Efta Einak

Text: Jan Bobek

Ilustrace: Martin Novotný

kat.č: 8078

Psal se 21. leden 1942 a nikdo ze spojeneckých vojáků na základně Fort Lamy v Čadu nečekal bombardovací útok osamoceného Heinkelu He 111, který navíc přiletěl z jihu. Protiletadlová obrana se vůbec nezmohla na odpor a po náletu se proslýchalo, že obsluhy kanonů odpočívaly, nebo hrály karty.

Odvážným letcem, který tento útok vymyslel, byl Theo Blaich, německý pilot, který měl s Afrikou hodně společného. Jeho životní osudy by se mohly stát předlohou pro film. Narodil se 5. dubna 1900 v německém Tübingenu. Jeho matkou byla Katharina von Schneegas, jejímž otcem byl šperkař pracující pro ruského Cara. Syn Theodor (Theo) se údajně stal jedním z nejmladších letců německého letectva v první světové válce. Po válce odjel do Kanady a ilegálně se dostal do USA přeplaváním jednoho z pohraničních jezer. Později pracoval v Jižní Americe v Union Fruit Company, podílel se na přípravě letišť pro Pan American a nakonec se usadil jako majitel plantáží v Kamerunu.

V listopadu 1935 si obnovil pilotní licenci ve Velké Británii na letounu Avro Club Cadet u Airwork School of Flying v Hestonu a v Africe si pořídil tři letadla včetně Messerschmittu Bf 108 Taifun. Údajně se o něm uvažovalo i jako o kandidátovi na guvernéra Kamerunu. Při letu z Kamerunu do Berlína havaroval na Sahaře, tím asi značně vystrašil svou nastávající ženu Margarete, protože Blaichova cesta do Berlína směřovala k oltáři. V listopadu 1938 se svým Bf 108 podnikl let okolo části Afriky a trasu 13620 kilometrů absolvoval během 39 hodin čistého letového času. Této sportovní akci tisk věnoval značnou pozornost, Blaich však již v té době shromažďoval informace pro německé letectvo.

Po vypuknutí války přišel o své plantáže a odcestoval do Německa, kde vstoupil do služeb Luftwaffe. V hodnosti Hauptmann se v roce 1941 stal členem štábu X. Fliegerkorpsu, který podporoval Rommelovo tažení v Africe. Později byl přidělen ke štábu velitelství Fliegerführer Afrika. Blaich byl svými znalostmi létání nad Afrikou velmi cenný a zapojil se i do tajných operací. Jednou z nich byla operace „Pascha“. Jednalo se o evakuaci generála Azize el Masri, náčelníka štábu egyptských ozbrojených sil. El Masri tajně spolupracoval s Němci a 7. června 1941 se jej nedaleko Káhiry neúspěšně pokusil vyzvednout letoun He 111 z II./KG 26. Na palubě byl mimo Blaicha i důstojník Abwehru a hrabě László Ede Almásy de Zsadány et Törökszentmiklós, jehož osudy se staly námětem pro román a film „Anglický pacient“.

Blaich přivedl Erwina Rommela na myšlenku zkomplikovat spojenecké zásobování na africkém kontinentu napadením základny ve Fort Lamy (dnešní N'Djamena). Operaci připravil společně s osádkou He 111 z II./KG 4 a italskými kolegy, ale akci 21. ledna 1942 značně zkomplikovala písečná bouře. Při letu k cíli se odchýlili od trasy, proto přiletěli k Fort Lamy z jihu. Bombardovací útok byl úspěšný a dým z hořícího paliva a deseti zničených letounů byl vidět ještě ve vzdálenosti 100 kilometrů. Při letu zpět na italskou pouštní základnu Campo Uno (tábor č. 1) v Bir Misciuro osádce došlo palivo, ale úspěšně nouzově přistáli v poušti. Zkušený Blaich a jeho italský kolega Roberto hrabě Vimercati-Sanseverino rozhodli, že i přes malou zásobou vody zůstanou u letounu a budou doufat v záchranu. Nakonec se je německým a italským kolegům podařilo zachránit, údajně v tom hrál roli německý radioamatér, který jedno z posledních vysílání Blaichovy osádky zachytil v Hamburku.

Blaichova skupina dostala označení Sonderkommando Blaich a až do poloviny roku 1942 prováděla hlídky proti skupinám Long Range Desert Group. Dlouhé hlídkové lety s He 111 a Bf 108 však nevedly k úspěchům. Heslem jednotky se stal slogan „Efta Einak“, což je ekvivalentem německého výrazu „Holzauge“ (dřevěné oko), které se stalo synonymem pro roli letců, kteří měli za úkol hlídkovat při bojových letech. Blaichův Bf 108 nad pouští na své kresbě ztvárnil Martin Novotný.

Theo Blaich od prosince 1942 sloužil u jednotky dálkového průzkumu 1.(F)/Aufkl.Gr. 121, později pracoval při výcviku letců, krátce sloužil u I./ZG 76 a v říjnu byl přidělen ke štábu Fliegerführer Kroatien. Od října 1943 do září 1944 byl velitelem Nachtschlachtgruppe 7, která s pestrou směsicí německých a italských letounů operovala na Balkáně. Za svou činnost Theo Blaich obdržel Detsches Kreuz in Gold. Zemřel v roce 1975 v dolnorakouském Kaumbergu. Více se o náletu na Fort Lamy můžete dozvědět na blogu Falke Eins.