Nad střechami Normandie
Kresba: Kateřina
Borecká
Text: Jan Zdiarský
kat.č: 8281
Aktivity stíhacího velitelství RAF se na jaře 1944 soustředily především na podporu spojenecké vzdušné převahy nad západní částí Evropy a na vytvoření podmínek pro připravované otevření západní fronty. Úkoly stíhačů tedy spočívaly v doprovodu taktických i strategických bombardérů a to především v útocích na pozemní cíle související s hlavním protivníkem – německou Luftwaffe - a také s dopravní infrastrukturou.
Pro koordinaci letectva s pozemními vojsky, zejména v období po invazi, byla v rámci RAF vyčleněna 2 TAF (Second Tactical Air Force). Její velitelství bylo ustanoveno 1. června 1943 a postupně do ní bylo zařazeno více než 70 perutí ze stíhacího i bombardovacího velitelství RAF (včetně všech tří československých stíhacích perutí).
Změny struktury vyžadovaly reorganizace na úrovni stíhacích wingů (křídel). Do nové organizační struktury byly zařazeny také polské stíhací perutě, pro které vznikla 131. a 133. stíhací křídla (Fighter Wing). Zatímco 131. stíhací křídlo sestávalo z polských perutí č. 302, 308 a 317, 133. křídlo mělo pod sebou perutě 306., 315. a 129. (britská peruť). 131. stíhací křídlo létalo s britskými Spitfiry Mk.IX, 133. používalo Mustangy Mk.III. Hlavním úkolem obou celků byla podpora invazních vojsk přímo na frontové linii. Také proto se jednotky přesunuly na kontinent ihned, jakmile to situace dovolovala. Spitfiry Mk.IX byly vybavovány pumami o váze 250 liber pod každou polovinou křídla, popřípadě 500kg pumami pod trupem. Před invazí i po ní operovaly stíhací letouny v přízemních výškách, kde byly snadnější kořistí pro německé lehké a střední flaky, ale i německé stíhací letouny, především v době před invazí. Dalším významným protivníkem těchto operací byla obtížnost srovnávací navigace, létání čistě podle map, bez možnosti podpory operačních středisek a mnohdy i nejasná situace na frontě.
V období před invazí se polští letci z obou stíhacích křídel kromě těchto pozemních útoků stále čas od času podíleli také na vyhledávání a ničení startovacích ramp raket V-1, či doprovodu amerických bombardérů. Úkoly byly náročné. Mnozí vzlétali dvakrát i třikrát denně, pozemní personál pracoval neúnavně od rána do pozdního večera či přes noc, aby byly letouny na další den opět připraveny.
Samotné invaze 6. června 1944 se Poláci zúčastnili v podobě opakovaných ozbrojených patrol nad vyloďujícími se vojsky. Podobné úkoly se opakovaly i v následujících dnech. Již pátý den invaze se 302. peruť stala první polskou jednotkou, která přistála na osvobozeném území v severní Francii. Přistání se odehrálo po ranní hlídce nad oblastí bojů pro doplnění paliva. K tomu sloužil nově vybudovaný přistávací pás (RRS - Rearming and Refueling Strip). Poté Poláci pokračovali v hlídce, načež se vrátili na svou anglickou základnu.
To, aby se mohly letecké jednotky přesunout do Francie na trvalo, vyžadovalo náročné přípravy. Prakticky všechna letiště na kontinentě byla poškozena předchozím spojeneckým bombardováním, či německými oddíly při jejich vlastní evakuaci. Nejčastěji obojím. Vybudovat zázemí pro letecký i pozemní personál, údržbu letadel, jejich vyzbrojování a tankování, bylo velmi náročné. A ačkoliv se ženijní vojska, postupující za invazními oddíly, činila, co mohla, přání pozemních vojsk, aby měla svou vzdušnou podporu a ochranu co nejblíže, mohla být splněna až po několika týdnech. V přífrontové oblasti vznikaly provizorní vzletové dráhy a mnohdy primitivní zázemí.
131. stíhací křídlo, jehož součástí byla 302. peruť, se do Francie přesunulo 3. srpna 1944. Jeho dočasným domovem se stal „airstrip“ na severozápadě Francie s označením B-10, u vesničky Plumetot v severní Normandii. Odsud letci pokračovali v útocích na německé pozemní i námořní síly. Podmínky u Plumetotu byly obtížné. Letci spali ve stanech, pro zaparkované letouny zde nebyla žádná ochrana, základna byla stále v dosahu německého dělostřelectva. Horké dny plnily vzduch prachem, deštivé zase vytvářely všudypřítomné bahno. Bojová činnost byla náročná, každá peruť podnikala několik bojových operací denně.
Jedním z příslušníků polské 302. perutě „City of Poznaň“, který se na jejích operacích podílel dlouhodobě, byl i pětadvacetiletý W/O Henryk Dygala, jehož Spitfire LF Mk.IXc se stal v roce 2012 předlohou boxartu Kateřiny Borecké pro stavebnici tohoto typu, kterou aktuálně vydáváme již ve druhé reedici.
V následujících měsících si 302. peruť, a s ní i celé 131. stíhací křídlo, prošla zbývajícími událostmi a kampaněmi osvobozování západní Evropy a obsazování Německa, jako byla Ardenská ofenzíva, německá operace Bodenplatte, či operace na severu Německa. Válku jednotka zakončila na základně B-113 u Brém. Po válce byla součástí britských okupačních vojsk, načež se na konci roku 1946 vrátila do Velké Británie. 131. stíhací křídlo bylo rozpuštěno 3. 1. 1947. Velká část polských letců se rozhodla nevracet do své vlasti, za kterou po celou válku bojovali, protože již bylo zřejmé, že ji čeká komunistická budoucnost. Mnoho z nich proto zůstalo ve Velké Británii. Jedním z nich byl i W/O Henryk Dygala, který zde žil až do věku 83 let.