Tail End Charlie
Detail symbolů vítězství, jichž dosáhli letci československé 310. stíhací peruti RAF na Hurricanu Mk.I „NN-D“ (P3143). Čtyři vítězství napovídají, že letoun je zobrazen v podobě ze 7. nebo 8. září 1940. Do té doby na něm dvou vítězství zaznamenal F/Lt. G. L. Sinclair a další dvě si připsal Sgt. Bohumil Fürst. Během září na něm po jednom vítězství dosáhli ještě P/O Stanislav Fejfar, Sgt. Eduard Prchal a znovu Bohumil Fürst.
O svastikách, a nejen o nich
Text: Jan Bobek
Ve vydání magazínu INFO Eduard z října 2024 jsem zveřejnil článek pojednávající o mezinárodním leteckém setkání při příležitosti 80. výročí letecké bitvy nad Krušnohořím, v níž 100th BG, známá jako „Bloody Hundredth“, během 11. září 1944 utrpěla jedny z nejvyšších ztrát ve své historii. Pokud budete mít chvilku času, budu rád, když si článek přečtete. Setkání v českém městysu Kovářská bylo navštíveno opravdu velkým počtem lidí, z nichž významnou část tvořila veřejnost ze sousedního Německa.
Během exkurze v místním muzeu, jež je na tuto leteckou bitvu zaměřeno, došlo k zajímavé situaci. Skupinka německých návštěvníků se dívala na příď bombardéru B-17, který měl vyznačeny symboly leteckých vítězství formou svastik. Němečtí hosté, očividně z laické veřejnosti, se ptali, co to je za německý letoun. Pracovníci muzea překvapeným návštěvníkům vysvětlili, že je to americký bombardér a jedná se o symboly vítězství v boji proti německé Luftwaffe. Návštěvníky to docela zaskočilo, předpokládali, že když má nějaký stroj na sobě svastiku, musí se samozřejmě jednat o letoun německý.
Myslím, že naprostá většina, ne-li všichni čtenáři, kteří můj text čtou, jsou s leteckou a vojenskou historií seznámeni do té míry, že by je takový dotaz ani nenapadl a leckdo patrně nad znalostmi návštěvníků muzea kroutí hlavou.
Nicméně předpokládám, že naši němečtí čtenáři tuto situaci chápou. Zobrazování svastiky je v jejich zemi řadu let přísně regulováno trestním zákoníkem. Zjednodušeně řečeno, je možné ji používat z náboženských důvodů (jedná se např. o hinduistický symbol) a v souvislosti s historií Třetí říše je ji možné zobrazovat na historických fotografiích, dobových filmových záznamech, v hraných filmech a ve výukových materiálech (tento výčet je zjednodušený).
Hurricane Mk.I, P3143, No. 310 (Czechoslovak) Squadron, RAF Duxford, Cambridgeshire, Velká Británie, září 1940
Svastiku není možné v Německu zobrazovat například na nově vytvořených výrobcích, jež by mohly být jakoukoli formou zneužity k propagaci nacistického režimu. To celkem chápu, byť pokud se to dotýká nově vytvořených ilustrací vojenské techniky, poněkud to komplikuje práci historiků a ilustrátorů.
Po několika generacích, jež v Německu od druhé světové války vyrostly, je tam svastika jakýmsi tabu, jež se váže k období druhé světové války, o které se veřejnost raději příliš nezajímá. Historická vina Němců za to, co Hitlerův režim způsobil v 30. a 40. letech, je ve školních osnovách zdůrazňována i v hodinách zeměpisu. Společnost tedy dospěla do stádia, kdy lidé při spatření svastiky automaticky předpokládají, že se jedná o souvislost s nacistickým režimem a jde o porušení zákona.
To se týká i situací, kdy laik vidí finský letoun s modrou svastikou, nebo červenou svastiku na lotyšském stroji. Při spatření přilby amerického pěšáka z první světové války s namalovanou svastikou pro štěstí, nebo spojeneckého stíhacího letounu Spad s červenou svastikou nepoučený laik také dojde k názoru, že se jedná nacistický symbol.
Adolf Hitler si svastiku jako symbol své politické strany vybral v roce 1920. Werner Voss a jeho Albatros D.III z Jasta 2 se svastikou na boku s tím tedy v roce 1917 nemohl mít nic společného, neboť v té době onen zatracený rakouský poddůstojník bavorské armády pobíhal v zákopech jako spojka.
To je ale laikům v Německu lhostejné. Představme si, že někdo v německém obchodu uvidí například model stíhacího letounu Spad z americké dobrovolnické Escadrille Lafayette se svastikou na boku. Je dost pravděpodobné, že kontaktuje policii. Té je úplně jedno, že letoun má na sobě francouzské kokardy. Policie následně musí shromáždit důkazy pro vyšetřování a znalecké posudky. Obchodu tedy zabaví veškeré zboží a po roce vyšetřování zboží vrátí, v poněkud navlhlém stavu a s konstatováním, že k porušení zákona nedošlo, neboť výrobek nemá souvislost s nacistickým režimem. Obchod mezitím zkrachoval. Toto je hypotetický příklad, ale k podobným kauzám již v Německu došlo.
