03/2024

Určitě nejsem sám, komu se pravidelně stává, že se jeho předpoklady a představy o průběhu nějaké události nenaplní a výsledek je zcela opačný, než jaká byla očekávání s onou událostí spojená. Mě se to naposledy stalo před měsícem v Norimberku. Co jsem od veletrhu čekal, si jistě pamatujete z minulého úvodníku. Z mé skeptické předpovědi nevyšlo prakticky nic. Ne že by se už veletrh vrátil tam, kde byl za starých časů před covidovými lockdowny, ale byl výrazně živější, zajímavější a ve svém výsledku zábavnější a užitečnější, než bych si troufl očekávat. Troufnu si dokonce tipnout, že podobný názor má víc vystavovatelů. Mimo jiné se opakovala situace z loňska, že rozhovory a setkání byla daleko vřelejší, přátelštější a otevřenější, než kdykoli v minulosti. Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi, že jsme se navzájem zase rádi viděli, v mnoha případech i po několika letech. V takových případech si uvědomíte, jak vám ti lidé, které jste vídal tak nějak samozřejmě a nepřišlo vám na tom nic zvláštního, přirostli k srdci a jak vám chyběli. Pak se tak hovory víc otevřou, a to je fajn.

• Page 1

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 březen 2024

  # 169

• Page 2

  © Eduard - Model Accessories, 2024

  Tento materiál je volně šiřitelný a tisknutelný.

  Žádná textová nebo obrazová část z něj však nesmí být použita

  k další publikaci na jakémkoli médiu bez souhlasu společnosti

  Eduard - Model Accessories, s.r.o. a autorů jednotlivých článků.

  Redakční a grafická úprava - Středisko marketingu, Eduard-Model Accessories

  INFO Eduard

  e-magazín ZDARMA Ročník 23 březen 2024

  # 169

• Page 3

  eduard

  eduard

  BŘEZEN 2024

  OBSAH

  Vydává Eduard-Model Accessories, spol. s.r.o.

  Mírová 170, Obrnice 435 21

  podpora@eduard.cz www.eduard.com

  ÚVODNÍK

  STAVEBNICE

  BRASSIN

  FOTOLEPTY

  SPACE

  JAK NA 3D TISKY?

  POSTAVENO

  ON APPROACH – duben 2024

  TAIL END CHARLIE

  HISTORIE

  BOXART STORY

  Freedom Tiger Limited 1/48

  Bf 109G-2 ProfiPACK 1/72

  Fw 190A-5 Weekend 1/48

  Spitfire Mk.IXc late ProfiPACK 1/48 reedice

  Bf 108 ProfiPACK 1/48 reedice

  USS ARIZONA 1/350

  KURFURST 1/48

  FREEDOM TIGER

  Kbelský „ef pět“

  ELIXÍR MLÁDÍ PRO F-5

  Tygři v Gioia del Colle

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  -

  Zánik obrov

  Vysoko nad frontou

  S plnými kalhotami

  Nad střechami Normandie

  Efta Einak

  4

  10

  40

  44

  64

  82

  92

  72

  104

  110

  128

• Page 4

  ÚVODNÍK

  Určitě nejsem sám, komu se pravidelně stává,

  že se jeho předpoklady a představy o průběhu

  nějaké události nenaplní a výsledek je zcela

  opačný, než jaká byla očekávání s onou událostí

  spojená. Mě se to naposledy stalo před měsícem

  v Norimberku. Co jsem od veletrhu čekal, si jis-

  tě pamatujete z minulého úvodníku. Z mé skep-

  tické předpovědi nevyšlo prakticky nic. Ne že by

  se už veletrh vrátil tam, kde byl za starých časů

  před covidovými lockdowny, ale byl výrazně ži-

  vější, zajímavější a ve svém výsledku zábavnější

  a užitečnější, než bych si troufl očekávat. Trouf-

  nu si dokonce tipnout, že podobný názor má víc

  vystavovatelů. Mimo jiné se opakovala situace

  z loňska, že rozhovory a setkání byla daleko vře-

  lejší, přátelštější a otevřenější, než kdykoli v mi-

  nulosti. Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi,

  že jsme se navzájem zase rádi viděli, v mnoha

  případech i po několika letech. V takových přípa-

  dech si uvědomíte, jak vám ti lidé, které jste vídal

  tak nějak samozřejmě a nepřišlo vám na tom nic

  zvláštního, přirostli k srdci a jak vám chyběli. Pak

  se tak hovory víc otevřou, a to je fajn. Jinak bylo

  kdeco jinak, například se skoro nikde v areálu,

  v žádné restauraci, v žádném stánku, nedalo za-

  platit hotově, vše se muselo platit kartou. A stej-

  ky, ty báječné stejky ve stánku mezi halami byly

  krůtí, místo dřívějších vepřových. Ale co, hlavně

  že byly.

  Letos jsme po dlouhé době v Norimberku ne-

  dostali medaili Model roku od Modell Fanu. Bude

  to asi tak po třiceti letech poprvé, co jsme odjeli

  bez medaile. Nepíšu to proto, že bych si stěžoval.

  Spíš jako ilustraci, jak se časy mění. Mohl bych to

  vzít i optimisticky, jako že už jsme mimo soutěž

  a hrajeme si svoji vlastní ligu. Ale realisticky je

  to proto, že jsme do Modell Fanu přestali posílat

  vzorky. Tak to máme za to!

  Březnové novinky

  Březnové novinky už jsou týden v prodeji.

  Ze všech těch sedmdesáti pěti březnových novi-

  nek jsme v době jejich přípravy věnovali největší

  péči a nejvíce prostoru ve všech našich médiích

  stavebnici Freedom Fighter. To je F-5E Tiger II

  v měřítku 1/48, s výlisky od tchajwanské firmy

  AFV. Velký prostor je tomuto letadlu věnován

  i v dnešním čísle Infa, jsou o něm dva články

  a jeden rozhovor. To můžete chápat jako znač-

  nou nevyváženost, ale to letadlo za to stojí.

  Ta ostatní ovšem také, ať už je to čtvrtkový

  Fw 190 A-5 v řadě Weekend nebo dvaasedmde-

  sátinový Bf 109 G-2, pokračovatel čerstvě vypro-

  dané Limitky Wunderschöne neue Maschinen Pt.2.

  V reedici se už poněkolikáté vrací čtvrtkový

  Profipack Spitfire LF.Mk.IXc, jedna z nejúspěšněj-

  ších stavebnic, jakou jsme kdy vydali, a po dlouhé

  době také čtvrtkový Bf 108, jejíž část, motor, se

  kdysi na přelomu tisíciletí stala první v počíta-

  či vytvořenou předlohou pro výrobu vstřikovací

  formy.

  Jak je zvykem, část vydávaných doplňků je

  určena na naše vlastní nové stavebnice, proto

  jsou tu masky pro Bf 108 i F-5E, stejně jako sady

  fotoleptů i sady Space. Nejsou to ovšem jen sady

  pro aktuální novinky, mezi novými sadami v řadě

  Brassin je několik větších sad pro dříve vyda-

  né stavebnice, například kokpity pro čtvrtkové

  Bf 109 G-10 (WNF) a Fw 190 A-8/R2 nebo motor

  pro dvaasedmdesátinovou Bf 109 G-6.

  Pro cizí modely máme také několik kolek-

  cí sad různých řad. Kupříkladu pro zdařilé-

  ho Ganneta od Airfixu nebo pro další hvězdu,

  F-35B od Tamiyi. Pro tu máme v nabídce mimo

  jiné i sadu masek pro stříkání RAM panelů na

  povrchu letadla. Další kolekce sad je určena pro

  Hurricana IIb od Army či Corsaira F4U-1 a 2 od

  nové čínské firmy Magic Factory. Ta si pro svo-

  ji prvotinu zvolila koncept podobný našim Dual

  Combům, což mě zaujalo. Říká se, že Číňané na-

  podobováním vzdávají čest svému vzoru, takže

  by nás tento jejich přístup měl těšit, že. Máme

  také nový tištěný kokpit pro F-16C Block 30 1/48

  od Kinetiku a celou řadu větších i menších sad

  ve všech řadách doplňků.

  P-51B Mustang 1/48

  V těchto dnech finišujeme s přípravou dvou

  stavebnic P-51B Mustang v měřítku 1/48, které

  jsou oficiálně květnovými novinkami. K dnešní-

  mu dni nám chybí dvě formy, jejichž dokončení

  a úspěšné odladění očekáváme kolem poloviny

  března. Nového Mustanga premiérově vydá-

  me ve dvou edicích. Tou první bude stavebnice

  řady Limited nazvaná Overlord: D

  -

  Day Mustangs.

  Stavebnice bude vydána v módu Dual Combo se

  dvěma sadami výlisků, masek i fotoleptů a bude

  věnována Mustangům P-51B a Mk.III, účastnícím

  se vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944.

  Ze stavebnice půjde postavit jak verze s klasic-

  kou do strany odklápěnou kabinou (birdcage),

  tak s modifikovanou kabinou s dozadu odsuv-

  ným krytem Malcolm Hood. Ve výběru zbarvení

  je celkem 10 strojů včetně jednoho britského

  Mustangu Mk.III.

  Druhá stavebnice bude od Limitky Over-

  lord: D

  -

  Day Mustangs přímo odvozena. Bude to

  P-51B Mustang Royal Class. Základ bude stejný,

  jako u výše popsané Limitky. Dvě sady výlisků,

  leptů a masek. Stejný bude i základní obtisko-

  INFO Eduard4

  Březen 2024

• Page 5

  vý aršík a nabídka zbarvení. Bude tu ale několik

  významných rozdílů. Bude tu ještě jeden obtis-

  kový aršík se čtyřmi dalšími verzemi zbarvení:

  Shangri-La Dominica S. Gentile, Boise Bee Du-

  ane W. Beesona, oba ze 4. Fighter Group, spolu

  s Bald Eagle Roberta Eckfeldta a Lou III. Thoma-

  se Christiana ze 361. Fighter Group. K tomu bude

  stavebnice obsahovat ještě výběr Brassinů, což

  budou dvě verze tištěné sedačky s integrovaný-

  mi upínacími pásy, tištěnými společně se sedač-

  kou, dvě sady výfuků a dvě sady koleček. Dále

  bude ve stavebnici sada Space, odznak s moti-

  vem znaku 8. letecké armády USAAF, magnetka

  a obraz se stejným motivem, jaký bude použit

  jako box art na stavebnici Overlord: D

  -

  Day Mus-

  tangs. Autorem obrazu bude Piotr Forkazsewicz.

  Krabice bude klasická krabice řady Royal Class,

  ve stejném stylu, v jakém byla krabice zatím po-

  sledního Royal Classu P-51D Mustang 1/48.

  Obě stavebnice budeme prodávat v předpro-

  deji, každá z nich bude mít trochu odlišný režim

  prodeje. Limitka Overlord: D

  -

  Day Mustangs bude

  mít na základní cenu v předplatném aplikova-

  nou 15% slevu, která se bude vztahovat na vše,

  co si zákazník objedná s touto položkou. V na-

  bídce pro předplatné budou i všechny doplňky

  na P-51B a Overtrees, vydávané v květnu. Sta-

  vebnice Overlord: D

  -

  Day Mustangs bude násled-

  ně v květnu v normálním prodeji a bude k dostá-

  ní v celé naší prodejní síti.

  Royal Class bude mít odlišný režim. Prodá-

  vat se bude pouze za základní cenu bez slevy.

  Nicméně i tato položka bude fungovat jako ge-

  nerátor slevy na další položky, zakoupené spolu

  s ní. Takže pokud si předobjednáte Royal Class

  a k němu další položky, dostanete na ty další

  položky předobjednávkovou slevu. Ale Na Roy-

  al Class ne. Další výjimkou bude, že Royal Class

  bude možno zakoupit výhradně v předprodeji

  buď u nás, nebo u našich vybraných partnerů,

  kteří se do této akce zapojí. Vyrobíme pouze to-

  lik stavebnic, kolik jich bude předobjednáno, nic

  navíc.

  Předobjednávkové okno se otevře 8. března

  na jedenáct dní, zavře se v pondělí 18. března.

  O akci a jejích podmínkách, jakožto i o obsahu

  stavebnic a jejich přípravě, vás budeme průběž-

  ně informovat na našich sociálních sítích a před

  spuštěním předobjednávkové akce také mailin-

  gem.

  P-51D Mustang 1/72

  Stejnou předobjednávkovou akci spustíme

  na konci března také na dvaasedmdesátinový

  P-51D Mustang. I ten bude ve dvou edicích, jako

  klasická Limitka s názvem Men O´War, a jako

  Royal Class P-51D Mustang 1/72. Obě stavebni-

  ce budou Dual Comba, skladba markingů bude

  vycházet z Royal Classu P-51D 1/48, který jsme

  vydali před pěti lety. Dvassedmdesátinový Royal

  Class bude mít opět bonusy ve formě Brassino-

  vých sad, obrazu, odznaku a bonusového obtis-

  kového aršíku, respektive dalších obtiskových

  verzí. Podmínky předprodeje budou stejné jako

  u obou stavebnic P-51B 1/48. Předprodej P-51D

  1/72 začne 29. března a skončí 8. dubna.

  B-17F Flying Fortrees 1/48

  Čtvrtková Létající pevnost je sice až srpnovou

  novinkou, i když naším cílem je přivézt ji do Ma-

  disonu ve Visconsinu na IPMS USA již v polovině

  července. Přesto je čas o ní něco napsat již nyní,

  protože první zmínky o ní vyvolaly značný roz-

  ruch a přinesly mnoho dotazů. Dnes vám tedy

  nabízím alespoň základní fakta o tomto projektu:

  - Projekt má pracovní název Bloody Hundredth

  1943. Je to první díl. Obsahem bude B-17F 1/48.

  - Druhý díl má pracovní název Bloody Hundreth

  1944. Obsahem bude B-17G 1/48.

  - První díl připravujeme k vydání v srpnu 2024.

  - Na projektu spolupracujeme s Hongkong

  Models (HKM) a 100th Bomb Group Foundation

  (100th BGF).

  - Výlisky budou od HKM.

  - Protože stavebnice HKM má jen jednu

  z mnoha verzí přídě, které se na B-17F vyskyto-

  valy (tu nejstarší, kterou měla Memphis Belle),

  zkonstruovali jsme i další verze přídě, abychom

  mohli dát do stavebnice i stroje s pozdějšími

  konfiguracemi přídě.

  - Formu na nově zkonstruované díly přídí vy-

  rábí na základě naší konstrukce HKM. Lisovat

  z ní bude také HKM, výlisky dostaneme komplet-

  ně od HKM.

  - S 100th BGF úzce spolupracujeme, pokud jde

  o historická data, a také o licencování ochran-

  ných známek, které 100th BGF drží. 100th BG je

  jednou z mála, možná dokonce jedinou ame-

  rickou druhoválečnou leteckou jednotkou, jejíž

  taktická označení, D ve čtverci a další artefakty,

  jsou předmětem registrované ochranné známky.

  - Důležitou roli v projektu hraje náš kolega Jan

  Zdiarský, který je spojkou mezi Eduardem a 100th

  BGF. Kromě toho, že je zaměstnancem Eduardu,

  je také členem 100th BGF. Kolega Zdiarský, kte-

  rý kromě toho, že pracuje v Eduardu jako šéf-

  redaktor Infa, je také ředitelem Muzea Letecké

  bitvy nad Krušnohořím. Připravil podklady pro

  konstrukci přídí i podklady pro tvorbu obtisků

  a barevných schémat, bude psát texty k barev-

  ným schématům a články, které budou spojené

  s tímto projektem zde v Infu.

  - Muzeum Letecké bitvy nad Krušnohořím se

  věnuje událostem 11. září 1944, kdy během mise

  na Ruhland 100th BG ztratila, především nad

  městečkem Kovářská a jeho okolím, třináct

  B-17G.

  Doplňkové sady na B-17 Flying Fortrees

  S B-17 a Krvavou Stovkou, 100th BG, je spojen

  také seriál Masters of the Air, který právě běží

  na Apple TV+. V souvislosti se seriálem, a jsem

  si naprosto jistý, že je to v souvislosti se seri-

  álem, nám významně narostl počet požadavků

  na obnovení vyřazených doplňkových sad na

  stavebnice B-17 různých výrobců v různých mě-

  řítcích. Rozhodli jsme se jim vyhovět a tyto sady

  vrátit do prodeje. Možná vás překvapí, že jde

  celkem o více než 160 položek! V prodeji jsou od

  minulého týdne a najdete je na našem e-shopu.

  Mimochodem, právě dnes má premiéru sedmý

  díl Masters of the Air!

  Články

  Jak už jsem zmínil, tři články jsou dnes věno-

  vány F-5E Tiger II. Je to článek „Freedom Tiger“,

  stručné shrnutí vývoje a historie Northropu F-5

  od Richarda Plose, článek „Kbelský F-5“ o F-5E

  jako exponátu Leteckého muzea ve Kbelích od

  kurátora sbírek Kbelského muzea Miroslava

  Khola, a rozhovor s restaurátorem tohoto ex-

  ponátu panem Petrem Ježkem, který jsem vedl

  a sepsal já.

  Samozřejmostí jsou Boxart stories. Boxart

  story Jana Zdiarského, která se váže ke staveb-

  nici Spitfiru LF Mk.IXc, vás zavede do Norman-

  die v létě 1944. Honza Bobek připravil tři boxart

  story. Fw 190A-5 je věnována bojům proti čtyř-

  Profily dvou P-51B, jejichž ilustrace se objeví na přebalu premiérové edice P-51B „Overlord: D

  -

  Day Mustangs

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard

  5

  Březen 2024

• Page 6

  motorovým bombardérům v létě 1943. Detaily

  jednoho z posledních leteckých bojů velitele

  JG 54 Hannese Trautlofta popisuje BAS

  k Bf 109 G-2 a v boxart story pro Bf 108 se dočte-

  te, jak letoun Theo Blaicha s pouštní kamufláží

  souvisí s filmem Anglický pacient.

  Kromě těchto textů najdete v dnešním čísle

  ještě reportáž z Tiger Meetu 2023 od jeho účast-

  níka Jaroslava Špačka, článek o práci s 3D tisky

  od Jakuba Nademlejnského a samozřejmě dal-

  ší pokračování Letecké války nad Ukrajinou od

  Mira Bariče.

  Ten seriál už je hodně dlouhý. Mnohem delší,

  než bychom si všichni přáli. Není třeba připo-

  mínat, že jsme vstoupili již do 24. měsíce tr-

  vání této barbarské ruské války. V posledních

  týdnech jsme četli mnohé o naší únavě z války,

  o zdrcující ruské převaze, slabosti a neschop-

  nosti Západu a ruské odolnosti. Bez ohledu na

  to, kdo je vlastně původcem těchto informací

  a kdo jimi náš svobodný mediální prostor zapla-

  vuje, chci vám říct - K čertu s těmi kecy! Všichni

  máme té zatracené války plné zuby. Všechny

  nás něco stála. Nás na Západě stojí především

  peníze, a věřte, že i nás v Eduardu stojí velké

  peníze, protože pokles prodejů, který přišel

  bezprostředně po ruském útoku v únoru 2022

  a trvá dodnes, je v jasné korelaci s touto vál-

  kou. Ale Ukrajinu stojí tato válka tisíce lidských

  životů a způsobuje jí nezměrně větší materiál-

  ní i morální ztráty. Jediná cesta, jak z toho ven,

  je porazit Rusko, vyhnat ho z Ukrajiny a zabránit

  mu v jakékoli další agresi. Bude nás to ještě stát

  hodně úsilí, krve i peněz, ale nesmíme to vzdát,

  jinak za naši kapitulaci a selhání nás a našich

  námi zvolených politiků krutě zaplatíme. Svět se

  sice mění, ale základní pravidla se nemění. A to

  nejdůležitější ze základních pravidel zní, že za

  slabost a selhání se tvrdě platí.

  Drobné zprávy

  Aby můj úvodník nevyzněl tak strašně pate-

  ticky, mám pro vás ještě pár drobných dobrých

  zpráv na závěr.

  Koupili jsme si nový lis. Modernizace nikdy

  neuškodí a kupovat nové lisy je přinejmenším

  stejně užitečné jako kupovat v této rozbouřené

  době nové tanky. Však ty nové staré Leopardy,

  které dostala AČR, také nejsou k zahození!

  Dorazila zásilka Gunzí, tento týden jde toto

  doplnění zásob do prodeje. Mezitím ale klesly

  všechny ostatní zásoby tohoto sortimentu, takže

  posíláme do německého expedičního centra GSI

  další objednávku. Ovšem kdy ta dorazí, to zatím

  netušíme.

  Další dobrá zpráva je, že v březnu budeme na

  několika výstavách. Příští víkend jsme ve Vero-

  ně, další víkend budeme v Polsku v Bytomi. Hned

  další týden, 23. března, jsme na Panthers Cupu

  v Praze na Proseku, tam budu mít společně

  s Fredym Riedlem ze Special Hobby kotel, tak-

  že vás srdečně zvu na přátelský pokec, a na-

  konec na Velikonoce jedeme do Prostějova na

  Velikonoční Prostějov. Přinejmenším na Proseku

  a v Prostějově už budeme mít předprodukční

  čtvrtkové Mustangy. Pokud se nám to povede

  a vše vyjde, jak má, tak vyrobíme nějakou před-

  premiérovou edici, takový poloWeekend v bílé

  krabici jen s návodem a malým obtiskem. Jestli

  se k tomu nachomýtnete, tak neváhejte, tahle

  věcička bude mít svoji cenu. Další ze základních

  pravidel života, vesmíru, a tak zní - Kdo zaváhá,

  nelepí!

  Do prodeje se vrátila Mirage IIIC 1/48,

  Profipack katalogového čísla 8103. Dobalili jsme

  posledních 530 kusů. Pravidlo z předchozího od-

  stavce platí i pro Mirage!

  A na závěr zpráva dne. Od 5. března budu od-

  povídat na otázky modelářů ve vláknu Ask Edu-

  ard na Hyperscale. Dámy a pánové, můžete se

  mě tam zeptat na všechno, na co chcete. Já vám

  také odpovím, na co chci!

  Buď kit!

  Vladimir Šulc

  Dva Spitfiry Mk.V polských pilotů, které budou součástí speciální limitované edice nabízené na výstavě

  v Bytomi 16. – 17. 3. 2024

  podoba banneru na Hyperscale

  ÚVODNÍK

  INFO Eduard6

  Březen 2024

• Page 7

  BUDEME TAM!!

• Page 8

• Page 9

• Freedom Tiger

  Štíhlý a kompaktní, přesto dvoumotorový letoun společnosti Northrop zajistil mnoha zemím přístup k moderní nadzvukové letecké technice. Modernizované F-5E létají s různým označením v letectvech několika států dodnes, přestože se vznik tohoto typu datuje do poloviny padesátých let minulého století.

  HISTORIE

  Richard Plos

  Skoshi Tigers se svými F-5C doplňují palivo

  z KC-135 před úderem na severovietnamské

  pozice. Foto: USAF

  Štíhlý a kompaktní, přesto dvoumotorový letoun společnosti Northrop zajistil

  mnoha zemím přístup k moderní nadzvukové letecké technice. Modernizované

  F-5E létají s různým označením v letectvech několika států dodnes, přestože se

  vznik tohoto typu datuje do poloviny padesátých let minulého století.

  V roce 1954 se tým firmy Northrop vydal na

  dlouhou cestu po zemích NATO. Letectví právě

  vstupovalo do nadzvukové éry a americký výrobce

  chtěl zjistit, jaký letoun by byl pro spojenecké státy

  nejvhodnější. Tým se vrátil s řadou poznatků, na je

  -

  jichž základě byl v roce 1955 zahájen vývoj lehkého

  nadzvukového letounu, který by byl relativně levný,

  nenáročný na údržbu a schopný operovat i z krát

  -

  kých vzletových a přistávacích drah.

  Vývoj byl zahájen v roce 1956, projekt byl ozna

  -

  čen N-156F a k jeho pohonu byly zvoleny dva motory

  YJ-85-GE-1 bez přídavného spalování (každý o tahu

  9,34 kN). První prototyp vzlétl 30. července 1959 na

  letišti v kalifornském Palmdale s továrním pilotem

  Lewem Nelsonem za řízením a již v rámci tohoto

  letu byla překonána rychlost zvuku. Do zkoušek se

  následně zapojily i další prototypy, které byly vyba

  -

  veny střeleckým radiolokátorem i pěticí závěsníků

  pro rakety. Naproti tomu neměly hlavňovou výzbroj.

  Následně došlo ke změně a namísto radiolokáto

  -

  ru byla instalována dvojice kanónů ráže 20 mm.

