Freedom Tiger
Štíhlý a kompaktní, přesto dvoumotorový letoun společnosti Northrop zajistil mnoha zemím přístup k moderní nadzvukové letecké technice. Modernizované F-5E létají s různým označením v letectvech několika států dodnes, přestože se vznik tohoto typu datuje do poloviny padesátých let minulého století.
HISTORIE
Richard Plos
Skoshi Tigers se svými F-5C doplňují palivo
z KC-135 před úderem na severovietnamské
pozice. Foto: USAF
Štíhlý a kompaktní, přesto dvoumotorový letoun společnosti Northrop zajistil
mnoha zemím přístup k moderní nadzvukové letecké technice. Modernizované
F-5E létají s různým označením v letectvech několika států dodnes, přestože se
vznik tohoto typu datuje do poloviny padesátých let minulého století.
V roce 1954 se tým firmy Northrop vydal na
dlouhou cestu po zemích NATO. Letectví právě
vstupovalo do nadzvukové éry a americký výrobce
chtěl zjistit, jaký letoun by byl pro spojenecké státy
nejvhodnější. Tým se vrátil s řadou poznatků, na je
-
jichž základě byl v roce 1955 zahájen vývoj lehkého
nadzvukového letounu, který by byl relativně levný,
nenáročný na údržbu a schopný operovat i z krát
-
kých vzletových a přistávacích drah.
Vývoj byl zahájen v roce 1956, projekt byl ozna
-
čen N-156F a k jeho pohonu byly zvoleny dva motory
YJ-85-GE-1 bez přídavného spalování (každý o tahu
9,34 kN). První prototyp vzlétl 30. července 1959 na
letišti v kalifornském Palmdale s továrním pilotem
Lewem Nelsonem za řízením a již v rámci tohoto
letu byla překonána rychlost zvuku. Do zkoušek se
následně zapojily i další prototypy, které byly vyba
-
veny střeleckým radiolokátorem i pěticí závěsníků
pro rakety. Naproti tomu neměly hlavňovou výzbroj.
Následně došlo ke změně a namísto radiolokáto
-
ru byla instalována dvojice kanónů ráže 20 mm.
Absence radiolokátoru tak udělala ze sériových
F-5A letouny vhodné především k útokům na po
-
zemní cíle s omezenými možnostmi boje s letouny
protivníka, přesto americké ministerstvo obrany
oznámilo, že tento letoun vybralo pro svůj program
vojenské pomoci spojencům (MAP). Oficiální ozna
-
čení F-5A Freedom Fighter (bojovník za svobodu)
dostal letoun 9. srpna 1962, dvoumístná verze nesla
označení F-5B. Samotné americké letectvo o pro
-
jekt nejevilo zájem, a to až do té doby, než si někdo
uvědomil, že by se USAF hodila dvoumístná verze,
která by nahradila stárnoucí T-33. V červnu 1956
tedy bylo oznámeno, že USAF nakoupí dvoumístnou
verzi připravovaného exportního letounu s označe
-
ním T-38. Kromě toho si USAF v říjnu 1965 zapůjčilo
od MAP 12 kusů F-5A a vybavilo jimi 4503th TFW,
který se následně přesunul do Vietnamu, aby tam
podrobil tyto letouny provozním zkouškám přímo
v bojových podmínkách. Program dostal název
Skoshi Tiger (malý tygr) a jeho piloti používali mír
-
ně upravené F-5A, označené jako F-5C. Ze základ-
ny Bien Hoa uskutečnili více než 3500 bojových letů,
dva letouny byly během nich ztraceny. I když byl
program považován za úspěšný, jednalo se spíše
o politické gesto než o seriózní úvahu o zařazení
typu do výzbroje USAF. Od dubna 1966 letouny po
-
kračovaly v operacích jako 10th Fighter Commando
Squadron, přičemž byl počet letounů zvýšen na se
-
dmnáct. Letouny z programu Skoshi Tiger pak zís-
kalo filipínské letectvo. Dalším uživatelem letounu
F-5A v konfliktu bylo jihovietnamské letectvo, kte
-
ré obdrželo 100 kusů F-5A a F-5B.
Soupeř pro MiG-21
První sériové stroje F-5A zamířily na základnu
Williams AFB v Arizoně, kde probíhal výcvik pilotů
a mechaniků ze zemí, které si nové letouny objed
-
naly. Vůbec první byl Írán, který zahájil zavádění
do výzbroje v lednu 1965. Dalšími zákazníky bylo
Jeden z prvních F-5E, letoun sériového čísla 11420. Foto: USAF
INFO Eduard10
Březen 2024