Page 11
HISTORIE
Řecko, Jižní Korea, Turecko, Tchaj-wan, Filipíny
Thajsko, Etiopie, Thajsko, Libye a Maroko. Letouny
pořídilo také Norsko, ty ale prošly vzhledem k tam
-
ním specifickým podmínkám několika úpravami
a stroje nesly označení F-5A (G) a F-5B (G).
Absence radiolokátoru ale představovala zásad
-
ní omezení schopností F-5A a nástup typu MiG-21
vyvolal nutnost vyzbrojit americké spojence do-
statečně výkonnými letouny schopnými vzdušné-
ho boje. Proto byl vyhlášen program International
Fighter Aircraft (IFA), pro který u Northropu připra-
vili důkladnou modernizaci F-5A. Prototyp ozna-
čený F-5A-21 dostal výkonnější motory GE J85-21,
každý o maximálním tahu 19,12 kN. Ty si spolu
s potřebou objemnějších palivových nádrží vynutily
prodloužení a rozšíření trupu. Křídla dostala zvět
-
šení plochy v přechodu do trupu (LERX
–
Leading
Edge Root Extension), což zlepšilo manévrovací
schopnosti letounu. Po vzoru kanadských licenč
-
ních a modifikovaných CF-5 byla zavedena dvoupo-
lohová přední podvozková noha. Ve zvýšené poloze
došlo de facto ke zvětšení úhlu nastavení křídla
a tím ke zkrácení vzletu.
Další významnou změnou byla instalace radaru
Emerson Electric AN/APQ-153, který významně
rozšířil možnosti bojového použití proti vzdušným
cílům. Dále bylo možno instalovat podle požadavků
zákazníků také další avionické vybavení.
První F-5E, jak znělo označení modernizovaného
typu, vzlétl 11. 8. 1972, vyvinuta byla opět i dvou
-
místná verze F-5F. Ta letěla poprvé 25. září 1974
a dostala odlišnou prodlouženou příď, která na
rozdíl od F-5B umožnila instalaci alespoň jednoho
kanónu. Dvoumístná verze dostala radar Emerson
AN/APQ-157, který byl vývojovou verzí AN/APQ-153
určenou pro dvoumístné letouny (dvojí ovládání).
Oba radary mají shodný dosah ca 18 km.
V návaznosti na program Skoshi Tiger dostala
verze F-5E jméno Tiger II a první letouny obdrže
-
la 6. dubna 1973 na základně Williams 425th TFS.
Tato jednotka byla reaktivována v roce 1969 a jejím
úkolem bylo cvičit vietnamský personál pro F-5A
a následně F-5E. Poté, co se USA z Vietnamu stáhly,
pokračovala ve výcviku personálu ze zemí, které
zakoupily F-5E/F. V této misi jednotka pokračovala
až do roku 1989, kdy byly prodeje Tigeru II ukončeny.
Vznikla také průzkumná verze RF-5E Tigereye
s příslušným vybavením v přídi namísto radaru
a jednoho kanónu. Následná modernizace F-5E
zahrnovala radar Emerson AN/APG-69, který byl
nástupcem AN/APQ-159, nicméně většina uživate
-
lů se z finančních důvodů rozhodla této možnosti
nevyužít. Výjimkou bylo švýcarské letectvo a letky
agresorů USAF.
Kontinuální vylepšování
F-5E prošly řadou modernizací, z nichž nejvý-
znamnější bylo zavedení nového radaru Emerson
AN/APQ-159 s dosahem ca 36 km, který nahradil
původní AN/APQ-153. Podobná modernizace rada
-
ru byla navržena i pro F-5F, přičemž odvozený typ
AN/APQ-159 měl nahradit AN/APQ-157. Tato moder
-
nizace ale nebyla realizována.
Celkem Northrop vyrobil 792 F-5E, 140 F-5F
a 12 RF-5E. Další letouny byly kompletovány z kom-
ponent dodaných Northropem v zahraničí. V Malaj-
sii jich takto vzniklo 56, ve Švýcarsku 90, v Jižní
Koreji 68 a na Tchaj-wanu 308.
Různé verze letounů F-5 zůstávají ve vý
-
zbroji několika letectev. Singapur má přibližně
49 modernizovaných a přeznačených letounů F-5S
(jednomístné) a F-5T (dvoumístné). Modernizace
zahrnuje nový radar GRIFO, modernizované kokpity
s multifunkčními displeji a kompatibilitu se stře-
lami vzduch-vzduch Rafael Python a AIM-120
AMRAAM.
S pomocí společnosti Elbit byly realizovány
modernizační programy v Chile a Brazílii. Chilská
modernizace nazvaná F-5 Plus zahrnovala nový
radar Elta 2032 a další vylepšení. Brazilský pro
-
gram, jehož výsledek se nazývá F-5M (Moderni-
zed), je vyzbrojen Pythony V spojenými s přilbovým
systémem DASH a novým radarem GRIFO, displeji
v kokpitu a navigační elektronikou. Brazilské F-5M
mohou také nést izraelské rakety Derby.
Agresoři
Žádná složka amerických ozbrojených sil nepou-
žívá F-5 bojově, tento typ se ovšem velice osvědčil
v roli nepřátelských letounů pro pokročilý výcvik
pilotů. Je jednak provozně velmi efektivní, cena
za jeho letovou hodinu je zhruba třetinová oproti
F/A-18, navíc má podobné rozměry jako MiG-21.
F-5E sloužily u amerického letectva od roku
1975 do roku 1990, námořní pěchota zakoupila bý
-
valé stroje USAF v roce 1989 a americké námoř-
nictvo používalo letouny F-5E u The Naval Fighter
Weapons School na základně NAS Miramar, tedy
u VF-127, VF-43 a VF-45. Letka operující v rámci
„Top Gunu“ získala pro roli nepřátelských letounů
celkem deset F-5E a tři F-5F.
Letouny F-5E/F byly postupně obnovovány
a modernizovány, a to včetně strojů odkoupených
od Švýcarska. Ty byly po modernizaci označe
-
ny jako F-5N a dostaly modernizovanou avioniku
a další vylepšení. Postupně obdržely zvětšené
LERXy a také nový radom, přezdívaný pro svůj pla
-
catější tvar „Shark Nose“. Ten byl zaveden primár-
ně kvůli zlepšení letových vlastností na velkých
úhlech náběhu a při vybírání vývrtky.
Švýcarsko část svých F-5E/F odprodalo USA, část si jich ponechalo dodnes. Foto: Wikimedia
Trojice F-5E od 527th TFTS operující v roce 1983 ze základny RAF Alconbury. Foto: USAF
INFO Eduard
11
Březen 2024