  Absence radiolokátoru tak udělala ze sériových

  F-5A letouny vhodné především k útokům na po

  -

  zemní cíle s omezenými možnostmi boje s letouny

  protivníka, přesto americké ministerstvo obrany

  oznámilo, že tento letoun vybralo pro svůj program

  vojenské pomoci spojencům (MAP). Oficiální ozna

  -

  čení F-5A Freedom Fighter (bojovník za svobodu)

  dostal letoun 9. srpna 1962, dvoumístná verze nesla

  označení F-5B. Samotné americké letectvo o pro

  -

  jekt nejevilo zájem, a to až do té doby, než si někdo

  uvědomil, že by se USAF hodila dvoumístná verze,

  která by nahradila stárnoucí T-33. V červnu 1956

  tedy bylo oznámeno, že USAF nakoupí dvoumístnou

  verzi připravovaného exportního letounu s označe

  -

  ním T-38. Kromě toho si USAF v říjnu 1965 zapůjčilo

  od MAP 12 kusů F-5A a vybavilo jimi 4503th TFW,

  který se následně přesunul do Vietnamu, aby tam

  podrobil tyto letouny provozním zkouškám přímo

  v bojových podmínkách. Program dostal název

  Skoshi Tiger (malý tygr) a jeho piloti používali mír

  -

  ně upravené F-5A, označené jako F-5C. Ze základ-

  ny Bien Hoa uskutečnili více než 3500 bojových letů,

  dva letouny byly během nich ztraceny. I když byl

  program považován za úspěšný, jednalo se spíše

  o politické gesto než o seriózní úvahu o zařazení

  typu do výzbroje USAF. Od dubna 1966 letouny po

  -

  kračovaly v operacích jako 10th Fighter Commando

  Squadron, přičemž byl počet letounů zvýšen na se

  -

  dmnáct. Letouny z programu Skoshi Tiger pak zís-

  kalo filipínské letectvo. Dalším uživatelem letounu

  F-5A v konfliktu bylo jihovietnamské letectvo, kte

  -

  ré obdrželo 100 kusů F-5A a F-5B.

  Soupeř pro MiG-21

  První sériové stroje F-5A zamířily na základnu

  Williams AFB v Arizoně, kde probíhal výcvik pilotů

  a mechaniků ze zemí, které si nové letouny objed

  -

  naly. Vůbec první byl Írán, který zahájil zavádění

  do výzbroje v lednu 1965. Dalšími zákazníky bylo

  Jeden z prvních F-5E, letoun sériového čísla 11420. Foto: USAF

  INFO Eduard10

  Březen 2024

• Page 11

  HISTORIE

  Řecko, Jižní Korea, Turecko, Tchaj-wan, Filipíny

  Thajsko, Etiopie, Thajsko, Libye a Maroko. Letouny

  pořídilo také Norsko, ty ale prošly vzhledem k tam

  -

  ním specifickým podmínkám několika úpravami

  a stroje nesly označení F-5A (G) a F-5B (G).

  Absence radiolokátoru ale představovala zásad

  -

  ní omezení schopností F-5A a nástup typu MiG-21

  vyvolal nutnost vyzbrojit americké spojence do-

  statečně výkonnými letouny schopnými vzdušné-

  ho boje. Proto byl vyhlášen program International

  Fighter Aircraft (IFA), pro který u Northropu připra-

  vili důkladnou modernizaci F-5A. Prototyp ozna-

  čený F-5A-21 dostal výkonnější motory GE J85-21,

  každý o maximálním tahu 19,12 kN. Ty si spolu

  s potřebou objemnějších palivových nádrží vynutily

  prodloužení a rozšíření trupu. Křídla dostala zvět

  -

  šení plochy v přechodu do trupu (LERX

  –

  Leading

  Edge Root Extension), což zlepšilo manévrovací

  schopnosti letounu. Po vzoru kanadských licenč

  -

  ních a modifikovaných CF-5 byla zavedena dvoupo-

  lohová přední podvozková noha. Ve zvýšené poloze

  došlo de facto ke zvětšení úhlu nastavení křídla

  a tím ke zkrácení vzletu.

  Další významnou změnou byla instalace radaru

  Emerson Electric AN/APQ-153, který významně

  rozšířil možnosti bojového použití proti vzdušným

  cílům. Dále bylo možno instalovat podle požadavků

  zákazníků také další avionické vybavení.

  První F-5E, jak znělo označení modernizovaného

  typu, vzlétl 11. 8. 1972, vyvinuta byla opět i dvou

  -

  místná verze F-5F. Ta letěla poprvé 25. září 1974

  a dostala odlišnou prodlouženou příď, která na

  rozdíl od F-5B umožnila instalaci alespoň jednoho

  kanónu. Dvoumístná verze dostala radar Emerson

  AN/APQ-157, který byl vývojovou verzí AN/APQ-153

  určenou pro dvoumístné letouny (dvojí ovládání).

  Oba radary mají shodný dosah ca 18 km.

  V návaznosti na program Skoshi Tiger dostala

  verze F-5E jméno Tiger II a první letouny obdrže

  -

  la 6. dubna 1973 na základně Williams 425th TFS.

  Tato jednotka byla reaktivována v roce 1969 a jejím

  úkolem bylo cvičit vietnamský personál pro F-5A

  a následně F-5E. Poté, co se USA z Vietnamu stáhly,

  pokračovala ve výcviku personálu ze zemí, které

  zakoupily F-5E/F. V této misi jednotka pokračovala

  až do roku 1989, kdy byly prodeje Tigeru II ukončeny.

  Vznikla také průzkumná verze RF-5E Tigereye

  s příslušným vybavením v přídi namísto radaru

  a jednoho kanónu. Následná modernizace F-5E

  zahrnovala radar Emerson AN/APG-69, který byl

  nástupcem AN/APQ-159, nicméně většina uživate

  -

  lů se z finančních důvodů rozhodla této možnosti

  nevyužít. Výjimkou bylo švýcarské letectvo a letky

  agresorů USAF.

  Kontinuální vylepšování

  F-5E prošly řadou modernizací, z nichž nejvý-

  znamnější bylo zavedení nového radaru Emerson

  AN/APQ-159 s dosahem ca 36 km, který nahradil

  původní AN/APQ-153. Podobná modernizace rada

  -

  ru byla navržena i pro F-5F, přičemž odvozený typ

  AN/APQ-159 měl nahradit AN/APQ-157. Tato moder

  -

  nizace ale nebyla realizována.

  Celkem Northrop vyrobil 792 F-5E, 140 F-5F

  a 12 RF-5E. Další letouny byly kompletovány z kom-

  ponent dodaných Northropem v zahraničí. V Malaj-

  sii jich takto vzniklo 56, ve Švýcarsku 90, v Jižní

  Koreji 68 a na Tchaj-wanu 308.

  Různé verze letounů F-5 zůstávají ve vý

  -

  zbroji několika letectev. Singapur má přibližně

  49 modernizovaných a přeznačených letounů F-5S

  (jednomístné) a F-5T (dvoumístné). Modernizace

  zahrnuje nový radar GRIFO, modernizované kokpity

  s multifunkčními displeji a kompatibilitu se stře-

  lami vzduch-vzduch Rafael Python a AIM-120

  AMRAAM.

  S pomocí společnosti Elbit byly realizovány

  modernizační programy v Chile a Brazílii. Chilská

  modernizace nazvaná F-5 Plus zahrnovala nový

  radar Elta 2032 a další vylepšení. Brazilský pro

  -

  gram, jehož výsledek se nazývá F-5M (Moderni-

  zed), je vyzbrojen Pythony V spojenými s přilbovým

  systémem DASH a novým radarem GRIFO, displeji

  v kokpitu a navigační elektronikou. Brazilské F-5M

  mohou také nést izraelské rakety Derby.

  Agresoři

  Žádná složka amerických ozbrojených sil nepou-

  žívá F-5 bojově, tento typ se ovšem velice osvědčil

  v roli nepřátelských letounů pro pokročilý výcvik

  pilotů. Je jednak provozně velmi efektivní, cena

  za jeho letovou hodinu je zhruba třetinová oproti

  F/A-18, navíc má podobné rozměry jako MiG-21.

  F-5E sloužily u amerického letectva od roku

  1975 do roku 1990, námořní pěchota zakoupila bý

  -

  valé stroje USAF v roce 1989 a americké námoř-

  nictvo používalo letouny F-5E u The Naval Fighter

  Weapons School na základně NAS Miramar, tedy

  u VF-127, VF-43 a VF-45. Letka operující v rámci

  „Top Gunu“ získala pro roli nepřátelských letounů

  celkem deset F-5E a tři F-5F.

  Letouny F-5E/F byly postupně obnovovány

  a modernizovány, a to včetně strojů odkoupených

  od Švýcarska. Ty byly po modernizaci označe

  -

  ny jako F-5N a dostaly modernizovanou avioniku

  a další vylepšení. Postupně obdržely zvětšené

  LERXy a také nový radom, přezdívaný pro svůj pla

  -

  catější tvar „Shark Nose“. Ten byl zaveden primár-

  ně kvůli zlepšení letových vlastností na velkých

  úhlech náběhu a při vybírání vývrtky.

  Švýcarsko část svých F-5E/F odprodalo USA, část si jich ponechalo dodnes. Foto: Wikimedia

  Trojice F-5E od 527th TFTS operující v roce 1983 ze základny RAF Alconbury. Foto: USAF

  INFO Eduard

  11

  Březen 2024

• Kbelský "efpět"

  Letecké muzeum Vojenského historického ústavu ve Kbelích se soustřeďuje na budování kolekce strojů československých a českých pilotů. Přesto se zde nacházejí i zahraniční letouny, z nichž pravděpodobně nejvíce spletitou historii má Northrop F-5E Tiger II. O jeho existenci v Československu vědělo v minulých dobách pouze několik zasvěcených osob.

  HISTORIE

  Miroslav Khol,

  Letecké muzeum VHÚ

  Letecké muzeum Vojenského historického ústavu ve Kbelích se soustřeďuje

  na budování kolekce strojů československých a českých pilotů. Přesto se zde

  nacházejí i zahraniční letouny, z nichž pravděpodobně nejvíce spletitou historii

  má Northrop F-5E Tiger II. O jeho existenci v Československu vědělo v minulých

  dobách pouze několik zasvěcených osob.

  Vývoj typu F-5 započal u společnosti Nor-

  throp pod označením N-156 s cílem vytvořit

  nadzvukový stíhací letoun (později víceúčelový),

  který by splňoval podmínky pro snadný provoz

  a údržbu. V dubnu 1962 vyhlásilo Ministerstvo

  obrany USA výběr letounu pro program vojen-

  ské pomoci spojencům (Military Assistance

  Program – MAP). Spojenci USA ze států Severo-

  atlantické aliance (NATO) a Organizací smlouvy

  pro jihovýchodní Asii (Southeast Asia Treaty Or-

  ganization-SEATO) požadovali nadzvukový bo-

  jový letoun za přijatelnou cenu. V srpnu 1962 pak

  letoun od Northropu obdržel oficiální označení

  F-5A. Ačkoliv všechny vyrobené stroje měly být

  součástí dodávek pro MAP, „vypůjčilo“ si USAF

  dvanáct kusů pro zkoušky bojového použití ve

  Vietnamu.

  Vývoj pokračoval verzí F-5E, která měla vý-

  konnější motory, rozšířený trup, větší rozpětí

  křídla s většími přechody křídlo trup, které

  zvětšily také nosnou plochu. V rámci zlepšení

  manévrovacích schopností byly na křídle insta-

  lovány automatické sloty a klapky.

  Varianta F-5E směřovala v závěru konflik-

  tu mezi severním a jižním Vietnamem také

  k letectvu Jižního Vietnamu. Stroje vyrobené

  v roce 1973 směřovaly k 536. a 540. stíhací peruti

  (Fighter Squadron) na základnu Bien Hoa. Le-

  toun sériového čísla 73-00878 byl zalétán

  v prosinci 1973 a do Vietnamu dodán na jaře 1974.

  Začátek provozu uvádí část dokumentace, kte-

  rá se kupodivu v Československu dochovala do

  dnešních dnů, na konec června 1974. Do skonče-

  ní konfliktu v jihovýchodní Asii nalétal 153 hodin

  a 30 minut.

  Po pádu jihovietnamského režimu padlo do

  rukou původně severovietnamských ozbroje-

  ných sil mnoho výzbroje, mezi níž nechyběly

  také letouny. Do rukou komunistického Viet-

  namu se dostal také typ F-5 ve verzích A/B

  a také takřka třicítka strojů F-5E. Vietnamské

  F-5 zprvu sloužily spolu s MiGy-21 v kombinova-

  ných leteckých plucích a byly pro své vlastnosti

  piloty oblíbené. Společný provoz se sovětskou

  technikou však činil logistické potíže a zejména

  narůstající nedostatek munice a náhradních dílů

  si vynutil jejich postupné vyřazování z výzbroje.

  A to znamenalo také předání kořistní techniky

  do spřátelených států.

  Do Československa dorazila nabídka na pře-

  dání letounu F-5 na sklonku jara 1980. V té době

  působil ve Vietnamu tým techniků Aera Vodo-

  chody a podniku Motorlet, který měl na starost

  zprovoznění alespoň části letounů Aero L-29

  Delfín. Tito technici byly mimo jiné vysláni na

  základnu Bien Hoa, kde se nacházely zbývající

  stroje F-5. Tam měli prověřit stav darovaného

  letounu a určit možnost jeho přepravy do ČSSR.

  Kvůli špatnému stavu původních transportních

  přípravků to však v té době nebylo možné, ale

  dostupná dokumentace přibyla do Českoslo-

  venska. Další šance se naskytla v průběhu

  dodávek cvičných letounů L-39C Albatros viet-

  Letoun F-5E je vytahován z depozitního hangáru muzea (dnes expozice 1925-38). Operaci pozoruje náčelník expozice plukovník Ing. Jaroslav Janečka (v brigadýrce).

  Osmdesátá léta 20. století. [foto: Letecké muzeum VHÚ]

  INFO Eduard12

  Březen 2024

• Page 13

  HISTORIE

  namskému letectvu. Na základě původní ame-

  rické dokumentace byly vyrobeny přípravky,

  které umožnily přepravu do Československa.

  Po sestavení L-39C ve Vietnamu byly uprave-

  ny původní transportní bedny pro transport

  tohoto cenného nákladu do ČSSR. Stroj přele-

  těl vietnamský pilot v březnu 1981 na základnu

  v Da Nangu. Ještě před přeletem došlo k zatře-

  ní původních výsostných znaků černou barvou

  a letou poté zamířil do Československa.

  Za velkého utajení byl stroj umístěn v národ-

  ním podniku Aero Vodochody a jeho konstrukce

  a systémy podrobeny intenzivnímu zkoumání

  našimi vědci a technickými pracovníky. Stroj byl

  postupně rozebírán a jednotlivé části a agregáty

  se rozeslaly podnikům leteckého průmyslu. Na

  tomto místě je třeba zmínit, že Československo

  nebylo jedinou zemí, kam F-5 z Vietnamu do-

  putoval. První byl pochopitelně Sovětský svaz

  v roce 1976 a o rok později Polsko.

  Počátkem roku 1982 se o existenci F-5E

  dozvěděl také náčelník Expozice letectví

  a kosmonautiky Vojenského muzea plukovník

  Ing. Jaroslav Janečka a oficiálně požádal o pře-

  vedení letounu do muzejních sbírek. Vedením

  Aera však byl upozorněn na to, že stroj je již

  značně nekompletní a stále ještě na něm probíhá

  výzkum určený „k získání podrobných informací

  o konstrukčním a technologickém provedení

  draku, …“. Nicméně následujícího roku byl drak

  letounu s jedním motorem General Electric

  J85-GE-21 potají pod rouškou tmy převezen

  do Kbel. Plukovník Janečka vzpomínal, že pro

  přepravu do muzea byl stroj pomocí překliž-

  kových desek zamaskován tak, aby připomí-

  nal cvičný letoun L-39 Albatros. Po ukončení

  zkoušek pracovníci muzea pochopitelně pá-

  trali v zainteresovaných podnicích letecké-

  ho průmyslu po chybějících komponentech.

  Nejvíce se v celé věci angažoval restaurátor

  Jan Klaban, kterému se opravdu v průběhu

  let podařilo získat řadu přístrojů a ostatních

  prvků včetně antény radiolokátoru Emer-

  son Electric AN/APQ-153. Naneštěstí mnoho

  věcí, zejména drobnějších přístrojů, zůstalo

  za prsty pracovníků angažovaných podniků

  v soukromých sbírkách. To pochopitelně brzdilo

  úvahy o případné renovaci, protože před rokem

  1989 bylo téměř nemyslitelné chybějící kompo-

  nenty získat.

  Až do roku 1990 byl letoun uložen v depozi-

  táři, skryt před zraky návštěvníků. A teprve

  v tomto roce byl poprvé při zahájení muzejní se-

  zóny poprvé představen veřejnosti ve venkovní

  expozici. Léta vystavování pod širým nebem se

  na jeho vzhledu, zejména povrchové úpravě,

  znatelně podepsaly. Nejprve se objevily zastří-

  kané výsostné znaky Vietnamské socialistické

  republiky a posléze i ty jihovietnamské.

  V lednu 2023 byla vyhlášena veřejná zakázka

  jejímž předmětem bylo renovovat a kompleto-

  vat letoun ze sbírky Vojenského historického

  ústavu Praha pro sbírkové a výstavní účely.

  Popis vlastního postupu prací provedených

  společností Česká aviatická je popsán v rozho-

  voru s Petrem Ježkem. Veřejnosti bude reno-

  vovaný F-5 včetně dochovaného příslušenství

  představen při zahájení muzejní sezóny 2024

  dne 4. května.

  Použitá literatura:

  - DRENDEL, Lou. F-5 in action. Squadron Signal

  Publ. Carrollton, 1980

  - FOJTÍK, Jakub. Československý F-5E Tiger II.

  Hobby Historie 34, s. 48-50

  - JOHNSON, Frederick A. Northrop F-5/F

  -

  -20/T-38. WarbirdTECH vol. 44. Specialty Press,

  North Branch, 2006

  - LAKE, Jon. Northrop F-5. World Air Power

  Journal vol. 25, s. 46-109

  - THOMPSON, Warren. Skoshi Tiger, Wings

  of Fame vol. 5, s. 4-23

  - TÝC, Pavel. Northrop F-5 Freedom Fighter/

  Tiger II. L+K 25-26/2002, s. 82-91

  F-5E na stojánce kbelského letiště při reinstalaci venkovní expozice. Duben 2005.

  [Foto: Miroslav Khol]

  F-5E ve venkovní expozici Leteckého muzea před rekonstrukcí. Dobře je patrné

  rozdílné rozložení kamuflážních polí na trupu a odnímatelné zadní části pocháze

  -

  jící z jiného stroje. Toto rozložení barevných polí bylo zachováno i při rekonstrukci.

  [Foto: Miroslav Khol]

  INFO Eduard

  13

  Březen 2024

• Elixír mládí pro F-5

  Rozhovor Vladimíra Šulce s Petrem Ježkem

  HISTORIE

  Rozhovor Vladimíra Šulce s Petrem Ježkem

  Petr Ježek, 46 let, je restaurátor

  letadel. Letadla jsou jeho celoživotní

  láska a koníček. Od roku 2016

  do konce roku 2023 pracoval

  u firmy Česká aviatická na letišti

  ve Kbelích, kde se zabýval opravami

  a restaurováním historických

  letadel. V posledním roce spolu se

  svým kolegou Zdeňkem Dvořákem

  pracoval na renovaci amerického

  stíhacího letounu Northrop F-5E

  Tiger II, který je exponátem

  Leteckého muzea ve Kbelích.

  Na konci roku 2023 z firmy Česká

  aviatická odešel. Od ledna 2024

  je zaměstnancem Vojenského

  historického ústavu a pracuje

  v Leteckém muzeu ve Kbelích.

  Kromě letadel jsou jeho koníčkem

  také automobily značky Saab.

  Jak jste se dostal k restaurování letadel?

  K restaurování letadel jsem se dostal v roce 1996,

  jakožto voják základní služby. Byl jsem přidělen

  do leteckého muzea ve Kbelích k panu Janu Sýko-

  rovi. V té době probíhala renovace letounu Šmolík

  Š-2. Mou úplně první prací na tomto stroji byla

  oprava otočné lafety kulometu pozorovatele.

  To jsem netušil, že se dala základní služba

  odkroutit v muzeu ve Kbelích! To bych jinak taky

  chtěl! Strávil jste tam rok a pak jste odešel do

  civilu? Nebo jste tam po vojně zůstal?

  Sloužil jsem na letce oprav letecké techniky na

  základně ve Kbelích. Měl jsem zde své povinnos-

  ti, služby dozorčího a práce na letecké technice.

  Když mě zrovna nebylo potřeba, trávil jsem volný

  čas na dílně v leteckém muzeu. Během mého po-

  bytu v muzeu jsem se setkal a spřátelil s řadou

  lidí, kteří měli stejný vztah k historickým leta-

  dlům jako já. Po skončení vojenské služby jsem

  Petr Ježek (vpravo) a Zdeněk Dvořák před zrekonstruovaným letounem Northrop F-5e Tiger IIpřed hangárem společnosti Česká aviatická na letišti v Praha-Kbely.

  [Foto Petr Ježek]

  INFO Eduard14

  Březen 2024

• Page 15

  HISTORIE

  pak s těmito přáteli ve volném čase docházel

  do leteckého muzea a zdarma pomáhal se vším,

  co bylo potřeba. To nám s několika přestávkami

  vydrželo skoro dvacet let.

  To bylo ještě za starého pana Janečky, nebo to

  už tam nebyl?

  Zakladatele Leteckého muzea ve Kbelích plu-

  kovníka Janečku si pamatuji. Při nástupu do

  muzea jsem se s ním několikrát hovořil. Ale za

  mého působení již nebyl v aktivní službě.

  Vojenská služba byla Vaše první zkušenost

  s kbelským muzeem? Předtím jste tam nebyl?

  Jen jako návštěvník, mnohokrát. Do muzea mě

  jako kluka brával otec. Otec pracoval v LOKu

  (Letecké opravny Kbely), mimo jiné na reno-

  vacích exponátů pro Letecké muzeum. Podílel

  se například na opravách letadel C-11, CS-92,

  Meteor, Vampire, An-2. Ukázal mi například

  Phantoma, krátce po tom, co ho Britové přeletě-

  li do Kbel. Takže já jsem se jednoduše tak trochu

  potatil, mám letadla jako rodinnou diagnózu.

  Kolik restaurátorských projektů máte za

  sebou?

  Jen pro Vojenský historický ústav jsem se podí-

  lel na renovaci Su-7, Su-22, Su-25, Phantom FGR

  2, F-5E Tiger II, Aero Ae-45, C-104, Mi-1 a Aero

  C-3B. K tomu pak ještě patří nějaká údržba le-

  tadel a vrtulníků zdarma pro kbelské muzeum,

  jen tak z fanouškovství a lásky k letadlům.

  Na těch sedmi letadlech a vrtulníku jste dělali

  u Vašeho předchozího zaměstnavatele ve

  Kbelích? Co z toho bylo nejzajímavější?

  Ano. U mého předchozího zaměstnavatele. Nedá

  se říct, který projekt byl nejzajímavější. Všech-

  no to byly aeroplány, okolo kterých jsem v mu-

  Čtrnáctiletý Petr

  Ježek na Phantomu

  [Foto Petr Ježek]

  Kbelský Phantom FGR.2 [Foto Petr Ježek]

  INFO Eduard

  15

  Březen 2024

• Page 16

  HISTORIE

  zeu s obdivem chodil a netušil, že se k nim ně-

  kdy dostanu takhle blízko. U všech jsem si práci

  užíval.

  Co Vás baví nejvíc? Tryskáče, vrtule,

  dvouplošníky, vrtulníky?

  Já mám rád různorodou práci, tak mě baví

  všechno. Po práci na prouďáku se teď těším na

  dvouplošník.

  Už víte, který to bude?

  Bude to letoun z hangáru 18. Víc zatím nemo-

  hu prozradit, ale brzy se to dozvíte z faceboo-

  kových stránek leteckého muzea, kde budeme

  průběh opravy sdílet.

  Byla renovace F-5E v něčem odlišná od

  renovace ostatních letadel, na kterých jste

  pracoval?

  Veškeré renovace mají přibližně stejný průběh,

  i když každá je zároveň jiná. U letounu F-5E

  bylo výjimečné to, že většina dílů byla ze stroje

  vymontována již při zkouškách v podniku Aero

  Vodochody v osmdesátých letech. Na nás bylo

  díly uložené čtyřicet let v bednách očistit, na-

  konzervovat a najít správné místo v letounu,

  kam ty díly umístit.

  Na to jste měli nějaký manuál nebo dokumen-

  taci? Nebo jste si to vydedukovali?

  Podkladů bylo poskrovnu. Největším pomoc-

  níkem nám bylo několik dobových fotografií ze

  zkoušek v Aeru a souhrn ze zkoušek sepsaný

  Ing. Vlčkem, který se dochoval v archivu. A sa-

  mozřejmě internet, kde se pár podkladů také

  našlo.

  Výrobce nebo jiná letecká muzea jste nekon-

  taktovali?

  Kontaktovali, ale práce probíhaly rychleji než

  komunikace s jinými institucemi. Ale doufáme,

  že navázané kontakty ještě přinesou své ovoce

  a F-5E se podaří doplnit o chybějící díly.

