Strana 19
REPORTÁŽ
Nejprve něco málo historie. Loď vznikla jako
upravená verze italského křižníku třídy Pisa
v loděnici Orlando v Livornu. Kýl byl položen
v roce 1907 a trup plavidla byl na vodu spuštěn
roku 1910. Jak už to někdy bývá, v té době se
nějak v námořním rozpočtu Itálie nedostávalo
prostředků, takže vláda se rozhodla loď pro-
dat. To se dověděl tamní řecký námořní atašé,
informoval své nadřízené a po kladné odpově-
di pak Itálie oficiálně nabídla loď Řecku. To se
chopilo příležitosti na posílení svých námoř-
ních kapacit a s pomocí finančního dědictví
zesnulého obchodníka a filantropa Georgiose
Averofa loď zakoupilo. Za svou štědrost byl
posmrtně Averof odměněn tak, že bylo po něm
plavidlo pojmenováno a dodnes nese jeho jmé-
no. Na dlouhé období se navíc stalo vlajkovou
lodí řecké válečné flotily. Do stavu námořnic-
tva byl křižník oficiálně zařazen dne 16. 5. 1911.
Z konstrukčního hlediska šlo o zajímavou
směsici vybavení, protože hlavní dělová vý-
zbroj byla britská – produkce Armstrong, kot-
le byly francouzské od společnosti Belleville,
parní stroje pro změnu z domácí italské pro-
dukce a trup chránila německá ocel od firmy
Krupp, stejně tak byly německé i elektrické ge-
nerátory. Výzbroj byla tvořena čtyřmi hlavními
děly ráže 234 mm, umístěnými po dvojicích ve
věži na přídi a zádi plavidla. Na každém boku
pak byl pár věží osazených zdvojenými děly
ráže 190 mm, tedy celkem osm hlavní. Všechny
věže byly uzavřené moderní konstrukce křiž-
níkového typu s přísunem munice z podpalubí.
Doplňkovou výzbroj tvořily jednoduché kanóny
ráže 76 a 47 mm, společně s tříhlavňovým tor-
pédometem ráže 430 mm. V pozdější době však
loď prodělala přestavby a pomocná výzbroj se
měnila.
Co se týká rozměrů a výkonu lodi, čís-
la jsou následující: délka 140 m, šířka 21 m
a maximální ponor 7 m. Nejvyšší výtlak byl
10 200 tun a stroje dodávaly výkon 19 000 koň-
ských sil. Plavidlo poháněné dvěma lodními
šrouby mohlo dosáhnout maximální rychlosti
23,5 uzlu za hodinu (cca 43 km/h), při ekono-
mické rychlosti 17,5 uzlu za hodinu byl jeho do-
sah 2 480 námořních mil, tedy 4 590 km, což
bylo na středomořské podmínky naprosto do-
stačující. Standardní posádku tvořilo 655 ná-
mořníků a 32 důstojníků, maximální přepravní
kapacita byla celkem 1 200 osob.
Po dodání lodi do Řecka se rozběhl výcvik
posádky, což se zúročilo hned následující rok,
kdy se loď zúčastnila první balkánské vál-
ky. Šlo o konflikt s Tureckem o kontrolu nad
Egejským mořem. Nedlouho poté loď zasáhla
do první světové války a bezprostředně po ní
i do řecko-turecké války. Tehdy Averof zajišťo-
val hlavně bezpečné transporty konvojů nebo
ostřelování tureckých pozic u pobřeží. Po pro-
hrané válce se řečtí osadníci i vojáci stahovali
z tehdy již tureckého území a loď asistovala
během jejich přepravy. Poté služba Averofu
pokračovala v mírových podmínkách, plavidlo
bylo v roce 1925 posláno do Francie na roz-
sáhlou údržbu a úpravy, které byly dokončeny
roku 1927.
Za druhé světové války bylo Řecko zpočát-
ku neutrální, ale v roce 1941, když Německo
porazilo řecké pozemní síly, dokázala posád-
ka lodi uniknout z kontinentálního Řecka a se
zastávkou na Krétě nakonec dosáhla egyptské
Křižník Averof v době své největší slávy.
Averof na dobové pohlednici.
Schéma křižníku Averof.
INFO Eduard
19
Leden 2025