Page 40
BOXART STORY
O Hannesu Trautloftovi a jeho Jagdgeschwa-
der 54 „Grünherz“ jsme v magazínu Eduard
INFO psali již dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu
2010 a článek popisoval počátek bojové karié-
ry tohoto legendárního letce. Druhý článek byl
zveřejněn v červenci 2023 se zaměřením na
zkušenosti z první zimní kampaně, kterou JG 54
v Rusku prošla. V březnu 1942 obdržela JG 54
první stroje Bf 109 verze F-4, ale toto přezbro-
jení si nevyžádalo výrazná organizační opatření.
Novým úkolem se pro JG 54 od května 1942 sta-
ly noční stíhací lety, při nichž docílila šedesáti
vítězství. Bf 109 byly pro tento účel vybaveny
přídavnou nádrží pod trupem.
Přechod na verzi G-2 měl však složitější
průběh oproti přebírání strojů Bf 109 F-4. Jako
první na nové Gustavy přezbrojila v červnu
I./JG 54, v červenci ji následovala II./JG 54
a III./JG 54 na verzi G-2 přešla jako poslední na
přelomu července a srpna. Přezbrojení probí-
halo po jednotlivých Staffel na letišti Jesau ve
Východním Prusku. Trautloft se díky tomu na-
cházel ve složité situaci. Jeho JG 54 v tomto
období podporovala pozemní jednotky, které
čelily sovětským pokusům o průlomy fronty od
Leningradu, přes Demjansk, Dugino až po Orel.
Jednalo se o úsek dlouhý přes 800 kilometrů
a části JG 54 působily doslova jako hasičský
sbor, který pomáhal pozemním jednotkám
v nejkritičtějších částech bojiště. Dokonce do-
šlo k situaci, kdy u Leningradu byla jedinou ně-
meckou stíhací jednotkou jen jedna Staffel z JG
54.
Pod velením Trautloftova štábu se nacháze-
la také I./JG 51 a v druhé polovině srpna 1942
se na krátkou dobu dostala pod jeho velení
i I./JG 52. Trautloftovou prioritou v tomto hek-
tickém období zřejmě nebylo získání nové verze
stodevítek pro svůj štáb. Během července měl
Stab/JG 54 ve výzbroji pouze jeden Messer-
schmitt Bf 109 F-4, který byl na konci měsíce
předán jiné jednotce. Šest zbrusu nových Gus-
tavů pro svou štábní letku Trautloft převzal až
na počátku srpna. Jednalo se o letouny G-2
a u třech z nich jsou ve ztrátových hlášeních
uvedena sériová čísla z výrobního bloku 10 000
závodu Erla. Z tohoto období jsou známy čer-
nobílé i barevné fotografie Trautloftova stroje
v tříbarevné kamufláži na horních plochách.
Letoun je zajímavý tím, že je vybaven překry-
tem kabiny, který odpovídá verzi G-1 s přetlako-
vaným kokpitem.
Hannes Trautloft v tomto hektickém období
neměl mnoho možností dostat se do leteckého
boje. Své první vítězství na Gustavu zazname-
nal po dvouměsíční pauze 5. srpna 1942, když
jihovýchodně od Šimsku u jezera Ilmeň sestřelil
v 18 hodin 35 minut německého času bombar-
dér Pe-2. Pozoruhodné na tomto leteckém boji
je letová hladina, v níž Trautloft protivníka za-
sáhl. V hlášení je uvedeno, že stroj byl zasažen
v 6500 metrech, což je pro letecké boje v tom-
to období na východní frontě značně neobvyklé.
Během 5. srpna v této oblasti k jinému letecké-
mu střetnutí nedošlo. S pomocí badatelů Nicka
Hectora a Danny Case se podařilo identifkovat
o jakou osádku se jednalo. Stroj patřil k 6. OD-
RAE, což byla samostatná eskadrila dálkového
průzkumu podřízená 6. armádě.
Osádku tvořili st. lt. Viktor Gavrilovič Podko-
lodnov, ml. serž. Fedor Fedorovič Lopatočkin
a st. lt. Gavril Georgijevič Gončarov. Při přípra-
vě boxartu, který vytvořil Marek Ryś, se nám
podařilo najít fotografie Podkolodnova letou-
nu. Měl identifikační číslo 2 a patriotický nápis
„Osoaviachim Čuvašii“. Stroj byl zakoupen z fi-
nanční sbírky dělníků išlejského okresu Čuvaš-
ské ASSR, v níž se na různé vojenské vybavení
vybralo během července a srpna 1942 celkem
2,3 milionu rublů. Osoviachim byla asociace
pro pomoc obrannému, leteckému a chemické-
mu stavebnictví a během druhé světové války
se podílela na výcviku stovek tisíc vojenských
specialistů. Není úplně jisté, že stroj s číslem
dva byl sestřelen Trautloftem, ale vyloučit se
to nedá. Jeho fotografie byla v sovětském tisku
zveřejněna na podzim 1942.
Přestože byl Pe-2 sestřelen nad územím,
které okupovali Němci, podařilo se Podkolodno-
vovi vyhnout se zajetí a vrátil se ke své jednot-
ce. Za svou službu obdržel dvakrát Leninův řád
a dvakrát mu byl udělen Řád rudého praporu.
St. lt. Gončarov, který dříve sloužil u 514. PBAP,
boj s Bf 109 nepřežil. Bývalým příslušníkem
514. PBAP byl i poslední člen osádky, ml. serž.
Lopatočkin. Je veden jako nezvěstný, jeden
zdroj však uvádí, že padl do zajetí. Průzkum-
ný let 6. ODRAE byl v létě 1942 spíše výjimkou.
Po těžkých ztrátách se od července do poloviny
září se tato jednotka podílela na bojové činnosti
minimálně. Na konci roku byla rozpuštěna a její
personál a vybavení převzal 72. ORAP.
Ilustrace: Marek Rys
Vysoko nad frontou
Text: Jan Bobek
#70156
INFO Eduard40
Březen 2024