S plnými kalhotami
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
kat.č.: 84118
Na boxartu březnové novinky vytvořil Piotr Forkasiewicz dramatickou scénu, která nás zavádí do léta 1943 a bojů osádek čtyřmotorových bombardérů s německými stíhači. Na Piotrově malbě je řada fascinujících detailů a doporučuji ji pozorně prohlédnout. Bombardér patří k 303rd Bomb Group a Focke-Wulf náleží k I. Gruppe Jagdgeschwader 11. Tato jednotka vznikla v dubnu 1943 z části JG 1. Když se na počátku roku 1943 obnovily americké denní nálety na Evropu, velení Luftwaffe potřebovalo zesílit obranu německé zátoky. Luftwaffe postupně posilovala své jednotky v západní Evropě a budovala i nové. Po prvním šoku z denních náletů těžkých bombardérů, které začaly v létě 1942, Němci postupně vyvíjeli taktiku leteckého boje a strategii navádění vlastních stíhacích jednotek proti svazům bombardérů tak, aby se, pokud možno, vyhnuli spojeneckému stíhacímu doprovodu. Po prvotním dojmu stíhačů Luftwaffe, že s formacemi B-17 lze jen obtížně bojovat a nelze je zastavit, se Němci začali připravovat na rok 1943 a byli rozhodnuti náletům zabránit.
Z částí JG 1, pod níž dosud obrana strategické oblasti německé zátoky spadala, byly vyčleněny dvě Gruppe a vytvořily základ sesterské JG 11. Z I./JG 1 s Messerschmity Bf 109 G vznikla II./JG 11 a z III./JG 1 vyzbrojené Focke-Wulfy Fw 190 A byla vytvořena I./JG 11. Tato Gruppe byla dislokována na základně Husum v severním Německu a jedna z jejích Staffel krátce působila i v Norsku.
Seriál Master of the Air ukazuje krutou realitu služby osádek amerických bombardérů, ovšem situace jejich protivníků nebyla o moc snadnější. Právě část I./JG 11 byla jedinou jednotkou Luftwaffe, která zasáhla proti náletu na Norsko 24. července 1943, jež byl zachycen v druhém dílu seriálu. Cílem byla základna ponorek v Trondheimu a také Herøya s tamějšími závody na výrobu hliníku, magnézia a nitrátu, které se v té době nacházely ve výstavbě. Nálet německé velení naprosto překvapil. Byl natolik účinný, že Němci museli rychle hledat jiného dodavatele kovů pro výrobu letadel.
Malá skupina Focke-Wulfů pod velením Staffelkapitäna Hptm. Erwina Linkiewicze sice na čtyřmotoráky zaútočila, ale nepodařilo se jí žádný sestřelit a palubní střelci poslali do moře dva Fw 190. Oba letci zahynuli, včetně velitele formace. Jak víme, jedna poškozená B-17 to dotáhla zpět a další Létající pevnost z jiné jednotky se uchýlila do neutrálního Švédska, kde byla internována. Třicetiletý německý stíhač Linkiewicz pocházel ze Zabrze (Hindenburg) v Horním Slezsku. Jeho tělo vyplavilo moře 12. srpna 1943 v Dánsku a byl pohřben Frederikshavnu.
Nálet byl první částí tzv. Blitz Weeku, jež byl součástí operace Gomorrah, kterou po dobu osmi dnů a sedmi nocí koordinovaně provádělo RAF Bomber Command a USAAF Eighth Air Force. Britové této sérii náletů později říkali německá Hiroshima. Jejich cílem se staly (i opakovaně) německé přístavy a výrobní závody. Zahynulo přibližně čtyřicet tisíc obyvatel, vojáků, nuceně nasazených občanů okupovaných zemí a vězňů.
Během této týdenní spojenecké operace I./JG 11 sestřelila 16 bombardérů B-17, přišla o pět Fw 190 a padli dva výše zmínění piloti. Později se vyznamenala během srpnového náletu na Schweinfurt, při němž si její letci při těžkém poškození tří Fw 190 připsali sestřelení sedmi B-17, což byl v ten den nejvyšší počet vítězství jedné Jagdgruppe. Jedním z jejích nejčernějších dnů operační činnosti v době bojů s americkými bombardéry byl 10. únor 1944 a americký nálet na Braunschweig. Přišla o osm letounů, čtyři piloti padli a dva byli zraněni. Američané v boji ve velmi obtížných povětrnostních podmínkách sice ztratili 30 bombardérů, ale stíhací doprovod, který díky přídavným nádržím už mohl své velké bratry doprovázet do hloubi Německa, společně s palubními střelci způsobil ztrátu padesáti německých stíhaček, což bylo 17 % z nasazených německých strojů.
Emblém, který stroje 2./JG 11 měly na přídi, z německého pohledu velmi dobře vystihoval situaci obou válčících stran. Vytvořil jej pilot Franz Steiner nejdříve jako kresbu jen pro sebe. Je na ní muž, který vykonává velkou potřebu do amerického cylindru, ale kalhoty má natažené kolem klobouku. Steiner chtěl vyjádřit co si o boji s bombardéry myslí: „Nejdřív nasereme my na ně, a pak máme sami nasráno v kalhotách“. Když v létě 1943 velitel 2. Staffel, Hptm. Schnoor vyhlásil soutěž o nejlepší návrh emblému jeho jednotky, byla mezi návrhy i Steinerova kresba, kterou přihlásili jeho kamarádi do soutěže bez jeho vědomí. Velitel Schnoor s velkým zájmem vybral právě tuto kresbu a Steiner jako odměnu dostal dovolenou.