Markingy pro F-5E 1/48 Freedom Tiger
73-00878, 63rd Tactical Wing, RVNAF, Bien Hoa, Jižní Vietnam, 1974
Kromě programu „Skoshi Tiger“, který během války ve Vietnamu představoval jedinou bojově nasazenou jednotku USAF s letouny F-5A, respektive upravenými F-5C nemělo americké letectvo nikdy záměr tento primárně exportní letoun používat. Verzi F-5A a později i F-5E ovšem intenzivně využívalo jihovietnamské letectvo, které přebíralo letouny ve standardní čtyřbarevné kamufláži schématu SEA (South East Asia). Letouny byly používány jako útočné, k útokům na pozemní cíle. Absence radaru využití F-5A pro vzdušné boje omezovala. Sitauci změnily až dodávky modernizovaných F-5E, které již přišly až na sklonku války. Tento stroj byl jihovietnamským letectvem nasazen od června 1974, v dubnu 1975, kdy jej po ukončení války převzal severní Vietnam, měl nalétáno 153 hodin a 30 minut. Po delší odstávce byl v roce 1978 opět uveden do provozu a v dubnu 1981 putoval ke studijním účelům do Československa.
73-00878, Vietnamská socialistická republika, renovace pro Letecké muzeum Kbely, Praha, Česká republika, 2023
Poté, co byl z Vietnamu v roce 1981 dodán letoun sériového čísla 73-00878, byl za velkého utajení umístěn v Aeru Vodochody, kde byla zkoumána jeho konstrukce a systémy. Postupně docházelo k jeho rozebírání a jednotlivé komponenty byly předávány příslušným podnikům, a to včetně výzbroje a zaměřovacích systémů. Později byl již značně nekompletní drak s jedním motorem předán leteckému muzeu ve Kbelích, kde byl vystaven ve vnější expozici, čímž dále chátral. Přitom v roce 1981 měl nalétáno pouze 236 hodin a 20 minut. Díky úsilí pracovníků Leteckého muzea Kbely a společnosti Česká aviatická se podařilo získat zpět téměř všechny důležité komponenty a letoun byl pečlivě renovován do stavu, v jakém byl v roce 1981 převzat.
VFC-13 „Fighting Saints“, US Navy, NAS Fallon, Nevada, USA, 1998
Jednotka byla založena 1. září 1973 jako VC-13 (Fleet Composite Squadron) v rámci reorganizace námořních leteckých rezerv (Naval Air Reserve Force). Zpočátku měla squadrona ve výzbroji F-8 Crusader, v roce 1974 přezbrojila na A-4 Skyhawk. Poté byla zařazena mezi jednotky plnící úkoly v rámci bojového výcviku pilotů a v únoru 1976 se přesunula na NAS Miramar v Kalifornii. K přeznačení na VFC-13 (Fighter Composite Squadron) došlo v dubnu 1988, ve stejném roce také přešla na letouny A-4F, které v srpnu 1993 vyměnila za F/A-18A. Již tři roky nato je ale vyměnila za F-5E a přesunula se na základnu Fallon, aby převzala roli „Agresorů“ od VFA-45 a VFA-127. V prosinci 2022 letka přezbrojila na F-16C. Zobrazený letoun létal v roce 1998 v „Blue Scheme“ sestávajícím ze dvou odstínů modré barvy simulující zbarvení moderních ruských letounů. Tomu odpovídají také rudé, žlutě lemované hvězdy na směrovém stabilizátoru. Jako pilot je uveden Cdr Jim „Guido“ DiMatteo, bývalý velitel letky agresorů v Top Gunu a syn válečného pilota Dominica Dee DiMattea, který létal u VF-11 s Hellcaty a následně také s Bearcaty a Corsairy v korejské válce (v roce 2021 se dožil sta let).
Maj. Lenny Bucko, NFWS, US Marines, MCAS Miramar, Kalifornie, USA, 1983
Naval Fighter Weapons School (škola námořních stíhacích pilotů), neprovozuje pro účely simulace nepřátelských letounů žádnou standardní squadronu. Používané letouny spadají pod Naval Strike and Air Warfare Center (Námořní centrum pro vedení leteckých bojových operací) sídlící na NAS Fallon. Zobrazený letoun v pouštní kamufláži „vodil“ v roce 1983 Maj. Lenny „Toado“ Bucko, jeden z instruktorů bojového výcviku v rámci programu „Top Gun“. Na směrovém stabilizátoru nesl znak zobrazující MiG-21 v záměrném obrazci zaměřovače.
