Strana 30
#82166BOXART STORY
Ačkoli je Jagdgeschwader 4 považována za
klasickou jednotku systému obrany Říše (Reich-
sverteidigung), s působením proti náletům ame-
rických čtyřmotorových bombardérů, neplatilo to
pro ni zcela. Až na výjimky se tohoto schématu se
vymykala její I. Gruppe.
Ta byla založena 31. 7. 1942 a působila na jihu
a jihovýchodě Evropy, především v obraně rop-
ných polí okolo rumunské Ploesti a souvisejících
průmyslových a dopravních zařízení.
Když byly v létě 1944 ustanoveny Stab a poté
II. a III. Grupe, JG 4, měla I. Gruppe za sebou již
téměř dva roky bojů. Velitelem se po krátkém pů-
sobení Maj. Gerharda Schöpfela stal Maj. Gerhard
Michalski. II. a III./JG 4 vznikly především z částí
Zerstörergeschwader 1, jejíž Gruppe před tím pů-
sobily jak ve východní, tak západní části Evropy
a jejich operace spočívaly od přífrontového boje
na východě, pozemních útoků, až k dálkovým
letům nad Biskají a Atlantikem, kde působily
proti bombardérům Coastal Command RAF. Pilo-
ti těžkých stíhacích Bf 110 a Ju 88G od ZG 1 byli
v nově utvořené jednotce doplněni mladíky nově
příchozími z leteckého výcviku a veterány od dal-
ších jednotek, především na jaře 1944 rozpuště-
né Sturmstaffel 1, které si k sobě povolal velitel
II. Gruppe, Major Günther von Kornatzki. Mělo
to svůj význam. II. Gruppe byla totiž ustanovena
jako Sturmgruppe a byla vyzbrojena pancéřova-
nými Fw 190A-8/R2. Měla používat taktiku útoků
na bombardéry z malé vzdálenosti, za použití
20 a 30 mm kanonů, tedy taktiku, kterou právě
Sturmstaffel 1 vyvíjela. Od této jednotky pro JG 4
von Kornatzki adoptoval také identifikační ozna-
čení svých letounů, tedy černo-bílo-černý pruh
na trupu. Tu od II.(Sturm)/JG 4 postupně převza-
ly také III., v říjnu 1944 ustanovená IV. a nakonec
i nejstarší I. Gruppe. Stejné to bylo s emblémem
s rytířskou přilbicí, který pochopitelně evoku-
je pancéřované Fw 190 II. Gruppe, za svůj ho
však přijaly i ostatní tři Gruppe a Stab jednotky.
Také proto se jak označení na trupu letounu, tak
i emblém na motorovém krytu, objevují rovněž
na stroji, který je předlohou aktuálního boxartu
Bf 109K-4.
Když se tedy v létě 1944 stala JG 4 plnohodnot-
nou jednotkou, přesunula se i I. Gruppe ze severní
Itálie zpět do Německa. Zde se však nepřipoji-
la to taktického systému jednotky. V něm měla
III. (a později i IV.) Gruppe vyzbrojená Bf 109 prio-
ritně poskytovat ochranu Focke-Wulfům od ses-
terské II.(Sturm)/JG 4 (tvořily tak taktické usku-
pení, tzv, Gefechtsverband JG 4) . Místo toho byla
I. Gruppe přesunuta do oblasti Kasselu, aby půso-
bila v obraně západní a jihozápadní části Němec-
ka před postupujícími spojeneckými vojsky. Jed-
notka byla doplněna novými piloty a vyzbrojena
Bf1 09G-6 a G-14. Až do začátku září 1944 Gruppe
podnikala především cvičné lety. První střety
s nepřítelem, včetně bojů souvisejících s Arnhem-
skou operací, přišly vzápětí.
V oblasti západní fronty se I. Gruppe střetávala
především s letouny od taktické 9th Air Force USA,
podporujícími spojenecká pozemní vojska. Výjim-
kou v tomto schématu bylo období mezi 6. říjnem
a koncem listopadu 1944, během kterého se I./JG 4
přesunula na základnu Gahro u Finsterwalde, aby
působila v rámci celé JG 4. Prvního nasazení proti
americkým bombardérům se zúčastnila o 6 dní
později. Hlavní střetem I./JG 4 s americkou 8th Air
Force se stal boj 2. listopadu 1944. V ten den JG 4
operovala v plné síle čtyř Gruppe a Stabu. Během
tohoto boje tři piloti z I./JG 4 nárokovali sestřel
B-17, Gruppe však zároveň přišla o 9 Messer-
schmittů, z čehož pouze tři byly bojovou ztrátou.
Zbývající padly za oběť vzájemným srážkám nebo
různým technickým problémům.
Zpět na západ, do oblasti Darmstadtu, se
I./JG 4 začala přesouvat 20. listopadu. Jejich pro-
tivníky se opět staly především „Jabos“ - Light-
ningy a Thunderbolty 9th AF. V prosinci 1944 se
k ní přidaly i zbývající části JG 4 vyzbrojené Bf 109.
Se stále se zvyšující spojeneckou převahou na
kontinentálním nebi ztratila obrana založená na
tvrdé pěsti Sturmgruppe svůj význam. I samotná
II.(Sturm)/JG 4 byla postupně transformována na
klasickou stíhací jednotku. Německo v podstatě
svou vzdušnou obranu proti strategickým bom-
bardérům vzdalo a v tomto pohledu spoléhalo již
jen na postupné nasazování proudových Me 262.
I./JG 4, dozbrojovaná o Bf 109K-4, odolávala tla-
ku západních spojenců až do 21. ledna 1944, kdy
byla i se zbytkem JG 4 přesunuta na východní
frontu. Tam se v oblasti Odry až do konce války
podílela na zadržování sovětských, výjimečně na
západ od svých letišť i amerických, vojsk. Z výško-
vých stíhačů a hrdých Sturmjägerů se stali piloti
stíhacích bombardérů, útočící na pozemní cíle, so-
větské Il-2 a doprovázející bombardéry a Mistely.
I./JG 4 byla rozpuštěna 29. března 1945. Její
piloti se měli přesunout z části k III. a IV. Gruppe,
z části do výcviku na Me 262. Trpkost byla nevy-
hnutelná. Někteří to tušili, jiní si nepřipouštěli,
do konce hrůzné války zbývalo jen málo přes
5 týdnů…
Text: Jan Zdiarský
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Achtung, Jabos!
INFO Eduard30
Leden 2025