  Co tam ještě budete dodělávat?

  Schází nějaké vybavení kabiny jako třeba za-

  měřovač, zrcátka, pár drobných dílů, a pak

  vedení nábojů ke kanónu a žebřík ke kabině.

  A asi největší položkou je motor General Elect-

  ric J-85. Uvidíme, jestli se časem tyto chybějící

  díly podaří sehnat.

  Ty díly tam chyběly už když ten letoun přišel

  do Československa, nebo se to ztratilo až tady

  u nás?

  Letoun přišel do Československa kompletní.

  Chybějící díly se z části nevrátily ze zkoušek

  u podniků, do kterých byly zaslány, a z části se

  ztratily při skladování letounu v Aeru Vodocho-

  dy před transportem do leteckého muzea ve

  Kbelích.

  Asi největší průšvih je ten motor, nebo se dá na-

  opak sehnat lépe než ty drobnosti?

  Co se týče drobností do kabiny, ty se sehnat dají.

  Horší je to jen s některými přístroji, které se

  používaly typicky jen v letounech F-5. Ale i to

  má řešení. S motorem je to trošku horší. Určitě

  k dispozici jsou, ale už je to větší celek, takže

  pořízení a doprava je trochu větší oříšek.

  V jakém stavu ten exponát byl, když jste ho

  převzali k renovaci?

  Na to, že byl exponát třicet let vystaven ve ven-

  kovní expozici, byl překvapivě v dobré kondici.

  Nějaká koroze vnějších panelů, zarezlé potaho-

  vé šroubky, ale nic vážného. Vnitřní konstrukce

  byla v dobrém stavu. Bylo vidět, že na stroji byly

  použity kvalitní materiály.

  Je pravda, že je kbelská F-5E sestavená

  ze dvou různých strojů?

  Vypadá to tak. Podle rozložení kamuflážních

  polí na ocasní části letounu, která nenavazují na

  pole v přední části, usuzujeme, že k sobě ty dvě

  poloviny asi nepatří. Máme podezření, že zadek

  naší F-5E je v Polsku, na exempláři v expozici

  Leteckého muzea v Krakově. A naopak, že u nás

  je zadní kus té polské mašiny.

  Jistotu ale zřejmě nemáte?

  Nemáme. Bohužel, výrobní štítek, který by to

  jednoznačně prokázal, na našem stroji chybí.

  Někdo ho asi v průběhu let šlohnul. Ale ještě je

  naděje, že na krakovské F-5E štítek je. Pokud by

  sériové číslo odpovídalo našemu stroji, bylo by

  naše podezření prokázané.

  Nemáte chuť zajet do Krakowa?

  Copak o to, chuť by byla, ale času je málo!

  Aero Ae-45 před renovací [Foto Petr Ježek]

  Aero Ae-45 po renovaci[Foto Petr Ježek]

  INFO Eduard16

  Březen 2024

• Page 17

  HISTORIE

  Jak je to u F-5E s výzbrojí?

  Z výzbroje letounu F-5E se dochovaly jen kanóny

  Ford M39. Prý přišly do Československa včetně

  palebného průměru munice. Rakety AIM-9 Side-

  winder prý byly také dodány, ale kde ty skončily

  je nejasné.

  Ten renovovaný stroj má instalované kanóny?

  Ano. Oba dva.

  To je krása! A rakety?

  V současnosti na závěsnících navěšené ra-

  kety jsou repliky vyrobené ze sovětských R3.

  Je zajímavé, že do kolejnic sedly bez jakýchkoliv

  problémů. Jsou instalované jen dočasně. Před-

  pokládáme, že letoun v budoucnu bude vystaven

  s maketami střel Sidewinder.

  Z vašich odpovědí to vypadá, jako že ta reno-

  vace byla vlastně taková rutina. Opravdu jste

  nenarazili na žádný zádrhel, na ničem jste se

  nezasekli?

  Rutina to nebyla. Každá rekonstrukce má ně-

  jaké své zádrhele. Asi největším byly popisky

  na letounu. Na začátku, když se rekonstrukce

  připravovala, jsme byli přesvědčeni že jich bude

  jen pár. Nemohli jsme se víc mýlit. Nakonec to

  bylo přes tři sta popisků a čísel.

  Kde jste k popiskům sehnali podklady?

  Největší část byla získána z průzkumu povrchu

  letounu. Některé popisky byly zachované více,

  některé méně. A některé byly čitelné jen pod

  osvícením pod různými úhly. A ty, které byly či-

  telné jen z části nebo vůbec, jsme museli dohle-

  dat v publikacích nebo pomocí internetu.

  Trochu mě mate, že jste nekontaktovali výrob-

  ce, nebo jiná letecká muzea. My máme velmi

  dobré zkušenosti s muzei. Vždy se najde někdo,

  kdo nám v různých problematických záležitos-

  tech poradí, zvlášť, pokud to letadlo mají

  ve svých sbírkách.

  Kdybychom se dostali do úzkých, tak bychom

  samozřejmě jiné instituce kontaktovali. Ale my-

  slím, že jsme to zvládli. Ale varianta kontakto-

  vat jak Northrop Grumman, tak jiná muzea, byla

  připravena.

  Tak to chápu. Pomoct si sám je samozřejmě

  správné řešení. Teď je fér čtenářům přiznat,

  že to, na co se Vás teď zeptám, už znám.

  Původní popisky na F-5E mají svá specifika,

  nejsou stříkané přes šablonu, jak by asi modelá-

  ři čekali. Jak jste při jejich obnově postupovali?

  Po rozluštění textu popisků byla každá z nich

  vyfotografována, a pak grafikem zpracována

  do výkresu. To celkem zabralo asi čtyři měsíce

  práce. U velkých čísel a nápisů jsme problém

  neměli. Problém nastal u nápisů a tabulek,

  u kterých byla velikost písma okolo jednoho

  a půl milimetru. Původní popisky na F-5E byly

  v továrně Northrop aplikovány pomocí sítotis-

  ku. To by sice u našeho projektu bylo řešení, ale

  v tom objemu mnoha jednotlivých tisků, který

  jsme potřebovali, to bylo ekonomicky neúnosné.

  Proto jsme museli hledat jiné řešení.

  Já už vím, že jste je udělali jako obtisky. Proč

  jste se pro ně rozhodli?

  Pro obtisky jsme se rozhodli hlavně pro mož-

  nost výroby i opravdu malých písmen a jemných

  rámečků. To by jinou dostupnou technologií

  možné nebylo.

  Proč jste se rozhodli pro obtisky od Eduardu?

  Pro obtisky Eduard jsme se rozhodli mimo jiné

  proto, že obtisk má relativně tenký krycí lak,

  který nekazí výsledný dojem.

  Ten lak je, jak známo, možné sloupnout. Na po-

  vrchu F-5E je vidět, že jste z některých popisek

  lak sloupli a někde jste ho nechali. Jak vám to

  loupání laku šlo?

  Ano, lak jde poměrně lehce stoupnout. Ale bo-

  hužel na některých místech jsme nechali lak

  do druhého dne, a pak už bylo loupání proble-

  matické. Bylo to dáno naší nezkušeností s touto

  technologií. Později jsme se poučili a aplikovali

  obtisky v menších počtech, aby bylo možné lak

  včas sloupnout.

  Instalace kanónu Ford M39 ráže 20 mm v přídi kbelské F-5E. [Foto Petr Ježek]

  Repliky raket AIM-9 Sidewinder, vyrobené na základě sovětských raket R-3 [Foto Vladimír Šulc]

  INFO Eduard

  17

  Březen 2024

• Page 18

  HISTORIE

  Popisky vypadají na letounu autenticky,

  je to dobrý výsledek. Ty obtisky ovšem byly

  z modelářského hlediska obrovské, lak je tenký

  a má i v menších plochách tendenci k muchlání

  a trhání se. Jak bylo náročné jejich nanesení?

  Na začátku jsme s tím trochu bojovali, ale s při-

  bývající zkušeností nebyl problém nanést i vel-

  ké obtisky. Někdy bylo nutné pracovat ve dvou

  a některé aplikované obtisky jsme museli opra-

  vovat. Jelikož jsme počítali s problémy, měli

  jsme od každého obtisku několik kusů.

  Zalakovávali jste je nějakým krycím lakem?

  Ano, celý letoun byl po aplikaci obtisků přestří-

  kán bezbarvým lakem.

  Sluší mu to. Ale já mám pořád v hlavě, že ty

  F-5E byly matné, kbelský stroj je teď po reno-

  vaci pololesklý. Jak to vidíte Vy?

  Ano, máte pravdu. Podle fotografií letounů F-5

  z konfliktu ve Vietnamu byly stroje hodně matné.

  Ale na přání pracovníků VHÚ jsme zvolili sedm-

  desáti pěti procentní mat.

  Jaký je Váš názor na míru renovace muzejních

  exponátů? Já třeba kompletní renovaci povr-

  chu a přelakování celého letadla současnými

  barvami moc nemusím. Mám radši, když ta

  letadla zůstanou v původním nátěru. Přijdou mi

  autentičtější, a hlavně jako exponáty cennější.

  Ke každému exponátu je třeba přistupovat in-

  dividuálně. K nám se bohužel většina exponá-

  tů dostává v takovém stavu, že jiná volba, než

  nový lak, není. Ale jsou i výjimky jako Su-7,

  Su-22, Migy-23 a 29, nebo Mi-1. I mě přijde cel-

  Popisky na původním, nerestaurovaném povrchu F-5E

  [Foto: Petr Ježek]

  Nové popisky na restaurované F-5E. [Foto: Vladimír Šulc]

  Nové popisky na restaurované F-5E. [Foto: Vladimír Šulc]

  INFO Eduard18

  Březen 2024

• Page 19

  HISTORIE

  kově zrekonstruované letadlo takové sterilní,

  bez historie. Ale někdy to opravdu nejde jinak.

  To chápu. My teď spolupracujeme na rekon-

  strukci vraku Stuky do letuschopného stavu

  a u tohoto projektu je jasné, že to jinak nepůjde.

  Bude to v podstatě novostavba. Ale pokud je le-

  tadlo v dobrém stavu, na povrch bych nesahal.

  Pro nás, jako výrobce stavebnic, jsou takovéto

  autentické exponáty k nezaplacení!

  Přijde mi, že v každém muzejním letadle se při

  renovaci najde spousta věcí. Jednou jsem viděl

  několik krabic takového smetí, vyndaného

  z rekonstruovaného Maraudera. Kromě hroma-

  dy střepin z Flaku tam byla krabička cigaret,

  noviny z roku 1945 a kostra nějakého hlodavce.

  Nacházíte takové pozůstatky v letadlech také?

  Jelikož pracujeme na exponátech z trochu ji-

  ného období, nejsou naše nálezy nějak zvlášť

  zajímavé. Většinou se jedná o zapadlý spojova-

  cí materiál nebo nějaké mince. U našeho F-5E,

  i když měl fotograficky doložené poškození po-

  tahu z konfliktu ve Vietnamu, nebylo při čiště-

  ní vnitřku trupu nalezeno nic, co by poškození

  způsobilo.

  Jaký byl rozsah renovace u F-5E?

  Rozsah renovace se vesměs nelišil od ostatních

  renovací. Zjednodušeně řečeno, provedli jsme

  zdokumentování stavu letounu, vyčištění všech

  dostupných prostor, odstranění nátěru z povr-

  chu letounu, opravy draku, konzervaci a montáž

  dochovaných dílů a nakonec lakování letounu.

  Zní to jednoduše, ale skrývá se za tím téměř rok

  usilovné práce.

  Mě přijde, že jste to měli hotové až neuvěřitel-

  ně rychle. To jste dělali ve dvou?

  Na letounu pracovali dva lidé, ale některé práce

  jsme zadávali externím spolupracovníkům a fir-

  mám. Přeci jen nemůžeme umět vše, nemáme

  na některé operace čas, proto si je zadáváme

  u subdodavatelů. Celkově jsme na Tygrovi pra-

  covali skoro deset měsíců.

  Jaký je z pohledu restaurátora rozdíl mezi

  ruskou a americkou konstrukční školou?

  Každá má svá silná a slabá místa. Můj názor

  je, že technika východního bloku byla stavěna

  na hrubší zacházení a je proto taková robust-

  ní. Západní technika, se kterou mám zkušenost,

  mi přijde subtilnější, ale zároveň promyšlenější

  a jednodušší na údržbu. Ale je to můj osobní

  názor, se kterým nemusí každý souhlasit.

  Já souhlasím. Řekl bych, že letadla jsou různá,

  ale všechna jsou krásná.

  Ano. Pro mě jsou všechna letadla, na kterých

  jsem pracoval, krásná. I když mi třeba před tím

  krásná nepřišla. Ale když si je můžete osahat,

  vidíte jejich tvary i z jiných úhlu, začnou se líbit.

  To je jak s děvčaty, že?

  Tak k tomu se jako šťastně zadaný otec od rodi-

  ny nemohu vyjadřovat.

  Děkuji za rozhovor!

  Vrtulník Mi-1 ze sbírek VHÚ před renovací [Foto: Petr Ježek] Stejný stroj Mi-1 po renovací [Foto: Petr Ježek]

  Kbelský Northrop F-5E Tiger II po renovaci. [Foto: Petr Ježek]

  INFO Eduard

  19

  Březen 2024

• Page 20

  HISTORIE

  Foto: Petr Ježek a Vladimír Šulc

  INFO Eduard20

  Březen 2024

• Page 21

  HISTORIE

  INFO Eduard

  21

  Březen 2024

• Page 22

  HISTORIE

  INFO Eduard22

  Březen 2024

• Page 23

  HISTORIE

  INFO Eduard

  23

  Březen 2024

• Page 24

  HISTORIE

  INFO Eduard24

  Březen 2024

• Page 25

  HISTORIE

  INFO Eduard

  25

  Březen 2024

• Page 26

  HISTORIE

  INFO Eduard26

  Březen 2024

• Page 27

  FOTOLEPTY

• Tygři v Gioia del Colle

  Po pětatřiceti letech, kdy se tygři v Itálii naposledy setkali na základně v Cameri, se hostitelem každoročního NATO Tiger Meetu stala Gruppo XII vyzbrojená letouny Eurofighter. Ta je součástí historického 36° Stormo, tedy 36. křídla, jehož historie sahá těsně před druhou světovou válku, když vzniklo v Miláně k 1. únoru 1938. Letošního NTM se zúčastnilo celkem 21 letek ze 14 států s celkem 67 bojovými letouny, 9 vrtulníky a 4 podpůrnými stroji – tankery, konkrétně letouny KC-130J a KC-767, letouny AWACS z 1. NATO letky z Geilenkirchenu a letounem Learjet společnosti GFD pro simulaci hrozeb v rámci radioelektronického boje. Pojďme si představit nejzajímavější účastníky v následující fotoreportáži.

  HISTORIE

  Jaroslav Špaček

  Senior NTA Advisor

  Fotografie Uli Metternich,

  Katsuhiko Tokunaga, Remo Guidi.

  Nejlépe zbarveným tygřím letounem byl vyhodnocen

  tento EF-2000 Typhoon z německé 74. letky.

  Druhou italskou jednotkou, která je členem NTA (NATO Tiger Assciation),

  je Gruppo 21, která sídlí v Grazanisse. V její výzbroji byly vloni nahrazeny

  letité vrtulníky Agusta-Bell 212 supermoderními třímotorovými AW-101

  Merlin v úpravě pro mise Combat SAR, která se nazývá HH-101A Caesar.

  Historie této jednotky je více než zajímavá. Vznikla již 25. května 1918

  a po dlouhou dobu se jednalo o „křídlatou“ peruť (tedy jednotku používající

  létající stroje s křídly). Od roku 1963 byla přesunuta na letiště Cameri

  a měla ve výzbroji letouny F-104 Starfighter různých verzí až do roku 1996.

  Poté byla přezbrojena na pronajaté britské letouny Tornado F.3. K 29. čer

  -

  venci 1999 se peruť přesunula na základnu Gioia del Colle, kde však byla

  1. března 2001 rozpuštěna. A právě tato letka byla tou „pravou“ italskou

  tygří perutí… Následně však byla k 23. březnu 2006 reaktivována na

  základně Grazanisse, aby se stala čistě vrtulníkovou jednotkou vyzbroje

  -

  nou již zmíněnými záchrannými AB-212CO. Fotografie letícího stroje před

  západem slunce znázorňuje jeden z prvních dodaných vrtulníků, které byly

  černě zbarvené, novější již byly dodány šedé.

  Po pětatřiceti letech, kdy se tygři

  v Itálii naposledy setkali na základně

  v Cameri, se hostitelem každoročního

  NATO Tiger Meetu stala Gruppo XII

  vyzbrojená letouny Eurofighter.

  Ta je součástí historického 36°

  Stormo, tedy 36. křídla, jehož historie

  sahá těsně před druhou světovou

  válku, když vzniklo v Miláně k 1. únoru

  1938. Letošního NTM se zúčastnilo

  celkem 21 letek ze 14 států s celkem

  67 bojovými letouny, 9 vrtulníky

  a 4 podpůrnými stroji – tankery,

  konkrétně letouny KC-130J a KC-

  767, letouny AWACS z 1. NATO letky

  z Geilenkirchenu a letounem Learjet

  společnosti GFD pro simulaci hrozeb

  v rámci radioelektronického boje.

  Pojďme si představit nejzajímavější

  účastníky v následující fotoreportáži.

  Tygři v Gioia del Colle

  Tygři v Gioia del Colle

  INFO Eduard28

  Březen 2024

• Page 29

  Pořádající jednotka Gruppo XII vznikla již v květnu 1917 na letišti Belluno a od těch dob používá znak vzpínajícího se koně. Tygří symbo-

  liku může používat díky tomu, že její roj 351. Squadriglia má ve znaku bílého tygra. Díky tomu se také celá jednotka hrdě nazývá „Tigri

  Bianche“. Letouny EF-2000 Typhoon letka používá od roku 2007. Na letošní rok jednotka připravila svůj vlajkový letoun s atraktivními

  tygřími motivy na SOP i na horních plochách křídla a samozřejmě na kachních plochách. Za zmínku stojí zelené oči vlevo a modré

  vpravo, italský výsostný znak pouze na levém křídle a nápis LEONARDO.

  Za Českou republiku se

  letošního cvičení zúčastnila

  211. taktická letka z Čáslavi,

  která sem přelétla se čtyř

  -

  mi jednomístnými JAS-39C,

  včetně nově zbarveného

  (vlastně „ofóliovaného“)

  letounu trupového čísla

  9244 „Cyber Tiger“. Čtveřici

  doplnila pátá, dvoumístná

  „spárka“. Díky velké rozloze

  operačního prostoru půso

  -

  bila sóla s dvojicí, „Spárka“

  pak s trojicí přídavných

  nádrží. Detail SOP „Cyber

  Tigra“, pěkně jsou vidět

  otevřená dvířka spouštěcí

  jednotky APU.

  HISTORIE

  INFO Eduard

  29

  Březen 2024

• Page 30

  HISTORIE

  Letovka „kybertygra“ zleva. Návrh letošního zbarvení byl vytvořen

  s pomocí AI, tedy umělé inteligence, samotné provedení bylo

  uděláno opět pomocí potištěných fólií.

  Bavorští tygři, jak se sami nazývají,

  věnují přípravě a působení na Tiger

  meetech v posledních letech opravdu

  všechno. A tento jejich přístup jim

  letos přinesl trofej nejvyšší v podobě

  ceny Silver Tiger. Ze snímku lze

  cítit obrovskou radost při přebírání

  trofeje.

  Maďaři na letošním Tiger Meetu

  vůbec poprvé představili barevně

  upravený Gripen. Na obou stranách

  směrovky nesl kresbu agresivně

  vyhlížející pumy odkazující na logo

  letky „Puma“, která nese tuto tradici

  již z dob druhé světové války. I proto

  byla letka počátkem letošního roku

  přečíslována z 59/1 na 101/1 jako

  přímý odkaz na 101. stíhací divizi,

  která byla se svými Messerschmidty

  Bf-109 zodpovědná za obranu vzduš

  -

  ného prostoru Maďarska a za dobu

  konfliktu zaznamenala 396 sestřelů

  za cenu ztráty 69 pilotů. Z doby WW

  II pochází i motto, které je aplikováno

  na levé straně směrovky v angličtině

  „Led by courage, escorted by luck“,

  zatímco na druhé straně směrovky je

  napsán v maďarštině, jak je vidět na

  obrázku.

  INFO Eduard30

  Březen 2024

• Page 31

  HISTORIE

  Zkušební jednotka ECE 01/30 „Côte d'Argent“ z Mont-de-Marsan je součástí centra CEAM (Centre d’Expertise Aérienne Militaire)

  a v Gioi del Colle měla možnost v rámci komplexního nasazení v misích COMAO otestovat nové vybavení na palubách jejich strojů.

  Jednotka na NTM vyslala trojici Rafale standardu F4.1 a tři Mirage 2000D RMV (Mid-Life Renovation). Může se zdát, že Miráže jsou

  již beznadějně zastaralé, avšak opak je pravdou. Právě v tak intenzivním nasazení, které NATO Tiger Meet umožňuje, měli Francouzi

  možnost vyzkoušet nové vybavení na palubách M2000D RMV. Podobně tomu bylo i s Rafale F4.1, jehož testování bylo zaměřeno zejmé

  -

  na použití nových přileb Visor Scorpio Helmet pro zaměřování protivzdušných raket, ale i pro komunikaci vzduch-země. Znaky na SOP

  mají oba letouny shodné, zleva ve stříbrné barvě, zprava zlaté. Příslušníci jednotky získali i cenu za nejlepší „skit“, tedy příběh

  či scénku o životě letky ať již doma, nebo právě na Tiger Meetu.

  INFO Eduard

  31

  Březen 2024

• Page 32

  V pátek se po dopolední misi seřadilo celkem 41 letadel a vrtulníků na dráze k provedení tzv. Elephant walk.

  Přistávající rakouský Typhoon z 2. Staffel z Zeltwegu. Tato jednotka byla s letouny na Tiger Meetu vůbec poprvé. Tato jednotka v NTA

  nahradila zrušenou JTS, tedy cvičnou peruť rakouského letectva s jejich známými Saaby 105OE. Protože se však nejednalo o pouhé

  přezbrojení na novou techniku, ale o tygří tradici přebírající zcela nový subjekt (i když defacto všichni piloti Typhoonů alespoň krátkým

  pobytem u školní JTS prošli), musela si 2. Staffel projít dvouletým obdobím zkušebního členství (Probationary membership), od letoš

  -

  ka se však může pyšnit statutem „Full member“.

  HISTORIE

  INFO Eduard32

  Březen 2024

• Page 33

  HISTORIE

  Nad Tornady se v německé Luftwaffe pomalu začíná smrákat, protože

  jejich průzkumnou roli pomalu začínají přebírat bezpilotní prostředky

  Heron, které již má 51. TLG též ve výzbroji. Právě úkoly potlačování pro

  -

  tivzdušné obrany nepřítele SEAD (Suppression Enemy Air Defence) pak

  postupně převezme dnes již vyvíjená verze letounu Typhoon ECR.

  Příslušník pozemního personálu

  z německého 51. křídla disloko

  -

  vaného ve Schleswigu v přilbě

  ozdobené tygřím čírem navádí

  na stání Tornado ECR.

  Francouzský armádní pluk EHRA.3 je jedinou tygří jed

  -

  notkou spadající do struktury pozemního vojska. Pro

  letošní NTM byl vrtulník s trupovým označením GCJ

  přestříkán na červeno a opatřen „závodním“ číslem „3“.

  Tím se mělo navodit souznění s italskými rudými su

  -

  persporty Ferrari. Před odletem do Itálie byly jednot-

  kou dokonce pořízeny fotky tohoto vrtulníku s dvěma

  červenými závodními Ferrari po bocích.

  Turci ze 192. Filo se po delší odmlce, dané složitou situací v tureckém letectvu po nezdařeném vojenském pokusu o sesazení prezi

  -

  denta Erdogana 15.června 2016, letos zúčastnili se třemi F-16C, z nichž jeden byl zajímavě modročerveně zbarvený, druhý pak nesl

  starší žlutočerné barvy. Díky neustálé přítomnosti létajícího personálu v červených kombinézách Turci získali ocenění za nejlepší

  Tiger dress.

  INFO Eduard

  33

  Březen 2024

• Letecká vojna nad Ukrajinou - Zánik obrov

  Beriev A-50, Iliušin Il-22M a Il-76M. To je trojica veľkých lietadiel, o ktoré ruské vzdušné a kozmické sily prišli v období, ktoré sleduje aktuálne pokračovanie článkov o leteckej vojne nad Ukrajinou. Prostredne menovaný Il-22M síce dokázal pristáť na základni, ale jeho poškodenia sú také rozsiahle, že sa do vzduchu už nevráti.

  HISTORIE

  Miro Barič

  Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny,

  sociálne siete a ďalšie

  verejné zdroje

  Letecká vojna nad Ukrajinou

  Zánik obrov

  Beriev A-50U na ilustračnej snímke ruského ministerstva obrany.

