Jak na 3D tisky?

Jakub Nademlejnský

Poslední roky se v modelářství stále více rozmáhá využití 3D tisku, a to převážně pro výrobu doplňků. I v Eduardu jsme se před několika lety rozhodli pustit do této technologie, která z velké části vytlačila klasickou výrobu Brassinů, tedy metodu odlévání. Dnes přímým tiskem vyrábíme již okolo 80 % produkce Brassinů.

Největší výhodou 3D tištěných doplňků je mnohem menší počet dílů, s čímž je spojené jednodušší používání a sestavování. Velkým problémem odlévaných sad je tvarová nestálost daná degradací forem a nesoudržnost vyrobených odlitých dílů. Díly vyrobené přímým 3D tiskem jsou tvarově stálé a jeden jako druhý.

Níže bych chtěl čtenářům přiblížit práci s našimi 3D tisky. Jedná se o poměrně snadné činnosti, které zvládne i začátečník nebo průměrný modelář.

Díly ze 3D tisku jsou tiskovými podporami připevněny k tiskové podložce. Tiskové podpory jsou zakončeny většinou přímo tyčkou v místech, kde tato strana není pohledová. Tam, kde jsou podpory přichyceny na pohledovou stranu dílu, jsou tyto podpory zakončeny malými koulemi, které zajišťují to, aby se podpora při odstraňování neuštípla i s částí samotného dílu.

Podpory uříznu ostrým skalpelem, případně žiletkovou pilkou či ultrazvukovým nožem kousek na dílem.

Zbytky po podporách následně jemnějším brousítkem obrousím.

Díl poté v tomto místě přeleštím jemnějším brousítkem.

Stejný postup předvedu i v případě použití ultrazvukového nože ZO-91 od firmy HONDA Electronics.

Nůž zapnu na vyšší stupeň a s nízkým tlakem se opřu do podpor v místě styku s dílem, čímž je přeřezávám.

7+7a

Poté opatrně se skalpelem ještě ořežu zbytky po podporách.

Celý díl poté očistím brousítkem. Pokud je strana nepohledová, stačí hrubší brousítko.

Hotový očištěný díl připravený na přilepení nebo barvení.

V případě, že je díl velmi tenký, nedoporučuji podpory řezat skalpelem.

Na takové díly je nejlepší žiletková pilka nebo ultrazvukový skalpel.

Pokud mi nezáleží na tom, jak strana dílu, odkud odstraňuji podpory, bude vypadat, můžu je pouze nahrubo ořezat skalpelem, případně podpory seškrábnout nehtem.

Po zabroušení je díl během minuty připravený na instalaci do modelu.

Stejně připravím i díl vany kokpitu na F-16C 1/48 od firmy Kinetic pro přilepení do modelu.

Díly 3D tisku je nejvhodnější lepit vteřinovými lepidly. Tyto díly nejdou lepit rozpouštědlovými svařovacími lepidly, která jsou určené pro lepení plastů. Stejně jako v minulých postupech si nejdříve nakapu pár kapek vteřinového lepidla na křídový papír po sloupnuté krycí masce.

Usadím vanu kokpitu do modelu.

Několika kapkami vteřinového lepidla aplikovanými seříznutou jehlou přilepím vanu k plastovému dílu draku letadla.

Před barvením 3D tisků doporučuji díl nejprve ještě odmastit v isopropylalkoholu.

Na některých dílech může být z technologických důvodů viditelný rastr. Ten můžeme přebrousit nejdříve hrubým a následně jemným brousítkem do hladka.

Další možností je dané místo vyleštit pomocí vatové tyčinky namočené v isopropylalkoholu. Je potřeba leštit delší dobu. V místech, která jsou těžko dostupná pro broušení nebo jsou v okolí detaily, je tento postup vhodný. Materiál, ze kterého 3D tisky v Eduardu tiskneme, je poměrně ohebný, pokud díly chcete ohýbat, doporučuji je předem namočit v horké vodě a ony změknou.

Před samotným nástřikem dílu barvou doporučuji díl nejdřív přestříkat několika vrstvami Mr. Surfacer 1000. Nyní již můžu aplikovat barvu a kokpit dokončit klasickým způsobem.