Page 42
BOXART STORY #8281
Aktivity stíhacího velitelství RAF se na jaře 1944
soustředily především na podporu spojenecké vzduš-
né převahy nad západní částí Evropy a na vytvoření
podmínek pro připravované otevření západní fronty.
Úkoly stíhačů tedy spočívaly v doprovodu taktických
i strategických bombardérů a to především v útocích
na pozemní cíle související s hlavním protivníkem –
německou Luftwaffe - a také s dopravní infrastruk-
turou.
Pro koordinaci letectva s pozemními vojsky, ze-
jména v období po invazi, byla v rámci RAF vyčleněna
2 TAF (Second Tactical Air Force). Její velitelství bylo
ustanoveno 1. června 1943 a postupně do ní bylo zařa-
zeno více než 70 perutí ze stíhacího i bombardovacího
velitelství RAF (včetně všech tří československých
stíhacích perutí).
Změny struktury vyžadovaly reorganizace na úrov-
ni stíhacích wingů (křídel). Do nové organizační struk-
tury byly zařazeny také polské stíhací perutě, pro
které vznikla 131. a 133. stíhací křídla (Fighter Wing).
Zatímco 131. stíhací křídlo sestávalo z polských perutí
č. 302, 308 a 317, 133. křídlo mělo pod sebou perutě
306., 315. a 129. (britská peruť). 131. stíhací křídlo léta-
lo s britskými Spitfiry Mk.IX, 133. používalo Mustangy
Mk.III. Hlavním úkolem obou celků byla podpora in-
vazních vojsk přímo na frontové linii. Také proto se
jednotky přesunuly na kontinent ihned, jakmile to
situace dovolovala. Spitfiry Mk.IX byly vybavovány
pumami o váze 250 liber pod každou polovinou kříd-
la, popřípadě 500kg pumami pod trupem. Před invazí
i po ní operovaly stíhací letouny v přízemních výš-
kách, kde byly snadnější kořistí pro německé lehké
a střední flaky, ale i německé stíhací letouny, přede-
vším v době před invazí. Dalším významným protiv-
níkem těchto operací byla obtížnost srovnávací na-
vigace, létání čistě podle map, bez možnosti podpory
operačních středisek a mnohdy i nejasná situace na
frontě.
V období před invazí se polští letci z obou stíhacích
křídel kromě těchto pozemních útoků stále čas od
času podíleli také na vyhledávání a ničení startova-
cích ramp raket V-1, či doprovodu amerických bom-
bardérů. Úkoly byly náročné. Mnozí vzlétali dvakrát
i třikrát denně, pozemní personál pracoval neúnavně
od rána do pozdního večera či přes noc, aby byly le-
touny na další den opět připraveny.
Samotné invaze 6. června 1944 se Poláci zúčast-
nili v podobě opakovaných ozbrojených patrol nad
vyloďujícími se vojsky. Podobné úkoly se opakovaly
i v následujících dnech. Již pátý den invaze se 302.
peruť stala první polskou jednotkou, která přistála
na osvobozeném území v severní Francii. Přistání se
odehrálo po ranní hlídce nad oblastí bojů pro doplnění
paliva. K tomu sloužil nově vybudovaný přistávací pás
(RRS
-
Rearming and Refueling Strip). Poté Poláci po-
kračovali v hlídce, načež se vrátili na svou anglickou
základnu.
To, aby se mohly letecké jednotky přesunout do
Francie na trvalo, vyžadovalo náročné přípravy.
Prakticky všechna letiště na kontinentě byla po-
škozena předchozím spojeneckým bombardováním,
či německými oddíly při jejich vlastní evakuaci.
Nejčastěji obojím. Vybudovat zázemí pro letecký
i pozemní personál, údržbu letadel, jejich vyzbrojová-
ní a tankování, bylo velmi náročné. A ačkoliv se ženijní
vojska, postupující za invazními oddíly, činila, co moh-
la, přání pozemních vojsk, aby měla svou vzdušnou
podporu a ochranu co nejblíže, mohla být splněna až
po několika týdnech. V přífrontové oblasti vznikaly
provizorní vzletové dráhy a mnohdy primitivní zázemí.
131. stíhací křídlo, jehož součástí byla 302. peruť, se
do Francie přesunulo 3. srpna 1944. Jeho dočasným
domovem se stal „airstrip“ na severozápadě Francie
s označením B-10, u vesničky Plumetot v severní
Normandii. Odsud letci pokračovali v útocích na ně-
mecké pozemní i námořní síly. Podmínky u Plumetotu
byly obtížné. Letci spali ve stanech, pro zaparkova-
né letouny zde nebyla žádná ochrana, základna byla
stále v dosahu německého dělostřelectva. Horké dny
plnily vzduch prachem, deštivé zase vytvářely všudy-
přítomné bahno. Bojová činnost byla náročná, každá
peruť podnikala několik bojových operací denně.
Jedním z příslušníků polské 302. perutě „City of Po-
znaň“, který se na jejích operacích podílel dlouhodobě,
byl i pětadvacetiletý W/O Henryk Dygala, jehož Spit-
fire LF Mk.IXc se stal v roce 2012 předlohou boxartu
Kateřiny Borecké pro stavebnici tohoto typu, kterou
aktuálně vydáváme již ve druhé reedici.
V následujících měsících si 302. peruť, a s ní
i celé 131. stíhací křídlo, prošla zbývajícími událostmi
a kampaněmi osvobozování západní Evropy a obsazo-
vání Německa, jako byla Ardenská ofenzíva, německá
operace Bodenplatte, či operace na severu Německa.
Válku jednotka zakončila na základně B-113 u Brém.
Po válce byla součástí britských okupačních vojsk,
načež se na konci roku 1946 vrátila do Velké Britá-
nie. 131. stíhací křídlo bylo rozpuštěno 3. 1. 1947. Velká
část polských letců se rozhodla nevracet do své vlas-
ti, za kterou po celou válku bojovali, protože již bylo
zřejmé, že ji čeká komunistická budoucnost. Mnoho
z nich proto zůstalo ve Velké Británii. Jedním z nich byl
i W/O Henryk Dygala, který zde žil až do věku 83 let.
Ilustrace: Kateřina Borecká
Nad střechami Normandie
Text: Jan Zdiarský
INFO Eduard42
Březen 2024