  Chvost Il-22M s označením RF-95678 prešpikovaný črepinami.

  Beriev A-50, Iliušin Il-22M a Il-76M. To je trojica veľkých lietadiel,

  o ktoré ruské vzdušné a kozmické sily prišli v období, ktoré sleduje

  aktuálne pokračovanie článkov o leteckej vojne nad Ukrajinou.

  Prostredne menovaný Il-22M síce dokázal pristáť na základni,

  ale jeho poškodenia sú také rozsiahle, že sa do vzduchu už nevráti.

  Po tom, čo séria úspešných ukrajinských

  útokov vyradila veľkú časť radarov ruskej pro-

  tivzdušnej obrany na Kryme, nasadili Rusi nad

  Azovským morom od začiatku januára lietadlo

  včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50. Stroj

  nesie na chrbte veľký tanier radaru, ktorý má

  proti vzdušným cieľom dosah okolo 600 km. Li-

  etadlo sa každý deň pohybovalo po rovnakej

  trase – opisovalo ovály s rozmermi 20 x 50 km

  nad morom, ktoré na severe vrcholili nad po-

  brežím v blízkosti prístavu Berďansk. Táto

  chyba umožnila Ukrajincom nastaviť v nedeľu

  14. 1. večer pascu, pri ktorej s najväčšou prav-

  depodobnosťou použili systém Patriot. A-50

  bol zostrelený približne 130 km od ukrajin-

  ských pozícií. Rakety PAC-2 zo systému Patriot

  majú proti lietadlám dosah približne 160 km.

  Rýchla a dobre manévrujúca stíhačka by sa im

  na takúto vzdialenosť zrejme dokázala vyhnúť.

  Pomalý a vysoko letiaci cieľ ako A-50 je však

  možné zostreliť aj na samej hranici dostrelu.

  V prvom rade treba uviesť, že Rusko oficiálne

  žiadnu stratu nepriznalo – ako vždy. Ukrajinci

  však zachytili hlásenie pilota ruskej stíhačky

  Su-30, ktorý v danom čase a na danom mieste

  zaznamenal pád horiaceho lietadla do mora.

  Ruské zdroje uvádzajú, že na palube bolo 12-15

  členov posádky a nikto z nich neprežil. Postup-

  ne sa totiž začali na ruských sociálnych sie-

  ťach vynárať podrobnosti o týchto letcoch. Ako

  prvé bolo zverejnené meno veliteľa lietadla,

  ktorým bol podplukovník Vjačeslav Levčenko.

  Jeho manželka uviedla, že jej oznámili, že jej

  muž ostal spolu s celou posádkou nezvestný.

  INFO Eduard34

  Březen 2024

• Page 35

  HISTORIE

  Levčenko bol významným letcom, v roku 2020

  sa zúčastnil na vojenskej prehliadke v Moskve

  na Červenom námestí.

  Neskôr sa pridali mená ďalších členov po-

  sádky – major M. A. Kvasov, ktorý bol navi-

  gátorom lietadla, major A. S. Šadrov, kapitán

  D. A. Kutuzov, kapitán M. S. Boljasnikov a nad-

  poručík A. I. Izmajlov. Nejde o úplný zoznam,

  polovica mien ešte nie je známa. Relevantné

  ruské kanály rozbehli zbierku na pomoc rodi-

  nám mŕtvych letcov, čo tiež nepriamo potvrd-

  zuje stratu lietadla.

  V nasledujúcich informáciách sa rôzne

  zdroje rozchádzajú. Najprv sa uvádzalo, že

  zostrelené lietadlo nieslo označenie RF-50601

  a trupové číslo „červená 50“. Podľa neskor-

  ších informácií išlo o stroj A-50U s označením

  RF-93966 a trupovým číslom „červená 37“.

  Patril 610. stredisku bojovej prípravy

  a preškoľovania leteckého personálu so zá-

  kladňou v Ivanove severovýchodne od Moskvy.

  Nie je známe, koľko použiteľných strojov

  A-50 ruskému letectvu ostalo – uvádzajú sa

  dva až osem. Jeden bol poškodený už pred-

  tým, vo februári 2023 na bieloruskom letisku

  Mačuliščy. Tamojší partizáni dronmi zasiahli

  radar a hrb s elektronikou na chrbte jedného

  A-50. Samotný trup lietadla nebol poškodený

  a stroj neskôr odletel do opravy. Isté je, že po

  najnovšej strate prestali A-50 operovať nad

  Azovským morom a presunuli sa do Rostovskej

  oblasti za pôvodné hranice Ruska. Znamená to,

  že sú síce v bezpečí pred ukrajinskými rake-

  tami, ale zároveň sa asi o 200 km znížil úsek,

  do ktorého „dovidia“ na ukrajinskom území.

  Dva naraz

  Ukrajincom sa navyše v onen večer 14. 1. po-

  daril dvojitý zásah. Okrem A-50 totiž trafili aj

  Il-22M, ktorý sa pohyboval v jeho blízkosti. Ide

  o lietajúce veliteľské a komunikačné stanoviš-

  te, ktoré vychádza zo starého štvormotorové-

  ho turbovrtuľového lietadla Il-18. Jeho úlohou

  bolo prenášať informácie zistené posádkou

  A-50 ďalej, pretože má na tento účel výko-

  nnejšie komunikačné vybavenie. Il-22M bol

  po zásahu celý prešpikovaný črepinami, mal

  zasiahnuté motory a mŕtvych a zranených na

  palube. Napriek tomu nezačal horieť, udržal sa

  vo vzduchu a pristál na letisku Anapa v Kras-

  nodarskom Kraji na ruskej strane Azovského

  mora. „Naliehavo žiadam sanitku a hasičov,“

  znelo pilotove núdzové volanie, ktoré zazna-

  menali aj Ukrajinci.

  Išlo konkrétne o Il-22M-11SURT s označe-

  ním RF-95678, ktorý patril 1338. testovaciemu

  stredisku. Jeho veliteľ, major Viktor Klimov,

  podľahol zraneniam spôsobeným črepinami.

  Druhý pilot bol tiež zranený, ale dokázal núd-

  zovo pristáť. Podľa ukrajinských zdrojov bol

  druhým mŕtvym na palube plukovník Burmis-

  trov. Boli zverejnené fotografie chvostu lie-

  tadla, ktorý je posiaty dierami. Lietadlo je na

  odpis.

  Viezol zajatcov?

  Tretím obrom, o ktorého ruské letectvo

  v sledovanom období prišlo, bol Il-76M, kto-

  rý sa zrútil v stredu 24. 1. pri obci Jablonove

  v Belgorodskej oblasti. Existuje video, ktoré

  zachytáva jeho zánik. Je na ňom vidieť obláčik

  dymu po výbuchu protilietadlovej rakety, prud-

  ké klesanie lietadla a následný ohnivý výbuch

  na zemi. Celý incident však sprevádzajú naj-

  väčšie nejasnosti zo všetkých troch prípadov.

  Ukrajina uviedla, že lietadlo prevážalo ná-

  klad rakiet. Podľa niektorých zdrojov bolo

  deň predtým v Iráne, odkiaľ sa vrátilo cez

  saudskoarabský a egyptský vzdušný priestor

  a okolo Cypru. Rusko však vyhlásilo, že na pa-

  lube bolo okrem posádky aj 65 ukrajinských

  vojnových zajatcov a traja strážcovia. Miesto,

  kde lietadlo dopadlo, okamžite ohradila rus-

  ká tajná služba a nepustili tam ani civilných

  záchranárov. Uniklo len niekoľko záberov, na

  ktorých vidno trosky lietadla, ale žiadne desi-

  atky tiel.

  V onen deň malo naozaj dôjsť ku výme-

  ne zajatcov. Prvá výmena sa uskutočnila 3. 1.

  po dlhej pauze, ktorá trvala do augusta 2023.

  Domov sa vrátilo 230 Ukrajincov, medzi

  ktorými boli obrancovia Hadieho ostrova,

  45 ľudí, ktorí boli považovaní za mŕtvych

  a šesť nelegálne zadržiavaných civilistov.

  Opačným smerom sa vydalo 248 ruských za-

  jatcov. Po zostrelení Il-76 sa výmena pláno-

  vaná na 24. 1. neuskutočnila. V ruských mé-

  diách sa objavil zoznam zajatcov, ktorí údajne

  zomreli na palube lietadla. Bolo však na ňom

  aj 17 ľudí, ktorí boli vymenení už 3. 1. - išlo teda

  o zjavný podvrh.

  Navyše, lietadlo smerovalo preč od Belgoro-

  du. Zostrelené bolo 60 km severovýchodne od

  mesta. Ak malo priviezť zajatcov, prečo s nimi

  letelo opačným smerom?

  Ruská strana prestala tému údajne zabitých

  zajatcov po pár dňoch spomínať a v nasle-

  dujúcom mesiaci výmeny zajatcov nerušene

  pokračovali. Podľa všetkých dostupných in-

  formácií tak je pravdepodobnejšie, že na pa-

  lube žiadni Ukrajinci neboli. Zverejnené boli

  iba mená šiestich mŕtvych členov posádky

  Il-76. Boli nimi kapitán Stanislav Bezzubkin,

  kapitán Alexej Vysokin, dôstojník Vadim Chmi-

  rev, nadporučík Andrej Pilujev, starší prápor-

  čík Igor Sablinskyj a seržant Sergej Žitenev.

  Všetci šiesti mali spoločný vojenský pohreb.

  Panujú isté nezrovnalosti o identite lieta-

  dla, ale podľa portálu The Military Watch išlo

  o stroj s označením RF-82868 zo 117. pluku vo-

  jenského transportného letectva.

  Nebojové straty

  Okrem týchto troch obrov utrpelo ruské

  letectvo viacero nebojových strát. Na letisku

  Čeľabinsk Šagol na Urale sa ukrajinský sabotér

  pokúsil podpáliť odstavený stíhací bombardér

  Su-34. Urobil tak 3. 1. uprostred noci pomocou

  zápalnej fľaše vloženej do nasávacieho otvoru

  motora – a celé si to nahrával. Rozsah škôd

  nie je známy, pretože v okamihu, keď sa oheň

  rozhorel, sa video skončilo. Už z preventívnych

  dôvodov by si však incident mal vyžadovať vý-

  menu motora, čo znamená vyradenie lietadla

  na istý čas z prevádzky.

  V nedeľu 28. 1. boli zverejnené zábery núdzo-

  vého pristátia ďalšieho Su-34. Nie je jasné, kde

  a kedy sa incident odohral. Lietadlu sa nevysu-

  Trosky Il-76M zostreleného pri obci Jablonovo. Všimnite si množstvo dier po črepinách.

  INFO Eduard

  35

  Březen 2024

• Page 36

  HISTORIE

  nul hlavný podvozok a pristávalo iba s prednou

  podvozkovou nohou. Je vidieť, že navigátor sa

  ešte predtým radšej katapultoval a pristál na

  padáku.

  V sledovanom období došlo aj k núdzovému

  pristátiu jedného vrtuľníka. Mi-8MTV-5 s ozna-

  čením RF-92064 a s trupovým číslom „červe-

  ná 21“ narazil v stredu 17. 1. počas letu v ru

  skej Brianskej oblasti do elektrického vedenia.

  So zlomeným nosníkom chvostového rotora

  skončil v priekope vedľa cesty, trup však ostal

  neporušený a posádka teda vy viazla v poriadku.

  Minimálne časť takýchto nehôd má na svedo-

  mí vojna, ktorá spôsobuje zanedbávanie údrž-

  by a väčší stres a únavu pilotov. Ešte horšia

  je situácia v ruskom civilnom letectve. Sankcie

  zabraňujú zahraničným spoločnostiam posky-

  tovať servis a náhradné diely lietadlám, ktoré

  používajú ruské aerolínie. To vedie k nárastu

  porúch. Denník Wall Street Journal uviedol,

  že kým v roku 2022 došlo v Rusku k 36 inci-

  dentom dopravných lietadiel s pasažiermi,

  v roku 2023 to už bolo najmenej 74. Ukrajinská

  rozviedka tvrdí, že na základe tajných údajov

  získaných z ruského štátneho úradu Rosavija-

  cija, bol skutočný počet nehôd v roku 2023 ešte

  oveľa vyšší a bolo ich viac ako 200. Na prelome

  rokov dochádzalo v Rusku k incidentom, pri

  ktorých sa lietadlo s cestujúcimi muselo vrátiť,

  núdzovo pristáť, alebo vôbec nevzlietlo, prak-

  ticky denne.

  Na ukrajinskej strane došlo v sledovanom

  období k jednej strate. V piatok 5. 1. počas bo-

  jového letu zahynul pilot stíhačky MiG-29 Vla-

  dyslav Zalistovskyj s volacím znakom „Modrá

  prilba“. Slúžil v 114. brigáde taktického letec-

  tva. Mal 23 rokov a len v roku 2021 vyštudoval

  leteckú fakultu Národnej univerzity vzdušných

  síl Ivana Kožeduba v Charkove. Okolnosti jeho

  smrti nie sú známe, ale pravdepodobne bol

  zostrelený.

  Ruské nálety

  Ruská bombardovacia ofenzíva proti ukra-

  jinským mestám, ktorá sa začala na konci de-

  cembra, pokračovala hneď v druhý januárový

  deň. V utorok 2. 1. skoro ráno vy-

  pustili Rusi 35 iránskych dronov

  Shahed, aby zmapovali pozície

  ukrajinskej protivzdušnej obrany.

  Tá všetkých 35 dronov zostrelila.

  Následne vzlietlo 16 bombar-

  dérov Tu-95MS, ktoré vypustili 70

  striel s plochou dráhou letu. Stroje

  MiG-31K vypustili 10 rakiet Kinžal

  a pridali sa aj Su-35 so štyrmi

  raketami Ch-31P proti radarom.

  Z pozemných odpaľovacích zaria-

  dení Rusi vypálili 12 balistických

  rakiet Iskander a S-300.

  Spolu Rusko vyslalo na Ukra-

  jinu najmenej 134 rakiet a dro-

  nov. Ukrajina uviedla, že 107

  z nich zostrelila. Ukrajinská PVO

  si napríklad nárokovala zničenie

  všetkých 10 rakiet Ch-47 Kinžal.

  Existuje video, ktoré zachytáva

  pád jednej z nich do rieky Dneper

  v blízkosti obytných domov. Jediné, čo táto

  „nezostreliteľná“ raketa spôsobila, bolo veľ-

  ké šplechnutie. Z Iskanderov a rakiet Ch-31P

  však nebola zostrelená ani jedna. Naopak,

  zničených bolo 59 striel s plochou dráhou letu

  Ch-101 a Ch-555 a tiež tri strely Kalibr vypus-

  tené z lode či ponorky. Pri tých posledne me-

  novaných išlo o ich prvé použitie od septembra

  minulého roka. Aj to nasvedčuje, v akej hlbokej

  kríze sa nachádza ruská Čiernomorská flotila.

  Ruský útok 2. 1. smeroval ráno najmä na ob-

  lasť Kyjeva a vyžiadal si 3 mŕtvych a 27 zrane-

  ných. Večer pokračoval ostreľovaním Charko-

  va, kde bola zasiahnutá budova školy.

  Su-34 pri núdzovom pristátí bez hlavného podvozku.

  Všimnite si, že navigátor je už „vonku“.

  Ruský Mi-8MTV-5 s označením RF-92064 po havárii v Brianskej oblasti.

  Ukrajinský pilot Vladyslav Zalistovskyj zahynul 5. 1. počas bojového

  etu v stíhačke MiG-29. Jeho volací znak bol „Modrá prilba“.

  Dron Shahed zostrelený pri ruských náletoch na

  Ukrajinu.

  INFO Eduard36

  Březen 2024

• Page 37

  HISTORIE

  Žiadne vedľajšie škody...

  Nie všetky ruské vypustené strely však do-

  leteli na ukrajinské územie. Na tomto mieste

  je dobré pripomenúť si slová hovorcu ruských

  ozbrojených síl zo záveru predchádzajúcej

  časti. Reagoval nimi na obvinenia (podložené

  fotografiami a videami), že ruské rakety ničia

  množstvo civilných cieľov. Na konci decem-

  bra opätovne vyhlásil, že ruské ozbrojené

  sily presne zasahujú svoje ciele a ku žiadnym

  vedľajším škodám nedochádza. Karma mu to

  vrátila hneď druhý januárový deň. Dedinou

  v ruskej Voronežskej oblasti približne 150

  km od ukrajinských hraníc otriasol v utorok

  2. 1. skoro ráno silný výbuch. Ruská armáda

  musela priznať, že „došlo k abnormálnemu

  vypusteniu leteckej munície nad dedinou Pe-

  tropavlovka“. Hovorca tiež dodal, že nedošlo

  k žiadnym stratám. To druhé tvrdenie nebola

  pravda. Miestne úrady najprv uviedli, že bolo

  poškodených šesť domov a štyria ľudia utrpeli

  zranenia. Keď sa objavilo video zo zasiahnutej

  dediny, museli priznať, že poškodených bolo

  deväť domov, z toho štyri tak, že z nich ostali

  len holé steny bez strechy. Niektoré ruské mé-

  diá neskôr uviedli, že v dedine zomreli štyria

  ľudia. Na ruských sociálnych sieťach sa však

  rozšírili informácie, že nehoda si vyžiadala až

  11 mŕtvych a 21 zranených.

  Hneď na druhý deň, v stredu 3. 1. sa pri rus-

  kom Belgorode našla kĺzavá bomba FAB-500.

  S rozloženými krídlami dopadla na pole a ne-

  vybuchla.

  Navlas rovnaký incident ako v Petropavlov-

  ke sa zopakoval o necelý týždeň, v pondelok

  8. 1. v Ruskom okupovanej Luhanskej oblasti.

  Tentoraz tu lietadlo zhodilo bombu FAB-250

  na mesto Rubižne. Našťastie sa nikomu nič

  nestalo. Toľko na margo oficiálneho ruského

  tvrdenia, že „ku žiadnym vedľajším škodám

  nedochádza“.

  Všeobecne však možno povedať, že ruská

  bombardovacia ofenzíva mala klesajúcu in-

  tenzitu. Väčšinu rakiet Kremeľ vyplytval na

  začiatku mesiaca a postupne začali prím opäť

  hrať drony. Aj ukrajinská protivzdušná obrana

  sa však začala vyčerpávať a nedosahuje také

  úspechy, aké mala predtým. Až príliš často sa

  stáva, že významná časť útočných prostried-

  kov nepriateľa prekoná obranu a zasiahne ci-

  ele. Zrejme aj ukrajinská PVO musí šetriť muní-

  ciou po obmedzení dodávok zo Západu.

  Útoky na ruské ciele

  Ukrajina sa však na ruské nálety len tak

  neprizerala a spustila vlastnú vzdušnú ofen-

  zívu. Vo štvrtok 4. 1. vypustili lietadlá Su-24M

  strely s plochou dráhou letu Storm Shadow na

  ciele v Jevpatorii a Sevastopole na okupova-

  nom Kryme. Zasiahnuté boli radarové systémy

  a komunikačné stredisko 31. divízie proti-

  vzdušnej obrany.

  Ukrajinská tajná služba zverejnila na začiat-

  ku januára video zachytávajúce útok jej dronov

  na dva ruské systémy protivzdušnej obrany

  Pancir-S1 pri Belgorode. Zjavne tým reagovala

  na ruské tvrdenie, že v ruskom meste Belgorod

  Ukrajinci útočili na civilné ciele. Mimochodom,

  ako už bolo uvedené v predchádzajúcej časti,

  obyvatelia Belgorodu zverejňovali fotografie

  a videá, na ktorých boli práve rakety alebo ich

  časti zo systémov Pancier-S1 zaborené do ich

  domov či dvorov.

  V dňoch 5. a 6. 1. bola opakovane zasiahnutá

  letecká základňa Saky na okupovanom Kry-

  me. Podľa proruských sociálnych médií bolo

  pri prvom útoku zabitých 23 ruských vojakov.

  Pri druhom bolo prieraznou hlavicou strely

  Storm Shadow zničené podzemné veliteľské

  stanovište. Počet obetí sa v rôznych zdrojoch

  líši, ale je potvrdené, že v bunkri zahynul pod-

  plukovník Alexander Čornobryvyj. Bol to pilot

  Su-30SM a zástupca veliteľa 43. samostatného

  Nevybuchnutá ruská kĺzavá bomba FAB-500, ktorá sa 3. 1. našla na poli pri Belgorode.

  Pilot Su-30SM, podplukovník Alexander Čornobryvyj, ktorý zomrel 6. 1. pri útoku na veliteľský bunker na základni Saky.

  INFO Eduard

  37

  Březen 2024

• Page 38

  HISTORIE

  útočného pluku ruského námorného letectva.

  Okrem vojenských základní sa Ukrajinci za-

  merali na ruskú energetickú infraštruktúru.

  V priebehu januára boli zasiahnuté najmenej

  štyri veľké ropné a plynové terminály použí-

  vané Ruskom na vývoz týchto surovín – a teda

  zarábanie peňazí na financovanie vojny. Útoky

  siahali od ropného terminálu v Tuapse na po-

  breží Čierneho mora až po plynový terminál

  Usť-Luga na pobreží Baltského mora. Druhý

  menovaný útok je pozoruhodný vzdialenosťou

  od Ukrajiny. Drony sa pohybovali v okolí Pet-

  rohradu, ktorý leží 1100 km od ukrajinských

  hraníc, tri dni za sebou. Ak by Emmentaler bol

  ochrannou značkou, pravdepodobne by ruská

  protivzdušná obrana už dávno čelila z jeho

  strany žalobe za zneužívanie registrovaného

  mena – taká je deravá... Útoky dronov na Pe-

  trohrad vyvrcholili v nedeľu 21. 1. práve v Usť-

  -Luge. Po zásahu tam vypukol veľký požiar

  a terminál musel prerušiť operácie. K útokom

  na terminály treba prirátať aj sklady paliva.

  Tie boli napadnuté v piatok 19. 1. v Brjanskej

  oblasti. Miestne úrady uviedli, že dva drony

  boli zostrelené a ku žiadnym škodám nedošlo.

  Videá vzápätí ukázali, že niekoľko veľkých ná-

  drží paliva je v plameňoch a hasiči sa zúfalo

  snažia zabrániť rozšíreniu požiaru na ďalšie

  cisterny.

  Ukrajinci sa zamerali aj na vojenskú vý-

  robu. V stredu 17. 1. došlo k silnému výbuchu

  v chemickej továrni v meste Šachty v Rostov-

  skej oblasti. Dva mesiace predtým si v továrni

  prenajala priestory súkromná spoločnosť na

  výrobu dronov, ktorá spolupracovala s ruským

  ministerstvom obrany. Podľa niektorých zdro-

  jov bola budova zasiahnutá raketou a nasledo-

  val rozsiahly požiar.

  V sobotu 20. 1. sa terčom ukrajinských dro-

  nov stali mestá Tula, Orel a Smolensk. V po-

  slednom menovanom bol napadnutý závod na

  opravu lietadiel, ktorý okrem iného vyrába

  strely s plochou dráhou letu Ch-59. K útokom

  sa pridružil aj jeden fenomén, ktorý stojí za

  spomenutie. Pamätáte si televíznu reklamu zo

  zimy 2022/23, v ktorej si Rusi robili posmech

  zo západnej Európy, že bez ruského plynu

  v nej ľudia pomrznú a zomrú od hladu? Boli

  v nej scénky, ako rodina musela zjesť svojho

  škrečka a podobne. Nuž, na Slovensku máme

  také príslovie: Kto druhému jamu kope, sám do

  nej padá. Lebo presne to, čo Rusi predpovedali

  predchádzajúcu zimu Európe, sa túto zimu sta-

  lo im. Trochu k tomu prispeli aj Ukrajinci, pre-

  tože v stredu 10. 1. došlo k masívnemu výpadku

  elektriny v Omsku po útoku na rozvodňu a vo

  štvrtok 18. 1. sa niečo podobné stalo v Belgo-

  rode a na Kryme. Ruská infraštruktúra však

  v januári masívne zlyhala aj bez ukrajinského

  pričinenia. Dôvodom boli mrazy, zlá údržba

  v dôsledku nedostatočného financovania spô-

  sobeného prechodom na vojnovú výrobu a ne-

  dostatok personálu spôsobený mobilizáciou.

  Kombinácia týchto troch faktorov spôsobila,

  že túto zimu praskalo v Rusku jedno teplo-

  vodné potrubie za druhým. Panelové domy

  zaliala voda, ktorá vzápätí zamrzla. V domoch

  sa tak nedalo bývať – a týkalo sa to nielen za-

  nedbanejších vidieckych oblastí, ale aj štvrtí

  v Moskve.