Nic z toho, co jsem popsal, se znalcům historie nemusí líbit, ale je to realita, ve které se na německém trhu pohybují výrobci a obchodníci. Proto se zobrazování svastiky ve výrobcích určených pro německý trh vyhýbáme, i u témat, která se týkají německých letounů z období před založením NSDAP, nebo nemají s Německem souvislost vůbec žádnou.
Z tohoto důvodu na obtiscích ve stavebnicích Mustangů, Spitfirů a jiných letounů, jež jsou určeny pro naše německé distributory, nenajdete svastiky ani jako symboly vítězství v boji proti letcům, kteří sloužili nacistickému režimu. Je to absurdní. Ale riziko udání ze strany neinformované veřejnosti a následných komplikací je prostě příliš velké.
Toto opatření nám značně komplikuje výrobní proces. Témata se svastikami, jež nesouvisí s nacistickým režimem, chceme konzultovat s německou obchodní komorou, ale nevím, zda tento pokus k něčemu povede. Opatrnost na straně našich německých distributorů zřejmě převýší váhu právní konzultace, a i ten Spad z Escadrille Lafayette boj s německou laickou veřejností prohraje. Bohužel to vede k reklamacím od zákazníků ze třetích zemí, kteří od německých obchodníků dostanou stavebnice s aršíky, jejichž obsah je takto auto-cenzurován.
Snímky ze sbírek IWM zobrazují Roberta S. Tucka (snímek č. 1), Erica S. Locka (č. 2) a letoun P3143 (č. 3) v péči československých mechaniků. Všechny stroje mají vítězství vyznačena formou svastik. V současné době nemohou stavebnice letounů na německém trhu obsahovat svastiky ani jako symboly leteckých vítězství v boji proti nacistickému režimu. To má někdy až absurdní souvislosti, například Robert S. Tuck byl židovského původu. Tento životopisný údaj mimochodem z anglické verze Tuckovy životopisné stránky na Wikipedii zmizel.
V této souvislosti musím vyjádřit moje zděšení nad opačným extrémem. Mám na mysli to, že například v USA může na demonstraci někdo beztrestně hajlovat a mít tričko nebo vlajku s nacistickou svastikou. V mojí zemi by zcela oprávněně takový člověk skončil rychle v poutech, stanul před soudem a neodešel by bez trestu. Pochybuji, že by existoval americký voják z druhé světové války, který by se mnou nesouhlasil. Propagování režimu, který povraždil americké zajatce u Malméd a obrovské množství dalších lidí, nemá se svobodou slova nic společného.
Německý pohled na zobrazování svastiky se bohužel prosazuje v dalších zemích Evropské unie. Například český trestní zákoník v této věci už několik let kopíruje zákon německý. Zatím nevíme, zda bude stejný i výklad zákona a nevíme ani, jak k němu budou přistupovat orgány činné v trestním řízení. Cítíme v tom ale do budoucna významná rizika. Proto jsme opatrní a eliminujeme svastiky jako výsostné označení ve stavebnicích.
Pokud se Němcům podaří takto důkladně vymýtit svastiku z veřejného prostoru, dosáhnou tak paradoxně po 80 letech svého konečného vítězství. Nejenže historické německé stroje už nebudou nacistické, ale ani Spojenci už nadále nebudou vítězit nad nacisty. Vlastně tak naše vítězství nad nacistickým režimem vymažeme z historie.
Myslím, že evropské státy, a především Německo, by se měly v současné době soustředit na důležitější témata, než je striktní regulace svastiky, vedoucí k výše popsaným omylům. Abych vysvětlil, co mám na mysli, dovolím si citovat několik osobností na téma ruské agrese a islámského extremismu.
Jsou to lidé kvalifikovanější než já, když porovnám jejich vzdělání a zkušenosti s mou dvacetiletou prací v několika zemích v manažerské pozici v mezinárodní konzultační a inženýrské firmě s centrálou v Nizozemí, mateřskou firmou v Německu, pobočkou a členy mého týmu v Rusku a polovinou mých kolegů v zemích Perského zálivu.
Prvním tématem je Rusko a válka, kterou různými prostředky a s různou intenzitou vede proti Západu, Ukrajině a dalším zemím. Mimochodem, Rusko je patrně rekordmanem v počtu vlastních neonacistů, přičemž svou koloniální agresi proti Ukrajině v prvních měsících invaze snažilo zakrýt narativem o boji proti ukrajinským nacistům a fašistům. Tím nechci jakkoli zlehčovat existenci neonacistů na Ukrajině, nebo v jiných evropských státech.
Britský generál Sir Alexander Richard Shirreff, jenž zastával v letech 2011 až 2014 pozici zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v roce 2016 vydal knihu „2017: War with Russia: An Urgent Warning from Senior Military Command.“ V této historické fikci popsal scénář, v němž Rusko v roce 2017 vojensky obsadilo východní Ukrajinu, vytvořilo si pozemní spojení s okupovaným Krymem a poté napadlo pobaltské státy, přičemž hrozilo použitím jaderných zbraní. Shirreff současně upozorňoval na nepřipravenost britských a evropských vojenských sil na takový scénář.