76-0897, 57th Fighter Weapons Wing, 65th Fighter Weapons Squadron, US Air Force, Nellis AFB, USA, 1981
Americké letectvo vytvořilo v průběhu používání letounů F-5E celou řadu kamuflážních schémat, která dostávala vlastní pojmenování. Zobrazený letoun byl jediný, který nesl zbarvení pojmenované „Frog“, tedy „žába“. Toto schéma bylo definováno v rozkazu z 27. února 1980 a mělo připomínat zbarvení sovětských frontových MiGů-23 a 27. Podle oficiálních zdrojů nebylo toto schéma nikdy aplikováno na žádný letoun, nicméně stroj 73-0897 byl zbarven víceméně podle zmíněného zadání. Není známo, kdy toto zbarvení obdržel, ale prokazatelně byl takto zbarven ještě 14. února 1981.
VFA-127 „Cylons“, Capt. Jerry B. Singleton, US Navy, NAS Fallon, Nevada, USA, 1993
Původní název VFA-127 byl „Royal Blues“, jednotka je používala až do roku 1980, ale s přechodem na roli agresorů jej v roce 1981 změnila na Cylons. Název pochází ze seriálu Battlestar Galactica (vysílán od roku 1980), kde Cyloni představovali lidstvu nepřátelské inteligentní roboty, schopné brát na sebe lidskou podobu. V červnu 1993 převzal velení nad pacifickým úderným leteckým křídlem (Strike Fighter Wing Pacific) Capt. Jerry B „Hook“ Singleton a právem držitele tohoto vysokého postu bylo také vybrat si letouny, se kterými bude létat. Jedním z nich byl i tento F-5E, ozdobený pod kabinou po obou stranách trupu nápisem COMSTRKFIGHTWINGPAC. Singleton zemřel 13. srpna 2014 ve věku 67 let po třicetileté kariéře námořního pilota. Podle pamětníků byl skutečnou renesanční osobností. Letoun, který si vybral, nesl pouštní kamuflážní schéma a irácké výsostné znaky, což bylo krátce po první Válce v zálivu více než aktuální téma.
425th Squadron, 58th TFTW, Luke AFB, US Air Force, Arizona, USA, pozdní 70. léta
Po skončení války ve Vietnamu zůstaly ve stavu USAF nedodané letouny F-5E, a to v kamufláži SAE tvořené shora dvěma odstíny zelené plus pískovou barvou a zespod šedou barvou. Letouny převzaly squadrony, které sloužily v roli agresorů, tedy nepřátelských letounů. Protože Američané občas nazývali Vietnamce nelichotivým označením Gomers (slangové označení hloupého kolegy), dostalo i toto zbarvení označení Gomer Scheme. Bylo to vlastně první zbarvení agresorů, jakkoli na rozdíl od následujících nereprezentovalo žádného konkrétního nepřítele.
1º/14º GAV „Esquadrão Pampa“, FAB, Canoas AB, Brazil, 2005
Tento letoun dostal v roce 2005 zbarvení oslavující 58. výročí založení letky Pampa 1./14. GAV (1. letka 14. letecké skupiny). Na počátku používala jednotka letouny P-40 různých verzí, což připomíná kresba výfuků se šlehajícími plameny na přídi F-5E, stejně jako mřížka, typická pro P-40 verzí M a N a půlpalcový kulomet na klíně papouška, jehož kresba je variací na kreslenou postavičku papouška Jozého Cariocy, kterého stvořil brazilský kreslíř José Carlos de Brito. Motto Já te atendo, tchê se dá přeložit jako Hned jsem u tebe! Své první F-5E v počtu dvanácti kusů obdržela jednotka 26. listopadu 1976 po roční pauze, která vznikla vyřazením Thunderbirdů. Tyto stroje byly od 13. října 1988 postupně nahrazovány celkem 22 kusy F-5E z druhé dodávky. V roce 2005 byla část F-5E výrazně modernizována na verzi F-5M a tyto letouny by měly vydržet ve službě i po roce 2030.
211 Squadron, Wing 21, Royal Thai Air Force, Udon Ratchathani AB, Thajsko, pozdní 90. léta
Thajské letectvo používá letouny F-5 nejdéle ze všech asijských provozovatelů (Indonésie, Malajsie, Singapur, Jižní Korea a Taiwan). Royal Thailand Air Force (RTAF) první letouny F-5 v roce 1966 a jednalo se o součást smlouvy, která umožňovala přítomnost amerických sil v Thajsku během války ve Vietnamu. Tyto stroje sloužily u 13 Squadron, ze které se následně stala 103 Sqn. V roce 1978 byly dodány první z 35 objednaných F-5E. V polovině osmdesátých let prošla polovina letounů modernizací avioniky. Poté, co byly zahájeny dodávky F-16, se F-5E postupně přesunuly k 211 Sqn, 701 Sqn a 904 Sqn, která plní v thajském letectvu roli agresorů. Letouny nesou standardní zbarvení dvěma modrošedými odstíny, změny avioniky reprezentují odlišné antény. Jsou také vybaveny systémem varování při zachycení letounu nepřátelským radarem (RWE).