  Propaganda v akcii

  Po tom, čo na konci decembra Ukrajinci ná-

  rokovali zostrelenie siedmich ruských lietadiel

  v Chersonskej oblasti (a najmenej štyri zostre-

  ly boli potvrdené), došlo k výraznému osla-

  beniu leteckého bombardovania ukrajinských

  predmostí na ľavom brehu Dnepra. Za celý

  prvý januárový týždeň boli napríklad zazna-

  menané iba dva útoky bombami, hoci predtým

  ich Rusi niekedy zhodili aj sto denne. Namiesto

  toho presunuli ruské bombardéry svoju pozor-

  nosť k Avdijivke.

  Z ríše bájí je však historka, ktorá sa roz-

  šírila v ruských médiách. Istý ruský pilot vy-

  hlásil, že len za prvý týždeň roku 2024 bolo

  zostrelených 12 ukrajinských stíhačiek F-16

  a on sám zostrelil tri z nich. Povedal, že F-16 je

  síce dobrý stroj, ale na 80. roky. Moderné rus-

  ké lietadlá majú nad nimi jasnú prevahu, Su-34

  dokonca o dve triedy...

  Najväčší problém tejto historky je v tom,

  že Ukrajina ešte žiadne F-16 nemá. Stále pre-

  bieha výcvik pilotov a jedinou správou ohľadom

  F-16 v sledovanom období bolo, že Holandsko

  dodá okrem 18 sľúbených strojov ďalších šesť.

  Jedinými západnými strojmi, ktoré Ukrajina

  aktuálne používa, tak ostáva jeden starší vr-

  tuľník Black Hawk získaný cez súkromnú ame-

  rickú firmu a tri ešte staršie helikoptéry Sea

  King z Británie. Ich počet sa čoskoro rozrastie,

  pretože Nemecko sľúbilo dodať šesť vrtuľní-

  kov Sea King. Majú slúžiť na hliadkovanie nad

  Čiernym morom. Okrem toho si Ukrajina pomá-

  ha aj vlastnými silami a zaradila do výzbroje

  niekoľko modernizovaných helikoptér Mi-2.

  Ruské úrady zverejnili fotografiu z hasenia plynového terminálu Usť-Luga pri Petrohrade.

  Ukrajinský dron preletel viac ako 1100 km, aby ho zasiahol.

  Požiar skladu paliva v Brianskej oblasti. Podľa prvej správy ruských úradov tam nedošlo k žiadnym škodám a dva

  ukrajinské drony boli zostrelené. Zrejme priamo nad cisternami s palivom...

  INFO Eduard38

  Březen 2024

• Page 39

  HISTORIE

  Vrtuľník Mi-2AM-1 určený na evakuáciu zranených. Je popísaný menami ľudí a názvami spoločností,

  ktoré prispeli do zbierky na tieto helikoptéry.

  INFO Eduard

  39

  Březen 2024

• Page 40

  BOXART STORY

  O Hannesu Trautloftovi a jeho Jagdgeschwa-

  der 54 „Grünherz“ jsme v magazínu Eduard

  INFO psali již dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu

  2010 a článek popisoval počátek bojové karié-

  ry tohoto legendárního letce. Druhý článek byl

  zveřejněn v červenci 2023 se zaměřením na

  zkušenosti z první zimní kampaně, kterou JG 54

  v Rusku prošla. V březnu 1942 obdržela JG 54

  první stroje Bf 109 verze F-4, ale toto přezbro-

  jení si nevyžádalo výrazná organizační opatření.

  Novým úkolem se pro JG 54 od května 1942 sta-

  ly noční stíhací lety, při nichž docílila šedesáti

  vítězství. Bf 109 byly pro tento účel vybaveny

  přídavnou nádrží pod trupem.

  Přechod na verzi G-2 měl však složitější

  průběh oproti přebírání strojů Bf 109 F-4. Jako

  první na nové Gustavy přezbrojila v červnu

  I./JG 54, v červenci ji následovala II./JG 54

  a III./JG 54 na verzi G-2 přešla jako poslední na

  přelomu července a srpna. Přezbrojení probí-

  halo po jednotlivých Staffel na letišti Jesau ve

  Východním Prusku. Trautloft se díky tomu na-

  cházel ve složité situaci. Jeho JG 54 v tomto

  období podporovala pozemní jednotky, které

  čelily sovětským pokusům o průlomy fronty od

  Leningradu, přes Demjansk, Dugino až po Orel.

  Jednalo se o úsek dlouhý přes 800 kilometrů

  a části JG 54 působily doslova jako hasičský

  sbor, který pomáhal pozemním jednotkám

  v nejkritičtějších částech bojiště. Dokonce do-

  šlo k situaci, kdy u Leningradu byla jedinou ně-

  meckou stíhací jednotkou jen jedna Staffel z JG

  54.

  Pod velením Trautloftova štábu se nacháze-

  la také I./JG 51 a v druhé polovině srpna 1942

  se na krátkou dobu dostala pod jeho velení

  i I./JG 52. Trautloftovou prioritou v tomto hek-

  tickém období zřejmě nebylo získání nové verze

  stodevítek pro svůj štáb. Během července měl

  Stab/JG 54 ve výzbroji pouze jeden Messer-

  schmitt Bf 109 F-4, který byl na konci měsíce

  předán jiné jednotce. Šest zbrusu nových Gus-

  tavů pro svou štábní letku Trautloft převzal až

  na počátku srpna. Jednalo se o letouny G-2

  a u třech z nich jsou ve ztrátových hlášeních

  uvedena sériová čísla z výrobního bloku 10 000

  závodu Erla. Z tohoto období jsou známy čer-

  nobílé i barevné fotografie Trautloftova stroje

  v tříbarevné kamufláži na horních plochách.

  Letoun je zajímavý tím, že je vybaven překry-

  tem kabiny, který odpovídá verzi G-1 s přetlako-

  vaným kokpitem.

  Hannes Trautloft v tomto hektickém období

  neměl mnoho možností dostat se do leteckého

  boje. Své první vítězství na Gustavu zazname-

  nal po dvouměsíční pauze 5. srpna 1942, když

  jihovýchodně od Šimsku u jezera Ilmeň sestřelil

  v 18 hodin 35 minut německého času bombar-

  dér Pe-2. Pozoruhodné na tomto leteckém boji

  je letová hladina, v níž Trautloft protivníka za-

  sáhl. V hlášení je uvedeno, že stroj byl zasažen

  v 6500 metrech, což je pro letecké boje v tom-

  to období na východní frontě značně neobvyklé.

  Během 5. srpna v této oblasti k jinému letecké-

  mu střetnutí nedošlo. S pomocí badatelů Nicka

  Hectora a Danny Case se podařilo identifkovat

  o jakou osádku se jednalo. Stroj patřil k 6. OD-

  RAE, což byla samostatná eskadrila dálkového

  průzkumu podřízená 6. armádě.

  Osádku tvořili st. lt. Viktor Gavrilovič Podko-

  lodnov, ml. serž. Fedor Fedorovič Lopatočkin

  a st. lt. Gavril Georgijevič Gončarov. Při přípra-

  vě boxartu, který vytvořil Marek Ryś, se nám

  podařilo najít fotografie Podkolodnova letou-

  nu. Měl identifikační číslo 2 a patriotický nápis

  „Osoaviachim Čuvašii“. Stroj byl zakoupen z fi-

  nanční sbírky dělníků išlejského okresu Čuvaš-

  ské ASSR, v níž se na různé vojenské vybavení

  vybralo během července a srpna 1942 celkem

  2,3 milionu rublů. Osoviachim byla asociace

  pro pomoc obrannému, leteckému a chemické-

  mu stavebnictví a během druhé světové války

  se podílela na výcviku stovek tisíc vojenských

  specialistů. Není úplně jisté, že stroj s číslem

  dva byl sestřelen Trautloftem, ale vyloučit se

  to nedá. Jeho fotografie byla v sovětském tisku

  zveřejněna na podzim 1942.

  Přestože byl Pe-2 sestřelen nad územím,

  které okupovali Němci, podařilo se Podkolodno-

  vovi vyhnout se zajetí a vrátil se ke své jednot-

  ce. Za svou službu obdržel dvakrát Leninův řád

  a dvakrát mu byl udělen Řád rudého praporu.

  St. lt. Gončarov, který dříve sloužil u 514. PBAP,

  boj s Bf 109 nepřežil. Bývalým příslušníkem

  514. PBAP byl i poslední člen osádky, ml. serž.

  Lopatočkin. Je veden jako nezvěstný, jeden

  zdroj však uvádí, že padl do zajetí. Průzkum-

  ný let 6. ODRAE byl v létě 1942 spíše výjimkou.

  Po těžkých ztrátách se od července do poloviny

  září se tato jednotka podílela na bojové činnosti

  minimálně. Na konci roku byla rozpuštěna a její

  personál a vybavení převzal 72. ORAP.

  Ilustrace: Marek Rys

  Vysoko nad frontou

  Text: Jan Bobek

  #70156

  INFO Eduard40

  Březen 2024

• Page 41

  #84118

  BOXART STORY

  Na boxartu březnové novinky vytvořil Pio-

  tr Forkasiewicz dramatickou scénu, která

  nás zavádí do léta 1943 a bojů osádek čtyř-

  motorových bombardérů s německými stíhači.

  Na Piotrově malbě je řada fascinujících detailů

  a doporučuji ji pozorně prohlédnout. Bombardér

  patří k 303rd Bomb Group a Focke-Wulf náleží

  k I. Gruppe Jagdgeschwader 11. Tato jednotka

  vznikla v dubnu 1943 z části JG 1. Když se na po-

  čátku roku 1943 obnovily americké denní nálety

  na Evropu, velení Luftwaffe potřebovalo zesílit

  obranu německé zátoky. Luftwaffe postupně

  posilovala své jednotky v západní Evropě a bu-

  dovala i nové. Po prvním šoku z denních náletů

  těžkých bombardérů, které začaly v létě 1942,

  Němci postupně vyvíjeli taktiku leteckého boje

  a strategii navádění vlastních stíhacích jedno-

  tek proti svazům bombardérů tak, aby se, pokud

  možno, vyhnuli spojeneckému stíhacímu do-

  provodu. Po prvotním dojmu stíhačů Luftwaffe,

  že s formacemi B-17 lze jen obtížně bojovat

  a nelze je zastavit, se Němci začali připravovat

  na rok 1943 a byli rozhodnuti náletům zabránit.

  Z částí JG 1, pod níž dosud obrana strategic-

  ké oblasti německé zátoky spadala, byly vyčle-

  něny dvě Gruppe a vytvořily základ sesterské

  JG 11. Z I./JG 1 s Messerschmity Bf 109 G vznik-

  la II./JG 11 a z III./JG 1 vyzbrojené Focke-Wulfy

  Fw 190 A byla vytvořena I./JG 11. Tato Gruppe

  byla dislokována na základně Husum v sever-

  ním Německu a jedna z jejích Staffel krátce pů-

  sobila i v Norsku.

  Seriál Master of the Air ukazuje krutou re-

  alitu služby osádek amerických bombardérů,

  ovšem situace jejich protivníků nebyla o moc

  snadnější. Právě část I./JG 11 byla jedinou jed-

  notkou Luftwaffe, která zasáhla proti náletu

  na Norsko 24. července 1943, jež byl zachycen

  v druhém dílu seriálu. Cílem byla základna po-

  norek v Trondheimu a také Herøya s tamějšími

  závody na výrobu hliníku, magnézia a nitrátu,

  které se v té době nacházely ve výstavbě. Nálet

  německé velení naprosto překvapil. Byl natolik

  účinný, že Němci museli rychle hledat jiného

  dodavatele kovů pro výrobu letadel.

  Malá skupina Focke-Wulfů pod velením Sta-

  ffelkapitäna Hptm. Erwina Linkiewicze sice na

  čtyřmotoráky zaútočila, ale nepodařilo se jí

  žádný sestřelit a palubní střelci poslali do moře

  dva Fw 190. Oba letci zahynuli, včetně velitele

  formace. Jak víme, jedna poškozená B-17 to do-

  táhla zpět a další Létající pevnost z jiné jednot-

  ky se uchýlila do neutrálního Švédska, kde byla

  internována. Třicetiletý německý stíhač Linkie-

  wicz pocházel ze Zabrze (Hindenburg) v Horním

  Slezsku. Jeho tělo vyplavilo moře 12. srpna 1943

  v Dánsku a byl pohřben Frederikshavnu.

  Nálet byl první částí tzv. Blitz Weeku, jež byl

  součástí operace Gomorrah, kterou po dobu

  osmi dnů a sedmi nocí koordinovaně prová-

  dělo RAF Bomber Command a USAAF Eighth

  Air Force. Britové této sérii náletů později ří-

  kali německá Hiroshima. Jejich cílem se staly

  (i opakovaně) německé přístavy a výrobní zá-

  vody. Zahynulo přibližně čtyřicet tisíc obyvatel,

  vojáků, nuceně nasazených občanů okupova-

  ných zemí a vězňů.

  Během této týdenní spojenecké operace

  I./JG 11 sestřelila 16 bombardérů B-17, přišla

  o pět Fw 190 a padli dva výše zmínění piloti.

  Později se vyznamenala během srpnového ná-

  letu na Schweinfurt, při němž si její letci při

  těžkém poškození tří Fw 190 připsali sestřelení

  sedmi B-17, což byl v ten den nejvyšší počet ví-

  tězství jedné Jagdgruppe. Jedním z jejích nej-

  černějších dnů operační činnosti v době bojů

  s americkými bombardéry byl 10. únor 1944

  a americký nálet na Braunschweig. Přišla

  o osm letounů, čtyři piloti padli a dva byli zra-

  něni. Američané v boji ve velmi obtížných pově-

  trnostních podmínkách sice ztratili 30 bombar-

  dérů, ale stíhací doprovod, který díky přídavným

  nádržím už mohl své velké bratry doprovázet

  do hloubi Německa, společně s palubními střel-

  ci způsobil ztrátu padesáti německých stíhaček,

  což bylo 17 % z nasazených německých strojů.

  Emblém, který stroje 2./JG 11 měly na přídi,

  z německého pohledu velmi dobře vystihoval

  situaci obou válčících stran. Vytvořil jej pilot

  Franz Steiner nejdříve jako kresbu jen pro sebe.

  Je na ní muž, který vykonává velkou potřebu do

  amerického cylindru, ale kalhoty má natažené

  kolem klobouku. Steiner chtěl vyjádřit co si

  o boji s bombardéry myslí: „Nejdřív nasereme

  my na ně, a pak máme sami nasráno v kalho-

  tách“. Když v létě 1943 velitel 2. Staffel, Hptm.

  Schnoor vyhlásil soutěž o nejlepší návrh em-

  blému jeho jednotky, byla mezi návrhy i Steine-

  rova kresba, kterou přihlásili jeho kamarádi do

  soutěže bez jeho vědomí. Velitel Schnoor s vel-

  kým zájmem vybral právě tuto kresbu a Steiner

  jako odměnu dostal dovolenou.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  S plnými kalhotami

  INFO Eduard

  41

  Březen 2024

• Page 42

  BOXART STORY #8281

  Aktivity stíhacího velitelství RAF se na jaře 1944

  soustředily především na podporu spojenecké vzduš-

  né převahy nad západní částí Evropy a na vytvoření

  podmínek pro připravované otevření západní fronty.

  Úkoly stíhačů tedy spočívaly v doprovodu taktických

  i strategických bombardérů a to především v útocích

  na pozemní cíle související s hlavním protivníkem –

  německou Luftwaffe - a také s dopravní infrastruk-

  turou.

  Pro koordinaci letectva s pozemními vojsky, ze-

  jména v období po invazi, byla v rámci RAF vyčleněna

  2 TAF (Second Tactical Air Force). Její velitelství bylo

  ustanoveno 1. června 1943 a postupně do ní bylo zařa-

  zeno více než 70 perutí ze stíhacího i bombardovacího

  velitelství RAF (včetně všech tří československých

  stíhacích perutí).

  Změny struktury vyžadovaly reorganizace na úrov-

  ni stíhacích wingů (křídel). Do nové organizační struk-

  tury byly zařazeny také polské stíhací perutě, pro

  které vznikla 131. a 133. stíhací křídla (Fighter Wing).

  Zatímco 131. stíhací křídlo sestávalo z polských perutí

  č. 302, 308 a 317, 133. křídlo mělo pod sebou perutě

  306., 315. a 129. (britská peruť). 131. stíhací křídlo léta-

  lo s britskými Spitfiry Mk.IX, 133. používalo Mustangy

  Mk.III. Hlavním úkolem obou celků byla podpora in-

  vazních vojsk přímo na frontové linii. Také proto se

  jednotky přesunuly na kontinent ihned, jakmile to

  situace dovolovala. Spitfiry Mk.IX byly vybavovány

  pumami o váze 250 liber pod každou polovinou kříd-

  la, popřípadě 500kg pumami pod trupem. Před invazí

  i po ní operovaly stíhací letouny v přízemních výš-

  kách, kde byly snadnější kořistí pro německé lehké

  a střední flaky, ale i německé stíhací letouny, přede-

  vším v době před invazí. Dalším významným protiv-

  níkem těchto operací byla obtížnost srovnávací na-

  vigace, létání čistě podle map, bez možnosti podpory

  operačních středisek a mnohdy i nejasná situace na

  frontě.

  V období před invazí se polští letci z obou stíhacích

  křídel kromě těchto pozemních útoků stále čas od

  času podíleli také na vyhledávání a ničení startova-

  cích ramp raket V-1, či doprovodu amerických bom-

  bardérů. Úkoly byly náročné. Mnozí vzlétali dvakrát

  i třikrát denně, pozemní personál pracoval neúnavně

  od rána do pozdního večera či přes noc, aby byly le-

  touny na další den opět připraveny.

  Samotné invaze 6. června 1944 se Poláci zúčast-

  nili v podobě opakovaných ozbrojených patrol nad

  vyloďujícími se vojsky. Podobné úkoly se opakovaly

  i v následujících dnech. Již pátý den invaze se 302.

  peruť stala první polskou jednotkou, která přistála

  na osvobozeném území v severní Francii. Přistání se

  odehrálo po ranní hlídce nad oblastí bojů pro doplnění

  paliva. K tomu sloužil nově vybudovaný přistávací pás

  (RRS

  -

  Rearming and Refueling Strip). Poté Poláci po-

  kračovali v hlídce, načež se vrátili na svou anglickou

  základnu.

  To, aby se mohly letecké jednotky přesunout do

  Francie na trvalo, vyžadovalo náročné přípravy.

  Prakticky všechna letiště na kontinentě byla po-

  škozena předchozím spojeneckým bombardováním,

  či německými oddíly při jejich vlastní evakuaci.

  Nejčastěji obojím. Vybudovat zázemí pro letecký

  i pozemní personál, údržbu letadel, jejich vyzbrojová-

  ní a tankování, bylo velmi náročné. A ačkoliv se ženijní

  vojska, postupující za invazními oddíly, činila, co moh-

  la, přání pozemních vojsk, aby měla svou vzdušnou

  podporu a ochranu co nejblíže, mohla být splněna až

  po několika týdnech. V přífrontové oblasti vznikaly

  provizorní vzletové dráhy a mnohdy primitivní zázemí.

  131. stíhací křídlo, jehož součástí byla 302. peruť, se

  do Francie přesunulo 3. srpna 1944. Jeho dočasným

  domovem se stal „airstrip“ na severozápadě Francie

  s označením B-10, u vesničky Plumetot v severní

  Normandii. Odsud letci pokračovali v útocích na ně-

  mecké pozemní i námořní síly. Podmínky u Plumetotu

  byly obtížné. Letci spali ve stanech, pro zaparkova-

  né letouny zde nebyla žádná ochrana, základna byla

  stále v dosahu německého dělostřelectva. Horké dny

  plnily vzduch prachem, deštivé zase vytvářely všudy-

  přítomné bahno. Bojová činnost byla náročná, každá

  peruť podnikala několik bojových operací denně.

  Jedním z příslušníků polské 302. perutě „City of Po-

  znaň“, který se na jejích operacích podílel dlouhodobě,

  byl i pětadvacetiletý W/O Henryk Dygala, jehož Spit-

  fire LF Mk.IXc se stal v roce 2012 předlohou boxartu

  Kateřiny Borecké pro stavebnici tohoto typu, kterou

  aktuálně vydáváme již ve druhé reedici.

  V následujících měsících si 302. peruť, a s ní

  i celé 131. stíhací křídlo, prošla zbývajícími událostmi

  a kampaněmi osvobozování západní Evropy a obsazo-

  vání Německa, jako byla Ardenská ofenzíva, německá

  operace Bodenplatte, či operace na severu Německa.

  Válku jednotka zakončila na základně B-113 u Brém.

  Po válce byla součástí britských okupačních vojsk,

  načež se na konci roku 1946 vrátila do Velké Britá-

  nie. 131. stíhací křídlo bylo rozpuštěno 3. 1. 1947. Velká

  část polských letců se rozhodla nevracet do své vlas-

  ti, za kterou po celou válku bojovali, protože již bylo

  zřejmé, že ji čeká komunistická budoucnost. Mnoho

  z nich proto zůstalo ve Velké Británii. Jedním z nich byl

  i W/O Henryk Dygala, který zde žil až do věku 83 let.

  Ilustrace: Kateřina Borecká

  Nad střechami Normandie

  Text: Jan Zdiarský

  INFO Eduard42

  Březen 2024

• Page 43

  #8078

  BOXART STORY

  Psal se 21. leden 1942 a nikdo ze spojenec-

  kých vojáků na základně Fort Lamy v Čadu

  nečekal bombardovací útok osamoceného

  Heinkelu He 111, který navíc přiletěl z jihu.

  Protiletadlová obrana se vůbec nezmohla na

  odpor a po náletu se proslýchalo, že obsluhy

  kanonů odpočívaly, nebo hrály karty.

  Odvážným letcem, který tento útok vymys

  -

  lel, byl Theo Blaich, německý pilot, který měl

  s Afrikou hodně společného. Jeho životní osu-

  dy by se mohly stát předlohou pro film. Naro-

  dil se 5. dubna 1900 v německém Tübingenu.

  Jeho matkou byla Katharina von Schneegas,

  jejímž otcem byl šperkař pracující pro ruského

  Cara. Syn Theodor (Theo) se údajně stal jedním

  z nejmladších letců německého letectva

  v první světové válce. Po válce odjel do Kanady

  a ilegálně se dostal do USA přeplaváním jed-

  noho z pohraničních jezer. Později pracoval

  v Jižní Americe v Union Fruit Company, podílel

  se na přípravě letišť pro Pan American a nako

  -

  nec se usadil jako majitel plantáží v Kamerunu.

  V listopadu 1935 si obnovil pilotní licenci ve

  Velké Británii na letounu Avro Club Cadet u Ai

  -

  rwork School of Flying v Hestonu a v Africe

  si pořídil tři letadla včetně Messerschmittu

  Bf 108 Taifun. Údajně se o něm uvažovalo i jako

  o kandidátovi na guvernéra Kamerunu. Při letu

  z Kamerunu do Berlína havaroval na Sahaře,

  tím asi značně vystrašil svou nastávající ženu

  Margarete, protože Blaichova cesta do Berlína

  směřovala k oltáři. V listopadu 1938 se svým

  Bf 108 podnikl let okolo části Afriky a trasu

  13620 kilometrů absolvoval během 39 hodin

  čistého letového času. Této sportovní akci tisk

  věnoval značnou pozornost, Blaich však již

  v té době shromažďoval informace pro němec-

  ké letectvo.

  Po vypuknutí války přišel o své plantáže

  a odcestoval do Německa, kde vstoupil do slu-

  žeb Luftwaffe. V hodnosti Hauptmann se v roce

  1941 stal členem štábu X. Fliegerkorpsu, který

  podporoval Rommelovo tažení v Africe. Později

  byl přidělen ke štábu velitelství Fliegerführer

  Afrika. Blaich byl svými znalostmi létání nad

  Afrikou velmi cenný a zapojil se i do tajných

  operací. Jednou z nich byla operace „Pascha“.

  Jednalo se o evakuaci generála Azize el Masri,

  náčelníka štábu egyptských ozbrojených sil.

  El Masri tajně spolupracoval s Němci

  a 7. června 1941 se jej nedaleko Káhiry neúspěš-

  ně pokusil vyzvednout letoun He 111 z II./KG 26.

  Na palubě byl mimo Blaicha i důstojník

  Abwehru a hrabě László Ede Almásy de Zsa

  -

  dány et Törökszentmiklós, jehož osudy se staly

  námětem pro román a film „Anglický pacient“.

  Blaich přivedl Erwina Rommela na myšlen

  -

  ku zkomplikovat spojenecké zásobování na af-

  rickém kontinentu napadením základny ve Fort

  Lamy (dnešní N'Djamena). Operaci připravil

  společně s osádkou He 111 z II./KG 4 a italskými

  kolegy, ale akci 21. ledna 1942 značně zkompli

  -

  kovala písečná bouře. Při letu k cíli se odchý-

  lili od trasy, proto přiletěli k Fort Lamy z jihu.

