Strana 33
#84204
BOXART STORY
V září 1939 měla letecká složka americké
námořní pěchoty (US Marine Corps, USMC) jen
o něco více než 150 letounů, z toho naprostou vět-
šinu tvořily dvouplošníky. Válka s Japonskem ale
pochopitelně vedla k rapidní expanzi této letecké
složky. V roce 1942 vzniklo dvanáct stíhacích pe-
rutí námořní pěchoty (VMF), v následujícím roce
bylo založeno šestnáct VMF a v roce 1944 dalších
dvacet osm.
V mnoha případech se jádrem nové jednotky
stala část jiného útvaru. To platí i pro VMF-441
„Black Jacks“. V říjnu 1942 byla založena na ostro-
vě Tutuila v Samojských ostrovech z části VMF-111
„Devil Dogs“. Základem VMF-441 se stalo sedm ob-
starožních letounů F4F-3, které převzala i s osmi
piloty, jimž velel Maj. D. W. Torey, Jr., dosavadní
velitel VMF-111. Jeho původní jednotka, rovněž
přezdívaná „Triple One“, patřila mezi nemnoho
předválečných perutí USMC, které díky přiděle-
ným základnám v odlehlých oblastech nedosáhly
ani jednoho leteckého vítězství.
První operační základnou VMF-441 se v břez-
nu 1943 stal atol Funafuti v Elliceových ostrovech
(dnešní Tuvalu), který se nachází v Pacifiku asi
1000 km severně od Fidži a přibližně 2000 km
východně od Guadalcanalu. VMF-441 postupně
ke starším F4F-3 dostávala i novější stroje ver-
ze F4F-4. Američané z tohoto letiště plánovali
v dubnu zahájit nálety s bombardéry B-24 na ja-
ponské ostrovní základny v Pacifiku.
O aktivity nepřítele samozřejmě jevili zájem
Japonci. Kōkūtai 755 (bývalá bombardovací část
Genzan Kōkūtai) se základnou na Tarawě dostala
27. března (28. března japonského času) za úkol
provést ozbrojený průzkum ostrova Funafuti.
K cíli, který ležel asi 1300 km jihovýchodně od
Tarawy, odstartovalo šest bombardérů G3M Nell.
Asi po třech hodinách letu se dva stroje musely
vrátit na základnu kvůli technickým problémům.
V blízkosti Funafuti japonské osádky zpozorovaly
dva Wildcaty, které k nim stoupaly a velitel japon-
ské formace nařídil odhodit bomby a připravit se
na boj. Po pěti minutách Američané na formaci
zaútočili zespodu a velitel bombardérů nařídil ná-
vrat přibližně 10 námořních mil od Funafuti. Wild-
catům se podařilo sestřelit první letoun v druhé
Shōtai, jemuž velel podpor. Takashi Kumamoto.
Všech osm mužů na palubě zahynulo. Japonští
střelci byli přesvědčeni, že se jim jeden ze dvou
Wildcatů podařilo sestřelit. Pak ale hlásili, že na
ně ze severu zaútočil třetí letoun a po jedné zteči
odletěl na jihovýchod.
Wildcaty, které náležely k VMF-441, byly ve
skutečnosti jen dva. Dvojici vedl Capt. William
P. Boland a jeho wingmanem byl 2nd Lt. Raplh
N. Spanjer. V deníku jednotky je uvedeno, že do
kontaktu s nepřáteli se oba letci dostali ve vzdá-
lenosti 20 námořních mil od ostrova. Pozdější ge-
nerálmajor „Smoke“ Spanjer vzpomínal, že měli
potíže dostat se svými starými Wildcaty rychle do
pozice pro útok z převýšení. Spanjerovi selhaly
zbraně. Ale pod palbou Bolandových zbraní ve-
doucí bombardér explodoval, další se mu podařilo
poškodit a pak formaci pronásledoval, dokud mu
nedošlo střelivo.
Japonská reakce však na sebe nenechal dlou-
ho čekat. Formace bombardérů provedla ná-
let na Funafuti 22. dubna 1943. Všechny letouny
VMF-441 utrpěly poškození různého stupně
a jeden Wildcat byl zničen.
Spanjer později vzpomínal, že v oblasti, kde
VMF-441 hlídkovala, opakovaně létal jeden
průzkumný Nell, ale bylo obtížné jej zachytit.
Boland se tedy nechal vysadit na ostrovu Nanu-
mea společně s novozélandským pozorovatelem
a po dobu jednoho týdne chtěl monitorovat trasu
nepřátelského bombardéru. To se mu však nepo-
dařilo, ale po návratu na Funafuti se na Bolanda
usmálo štěstí. Při hlídce 8. srpna 1943 u atolu Nui
letěl Boland společně s wingmanem, jímž byl
1st Lt. Samuel C. Middleman. Zpozorovali osamělý
dvoumotorový Nell a Bolandovi se jej podařilo se-
střelit. Bylo to poslední vítězství pilota USMC na
letounu Wildcat.
Na konci září 1943 se VMF-441 přesunula na
atol Nanumea, tehdy výzbroj jednotky tvořily
Wildcaty verzí F4F-4 a FM-1. Po celkem poklidné
službě, jež je zachycena i na boxartu této staveb-
nice, se jednotka v prosinci přezbrojila na základ-
ně Tutuila na Corsairy verze F4U-1. Poté prošla in-
tenzivním nasazením při útocích na pozemní cíle
v Marshallových ostrovech, především na ostrov
Wotje. V tomto období přišla o 15 strojů.
Svou hvězdnou hodinu VMF-441 zažila při
bojích u Okinawy na jaře 1945. V té době jí velel
Maj. R. O. White a byla vyzbrojena stroji F4U-1C
a D. Během obrany spojeneckých plavidel před
útoky letců Kamikaze získali letci z VMF-441
celkem 47 vítězství a dva z nich se stali esy.
Nejvýznačnějším bojem z tohoto období byla
obrana torpédoborce USS Laffey, 16. dubna 1945
severně od Okinawy, při níž Black Jacks sestřelili
16 letounů z 50, které se snažily do plavidla nara-
zit. Toto mimořádné střetnutí si někdy v budoucnu
zasluhuje samostatný článek.
Ilustrace: Gareth Hector
Wildcaty na atolech
Text: Jan Bobek
INFO Eduard
33
Leden 2025