Letecký kanon NR-30
Letecký kanon NR – 30 zkonstruovala dvojice sovětských konstruktérů A. E. Nudelman a A. A. Richtěr v polovině 50. let minulého století. Z iniciálů jejich příjmení je odvozen i název zbraně (Nudelman, Richtěr), číslovka 30 znamená ráži zbraně v milimetrech. Toto období se vyznačovalo velkým rozmachem výroby nových typů proudových letadel v bývalém Světském svazu a tím pádem i k jejich základní hlavňové výzbroje. Postupně byl tento kanon zaveden do stíhacích letounů Mikojan – Gurjevič MiG – 19S (3 ks v přídi letounu, všechny vybavené úsťovou brzdou na konci hlavně), nadzvukových MiG – 21F (na pravé straně trupu letounu, na úrovni pilotní kabiny), stíhacích bombardérů typů Suchoj Su – 7BM, BKL, U (celkem 2 ks, po 1 ks v kořeni každého z křídel, těsně za kabinou, bez úsťových brzd) a později Su – 17 M3, M4, UM – 3 (cvičná, dvoumístná verze, pouze s 1 ks kanonu v pravém křídle) a jeho exportní varianty Su – 22M3, M4, UM – 3K, u bojových verzí s analogickým počtem kanonů, jako typy Su-7. Z důvodu tehdejšího politického rozdělení světa a existence vojenského uskupení zemí socialistického tábora, nazvaného Varšavská smlouva, se výše uvedené typy vojenské letecké techniky dostaly postupně i do výzbroje vojenského letectva bývalé ČSLA (Československé lidové armády). Munice byla zpočátku vyráběna a dovážena taktéž z bývalého SSSR, později se ale začala vyrábět i v bývalém Československu. Nejdříve licenčně, později i s vlastním vývojovým programem. Zbraň je určena ke střelbě jak na vzdušné, tak především na pozemní cíle.
TEXT: Tomáš Dedera
Kanon NR – 30 je automatická zbraň s nepřetržitým oboustranným pásovým podáváním, jehož automatika je založena na principu využití energie zpětného rázu s krátkým zákluzem hlavně. Během zákluzu hlavně dojde k odemčení otočného závěru a k jeho urychlení vzad pákovým zrychlovačem. Pro brzdění zákluzu hlavně a pro její vracení vpřed se používá plynový vratník – využívá se prachových plynů, odebraných z vývrtu hlavně. Tyto plyny jsou plynovými kanálky přivedeny do plynového válce a zaplní pracovní prostor vpředu, omezený pístem a vzadu vložkami s těsnicími kroužky. Při zákluzu hlavně nejprve dojde k nárazu hlavňového nákružku na píst. Při pokračování zákluzu se píst pohybuje s nákružkem, a tedy s hlavní. Plynové kanálky se uzavřou zajetím do vložek s těsnícími kroužky a plyny v plynovém válci se stlačují. Jejich tlak vyvozuje na ploše pístu sílu, která brzdí zpětný pohyb hlavně a po zastavení ji vrátí zpět do přední polohy. Těsně před dosažením této přední polohy se prachové plyny z válce vyfouknou do atmosféry.
Jednoduchá drážkovaná hlaveň je u některých variant zbraně doplněna úsťovou brzdou, která má současně funkci tlumiče plamene a zároveň usměrňuje vytékající povýstřelové plyny mimo letoun. Napínání kanonu je pneumatické (stačeným vzduchem), odpalování je elektrické, uvolněním závěru ze zadní polohy. V obvodu elektrického spušťadla je počitadlo výstřelů a signalizace potřeby pneumatického napnutí. Mezi zbraň a lafetaci v letounu je vkládán tlumič.
Základní takticko – technické údaje leteckého kanonu NR – 30
Ráže 30 x 155B mm Počet drážek v hlavni 16 Počáteční rychlost střely 780±10 m/s Hmotnost zbraně 66,5 kg Rychlost střelby (kadence) min. 850 ran/minutu Hmotnost střely 410 g Minimální tlak vzduchu pro pneumatické napnutí 3,8 MPa Síla zpětného rázu max. 6000 kg Zákluz hlavně 100 mm Zákluz závěru 302 mm
hlaveň
Pouzdro závěru
závěr
Hlavní části kanonu NR – 30 a jejich účel
Hlaveň – uděluje střele směr, rychlost pohybu a rotaci, díky drážkovanému vývrtu se 16 poli, ve formě pravotočivého závitu. Uprostřed délky hlavně je 10 otvorů pro odvod prachových plynů do plynového válce. V zadní části hlavně je nábojová komora, která má tvar náboje.
Pouzdro závěru – je spojeno s hlavní a pohybuje se s ní při střelbě 100 mm vzad a vpřed v pouzdru kanonu.
Závěr – skládá se z hlavy a těla závěru, do hlavy závěru nasouvá podavač náboj, závěr zasouvá náboj do nábojové komory a uzamyká ji. Odpal náboje je mechanický po uzamčení nábojové komory.
Pouzdro kanonu – slouží pro vedení hlavně a pouzdra závěru při střelbě, dále slouží pro umístění ovládacích mechanismů – podavače, spušťadla, napínacího válce a zrychlovačů. Pomocí pouzdra kanonu je zbraň upevněna ke konstrukci letounu. V zadní části je uzavřeno uzávěrou.