  Bombardovací útok byl úspěšný a dým z hoří

  -

  cího paliva a deseti zničených letounů byl vi-

  dět ještě ve vzdálenosti 100 kilometrů. Při letu

  zpět na italskou pouštní základnu Campo Uno

  (tábor č. 1) v Bir Misciuro osádce došlo palivo,

  ale úspěšně nouzově přistáli v poušti. Zkuše

  -

  ný Blaich a jeho italský kolega Roberto hrabě

  Vimercati-Sanseverino rozhodli, že i přes ma

  -

  lou zásobou vody zůstanou u letounu a budou

  doufat v záchranu. Nakonec se je německým

  a italským kolegům podařilo zachránit, údaj

  -

  ně v tom hrál roli německý radioamatér, který

  jedno z posledních vysílání Blaichovy osádky

  zachytil v Hamburku.

  Blaichova skupina dostala označení Sonder

  -

  kommando Blaich a až do poloviny roku 1942

  prováděla hlídky proti skupinám Long Range

  Desert Group. Dlouhé hlídkové lety s He 111

  a Bf 108 však nevedly k úspěchům. Heslem

  jednotky se stal slogan „Efta Einak“, což je

  ekvivalentem německého výrazu „Holzauge“

  (dřevěné oko), které se stalo synonymem pro

  roli letců, kteří měli za úkol hlídkovat při bojo

  -

  vých letech. Blaichův Bf 108 nad pouští na své

  kresbě ztvárnil Martin Novotný.

  Theo Blaich od prosince 1942 sloužil u jed

  -

  notky dálkového průzkumu 1.(F)/Aufkl.Gr. 121,

  později pracoval při výcviku letců, krátce slou

  -

  žil u I./ZG 76 a v říjnu byl přidělen ke štábu Flie-

  gerführer Kroatien. Od října 1943 do září 1944

  byl velitelem Nachtschlachtgruppe 7, která

  s pestrou směsicí německých a italských le-

  tounů operovala na Balkáně. Za svou činnost

  Theo Blaich obdržel Detsches Kreuz in Gold.

  Zemřel v roce 1975 v dolnorakouském Kaum

  -

  bergu. Více se o náletu na Fort Lamy můžete

  dozvědět na blogu Falke Eins.

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Martin Novotný

  Efta Einak

  INFO Eduard

  43

  Březen 2024

• Page 44

  #11182

  Freedom Tiger

  1/48

  Stavebnice amerického nadzvukového stíhacího

  letounu F-5E v měřítku 1/48; edice Limited.

  plastové díly: AFV Club

  počet kamuflážních schémat:8

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano, barvené

  maska: ano

  resinové díly: ano, kola, antény výstražného

  radiolokačního přijímače

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard44

  Březen 2024

• Page 45

  73-00878, 63rd Tactical Wing, RVNAF, Bien Hoa, Jižní Vietnam, 1974

  VFC-13 „Fighting Saints“, US Navy, NAS Fallon, Nevada, USA, 1998

  73-00878, Vietnamská socialistická republika, renovace pro Letecké

  muzeum Kbely, Praha, Česká republika, 2023

  Kromě programu „Skoshi Tiger“, který během

  války ve Vietnamu představoval jedinou bojově

  nasazenou jednotku USAF s letouny F-5A, re-

  spektive upravenými F-5C nemělo americké

  letectvo nikdy záměr tento primárně exportní

  letoun používat. Verzi F-5A a později i F-5E ov-

  šem intenzivně využívalo jihovietnamské letectvo,

  které přebíralo letouny ve standardní čtyřbarev-

  né kamufláži schématu SEA (South East Asia).

  Letouny byly používány jako útočné, k útokům na

  pozemní cíle. Absence radaru využití F-5A pro

  vzdušné boje omezovala. Sitauci změnily až do-

  dávky modernizovaných F-5E, které již přišly až

  na sklonku války. Tento stroj byl jihovietnamským

  letectvem nasazen od června 1974, v dubnu 1975,

  kdy jej po ukončení války převzal severní Viet-

  nam, měl nalétáno 153 hodin a 30 minut. Po delší

  odstávce byl v roce 1978 opět uveden do provozu

  a v dubnu 1981 putoval ke studijním účelům do

  Československa.

  Jednotka byla založena 1. září 1973 jako VC-13

  (Fleet Composite Squadron) v rámci reorganizace

  námořních leteckých rezerv (Naval Air Reserve

  Force). Zpočátku měla squadrona ve výzbroji F-8

  Crusader, v roce 1974 přezbrojila na A-4 Skyhawk.

  Poté byla zařazena mezi jednotky plnící úkoly

  v rámci bojového výcviku pilotů a v únoru 1976

  se přesunula na NAS Miramar v Kalifornii.

  K přeznačení na VFC-13 (Fighter Composite

  Squadron) došlo v dubnu 1988, ve stejném roce

  také přešla na letouny A-4F, které v srpnu 1993

  vyměnila za F/A-18A. Již tři roky nato je ale

  vyměnila za F-5E a přesunula se na základnu

  Fallon, aby převzala roli „Agresorů“ od VFA-45

  a VFA-127. V prosinci 2022 letka přezbrojila na

  F-16C. Zobrazený letoun létal v roce 1998 v „Blue

  Scheme“ sestávajícím ze dvou odstínů modré

  barvy simulující zbarvení moderních ruských

  letounů. Tomu odpovídají také rudé, žlutě lemo-

  vané hvězdy na směrovém stabilizátoru. Jako

  pilot je uveden Cdr Jim „Guido“ DiMatteo, bývalý

  velitel letky agresorů v Top Gunu a syn válečného

  pilota Dominica Dee DiMattea, který létal u VF-11

  s Hellcaty a následně také s Bearcaty a Corsairy

  v korejské válce (v roce 2021 se dožil sta let).

  Poté, co byl z Vietnamu v roce 1981 dodán letoun

  sériového čísla 73-00878, byl za velkého utajení

  umístěn v Aeru Vodochody, kde byla zkoumána

  jeho konstrukce a systémy. Postupně docházelo

  k jeho rozebírání a jednotlivé komponenty byly

  předávány příslušným podnikům, a to včetně

  výzbroje a zaměřovacích systémů. Později byl

  již značně nekompletní drak s jedním motorem

  předán leteckému muzeu ve Kbelích, kde byl

  vystaven ve vnější expozici, čímž dále chátral.

  Přitom v roce 1981 měl nalétáno pouze 236 ho-

  din a 20 minut. Díky úsilí pracovníků Leteckého

  muzea Kbely a firmy Česká aviatická se podařilo

  získat zpět téměř všechny důležité komponenty

  a letoun byl pečlivě renovován do stavu, v jakém

  byl v roce 1981 převzat.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  45

  Březen 2024

• Page 46

  STAVEBNICE 03/2024

  Maj. Lenny Bucko, NFWS, US Marines, MCAS Miramar, Kalifornie, USA, 1983

  VFA-127 „Cylons“, Capt. Jerry B. Singleton, US Navy,

  NAS Fallon, Nevada, USA, 1993

  76-0897, 57th Fighter Weapons Wing, 65th Fighter Weapons Squadron,

  US Air Force, Nellis AFB, USA, 1981

  Naval Fighter Weapons School (škola námořních

  stíhacích pilotů), neprovozuje pro účely simu-

  lace nepřátelských letounů žádnou standardní

  squadronu. Používané letouny spadají pod Naval

  Strike and Air Warfare Center (Námořní centrum

  pro vedení leteckých bojových operací) sídlící na

  NAS Fallon. Zobrazený letoun v pouštní kamufláži

  „vodil“ v roce 1983 Maj. Lenny „Toado“ Bucko, jeden

  z instruktorů bojového výcviku v rámci programu

  „Top Gun“. Na směrovém stabilizátoru nesl znak

  zobrazující MiG-21 v záměrném obrazci zaměřo-

  vače.

  Původní název VFA-127 byl „Royal Blues“, jednot-

  ka je používala až do roku 1980, ale s přechodem

  na roli agresorů jej v roce 1981 změnila na Cylons.

  Název pochází ze seriálu Battlestar Galactica

  (vysílán od roku 1980), kde Cyloni představovali

  lidstvu nepřátelské inteligentní roboty, schopné

  brát na sebe lidskou podobu. V červnu 1993 pře-

  vzal velení nad pacifickým úderným leteckým

  křídlem (Strike Fighter Wing Pacific) Capt. Jerry

  B „Hook“ Singleton a právem držitele tohoto vy-

  sokého postu bylo také vybrat si letouny, se kte-

  rými bude létat. Jedním z nich byl i tento F-5E,

  ozdobený pod kabinou po obou stranách trupu

  nápisem COMSTRKFIGHTWINGPAC. Singleton ze-

  mřel 13. srpna 2014 ve věku 67 let po třicetileté

  kariéře námořního pilota. Podle pamětníků byl

  skutečnou renesanční osobností. Letoun, který si

  vybral, nesl pouštní kamuflážní schéma a irácké

  výsostné znaky, což bylo krátce po první Válce

  v zálivu více než aktuální téma.

  Americké letectvo vytvořilo v průběhu používání

  letounů F-5E celou řadu kamuflážních schémat,

  která dostávala vlastní pojmenování. Zobrazený

  letoun byl jediný, který nesl zbarvení pojmeno-

  vané „Frog“, tedy „žába“. Toto schéma bylo defi-

  nováno v rozkazu z 27. února 1980 a mělo připo-

  mínat zbarvení sovětských frontových MiGů-23

  a 27. Podle oficiálních zdrojů nebylo toto schéma

  nikdy aplikováno na žádný letoun, nicméně stroj

  73-0897 byl zbarven víceméně podle zmíněného

  zadání. Není známo, kdy toto zbarvení obdržel,

  ale prokazatelně byl takto zbarven ještě 14. úno-

  ra 1981.

  INFO Eduard46

  Březen 2024

• Page 47

  STAVEBNICE 03/2024

  425th Squadron, 58th TFTW, Luke AFB, US Air Force, Arizona, USA, late 70s

  211 Squadron, Wing 21, Royal Thai Air Force, Udon Ratchathani AB,

  Thajsko, pozdní 90. léta

  1º/14º GAV „Esquadrão Pampa“, FAB, Canoas AB, Brazil, 2005

  Po skončení války ve Vietnamu zůstaly ve stavu

  USAF nedodané letouny F-5E, a to v kamufláži

  SAE tvořené shora dvěma odstíny zelené plus

  pískovou barvou a zespod šedou barvou. Letouny

  převzaly squadrony, které sloužily v roli agresorů,

  tedy nepřátelských letounů. Protože Američané

  občas nazývali Vietnamce nelichotivým označe-

  ním Gomers (slangové označení hloupého kolegy),

  dostalo i toto zbarvení označení Gomer Scheme.

  Bylo to vlastně první zbarvení agresorů, jakkoli

  na rozdíl od následujících nereprezentovalo žád-

  ného konkrétního nepřítele.

  Thajské letectvo používá letouny F-5 nejdé-

  le ze všech asijských provozovatelů (Indoné-

  sie, Malajsie, Singapur, Jižní Korea a Taiwan).

  Royal Thailand Air Force (RTAF) první letouny F-5

  v roce 1966 a jednalo se o součást smlouvy, která

  umožňovala přítomnost amerických sil v Thajsku

  během války ve Vietnamu. Tyto stroje sloužily

  u 13 Squadron, ze které se následně stala

  103 Sqn. V roce 1978 byly dodány první z 35 ob-

  jednaných F-5E. V polovině osmdesátých let pro-

  šla polovina letounů modernizací avioniky. Poté,

  co byly zahájeny dodávky F-16, se F-5E postupně

  přesunuly k 211 Sqn, 701 Sqn a 904 Sqn, která plní

  v thajském letectvu roli agresorů. Letouny nesou

  standardní zbarvení dvěma modrošedými odstí-

  ny, změny avioniky reprezentují odlišné antény.

  Jsou také vybaveny systémem varování při za-

  chycení letounu nepřátelským radarem (RWE).

  Tento letoun dostal v roce 2005 zbarvení osla-

  vující 58. výročí založení letky Pampa 1./14. GAV

  (1. letka 14. letecké skupiny). Na počátku použí-

  vala jednotka letouny P-40 různých verzí, což

  připomíná kresba výfuků se šlehajícími plame-

  ny na přídi F-5E, stejně jako mřížka, typická pro

  P-40 verzí M a N a půlpalcový kulomet na klíně

  papouška, jehož kresba je variací na kreslenou

  postavičku papouška Jozého Cariocy, kterého

  stvořil brazilský kreslíř José Carlos de Brito.

  Motto Já te atendo, tchê se dá přeložit jako Hned

  jsem u tebe! Své první F-5E v počtu dvanácti

  kusů obdržela jednotka 26. listopadu 1976 po roč-

  ní pauze, která vznikla vyřazením Thunderbirdů.

  Tyto stroje byly od 13. října 1988 postupně na-

  hrazovány celkem 22 kusy F-5E z druhé dodávky.

  V roce 2005 byla část F-5E výrazně modernizo-

  vána na verzi F-5M a tyto letouny by měly vydržet

  ve službě i po roce 2030.

  INFO Eduard

  47

  Březen 2024

• Page 48

  Pro Freedom Tiger 1/48

  DOPORUČUJEME:

  481132 F-5E upgrade set (fotolept)

  FE1430 F-5E seatbelts STEEL (fotolept)

  3DL48167 F-5E SPACE (3D obtisk)

  EX10919 F-5E TFace (maska)

  OVERLEPT

  #11182-LEPT1

  Freedom Tiger

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  #3DL48167

  #EX10919

  STAVEBNICE 03/2024

  #481132#FE1430

  INFO Eduard48

  Březen 2024

• Page 49

  1/72

  Bf 109G-2

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Bf 109G-2 v měřítku 1/72; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: Ano

  maska: Ano

  resinové díly: ne

  #70156

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  49

  Březen 2024

• Page 50

  Bf 109G-2, Maj. Johannes Trautloft, JG 54, SSSR, srpen 1942

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13531, Hptm. Hermann Graf, 9./JG 52,

  Pitomnik, SSSR, září 1942

  Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru

  ve Španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109

  a podílel se na vypracování taktiky nasazení

  tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve

  francouzském tažení. Během každého konfliktu

  si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna

  1940 se stal velitelem nově zformované JG 54.

  V jejím čele se také zapojil do operace Barba-

  rossa, útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji

  až do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyš-

  ších štábních funkcí. Trautloftovo celkové skóre

  čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl

  připnout 27. července 1941. Jeho letoun nesl ne-

  standardní kamuflážní schéma, ale jaké barvy

  JG 54 v Sovětském svazu konkrétně používala,

  není zcela jasné. Jedna z teorií uvádí, že byla tvo-

  řena barvami RLM 70, 02 a 76. Prostřední zelený

  odstín na horních plochách byl zřejmě namíchán

  z barev RLM 70 a RLM 02. Okolo svastiky zůstalo

  po nastříkání nové kamufláže pole barvy RLM 76.

  Stroj měl namontovaný přetlakový překryt kabiny,

  typický pro verze G-1 či G-3. Část popisek, včetně

  přerušované čáry, ohraničující prostor, v němž

  se směl pohybovat personál, byla před stříká-

  ním nestandardní kamufláže maskována páskou

  a zůstala díky tomu viditelná.

  Hermann Anton Graf se narodil 24. října 1912.

  Vyučil se zámečníkem a v mládí byl nadšeným

  fotbalistou. Později se věnoval plachtění a v roce

  1939 byl povolán do armády. Od července 1939

  sloužil u JG 51 a v první polovině roku 1940 pů-

  sobil jako stíhací instruktor. V červenci 1940 byl

  zařazen k 9./JG 52 a zúčastnil se v dubnu 1941

  bojů nad Řeckem a Krétou. Prvního vzdušného

  vítězství dosáhl 4. srpna 1941 poblíž Kyjeva a věci

  se začaly měnit. V lednu 1942 obdržel Rytířský

  kříž po 45. vítězství a v březnu se stal velitelem

  9./JG 52, tzv. „Karaya Staffel“. Svého 100. vítězství

  dosáhl 14. května 1942, 150. protivníka sestřelil

  4. září a 26. září jako první německý stíhač překo-

  nal hranici 200 vítězství. Za tyto úspěchy obdržel

  Brilianty k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí

  a meči. Později velel jednotkám Erg. Gr. Ost, JG 50,

  JG 1, JG 11 a JG 52. Po kapitulaci byl americkými

  jednotkami vydán Sovětům a ze zajetí se vrátil

  v prosinci 1949. Stroj WNr. 13531 vyrobený v továr-

  ně WNF byl u jednotky na trupu ztmaven, pravdě-

  podobně barvou RLM 70. Na levé straně směrov-

  ky byly znázorněny symboly sestřelů. Stavebnice

  nabízí dvě různá provedení označení na směrov-

  ce. Verze se 172 sestřely a tupovanou kamufláží

  a verze se světlými skvrnami v barvě RLM 76

  a 202 symboly sestřelů.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard50

  Březen 2024

• Page 51

  Bf 109G-2, Fw. Anton Hafner, 4./JG 51, El Aouina, Tunisko, prosinec 1942

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13949, Maj. Hans Hahn, II./JG 54,

  Rjelbicy, SSSR, leden 1943

  Anton Hafner se narodil 2. června 1918 v měs-

  tečku Erbach nedaleko od Ulmu a výcvik stíha-

  če ukončil v roce 1940. Po něm nastoupil k JG 51,

  jíž zůstal věrný po celou dobu své kariéry letce.

  Dne 22. srpna 1942 sestřelil již svého 60. protiv-

  níka, za což následující den obdržel Rytířský kříž.

  Na začátku listopadu 1942 se II. Gruppe JG 51

  přesunula z východní fronty do Afriky. Dne 2. led-

  na 1943 byl Anton Hafner sestřelen a po návratu

  z nemocnice byl zařazen k Stabsstaffel JG 51,

  dne 15. května 1944 převzal velení nad 8./ JG 51.

  Dne 17. října 1944 nositel Rytířského kříže s du-

  bovými ratolestmi Oblt. Anton Hafner sestřelil

  svého 204. protivníka, jímž byl sovětský Jak-7.

  Během souboje zavadil v nízkém letu o strom

  a pád svého Messerschmittu Bf 109G-6 nepře-

  žil. Stroje II. Gruppe JG 51 přesunuté do Afri-

  ky z východní fronty nesly kamufláž barvami

  RLM 74/75/76. Žluté identifikační prvky ozna-

  čující stroje z východní fronty byly přestříkány

  a nahrazeny bílými doplňky na koncích křídla

  a na zádi trupu. Na směrovém kormidle nesl Haf-

  nerův letoun symboly jím dosažených sestřelů,

  před trupovým číslem byl nestandardně umístěn

  bílý vodorovný pruh, označující stroje II. Gruppe.

  Hans Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kří-

  že s dubovou ratolestí, prošel za svou kariéru

  řadou velitelských postů. Od prosince 1939 ve-

  lel 4./JG 2, od 29. října 1940 vedl III./JG 2 a po-

  čínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54.

  V čele této Gruppe stál až do 21. února 1943,

  kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí.

  Z něj byl propuštěn až v roce 1950. Do okamžiku

  svého zajetí dosáhl celkem 108 vítězství, z toho

  66 na západní frontě. Podle ruských zdrojů byl

  „Assi“ Hahn sestřelen sovětským esem, poručí-

  kem P. Graždaninovem. Sám Hahn uvádí, že po

  sestřelení La-5 dostal několik zásahů do levého

  křídla a kvůli přehřátí motoru musel přistát na

  území ovládaném Rudou armádou, kde byl zajat.

  Stroj byl na horních i bočních plochách přestří-

  kán bílou barvou kvůli lepšímu maskování v zim-

  ním období. Dvojitý klín a vodorovný proužek na

  zádi trupu byly označením velitele II. Gruppe, pod

  čelním štítkem se nacházel znak této jednotky,

  lev z Aspernu. Zelené srdce (Grünherz) označo-

  valo stroje JG 54. Vrtulový kužel i boky spodního

  krytu motoru byly také lehce přestříkány bílou

  barvou. Hahnův letoun byl součástí výstavy uko-

  řistěné letecké techniky v Moskvě.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  51

  Březen 2024

• Page 52

  STAVEBNICE 03/2024

  Bf 109G-2/R6/Trop, WNr. 10805, Lt. Wilhelm Crinius, 3./JG 53,

  Bizerta, Tunisko, leden 1943

  Bf 109G-2/R6, WNr. 14810, Ofw. Rudolf Müller, 6./JG 5,

  Petsamo, Finsko, duben 1943

  Rodák z Hohenhausenu Wilhelm Crinius vstoupil

  do Luftwaffe v lednu 1940 a po stíhacím výcviku

  nastoupil v únoru 1942 ke 3. Staffel JG 53, s níž

  absolvoval boje proti Maltě, na východní frontě

  a v severní Africe. Dne 23. září 1942 obdržel

  Rytířský kříž s dubovými ratolestmi za sestře-

  lení 100 nepřátelských letadel. Do 8. ledna 1943

  přidal dalších 14 sestřelů, ale 13. ledna se karta

  obrátila. V souboji se Spitfiry poblíž El Kala byl

  jeho stroj zasažen, Crinius byl zraněn na stehně

  a kvůli hořícímu motoru musel přistát na moři,

  kde jej druhý den zachránili rybáři. Po vyléčení

  putoval do zajateckého tábora. Po válce pracoval

  jako ředitel německé pobočky koncernu Phillips,

  poté jako předseda správní rady firmy Ernst Düll-

  mann GmbH a v roce 1989 kandidoval za stranu

  Deutsche Volksunion do Evropského parlamentu.

  Zemřel 26. dubna 1997 v dolnosaském Stu-

  hru. Criniův „Gustav“ byl kamuflován barvami

  RLM 78/79 a měl dostříkány skvrny a pole barvou

  RLM 80. Pod trupovým číslem je zřetelné přestří-

  kání předchozího označení, pravděpodobně bar-

  vou RLM 78. Na směrovém kormidle nesl letoun

  kresbu Rytířského kříže s dosaženými sestřely.

  Fotograficky nejsou doloženy bílé konce křídla,

  které byly rozpoznávacím znakem jižní fronty

  a afrického bojiště. U JG 53 byly některé stroje

  vyfotografovány bez bílých konců křídla.

  Rudolf „Rudi“ Müller se narodil 21. listopadu 1920

  ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1940 pro-

  šel pilotním výcvikem. V srpnu 1941 byl zařazen

  k 1./JG 77, první sestřel si připsal 12. září 1941.

  Jeho obětí byl sovětský I-16. V únoru 1942 se-

  střelil u norského pobřeží dva bombardéry RAF.

  Dne 21. března 1942 byla z jeho původní Staffel

  vytvořena 6./JG 5 a v následujícím období počet

  sestřelů sovětských letadel na Müllerově kontě

  stoupal. Střetnutí se odehrávala při útocích Luft-

  waffe na konvoje do a z Murmansku, při soubo-

  jích se sovětskými silami v oblasti letiště Vajenga

  nebo nad základnou JG 5 nad letištěm Petsa-

  mo-Luostari. Po dosažení 46. vítězství obdržel

  Rudolf Müller 19. června 1942 Rytířský kříž

  a celkem docílil 94 vítězství. V souboji s Hurricany

  z 609. IAP byl 19. dubna 1943 sestřelen na sovět-

  ském území, pokusil se s pomocí zimní výbavy

  uniknout, ale nakonec byl zajat. Dne 21. října 1943

  byl zastřelen při pokusu o útěk ze zajateckého

  tábora.

  INFO Eduard52

  Březen 2024

• Page 53

  672321 Bf 109F/G external fuel tanks (Brassin)

  672323 Bf 109F/G wheels bays angular PRINT (Brassin)

  672325 Bf 109F/G exhaust stacks PRINT (Brassin)

  672326 Bf 109F/G/K gun pods PRINT (Brassin)

  672329 Bf 109 balance weights PRINT (Brassin)

  672338 Bf 109G undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  672339 Bf 109G-2/G-4 gun barrels PRINT (Brassin)

  672340 Bf 109G-2/G-4 wheels for plain wings PRINT (Brassin)

  672341 Bf 109G-2/G-4 wheels for bulged wings PRINT (Brassin)

  672342 Bf 109G-2 cockpit PRINT (Brassin)

  672344 Bf 109G radio compartment PRINT (Brassin)

  672346 Bf 109G propeller PRINT (Brassin)

  Pro Bf 109G-2 1/72

  DOPORUČUJEME:

  OVERTREES

  #70156X

  Bf 109G-2/G4

  1/72

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #70156-LEPT1

  Bf 109G-2

  PE

  -

  Set 1/72

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2024

  #672338

  #672342

  INFO Eduard

  53

  Březen 2024

• Page 54

  #84118

  Fw 190A-5 light fighter

  1/48

  Stavebnice německého druhoválečného stíhacího

  letounu Fw 190A-5 v měřítku 1/48; edice Weekend.

