Markingy pro Bf 109K-4 1/48
WNr. 331413, 1./JG 4, Berlín-Schönefeld, Německo, únor-březen 1945
Stíhací jednotka 1./JG 4 byla zformována v srpnu 1943 v Mizil (Rumunsko) z 1./JG 77 k obraně ropných polí a plošin poblíž Ploešti. Po těžkých bojích s 15. AF USAAF a ústupu z Itálie byla 1./JG 4 v létě 1944 reorganizována v Kasselu. Poté se zapojila do bojů s doprovodnými P-51 a P-47 z 8. AF a 9. AF USAAF. Od listopadu 1944 do ledna 1945 se nacházela 1./JG 4 na letišti Darmstadt-Griesheim. Odsud se zúčastnila operace Bodenplatte a ztratila velké množství pilotů. Od února 1945 byla umístěna na letišti Berlín-Schönefeld a zde byla 19. března 1945 rozpuštěna. Posledním známým velitelem 1./JG 4 byl Oblt. Alfred Neumayer, který po zranění 1. ledna 1945 prošel rekonvalescencí a i přes své bojové zkušenosti byl po vyléčení přidělen k pěchotě. Po pěchotním výcviku v Čechách je od dubna 1945 nezvěstný. Bílá 4 měla kamufláž tvořenou barvami RLM 74/75/76 a znaky odpovídaly výrobní řadě 331xxx. Bílá spirála měla černé lemy, které mechanici aplikovali u JG 4. Na levé straně přídě byl znak JG 4 a na pravé straně kresba kohouta.
WNr. 332884, 9./JG 3, Leck, Německo, květen 1945
Od vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944 byla 9./JG 3 tak jako ostatní jednotky na západní frontě pod neustálým tlakem spojeneckých stíhačů a bombardérů. Během operace Bodenplatte byla JG 3 jednou z mála úspěšných jednotek, přesto pro ni byla ztráta šestnácti pilotů citelná. Od ledna 1945 se 9./JG 3 často přesouvala na různá německá letiště a konec války zastihl „bílou 8“ na základně Leck. Od poloviny roku 1944 vedl 9./JG 3 Lt. Oskar Zimmermann, který byl vyznamenán Rytířským křížem a na svém kontě měl 34 vítězství, z toho 14 čtyřmotorových bombardérů. V polovině března onemocněl a na konci války padl do českého zajetí, z nějž byl po roce propuštěn. Do konce války byl velitelem Hptm. Willy Althof. Základní kamufláž trupu tohoto letounu byla provedena barvami RLM 81/82, a kamuflážní pole odpovídala výrobní řadě 332xxx. Na mnoha místech byla opravována barvami RLM 82 a RLM 02. Kryty motoru byly v barvách RLM 74/75/76 světlejších odstínů. Na levé straně trupu pod kabinou byl umístěn bílý nápis Gabi. Pod bílou 8 bylo barvou RLM 75 přetřeno předchozí označení. Před ocasními plochami pak bylo od ruky namalováno černé číslo 884.
WNr. 334xxx, 11./JG 27, Goslar, Německo, duben 1945
Velitelem III./JG 27 byl od října 1944 do konce války Rakušan Hptm. Dr. Peter Werfft (26 sestřelů). Ve stejném měsíci přezbrojila jednotka na Bf 109K-4. Od února zastupoval Werffta ve funkci velitel 12./JG 27 Oblt. Emil Clade a v posledním měsíci války vedl I./JG 27 již jako oficiálně jmenovaný Gruppenkommandeur. Po válce pracoval jako pilot aerolinek, věnoval se sportovnímu létání a v roce 1996 vydal paměti. V době své služby u II./JG 27 v Africe sestřelil v srpnu 1942 letoun, na jehož palubě zahynul velitel britské osmé armády Lt. Gen. W. H. E. Gott. Na jeho místo byl jmenován Lt. Gen. Montgomery. Na konci války byla III./JG 27 nasazena v severním Německu. „Žlutá 1“ z 11./JG 27 byla nalezena postupujícími spojeneckými jednotkami v dubnu 1945 na základně Goslar v Německu. Na tomto letišti byla dislokována od 29. března do 8. dubna 1945. Později operovala z Čech, Bavorska a Rakouska. Od prosince 1944 do konce války vedl 11. Staffel Oblt. Heinz-Günther Hennig, který dříve velel 2./JG 53 a 2./JG 102 a na svém kontě měl dvě vítězství. Kamufláž na trupu v barvách RLM 81/82 má provedení výrobní řady 334xxx.
