části velitelského můstku směrem k zádi na pravobok křižníku s boční dělovou věží.
Expozice v podpalubí, mezi figurínami jsou námořnické pytle s červeným podkladem u čísla – levobok.
Průchod na nižší palubu, na stěně je název výrobce a rok výroby lodi.
Podpalubní prostory posádky. Nábytek byl skládací a vždy po jídle se věšel na stropní úchyty, zatímco hamaky museli námořníci uklízet každé ráno.
Průchod do strojovny, bohužel pro návštěvníky nepřístupné.
Osobní zbraně posádky byly používány například pro ceremoniální nebo strážní úkoly.
Důstojnický salónek a jídelna dohromady.
Pohled na přední palubu. Před dělostřeleckou věží jsou viditelné kotevní řetězy a vlnolam, nad ní pak velitelský můstek. Částečně viditelné jsou i boční dělové věže.
Adresa:
Museum Ship Averof
Marina Flisvos
Trokadero, Paleo Faliro
175 10 Greece
Doprava:
Bus: 101, 217, 550, A1, B1, B2 Tramvaj: “Trokadero” tram stop
Auto: Státní silnicí E75 k ulici“Poseidonos” Avenue a“Syngrou” Avenue
Otevírací doba
Pondělí: zavřeno
Úterý–pátek: 09:00 – 14:00
Víkendy a svátky: 10:00 – 17:00