  Obsahuje Fw 190A-5 vyzbrojené pouze dvěma

  kanony v křídle.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 4

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ne

  maska: ne

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard54

  Březen 2024

• Page 55

  Fw 190A-5, WNr. 2700, 2./JG 11, Husum, Německo, srpen 1943

  Fw 190A-5, WNr. 0152594, Maj. Hermann Graf, JGr Ost,

  Toulouse-Blagnac, Francie, duben 1943

  Stíhací jednotka 2./JG 11 vznikla 1. dubna 1943

  z 8./JG 1. Nejdříve jí velel Hptm. Emil Rudolf

  Schnoor, v květnu její velení převzal Oblt. Heinz

  Grosser. Její první základnou bylo letiště Husum

  v severním Německu a úkolem jednotky bylo

  bránit města Hamburg a Hannover před nálety

  amerických bombardovacích svazů. Příslušníci

  2./JG 11 se střetávali v soubojích s B-17, které v té

  době létaly bez stíhacího doprovodu. To se později

  změnilo, když začaly bombardovací svazy dopro-

  vázet P-47 a P-51. Nepodařilo se nám dohledat,

  kdo s Fw 190A-5 WNr. 2700 létal. K 60% poškoze-

  ní letounu došlo 12. srpna při nouzovém přistání

  u Friedrichstadtu kvůli technické závadě. Stroj

  černá 8 ve standardní kamufláži RLM 74/75/76

  měl na přídi z obou stran znak 2./JG 11. Na levé

  straně trupu pod čelním štítkem měl červený

  nápis Rübezahl (Krakonoš), pilot tedy mohl po-

  cházet z oblasti Krkonoš a nápisem chtěl vyjádřit

  vztah ke své domovině. Na trupu před ocasními

  plochami byl bílý pruh s červenými lemy, což je

  barva 2. Staffel.

  Hermann Graf, přestože v řadách Luftwaffe létal

  již od začátku 2. světové války, začal bojově lé-

  tat až během bojů nad Krétou. Prvních sestřelů

  však dosáhl až nad pláněmi tehdejšího Sovětské-

  ho svazu jako pilot JG 52. Dařilo se mu a během

  13 měsíců dokázal sestřelit 202 sovětských leta-

  del. Dne 16. září 1942 byl vyznamenán Rytířským

  křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty,

  v té době nejvyšším německým vyznamená-

  ním. Poté byl stažen z fronty a jmenován veli-

  telem cvičné JGr. Ost. Po krátkém intermezzu

  u JG 50 byl v říjnu 1943 jmenován velitelem

  JG 1 a 11. listopadu 1943 se stal velitelem JG 11.

  Do čela své bývalé JG 52 se postavil 1. října 1944

  a vedl ji až do konce války. Po jejím konci byl

  Američany předán Sovětům, a ti jej ze zajetí pro-

  pustili až 25. prosince 1949. Hermann Graf zemřel

  4. listopadu 1988 v Engenu. Během svého působení

  u JGr. Ost používal dva stroje: Fw 190A-4

  a Fw 190A-5. Kamufláže jeho strojů byly doplně-

  ny o červený tulipán na žlutém motorovém krytu,

  podobný motiv byl i na směrovém kormidle s vy-

  značeným počtem dosažených sestřelů. Na zádi

  trupu se na levé straně nacházel Grafův osobní

  marking, na pravé straně pak znak jednotky –

  orel poučující svá mláďata o létání.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  55

  Březen 2024

• Page 56

  STAVEBNICE 03/2024

  Fw 190A-5, WNr. 410004, Hptm. Walter Nowotny, I./JG 54,

  Orel, SSSR, říjen 1943

  Fw 190A-5/U8, WNr. 01501353, Oblt. Kurt Hevler,

  Stab IV./SKG 10, Cognac, Francie, červen 1943

  Německý stíhač rakouského původu, rodák

  z Gmündu ležícího u hranic s tehdejším Českoslo-

  venskem Walter „Nowi“ Nowotny, vyznamenaný

  Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a bri-

  lianty, sestřelil během 442 bojových letů celkem

  258 nepřátelských letadel. Jeho samotného smrt

  zastihla při havárii Me 262 Schwalbe po souboji

  se stíhacím doprovodem amerických bombardérů

  poblíž letiště Hesepe 8. listopadu 1944. „Nowiho“

  stroj obdržel nestandardní kamufláž tvořenou

  dvěma odstíny tmavě zelené barvy, pravděpodob-

  ně RLM 70 a RLM 71. Žluté konce dolní poloviny

  křídla a pruh téže barvy okolo zádi trupu identifi-

  kovaly letouny působící na východní frontě. Stroje

  JG 54 nosily žlutý pruh na trupu pod trupovými

  kříži, spodní část směrovky byla žlutou barvou

  nastříkána také. Přední část vrtulového kuželu

  nesla pravděpodobně bílou spirálu. Pod kabinou

  stroj nesl bílou 13 a ve štábním označení bílou 8.

  Dne 4. června 1943 zamířilo 18 bitevních Fw 190

  od IV./SKG 10 s podvěšenými pumami k útoku na

  město Eastbourne. Letoun s označením Grupp-

  enadjutanta byl zasažen protiletadlovou palbou,

  pilot se pokusil vrátit, ale kvůli poškozenému mo-

  toru nedokázal již dodat potřebný výkon a pilot se

  snažil nouzově přistát. Jeho pokus skončil havárií

  poblíž městečka Normans Bay, kterou Oblt. He-

  vler nepřežil. Podle dobového popisu havarova-

  ného stroje byl letoun kamuflován standardními

  barvami RLM 74/75/76, přičemž boky stroje, žluté

  směrové kormidlo a žlutý spodní kryt motoru byly

  přestříkány nepravidelnými hádky černé barvy.

  Kurt Hevler se narodil 21. července 1917 v Praze.

  Rodina patrně žila v Německu, protože již v srpnu

  1939 měl hodnost Leutnant a od září téhož roku

  sloužil u 10./JG 26. Na jaře 1940 bojoval v řadách

  5.(J)/Tr.Gr. 186 a 10. května sestřelil nizozemský

  Fokker D.XXI u De Kooi. V letech 1940 až 1943 létal

  u 7./JG 77 a JG 27. Od února 1943 působil jako in-

  struktor pro bombardovací útoky u Erg. JGr. Süd.

  Do hodnosti Hauptmann byl povýšen posmrtně

  1. července 1943. Je pohřben v Cannock Chase.

  48949 Fw 190A-5 (fotolept)

  48950 Fw 190A-5 landing flaps (fotolept)

  FE863 Fw 190A seatbelts STEEL (Brassin)

  644002 Fw 190A-5 LööK (Brassin)

  648152 Fw 190 wheels early (Brassin)

  648373 Fw 190A Pitot tubes early (Brassin)

  648381 Fw 190A exhaust stacks (Brassin)

  648390 Fw 190A-5 cockpit (Brassin)

  648391 Fw 190A-5 engine (Brassin)

  648392 Fw 190A-5 fuselage guns (Brassin)

  648408 Fw 190A-5 engine & fuselage guns (Brassin)

  648436 Fw 190A-5 undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  SIN64843 Fw 190A-5 ADVANCED (Brassin)

  SIN64851 Fw 190A-5 ESSENTIAL (Brassin)

  3DL48047 Fw 190A-5 SPACE (3D obtisk)

  D48029 Fw 190 A stencils (obtisk)

  D48039 Fw 190A-5 national insignia (obtisk)

  EX724 Fw 190A-5 TFace (maska)

  Pro Fw 190A-5 light figther 1/48

  DOPORUČUJEME:

  #648390

  INFO Eduard56

  Březen 2024

• Page 57

  Stavebnice britského druhoválečného stíhacího

  letounu Spitfire Mk.IXc pozdního provedení

  v měřítku 1/48; edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 6

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  Spitfire Mk.IXc late version

  #8281

  Reedice

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  57

  Březen 2024

• Page 58

  Spitfire LF Mk.IXc, W/O Henryk Dygala, No. 302 Sqn.,

  ALG G10 Plumetot, Francie, srpen 1944

  Spitfire HF Mk.IXc, F/Lt Otto Smik, No. 312 Sqn.,

  RAF North Weald, Velká Británie, srpen 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, S/Lt. Pierre Clostermann, No. 602 Sqn.,

  Longues-sur-Mer, Francie, červenec 1944

  Polská No. 302 Squadron byla jedním z útvarů,

  které se účastnily invaze do Normandie v červnu

  1944. Svědčí o tom mimo jiné také invazní pruhy

  namalované na spodku křídla a trupu. Tento le-

  toun byl vybaven křídelními závěsníky pro 250lb

  (113kg) bomby. Špičatá směrovka byla čerstvě

  natřena a proto působí na snímcích tmavěji než

  zbytek letounu. Malůvky nebyly u strojů RAF pří-

  liš obvyklé, kresba dívky sedící na bombě je tedy

  jednou z výjimek. Polský nápis „Wycierac obuwie“

  vpravo od dvířek kokpitu znamená „Vyčistěte si

  obuv“.

  Na tomto letounu létal velitel B flightu No. 312

  Squadrony RAF F/Lt Otto Smik. Jeho aktuální

  osobní skóre je zobrazeno na dvířkách kokpitu.

  V té době měl přiznáno 8,5 jistého sestřelu a tři

  zničené střely V-1. Smik tento letoun používal

  od července do začátku září k bojovým letům

  nad okupovanou Evropu. Dne 3. září byl zasažen

  protiletadlovým dělostřelectvem během útoku

  na letiště Gilze-Rijen. S pomocí příslušníků ni-

  zozemského hnutí odporu se mu podařilo dostat

  zpět do Velké Británie. Smikův osud se naplnil

  28. listopadu 1944, kdy zahynul při útoku na

  nádraží ve Zwolle. Jeho Spitfire nese marking

  typický pro No. 312 (Czechoslovak) Sqn. Znak

  jednotky je namalován na obou stranách mo-

  torového krytu, malý československý výsostný

  znak pak na obou stranách trupu pod kokpitem.

  Dobový snímek neukazuje typ směrového kormidla,

  MJ296 mohl mít jak zakulacené, tak špičaté pro-

  vedení.

  Pierre Clostermann se proslavil vedle bojových

  úspěchů i knihou Velký cirkus (Le Grand Cirque).

  Jedním z letounů, které během své kariéry použí-

  val, byl i Spitfire MJ586. Clostermann si pod jeho

  čelní štítek nechal namalovat své aktuální skóre,

  zahrnující sedm jistých sestřelů, tři pravděpo-

  dobné a také sedm poškozených letounů protivní-

  ka. Francouzské prameny připisují Clostermann-

  ovi celkem dvacet sestřelů, nicméně tento počet

  se stal po válce předmětem dohadů. Poválečné

  francouzské údaje příliš nekorespondují s brit-

  skými, což lze mimo jiné přičíst na vrub odlišné

  metodologii těchto letectev. Na konci války létal

  Clostermann na Tempestech u No. 3 Squadron

  RAF. Povšimněte si znaku jednotky na obou stra-

  nách motorového krytu.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard58

  Březen 2024

• Page 59

  Spitfire LF Mk.IXc, F/O Desmond Ibbotson,

  No. 601 Sqn., Itálie, léto 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, P/O Jerry Billing, No. 401 Sqn,

  RAF Tangmere, Velká Británie, červen 1944

  Spitfire LF Mk.IXc, P/O Jerry Billing, No. 401 Squadron,

  Francie, červenec 1944

  Spitfire MJ250 používala No. 601 „County of

  London“ Squadron počínaje červencem 1944.

  V té době působila jednotka z italských letišť

  Perugia, Loreto a Fano a tento stroj byl nasa-

  zován primárně k útokům na pozemní cíle. Do-

  čkal se konce války, avšak poté neunikl šrotišti.

  Na MJ250 standardně létal F/O Desmond Ibbot-

  son, DFC&bar, který má přiznáno jedenáct jistých

  sestřelů, čtyři pravděpodobné a pět letounů po-

  škozených. Ibbotson padl dne 19. listopadu 1944

  za řízením Spitfiru MH614. Kamuflážní nátěr

  MJ250 byl odstraněn s výjimkou horního krytu

  motoru a trupové palivové nádrže. Ty se na do-

  bové fotografii zdají být kamuflované, pravděpo-

  dobně se jedná o díly převzaté z jiného, kamuflo-

  vaného letounu. Znak jednotky byl namalován na

  vrcholu kýlovky.

  Jedním z mnoha Kanaďanů sloužících v řadách

  RAF byl Jerry Billing. Do RAF se přihlásil v říjnu

  1942 s cílem pomoci při obraně Malty. Nastoupil

  k No. 185 Squadron a v jejích řadách bojoval nad

  středomořským ostrovem až do března 1943, kdy

  byl sestřelen Bf 109. V roce 1944 putoval k No. 401

  Squadron. Zde sestřelil 7. června 1944, tedy druhý

  den invaze v Normandii, bombardér Ju 88 a po-

  škodil dva Fw 190. Protiletadlové letectvo se mu

  stalo osudným dne 1. července 1944, kdy zasáhlo

  jeho ML135 a donutilo jej přistát na území niko-

  ho. S pomocí francouzské rodiny se ale dokázal

  dostat zpět do Velké Británie. Po válce se Jerry

  Billing opět přihlásil k letectvu, tentokrát k Royal

  Canadian Air Force a zastával post leteckého in-

  struktora. V roce 1951 se stal členem Blue Devils,

  kanadské akrobatické skupiny létající na proudo-

  vých strojích Vampire. Billing opustil řady RCAF

  v roce 1964 a stal se testovacím pilotem společ-

  nosti DeHaviland.

  V kokpitu ML135 byl Jerry Billing sestřelen 1. čer-

  vence 1944 a nouzově přistál 11 kilometrů jižně

  francouzského města Carentan. Invazní pruhy

  na letounu zůstaly pouze na spodních plochách.

  Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno

  Dorothy.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard

  59

  Březen 2024

• Page 60

  STAVEBNICE 03/2024

  OVERTREES

  #8289X

  Spitfire Mk.IXc late version

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8281-LEPT1

  Spitfire Mk.IXc late version

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  Pro Spitfire Mk.IXc late version 1/48

  DOPORUČUJEME:

  48765 Spitfire Mk.IXc landing flaps (fotolept)

  48766 Spitfire Mk.IX surface panels (fotolept)

  49639 Spitfire Mk.IXc (fotolept)

  FE840 Spitfire Mk.IX seatbelts STEEL (fotolept)

  644008 Spitfire Mk.IX late LööK (Brassin)

  644067 Spitfire Mk.I late LööKplus (Brassin)

  648099 Spitfire exhaust stacks fishtail (Brassin)

  648100 Spitfire Mk.IX cockpit (Brassin)

  648109 Spitfire 500lb bomb set (Brassin)

  648112 Spitfire Mk.IX engine (Brassin)

  648113 Spitfire Mk.IX gun bay (Brassin)

  648119 Spitfire wheels - 5 spoke, smooth tire (Brassin)

  648120 Spitfire - radio compartment (Brassin)

  648124 Spitfire undercarriage legs BRONZE (Brassin)

  648306 Spitfire Mk.IX top cowl late (Brassin)

  648748 Spitfire Mk.IX landing flaps PRINT (Brassin)

  3DL48029 Spitfire Mk.IXc late version SPACE (3D obtisk)

  #644008

  #648748

  #648100

  INFO Eduard60

  Březen 2024

• Page 61

  STAVEBNICE 03/2024

  Stavebnice německého druhoválečného

  spojovacího letounu Bf 108 v měřítku 1/48;

  edice ProfiPACK.

  plastové díly: Eduard

  počet kamuflážních schémat: 5

  obtisky: Eduard

  leptané díly: ano

  maska: ano

  resinové díly: ne

  stránka produktu

  1/48

  Bf 108

  #8078

  Reedice

  INFO Eduard

  61

  Březen 2024

• Page 62

  Sonderkommando Blaich, Libye 1942

  Francie, květen 1940

  Německo, září 1939

  Speciální jednotka (Sonderkommando) Blaich,

  pojmenovaná po svém veliteli Hptm. Theo Blai-

  chovi, působila s He 111 v Libyi v roce 1942 a do její

  flotily patřil i tento Taifun KG+EM. Ten byl upra-

  ven pro službu v tropickém prostředí a dostal

  také tropickou kamufláž tvořenou kamuflážním

  schématem pískové barvy se zelenými skvrnami

  na horních plochách. Nejzajímavější operací této

  jednotky se stal úspěšný pumový nálet na spo-

  jenecký sklad pohonných hmot ve For Lamy dne

  22. ledna 1942, v němž částečnou roli sehrál i ten-

  to vyobrazený letoun.

  Tento letoun byl nastříkán barvami RLM 24 na

  horních a bočních plochách a barvou RLM 65 na

  plochách spodních. Had na bocích trupu vznikl

  tak, že byl zakryt šablonou a okolí bylo nastří-

  káno barvou RLM 65. Imatrikulace letounu byla

  provedena barvou RLM 05. Na bocích trupu pod

  kabinou bylo vyvedeno standardní logo Messer-

  schmitt Taifun. Rámování kabiny mohlo být buď

  krémové RLM 05, nebo zůstalo v barvě kovu.

  Tento stroj dostal kamufláž tvořenou německými

  předválečnými barvami RLM 61, RLM 62 a RLM 63

  na horních a RLM 65 na spodních plochách. Nátěr

  byl zřejmě aplikován přes tovární zbarvení, pro-

  tože nejsou vidět žádné původní popisky.

  STAVEBNICE 03/2024

  INFO Eduard62

  Březen 2024

• Page 63

  Maďarsko, 1942–1944

  Východní fronta, 1942–1943

  Velmi neobvyklou kamufláž, tvořenou barva-

  mi RLM 74, 75 a 76, určenými pro stíhací letou-

  ny, nesl tento stroj. V této podobě létal zřejmě

  v Maďarsku či na východní frontě. Písmena ZS

  volacího znaku byla buď přestříkaná či částečně

  seškrábaná.

  Tento stroj nesl kamuflážní nátěr ostře lome-

  nými poli barev RLM 70, 71 na horních a RLM 65

  na spodních plochách. Horní a boční plochy byly

  přestříkány hustými bílými skvrnami. Bílý nástřik

  částečně zasahoval i do výsostného označení.

  OVERTREES

  #8054X

  Bf 108

  1/48

  stránka produktu

  OVERLEPT

  #8078-LEPT1

  Bf 108

  PE

  -

  Set 1/48

  stránka produktu

  Pro Bf 108 1/48

  DOPORUČUJEME:

  FE1431 Bf 108 seatbelts STEEL (fotolept)

  648256 Bf 108 wooden propeller (Brassin)

  3DL48166 Bf 108 SPACE (3D obtisk)

  STAVEBNICE 03/2024

  #648256

  INFO Eduard

  63

  Březen 2024

• Page 64

  BRASSIN

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačky pro Sea King HU.5 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinové barvené přístrojové desky

  a STEEL pásy na sedačky pro TBM-3 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Academy / Accurate Miniatures

  Sada obsahuje:

  - resin: 5 součástek

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  644249

  Sea King HU.5 LööK

  1/48 Airfix

  644253

  TBM-3 LööK

  1/48 Acade,y

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard64

  Březen 2024

• Page 65

  644254

  I-16 Type 10 LööK

  1/48 Eduard

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro I-16 Typ 10 v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Sea King HAS.1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  644256

  Sea King HAS.1 LööKplus

  1/48 Airfix

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  65

  Březen 2024

• Page 66

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro Sea King HAS.5 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  Brassinová sada - pedály nožního řízení pro Bf 109E

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje 2 páry pedálů.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  644257

  Sea King HAS.5 LööKplus

  1/48 Airfix

  632192

  Bf 109E rudder pedals early PRINT

  1/32

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard66

  Březen 2024

• Page 67

  BRASSIN

  Brassinová sada - vztlakové klapky a sloty pro

  Su-25 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - resin: 22 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - pedály nožního řízení pro Bf 109E

  v měřítku 1/32. Sada obsahuje 2 páry pedálů.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  632193

  Bf 109E rudder pedals late PRINT

  1/32

  stránka produktu

  stránka produktu

  648928

  Su-25 flaps and slats PRINT

  1/48 Zvezda

  INFO Eduard

  67

  Březen 2024

• Page 68

  648969

  F-16C Block 30 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  648975

  Tornado ejection seats

  1/48 Revell

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 30

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 15 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - vystřelovací sedačky

  pro Tornado v měřítku 1/48. Připraveno

  pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Revell

  Sada obsahuje:

  - resin: 14 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard68

  Březen 2024

• Page 69

  BRASSIN

  Brassinová sada - kokpit pro Bf 109G-10 WNF

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 16 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648977

  Bf 109G-10 WNF cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  Brassinová sada - kokpit pro Fw 190A-8/R2

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 17 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648976

  Fw 190A-8/R2 cockpit PRINT

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  69

  Březen 2024

• Page 70

  BRASSIN

  Brassinová sada - kola podvozku pro F-35B v měřítku

  1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku a příďové

  kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - vystřelovací sedačka pro F-35B

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 9 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648979

  F-35B ejection seat PRINT

  1/48 Tamiya

  648978

  F-35B wheels

  1/48 Tamiya

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard70

  Březen 2024

• Page 71

  BRASSIN

  Brassinová sada - motor pro Bf 109G-6

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje také kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 22 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  672352

  Bf 109G-6 engine PRINT

  1/72 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  71

  Březen 2024

• Jak na 3D tisky?

  Poslední roky se v modelářství stále více rozmáhá využití 3D tisku, a to převážně pro výrobu doplňků. I v Eduardu jsme se před několika lety rozhodli pustit do této technologie, která z velké části vytlačila klasickou výrobu Brassinů, tedy metodu odlévání. Dnes přímým tiskem vyrábíme již okolo 80 % produkce Brassinů.

  JAK NA 3D TISKY?

  Jak na

  3D tisky?

  Jakub Nademlejnský

  Poslední roky se v modelářství stále více rozmáhá využití 3D

  tisku, a to převážně pro výrobu doplňků. I v Eduardu jsme se před

  několika lety rozhodli pustit do této technologie, která z velké

  části vytlačila klasickou výrobu Brassinů, tedy metodu odlévání.

  Dnes přímým tiskem vyrábíme již okolo 80 % produkce Brassinů.

  Podpory uříznu ostrým skalpelem, případně žiletkovou pilkou či ultrazvukovým nožem kousek na dílem.

  Největší výhodou 3D tištěných doplň-

  ků je mnohem menší počet dílů, s čímž je

  spojené jednodušší používání a sestavo-

  vání. Velkým problémem odlévaných sad

  je tvarová nestálost daná degradací fo-

  rem a nesoudržnost vyrobených odlitých

  dílů. Díly vyrobené přímým 3D tiskem jsou

  tvarově stálé a jeden jako druhý.

  Níže bych chtěl čtenářům přiblížit prá-

  ci s našimi 3D tisky. Jedná se o poměrně

  snadné činnosti, které zvládne i začáteč-

  ník nebo průměrný modelář.

  Díly ze 3D tisku jsou tiskovými podpo-

  rami připevněny k tiskové podložce. Tis-

  kové podpory jsou zakončeny většinou

  přímo tyčkou v místech, kde tato strana

  není pohledová. Tam, kde jsou podpory

  přichyceny na pohledovou stranu dílu,

  jsou tyto podpory zakončeny malými kou-

  lemi, které zajišťují to, aby se podpora při

  odstraňování neuštípla i s částí samotné-

  ho dílu.

  INFO Eduard72

  Březen 2024

• Page 73

  JAK NA 3D TISKY?

  Zbytky po podporách následně jemnějším brousítkem obrousím. Díl poté v tomto místě přeleštím jemnějším brousítkem.

  Nůž zapnu na vyšší stupeň a s nízkým tlakem se opřu do podpor v místě styku

  s dílem, čímž je přeřezávám.

  Poté opatrně se skalpelem ještě ořežu zbytky po podporách.

  Stejný postup předvedu i v případě použití ultrazvukového nože ZO-91 od firmy HONDA Electronics.

  INFO Eduard

  73

  Březen 2024

• Page 74

  JAK NA 3D TISKY?

  Poté opatrně se skalpelem ještě ořežu

  zbytky po podporách.

  Celý díl poté očistím brousítkem. Pokud je strana

  nepohledová, stačí hrubší brousítko.

  Hotový očištěný díl připravený na přilepení nebo

  barvení.

  V případě, že je díl velmi tenký, nedoporučuji podpory řezat skalpelem. Na takové díly je nejlepší žiletková pilka nebo ultrazvukový skalpel.

  Pokud mi nezáleží na tom, jak strana dílu, odkud odstraňuji podpory,

  bude vypadat, můžu je pouze nahrubo ořezat skalpelem, případně

  podpory seškrábnout nehtem.

  Po zabroušení je díl během minuty připravený na instalaci do modelu.

  INFO Eduard74

  Březen 2024

• Page 75

  JAK NA 3D TISKY?

  Stejně připravím i díl vany kokpitu na F-16C 1/48 od firmy Kinetic pro přilepení do modelu.

  Díly 3D tisku je nejvhodnější lepit vteřinovými lepidly. Tyto díly nejdou lepit

  rozpouštědlovými svařovacími lepidly, která jsou určené pro lepení plastů.

  Stejně jako v minulých postupech si nejdříve nakapu pár kapek vteřinového

  lepidla na křídový papír po sloupnuté krycí masce.