V době vydání knihy byl Shirreff některými kritiky považován za někoho, kdo značně přehání a riskuje svou reputaci. Nicméně někteří recenzenti byli jiného názoru. Gen. Wesley K. Clark, bývalý vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (1997-2000), napsal: „Povinná četba pro každého, kdo se zabývá politikou národní bezpečnosti. Shirreffova varování – skrytá ve fikci – znějí autenticky, jsou bohatá na technické detaily a postřehy.“ Adm. James G. Stavridis, US Navy, jenž o dvanáct let později zastával stejnou funkci jako Clark, svůj názor na Shirreffovo varování shrnul lakonicky: „Nepřečíst si tuto knihu by bylo na vaše vlastní nebezpečí.“
Historie bohužel ukázala, že se Shirreff mýlil víceméně jen ohledně načasování dlouho připravované ruské invazní operace. Za to, že nedošlo k napadení Pobaltí, můžeme zřejmě vděčit obráncům Ukrajiny.
K vydání své knihy Shirreff mimo jiné uvedl: "Myslím si, že je povinností vysoce postavených vojáků zapojených do jednání s politiky, aby nemysleli jako politici, aby politikům neusnadňovali život, ale aby vyložili vojenské důsledky politických rozhodnutí. A mám pocit, že to je něco, co se v posledních letech zamlžilo."
Ohledně zamlžování, konkrétně ruské hrozby vůči Evropě, v březnu 2022 zpravodajský portál Politico citoval Radosława Sikorského, který je v současné době již potřetí polským ministrem zahraničí (je manželem držitelky Pulitzerovy ceny Anne Applebaum): „Západoevropané nás v posledních třiceti letech přehlíželi a chovali se k nám povýšenecky… Léta nás poučovali o našem postoji: Ach, víte, vy přehnaně nervózní, přecitlivělí Středoevropané máte předsudky vůči Rusku.“
Myslím si, že západoevropské bezpečnostní a vojenské složky, včetně těch německých, si v posledních letech procházejí obdobím nepříjemného vystřízlivění ohledně Ruska. Nemohu se ale zbavit dojmu, že by svoje úsilí měly značně zvýšit, společně se zbrojní výrobou, jíž by neměly klást překážky banky a politici. Ruské mocenské struktury mají velké zkušenosti s vlivovými operacemi a mají mezi evropskými extremisty a neonacisty řadu příznivců. Rusko už proti nám bojuje, mám ale pocit, že Evropa stále přešlapuje a skutečný stav věcí si nechce přiznat.
Když jsem se na jaře 2022 bavil se zástupcem vedení jedné z největších výrobních německých firem ze sektoru autoprůmyslu, tak se na téma ruské invaze na Ukrajinu dotyčný ředitel zasmál a řekl mi, že Rusko není nepřítel, skutečný protivník Německa jsou podle něj USA. Za uplynulé dva roky jsem naštěstí viděl řadu důkazů o tom, že přinejmenším na úrovni německého průmyslu se kompas otočil z Moskvy zpět na Západ. Nepochybně k tomu Němce vedl i statečný odpor Ukrajinců, který se výrazně liší například od afghánských ozbrojených sil, které se při chvatném odchodu USA a Spojenců z Afganistánu doslova vypařily.
Druhým tématem, na který by se Německo a další západoevropské státy měly zaměřit s novým přístupem, je riziko, které v roce 2017 na konferenci Tweeps popsal tehdejší ministr zahraničí Spojených arabských emirátů Jeho výsost Abdullah bin Zayed Al Nahyan:
„…A dovolte mi to říct anglicky, abyste rozuměli, co říkám.“
Moderátorka: „Mám tlumočníka.“
„Ne, já vím, že máte tlumočníka, jen chci mít jistotu, že to pochopíte správně…
Přijde den, kdy uvidíme mnohem více radikálních extremistů a teroristů pocházejících z Evropy kvůli nedostatku vůle k rozhodování, snaze být politicky korektní nebo předpokladu, že (Evropané) rozumí Blízkému východu a islámu, anebo že rozumí jiným ... mnohem lépe než my.
A omlouvám se, ale to je čistá ignorance.“
Na závěr jedno zamyšlení… Je nebezpečnější svastika namalovaná na modelu historického letadla, de facto dokumentující hrůzy války, od kterých se ve skutečnosti všichni distancujeme, nebo mávání vlajkami a vykřikování hesel vyzývajících ke genocidě lidmi, kteří se od zvěrstev, které se v posledních letech děly, ani náznakem nedistancují?
Přeji evropským politikům, úřadům i jejich občanům, aby je v nadcházejících letech, pokud možno, opustila ignorance, zamlžování a politická korektnost ohledně témat, které Evropu skutečně ohrožují.