Tail End Charlie - O svastikách, a nejen o nich

Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024 jsem zveřejnil článek pojednávající o mezinárodním leteckém setkání při příležitosti 80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během 11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát ve své historii. Pokud budete mít chvilku času, budu rád, když si článek přečtete. Setkání v českém městysu Kovářská bylo navštíveno opravdu velkým počtem lidí, z nichž významnou část tvořila veřejnost ze sousedního Německa.

Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024

jsem zveřejnil článek pojednávající o meziná-

rodním leteckém setkání při příležitosti 80. vý-

ročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th

BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během

11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát

ve své historii. Pokud budete mít chvilku času,

budu rád, když si článek přečtete. Setkání

v českém městysu Kovářská bylo navštíveno

opravdu velkým počtem lidí, z nichž význam-

nou část tvořila veřejnost ze sousedního

Německa.

Během exkurze v místním muzeu, jež je na

tuto leteckou bitvu zaměřeno, došlo k zajíma-

vé situaci. Skupinka německých návštěvníků

se dívala na příď bombardéru B-17, který měl

vyznačeny symboly leteckých vítězství formou

svastik. Němečtí hosté, očividně z laické ve-

řejnosti, se ptali, co to je za německý letoun.

Pracovníci muzea překvapeným návštěvníkům

vysvětlili, že je to americký bombardér a jed-

ná se o symboly vítězství v boji proti německé

Luftwaffe. Návštěvníky to docela zaskočilo,

předpokládali, že když má nějaký stroj na sobě

svastiku, musí se samozřejmě jednat o letoun

německý.

Myslím, že naprostá většina, ne-li všichni

čtenáři, kteří můj text čtou, jsou s leteckou

a vojenskou historií seznámeni do té míry,

že by je takový dotaz ani nenapadl a leckdo pa-

trně nad znalostmi návštěvníků muzea kroutí

hlavou.

Nicméně předpokládám, že naši němečtí

čtenáři tuto situaci chápou. Zobrazování svas-

tiky je v jejich zemi řadu let přísně regulová-

no trestním zákoníkem. Zjednodušeně řečeno,

je možné ji používat z náboženských důvodů

(jedná se např. o hinduistický symbol) a v sou-

vislosti s historií Třetí říše je ji možné zobra-

zovat na historických fotografiích, dobových

filmových záznamech, v hraných filmech a ve

výukových materiálech (tento výčet je zjedno-

dušený).

Svastiku není možné v Německu zobrazovat

například na nově vytvořených výrobcích, jež

by mohly být jakoukoli formou zneužity k pro-

pagaci nacistického režimu. To celkem chápu,

byť pokud se to dotýká nově vytvořených ilu-

strací vojenské techniky, poněkud to kompli-

kuje práci historiků a ilustrátorů.

Po několika generacích, jež v Německu od

druhé světové války vyrostly, je tam svastika

jakýmsi tabu, jež se váže k období druhé svě-

tové války, o které se veřejnost raději příliš

nezajímá. Historická vina Němců za to, co Hit-

lerův režim způsobil v 30. a 40. letech, je ve

školních osnovách zdůrazňována i v hodinách

zeměpisu. Společnost tedy dospěla do stádia,

kdy lidé při spatření svastiky automaticky

předpokládají, že se jedná o souvislost s naci-

stickým režimem a jde o porušení zákona.

To se týká i situací, kdy laik vidí finský le-

toun s modrou svastikou, nebo červenou svas-

tiku na lotyšském stroji. Při spatření přilby

amerického pěšáka z první světové války

s namalovanou svastikou pro štěstí, nebo spo-

jeneckého stíhacího letounu Spad s červenou

svastikou nepoučený laik také dojde k názoru,

že se jedná nacistický symbol.

Adolf Hitler si svastiku jako symbol své po-

litické strany vybral v roce 1920. Werner Voss

a jeho Albatros D.III z Jasta 2 se svastikou na

boku s tím tedy v roce 1917 nemohl mít nic spo-

lečného, neboť v té době onen zatracený ra-

kouský poddůstojník bavorské armády pobíhal

v zákopech jako spojka.

To je ale laikům v Německu lhostejné. Před-

stavme si, že někdo v německém obchodu

uvidí například model stíhacího letounu Spad

z americké dobrovolnické Escadrille Lafay-

ette se svastikou na boku. Je dost pravděpo-

dobné, že kontaktuje policii. Té je úplně jedno,

že letoun má na sobě francouzské kokardy.

Policie následně musí shromáždit důkazy pro

vyšetřování a znalecké posudky. Obchodu

tedy zabaví veškeré zboží a po roce vyšet-

řování zboží vrátí, v poněkud navlhlém stavu

a s konstatováním, že k porušení zákona ne-

došlo, neboť výrobek nemá souvislost s naci-

stickým režimem. Obchod mezitím zkrachoval.

Toto je hypotetický příklad, ale k podobným

kauzám již v Německu došlo.

Nic z toho, co jsem popsal, se znalcům histo-

rie nemusí líbit, ale je to realita, ve které se na

německém trhu pohybují výrobci a obchodníci.

Proto se zobrazování svastiky ve výrobcích ur-

čených pro německý trh vyhýbáme, i u témat,

která se týkají německých letounů z období

před založením NSDAP, nebo nemají s Němec-

kem souvislost vůbec žádnou.

Z tohoto důvodu na obtiscích ve stavebnicích

Mustangů, Spitfirů a jiných letounů, jež jsou

určeny pro naše německé distributory, nena-

jdete svastiky ani jako symboly vítězství v boji

proti letcům, kteří sloužili nacistickému reži-

O SVASTIKÁCH A NEJEN O NICH

Jan Bobek

Detail symbolů vítězství, jichž dosáhli letci česko-

slovenské 310. stíhací peruti RAF na Hurricanu Mk.I

„NN

-

D“ (P3143). Čtyři vítězství napovídají, že letoun je

zobrazen v podobě ze 7. nebo 8. září 1940. Do té doby

na něm dvou vítězství zaznamenal F/Lt. G. L. Sinclair

a další dvě si připsal Sgt. Bohumil Fürst. Během září

na něm po jednom vítězství dosáhli ještě P/O Stanislav

Fejfar, Sgt. Eduard Prchal a znovu Bohumil Fürst.

Hurricane Mk.I, P3143, No. 310 (Czechoslovak) Squadron, RAF Duxford, Cambridgeshire, Velká Británie, září 1940.

INFO Eduard108

Leden 2025