Napínací válec – slouží k napnutí zbraně, přivedením stlačeného vzduchu o tlaku 50atm, který posune závěr ze zadní polohy a zasune do hlavy závěru podavačem z nábojového pásu náboj. Dále je v něm umístěna předsuvná pružina, která je při napnutí stlačena. Závěr je v zadní poloze držen spušťadlem.
Elektromagnetické spušťadlo – slouží k dálkovému ovládání střelby kanonu. Po přivedení proudu dojde k uvolnění závěru a ten je pod tlakem předsuvné pružiny vržen dopředu.
Podavač – slouží k posouvání nábojového pásu a k zasunutí náboje do hlavy závěru.
Plynový válec – slouží k tlumení zpětného rázu při výstřelu. Část povýstřelových prachových plynů je do něj odváděna otvory v hlavni a je v něm dále stlačována. Plovoucí píst je stlačován hlavňovou maticí.
Zrychlovač zákluzu – slouží k odemčení nábojové komory po výstřelu. Páka zrychlovače převádí pohyb hlavně na desku zrychlovače, která urychlí pohyb závěru vůči hlavni a tím dojde k pootočení hlavy závěru a tím k odemknutí nábojové komory.
Zrychlovač předkluzu – slouží k urychlování pohybu závěru s nábojem do nábojové komory, čímž se zvyšuje kadence (rychlost) střelby.
Uzávěra kanonu – uzavírá zadní část pouzdra kanonu, tlumí pohyb závěru v jeho zadní poloze a udržuje napínací válec ve správné poloze. S pouzdrem kanonu je spojena pomocí závitu.
Pouzdro kanonu
Napínací válec
Elektromagnetické spušťadlo
Podavač
Plynový válec
Uzávěra kanonu
Celkový pohled na letecký kanon NR-30, vybavený úsťovou brzdou, používanou např. na MiG – 19S
Princip činnosti kanonu při pneumatickém napínání
Přivedením stlačeného vzduchu z tlakové láhve do napínacího válce kanonu je hlaveň s pouzdrem závěru a s uzamknutým závěrem tažena dozadu. V počáteční fázi pohybu je uveden do funkce zrychlovač zákluzu, který odemkne nábojovou komoru a závěr přesune do zadní polohy, kde je zachycen spušťadlem. Hlaveň s pouzdrem závěru je tažena dále vzad, až do zadní krajní polohy (100 mm). Po uvolnění napínacího tlačítka stlačený vzduch vrátí hlaveň s pouzdrem závěru zpět do přední polohy. Pohyb hlavně vzad a vpřed je zároveň převody přenesen na podavač, který posune nábojový pás o jednu rozteč a zasune náboj do hlavy závěru. Tímto je zbraň připravena ke střelbě. Toto je indikováno v kabině pilota rozsvícením červené signální žárovky poté, co dojde k propojení kontaktů elektrické instalace ve spušťadle.
Princip činnosti kanonu při střelbě
Po přivedení elektrického proudu do spušťadla kanonu je uvolněn závěr, který pod tlakem předsuvné pružiny zasune náboj do nábojové komory a uzamkne ji. Po uzamčení dojde k mechanickému odpalu náboje. Vzniklé plyny tlačí na dno střely a dno nábojnice. Střela za začne pohybovat dopředu, hlaveň s pouzdrem závěru a uzamknutým závěrem dozadu. Dojde k funkci zrychlovače zákluzu, nábojová komora je odemknuta a závěr s prázdnou nábojnicí je přesunut dozadu, kde je zachycen elektromagnetickým spušťadlem. V okamžiku, kdy střela projde přes otvory v hlavni, je část plynů přepuštěna do plynového válce. V důsledku pohybu hlavně je prostor plynového válce uzavřen a vzniklé plyny jsou stlačovány plovoucím pístem, na který tlačí hlavňová matice. Stlačováním plynů dochází k tlumení účinků zpětného rázu, vznikajícího při výstřelu. Až dosáhne hlaveň zadní polohy, vrátí se působením tlaku plynů v plynovém válci zpět do přední polohy. V přední poloze plyny z plynového válce uniknou do atmosféry. Pohyb hlavně se zároveň převádí na podavač, který posune nábojový pás o jednu rozteč a nasune do hlavy závěru další náboj. Ten vytlačí prázdnou nábojnici a vyhodí ji mimo letoun, nábojové články jsou odváděny do schránky pro sběr použitých článků v letounu. Po vrácení hlavně do přední polohy, pokud je závěr v zadní poloze a do spušťadla je stále přiváděn elektrický proud se činnost automatiky opakuje a kanon střílí dávkou.
Munice 30 x 155B pro kanon NR – 30
Stejně jako vlastní kanon, prošla vývojem, inovacemi i zaváděním nových typů i munice. Označení 30 znamená opět použitou ráži munice v milimetrech, rozměr 155 pro změnu délku nábojnice v milimetrech. V období zavedení zbraně konstruktéři vyvinuli celou škálu typů:
OFZ – tříštivo – trhavo – zápalnou s hlavovým zapalovačem,
BR – průbojně – trhavou s dnovým zapalovačem,
PRL – protiradiolokační s dipólovými odražeči,
LP – inertní, pro ověřování funkce zbraně,
FZ – trhavě – zápalné (protibalónové).
Později byly vyvinuty i upraveny následující typy nábojů:
OFZ – modernizovaný,
ME – multielementové.
Typů existovalo ještě větší množství, uvedeny jsou většinou základní druhy, které byly v různých počtech dodány i do výzbroje letectva ČSLA, později AČR.