WNr. 335215, Lt. Willy van de Kamp, Stab II./JG 52, Neubiberg, Německo, květen 1945
Označení identifikuje tento letoun jako stroj wingmana velitele II./JG 52, Maj. Wilhelma Batze. V únoru 1943 byl Batz přidělen ke štábu II./JG 52 na východní frontě. Prvního vítězství dosáhl 11. března a v květnu byl jmenován velitelem 5./JG 52. V březnu 1944 docílil stého vítězství a v dubnu se stal velitelem III./JG 52. Na počátku února 1945 převzal vedení II./JG 52, která v té době bojovala v Maďarsku. Své 237. a zároveň poslední vítězství, zaznamenal 16. dubna 1945. O pět dnů obdržel Meče k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí. Batz se svou jednotkou přelétl 8. května 1945 do zajetí z rakouského Zeltwegu do Bad Aiblingu v Bavorsku, v závěrečné části trasy německé stíhače doprovázela formace Thunderboltů. Po válce vstoupil do Bundesluftwaffe a postupně velel Flugzeugführerschule S a Lufttransportgeschwader 63. Stroj „černá 1“ v barvách RLM 74/75/76 měl kamufláž výrobní řady 335xxx. Žlutý pruh na přídi a žlutá směrovka byly rozpoznávacím prvkem německých strojů v rámci Luftflotte 4. Konec druhé světové války tento konkrétní stroj zastihl na letišti Neubiberg u Mnichova. Jeho pilotem byl Batzův Adjutant Lt. Willy van de Kamp, který u II./JG 52 sloužil od května 1943 a na kontě měl jedno vítězství.
WNr. 335xxx, Lt. Ernst-Dieter Bernhard, Stab III./JG 53, Kaufbeuren, Německo, duben 1945
JG 53 vznikla v roce 1937 a byla jednou z nejstarších německých stíhacích jednotek druhé světové války. Její III. Gruppe prošla po tažení na Západě boji úvodních měsíců bojů v SSSR a od konce roku 1941 byla nasazena ve Středomoří. Po přesunu z Itálie v červnu 1944 se nacházela v Bad Lippspringe a operovala proti spojeneckým náletům na Říši. V září 1944 se podílela na odražení operace Market Garden. Od konce roku 1944 se jednotka postupně stahovala pod nátlakem spojeneckých vojsk na jižní část Německa. Pilotem tohoto stroje byl Lt. Ernst-Dieter Bernhard, který v prosinci 1944 nastoupil k 12./JG 53. V polovině března byl jmenován Adjutantem velitele III./JG 53, jímž byl v té době Hptm. Siegfried Luckenbach. Po Luckenbachově nehodě během přistání v dubnu 1945 jej v závěrečných týdnech války zastupoval Hptm. Wolfgang Ernst s 36 vítězstvími na kontě. Se zobrazeným strojem Lt. Bernhard havaroval 19. dubna 1945 kvůli defektu podvozku při přistání v Kaufbeuren po boji s formací Marauderů doprovázených Thunderbolty. Na Bernhardově kontě byl jeden těžce poškozený Mustang.
WNr. 330230, Uffz. Heinrich Munninger, 10./JG 77, Neuruppin, Německo, listopad 1944
V říjnu 1944 se III./JG 77 stala první stíhací jednotkou Luftwaffe, která byla kompletně přezbrojena na Bf 109K-4 a disponovala 68 stroji. Jejím velitelem byl zkušený veterán JG 77 Major Armin Köhler (40 sestřelů, RK). Po zalétání a seznámení s novým typem byla 2. prosince 1944 jednotka bojově nasazena. Letecké souboje vrcholily při bitvě v Ardenách. Uffz. Heinrich Munninger, narozený 30. června 1923, letěl 1. ledna 1945 při operaci Bodenplatte s „bílou 17“ jako wingman Uffz. Johanna Twietmeyera. Při útoku na letiště RAF v Antverpách-Deurne (B.70) byl zasažen flakem, snažil se nouzově přistát poblíž Tilburgu v Nizozemsku, havaroval a zahynul. Pohřben je v Lommelu. Při této operaci přišla III./JG 77 o 11 strojů a pilotů. Od poloviny ledna 1945 byla nasazena na východní frontě. V závěru války bojovala v Horním Slezsku se základnou v Dolním Benešově (Beneschau) na Hlučínsku. „Bílá 17“ byla z produkce 330xxx s vysokým rozhraním kamuflážních barev RLM 74/75 na bocích trupu. Z obou stran byl na přídi znak III./JG 77, červené srdce.