  Několika kapkami vteřinového lepidla aplikovanými seříznutou jehlou

  přilepím vanu k plastovému dílu draku letadla.

  Před barvením 3D tisků doporučuji díl nejprve ještě odmastit v isopropylalkoholu.

  Usadím vanu kokpitu do modelu.

  INFO Eduard

  75

  Březen 2024

• Page 76

  JAK NA 3D TISKY?

  Na některých dílech může být z technologických důvodů viditelný rastr.

  Ten můžeme přebrousit nejdříve hrubým a následně jemným brousítkem

  do hladka.

  Před samotným nástřikem dílu barvou doporučuji díl nejdřív přestříkat několika vrstvami Mr. Surfacer 1000.

  Nyní již můžu aplikovat barvu a kokpit dokončit klasickým způsobem.

  Další možností je dané místo vyleštit pomocí vatové tyčinky namočené v isopropylal

  -

  koholu. Je potřeba leštit delší dobu. V místech, která jsou těžko dostupná pro broušení

  nebo jsou v okolí detaily, je tento postup vhodný. Materiál, ze kterého 3D tisky v Eduardu

  tiskneme, je poměrně ohebný, pokud díly chcete ohýbat, doporučuji je předem namočit

  v horké vodě a ony změknou.

  stránka produktu

  INFO Eduard76

  Březen 2024

• Page 77

  ZVEME VÁS NA 2. ROČNÍK SOUTĚŽNÍ VÝSTAVY PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  SOUTĚŽE O CENY

  AIRSHOW V HALOVÉM LÉTÁNÍ

  DÍLNY PRO DĚTI: SLEPENÍ HÁZEDLA NEBO PLASTIKOVÉHO MODELU

  PREZENTACE 3D TISKU

  PREZENTACE KROUŽKU DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE

  DOBROVODSKÝ KAHAN

  PŘEJÍMKA MODELŮ 8:00 – 10:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ 13:00

  6. 4. 2024

  ZÁKLADNÍ ŠKOLA

  DOBRÁ VODA

  U ČESKÝCH BUDĚJOVIC, NA VYHLÍDCE 6

  VEŠKERÉ PROPOZICE NA WWW.DOBROVODSKYKAHAN.CZ

  KONTAKT NA POŘADATELE: PBMODEL.CZ@GMAIL.COM

• Page 78

  BRASSIN

  Soubor 4 sad pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - kokpit

  - kola podvozku

  - podvozkové nohy BRONZ

  - výfuky

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648121

  FM-1 ESSENTIAL

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard78

  Březen 2024

• Page 79

  BRASSIN

  Soubor 3 sad pro FM-2 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - zbraňové šachty

  - podvozková šachta

  - motor

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  SIN648122

  FM-2 ADVANCED

  1/48 Eduard

  stránka produktu

  INFO Eduard

  79

  Březen 2024

• Page 80

• Page 81

  BUNNY BUNNY FIGHTERFIGHTER

  CLUB

  Exkluzivní modelářský klub Eduardu pro všechny modelářské nadšence!

  15% stálá klubová sleva – s členstvím automaticky získáte stálou 15% slevu (na E-shopu Eduard)

  na všechny výrobky Eduard a zároveň slevu na další výrobky jiných výrobců.

  Napevno a napořád!

  Unikátní modely a doplňky – získáte přístup k unikátním a hodnotným modelům a doplňkům,

  speciálně vyrobeným pro členy BFC.

  Ještě lepší slevy na výstavách – víte, že je daným pravidlem slušná sleva na stánku Eduard

  na modelářských akcích a výstavách? Členové BFC mají tuto slevu ještě větší!

  Klubové triko – získáte BFC triko vybrané velikosti se speciálním čárovým kódem

  (pro slevy na výstavách). Toto exluzivní triko je vyhrazeno pouze členům BFC.

  Volné vstupné na E-day* – členové BFC mají vstup na E-day zcela zdarma.

  To znamená spoustu zábavy po dva dny a vstupenkový model k tomu – úplně zadarmo!

  * E-day – Mezinárodní modelářská výstava – Mistrovství ČR v plastikovém modelářství

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 6 kamuflážních schémat, obtisky, barevné fo

  -

  toleptané díly, krycí maska, resinové díly (dva typy kol, přistávací

  klapky, prachový filtr s dvoudílnými dvířky, kruhové přepážky chladiče

  a rakety RP-3 60 lb), 3D obtisk pro přístrojový panel a další ovládací

  a přístrojové prvky kokpitu doplněný fotoleptanými ocelovými detaily

  a upínacími pásy.

  OBSAH STAVEBNICE:

  Plastové díly Eduard, 4 kamuflážní schémata, obtisky, barvené lepta

  -

  né díly, maska, resinové díly (kola podvozku, kokpit, výfuková tryska,

  kryty FOD).

  Jak se stát členem BFC?Jak se stát členem BFC?

  Jednoduše: zakoupením aktivačního produktu. Už při prvním nákupu aktivačního produktu od nás získá-

  te 15% slevu na (téměř) všechno zboží ve svém košíku. Pro uplatnění slevy musí být aktivační model

  ve vašem košíku. Sleva se nevztahuje na aktivační produkt.

  Aktivační produkty:Aktivační produkty:

  Tempest Mk.V + triko 1/48MiG-21MF + triko 1/72

  www.eduard.com/bfc

• Page 82

  FOTOLEPTY

  BŘEZEN 2024

  Gannet AS.1

  1/48 Airfix

  #491424

  #FE1424

  #FE1426

  INFO Eduard82

  Březen 2024

• Page 83

  Gannet AS.4

  1/48 Airfix

  #491425

  #FE1425

  #FE1426

  FOTOLEPTY

  INFO Eduard

  83

  Březen 2024

• Page 84

  FOTOLEPTY

  F4U-1A

  1/48 Magic Factory

  #491427

  #FE1427

  #FE1428

  INFO Eduard84

  Březen 2024

• Page 85

  FOTOLEPTY

  A-6A

  1/72 Trumpeter

  #73818

  #SS818

  INFO Eduard

  85

  Březen 2024

• Page 86

  INFO Eduard86

  Březen 2024

• Page 87

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  87

  Březen 2024

• Page 88

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard88

  Březen 2024

• Page 89

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard

  89

  Březen 2024

• Page 90

  B-17 DOPLŇKY

  INFO Eduard90

  Březen 2024

• Page 91

  SDH Němčice

  zve všechny příznivce modelářství na

  VII. ročník

  modelářské soutěže

  a

  „Němčický Klokan“

  (plas�kové, papírové)

  Více informací pro vystavovatele na události na Facebooku,

  nebo na modelforum.cz.

• Page 92

  snadná

  aplikace

  3DL48160 F-35B SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48161

  Hurricane Mk.IIb SPACE 1/48 Arma Hobby

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard92

  Březen 2024

• Page 93

  SPACE

  3DL48162 Gannet AS.1 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48163

  Gannet AS.4 SPACE 1/48 Airfix

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  93

  Březen 2024

• Page 94

  3DL48165 F4U-2 SPACE 1/48 Magic Factory

  stránka produktu

  SPACE

  3DL48164 F4U-1A SPACE 1/48 Magic Factory

  stránka produktu

  INFO Eduard94

  Březen 2024

• Page 95

  SPACE

  3DL48166 Bf 108 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48167

  F-5E SPACE 1/48 AFV Club/Eduard

  SPACE

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  95

  Březen 2024

• Page 96

  SPACE

  3DL72028 A-6A SPACE 1/72 Trumpeter

  stránka produktu

  OBTISKOVÉ SADY

  D48116

  F-35B stencils

  1/48

  stránka produktu

  INFO Eduard96

  Březen 2024

• Page 97

  stránka produktu

  stránka produktu

  EDDIE THE RIVETER

  ER48009

  Surface panels

  1/48

  ER72004

  Surface panels

  1/72

  INFO Eduard

  97

  Březen 2024

• Page 98

  BIG ED

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG33159 AH-1G early 1/35 ICM

  BIG49396

  Mi-17 1/48 Trumpeter

  321015 AH-1G early 1/35

  33362 AH-1G early seatbelts STEEL 1/35

  JX320 AH-1G 1/35

  481126 Mi-17 cargo seats 1/48

  491401 Mi-17 1/48

  491402 Mi-17 cargo seatbelts STEEL 1/48

  FE1402 Mi-17 seatbelts STEEL 1/48

  EX993 Mi-17 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard98

  Březen 2024

• Page 99

  Všechny popsané sady jsou dostupné samostatně,

  ovšem s každou kolekcí BIG ED ušetříte až 30 %.

  BIG ED

  BIG49397 Sea King HAS.1 1/48 Airfix

  BIG49398

  Sea King HAS.5 1/48 Airfix

  BIG49399

  Sea King HU.5 1/48 Airfix

  491394 Sea King HAS.1 1/48

  491404 Sea King HAS.1 cargo interior 1/48

  FE1397 Sea King seatbelts STEEL 1/48

  EX989 Sea King 1/48

  491395 Sea King HAS.5 1/48

  491405 Sea King HAS.5 cargo interior 1/48

  FE1397 Sea King seatbelts STEEL 1/48

  EX989 Sea King 1/48

  491396 Sea King HU.5 1/48

  491397 Sea King HU.5 cargo seatbelts STEEL 1/48

  491406 Sea King HU.5 cargo interior 1/48

  FE1397 Sea King seatbelts STEEL 1/48

  EX989 Sea King 1/48

  stránka produktu

  stránka produktu

  stránka produktu

  INFO Eduard

  99

  Březen 2024

• Page 100

  MASKY

  TA SEDÍ!

  EX1011 F-35B

  1/48 Tamiya

  EX1012 F-35B TFace

  1/48 Tamiya

  EX1013 F-35B RAM coating

  1/48 Tamiya

  EX1014 Hurricane Mk.IIb

  1/48 Arma Hobby

  EX1015 Hurricane Mk.IIb TFace

  1/48 Arma Hobby

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4

  1/48 Airfix

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace

  1/48 Airfix

  EX1018 Gannet AS.1/AS.4

  national & a/c marking

  1/48 Airfix

  EX1019 F-5E TFace

  1/48 AFV Club/Eduard

  EX1020 Bf 108 TFace

  1/48 Eduard

  CX659 A-6A

  1/72 Trumpeter

  CX660 P-39 / P-400

  1/72 Arma Hobby

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace

  INFO Eduard100

  Březen 2024

• Page 101

  Dunstable Business Centre, Office Suite No.2, Blackburn Road, Houghton Regis, Bedfordshire LU5 5BQ

  Tel: +44 (0)1582 668411, Email: kim@guidelinepublications.co.uk

  All major credit cards accepted.

  Orders can be placed by mail, telephone, email or through the website.

  (www.guidelinepublications.co.uk) Plus postage and packing on all

  orders. Overseas readers pay postage at air mail printed paper rate.

  Warpaint on the web

  For more information and secure ordering please visit:

  www.guidelinepublications.co.uk

  1 Bristol Beaufighter £13.00

  2 Blackburn Buccaneer £13.00

  3 Junkers Ju 87 Stuka £13.00

  4 North American F-100 Super Sabre £13.00

  5 Hawker Typhoon £13.00

  6 Avro Shackleton £14.00

  7 Junkers Ju 88 £13.00

  8 Hawker Hunter £17.00

  9 Grumman F4F Wildcat/Martlet £13.00

  10 Vickers Wellington £13.00

  11 de Havilland Sea Vixen £13.00

  12 Fairey Swordfish £15.00

  13 Focke Wolfe Fw 200 Condor £14.00

  14 BAC Lightning £18.00

  15 Short Stirling £14.00

  16 Hawker Sea Fury £13.00

  17 Gloster Javelin £14.00

  18 Douglas Skyraider £14.00

  19 de Havilland Hornet and Sea Hornet £14.00

  20 Supermarine Seafire (Griffon engine) £15.00

  21 Armstrong Whitworth Whitley £14.00

  22 Gloster Meteor £20.00

  23 Fairey Gannet £15.00

  24 Dornier Do 217 £14.00

  25 Short Sunderland £14.00

  26 Bristol Blenheim £15.00

  27 de Havilland Vampire £20.00

  28 Fairey Firefly £17.00

  29 Hawker Sea Hawk £15.00

  30 Avro Vulcan £16.00

  31 RAF/RN Phantoms £17.00

  32 Douglas A-20 Boston/Havoc £17.00

  33 Heinkel He 177 £14.00

  34 Avro Lincoln £16.00

  35 Fairey Barracuda £15.00

  36 Handley Page Victor £16.00

  37 Gloster Gladiator £17.00

  38 Republic F-105 Thunderchief £15.00

  39 Supermarine Walrus £13.00

  40 Canadair/Commonwealth Sabre £16.00

  41 Fairey Fulmar £15.00

  42 Boulton Paul Defiant £13.00

  43 Lockheed F-104 Starfighter £18.00

  44 de Havilland Venom £15.00

  45 Martin B-57 Canberra £16.00

  46 Handley Page Halifax £17.00

  47 McDonnell F-101 Voodoo £15.00

  48 Westland Lysander £15.00

  49 Fiat G.91 £15.00

  50 Bristol Beaufort £15.00

  51 Lockheed Neptune £16.00

  52 Fairey Albacore £15.00

  53 Avro Anson £16.00

  54 Westland Whirlwind F.Mk I £13.00

  55 Hawker Tempest £14.00

  56 Blackburn Firebrand £14.00

  57 Handley Page Hampden £14.00

  58 Supermarine Swift £14.00

  59 Lockheed Hudson £14.00

  60 English Electric Canberra £20.00

  61 Savoia Marchetti S.79 Sparviero £14.00

  62 Handley Page Hastings £14.00

  63 Vickers Valiant £14.00

  64 Convair F-102 £15.00

  65 Westland Wessex £17.00

  66 Bristol Bulldog £13.00

  67 Folland Gnat and Ajeet £13.00

  68 Bristol Brigand £13.00

  69 Martin B-26 Marauder £14.00

  70 Vought Corsair £18.00

  71 Armstrong Whitworth 650/660 Argosy £14.00

  72 Vickers Supermarine Merlin Seafire £14.00

  73 North American B-25 Mitchell £15.00

  74 Hawker Siddeley Harrier £17.00

  75 BAe Sea Harrier £15.00

  76 Grumman Tracker/Trader/Tracer £17.00

  77 Curtiss P-40 £15.00

  78 Aer Macchi C.202-205 Folgore-Veltro £15.00

  79 Consolidated PBY Catalina £17.00

  80 Saab Draken £17.00

  81 Junkers Ju 52 £14.00

  82 BAC Jet Provost £17.00

  83 Fairey Battle £17.00

  84 Grumman F6F Hellcat £18.00

  85 Supermarine Scimitar £15.00

  86 Vickers Wellesley £15.00

  87 Grumman Avenger £18.00

  88 Lockheed T-33A £15.00

  89 Avro Lancaster £18.00

  90 Boeing B-17 £18.00

  91 Mikoyan-Gurevich MiG-21 'Fishbed' £27.00

  92 Grumman HU-16 Albatross £17.00

  93 Messerschmitt Me 262 £15.00

  94 Supermarine Attacker £15.00

  95 Westland Sea King £18.00

  96 Consolidated B-24 Liberator £27.00

  97 North American RA-5C Vigilante £18.00

  98 Avro York £17.00

  99 McDonnell Demon £17.00

  100 Republic F-84F and RF-84F £20.00

  101 de Havilland D.H.82 Tiger Moth £16.00

  102 Convair B-36 £16.00

  103 Avro Manchester £14.00

  104 General Dynamics F-111 & EF-111A £20.00

  105 Sopwith Pup £14.00

  106 Sikorsky S-55/H-19 & Westland Whirlwind £18.00

  107 Ilyushin Il-2 ‘Sturmovik’ £15.00

  108 Martin Mariner and Marlin £17.00

  109 Douglas C-54/R5D Skymaster & DC-4 £21.00

  110 Westland Scout & Wasp £16.00

  111 Vought OS2U Kingfisher £16.00

  112 Douglas A3D Skywarrior £20.00

  113 Panavia Tornado ADV £17.00

  114 McDonnell F-4 Phantom II £25.00

  115 Armstrong Whitworth Albemarle £14.00

  116 Hawker Fury and Nimrod £17.00

  117 Douglas F4D/F-6 Skyray & F5D Skylancer £15.00

  118 NAA B-45 Tornado £16.00

  119 Grumman F9F Panther £15.00

  120 Mikoyan-Gurevich MiG-15 £17.00

  121 Douglas A-4 Skyhawk £26.00

  122 Albatros D.I - D.III £16.00

  123 de Havilland (Canada) Chipmunk £15.00

  124 Mikoyan-Gurevich MiG-17 £17.00

  125 Bristol Britannia, Argus and Yukon £17.00

  126 Grumman F-14 Tomcat £26.00

  127 Cessna T-37 A/B/C and A-37 A/B £21.00

  128 Bristol Scout £15.00

  129 Mikoyan-Gurevich MiG-3 £18.00

  130 Ilyushin Il-28 £18.00

  131 Auster in British Military & foreign air arm service £18.00

  132 Boeing B-52 Stratofortress £25.00

  133 Douglas C-47 Skytrain/Dakota £25.00

  134 Aero L-29 Delfin £21.00

  135 DH.89 Dragon Rapide & Dominie £17.00

  136 Airspeed Oxford & Consul £18.00

  137 Douglas SBD Dauntless £28.00

  138 Lockheed F-117 Nighthawk £18.00

  139 de Havilland (Canada) DHC-2 Beaver £18.00

  Warpaint Specials

  No.1 Republic P-47 Thunderbolt £19.00

  No.2 Messerschmitt Bf 109 £25.00

  No.3 de Havilland Mosquito £25.00

  No.4 Cessna Bird Dog £12.00

  No.5 NAA P-51 Mustang and Derivatives £22.00

  No.6 Dambusters and the Lancaster £20.00

  The Vickers VC.1 Viking was a British twin-engine short-range airliner derived from the Vickers Wellington

  bomber and built by Vickers-Armstrongs Limited at Brooklands near Weybridge in Surrey. After the Second

  World War, the Viking was an important airliner with British airlines, pending the development of turboprop

  aircraft like the Viscount. An experimental airframe was fitted with Rolls-Royce Nene turbojets and first flown

  in 1948 as the world's first pure jet transport aircraft. Military developments were the Vickers Valetta and

  the Vickers Varsity. The Valetta was a military derivative of the Viking developed in transport and

  training variants for the Royal Air Force. The Varsity was a versatile twin piston-engined aircraft

  developed from the Viking and Valetta but with a tricycle undercarriage and ventral pannier for

  bomb-aimer training, among other changes. It was brought into RAF service in 1951 for crew

  training as a replacement for the Wellington T10. The most outstanding quality of the Varsity was that

  it could provide excellent training for pilots, flight engineers, radio operators, navigators and bomb

  aimers simultaneously. The prototype Varsity T Mk I made its maiden flight on 17 July 1949. The RAF

  took its first deliveries in October 1951 which went to No.201 Squadron, Advanced Flying School at

  Swinderby, Lincolnshire. Production of the Varsity T Mk I for the RAF ceased on 28 February 1954 after a total of 163 had

  been built, the type serving the RAF faithfully until being withdrawn from use in 1976. This Warpaint relates the history of all three types,

  focussing on the military operators, as per the series title. It is profusely illustrated by over 100 top quality photographs, nearly all in colour from the

  author’s extensive photograph archive and supported by the excellent colour profiles and plans by Sam Pearson.

  Vickers

  VVIIKKIINNGG,, VVAALLEETTTTAA && VVAARRSSIITTYY

  In military service

  Adrian M. Balch

  Varsity T.1s, WL629-K & WJ917-AA, of RAF

  5 FTS near Oakington, Cambridgeshire in

  1968 (Author's collection)

  WARPAINT SERIES No.141

  ty.qxp_Warpaint Master 28/12/2023 10:10 Page 54

  The full story of the first true Multi-Role Combat Aircraft, the OV-10 Bronco, still flying operationally after

  nearly six decades of service, is told here for the first time in a bumper 104-page Warpaint. Detailed first-

  hand information gathered over many years has enabled the author to bring together the many facets of

  this remarkably versatile aircraft including pre-cursors, competitors and prototypes, through Vietnam and

  combat service with some eleven US and foreign Air Arms, and its part in the development of modern

  precision weapons, to its astonishing array of uses since. These include fighting drug cartels in Columbia,

  fires in California, mosquitos in South Carolina, and ISIS in Northern Iraq. Also, finally covered in full and

  accurate detail are the German ‘jet’ Broncos. The world’s largest restoration project and current training

  of US and NATO JTACS bring the story up to date. De-classified information has made it possible to

  detail for the first time all the long-nose D model conversions and all the Broncos that served in Desert

  Storm, their preparation, the epic trans-continental deployment of one squadron by air, and the key role

  played by the Broncos during the war. The detailed and revealing narrative is copiously illustrated

  throughout with fully captioned photographs - many previously unseen- and backed by personal

  accounts, Individual aircraft histories, airframe lists, scale plans and specially commissioned art work

  with comprehensive colour scheme information.

  All these titles are available in printed format via our on demand printing service. Please contact our office for further information.

  £19.00

  Warpaint series No.141

  Orders from the world’s book

  and hobby trade are invited

  New

  release

  Previous Warpaint titles

  £28.00

  Warpaint series No.140

  G

  G

  U

  U

  I

  I

  D

  D

  E

  E

  L

  L

  I

  I

  N

  N

  E

  E

  P

  P

  U

  U

  B

  B

  L

  L

  I

  I

  C

  C

  A

  A

  T

  T

  I

  I

  O

  O

  N

  N

  S

  S

  L

  L

  I

  I

  M

  M

  I

  I

  T

  T

  E

  E

  D

  D

  Vickers

  V

  V

  i

  i

  k

  k

  i

  i

  n

  n

  g

  g

  ,

  ,

  V

  V

  a

  a

  l

  l

  e

  e

  t

  t

  t

  t

  a

  a

  &

  &

  V

  V

  a

  a

  r

  r

  s

  s

  i

  i

  t

  t

  y

  y

  North

  American

  O

  O

  V

  V

  -

  -

  1

  1

  0

  0

  B

  B

  r

  r

  o

  o

  n

  n

  c

  c

  o

  o

  North American

  OOVV--1100 BBrroonnccoo

  By Mike Verier

  'Triple nuts' the CO of VMO-2's aircraft, on the ramp at MCAS

  Camp Pendleton in 1987, freshly painted in the then-new three-

  colour camouflage. Like all D models 155499 was converted from

  a Vietnam era OV-10A. Subsequently upgraded to 'D+' '499 went

  on to serve in Desert Storm and is today preserved at Pima

  County Air & Space Museum. (Mike Verier)

  WARPAINT SERIES No.140

  0 Warpaint OV-10 Bronco.qxp_Warpaint Master 02/10/2023 18:50 Page 54

  Warpaint 141 Viking Valetta Varsity + OV-10 Bronco.qxp_Warpaint Advert 04/01/2024 20:05 Page 1

• Page 102

  NOVINKY

  BŘEZEN 2024

  STAVEBNICE

  FOTOLEPTY

  ZOOMY

  MASKY

  11182 Freedom Tiger 1/48 Limited

  70156 Bf 109G-2 1/72 ProfiPACK

  84118 Fw 190A-5 1/48 Weekend

  8281 Spitfire Mk.IXc late version reedice 1/48 ProfiPACK

  8078 Bf 108 reedice 1/48 ProfiPACK

  53306 HMS Ark Royal 1939 part 2 1/350 I LOVE KIT

  481132 F-5E upgrade set 1/48 AFV Club/Eduard

  491420 F-35B 1/48 Tamiya

  491422 Hurricane Mk.IIb 1/48 Arma Hobby

  491424 Gannet AS.1 1/48 Airfix

  491425 Gannet AS.4 1/48 Airfix

  491427 F4U-1A 1/48 Magic Factory

  491428 F4U-2 1/48 Magic Factory

  73818 A-6A 1/72 Trumpeter

  73819 P-400 1/72 Arma Hobby

  FE1420 F-35B 1/48 Tamiya

  FE1421 F-35B seatbelts STEEL 1/48 Tamiya

  FE1422 Hurricane Mk.IIb 1/48 Arma Hobby

  FE1423 Hurricane Mk.IIb seatbelts STEEL 1/48 Arma Hobby

  FE1424 Gannet AS.1 1/48 Airfix

  FE1425 Gannet AS.4 1/48 Airfix

  FE1426 Gannet AS.1/AS.4 seatbelts STEEL 1/48 Airfix

  FE1427 F4U-1A 1/48 Magic Factory

  FE1428 F4U-2 1/48 Magic Factory

  FE1429 F4U-1A/2 seatbelts STEEL 1/48 Magic Factory

  FE1430 F-5E seatbelts STEEL 1/48 AFV Club/Eduard

  FE1431 Bf 108 seatbelts STEEL 1/48 Eduard

  SS818 A-6A 1/72 Trumpeter

  SS819 P-400 1/72 Arma Hobby

  EX1011 F-35B 1/48 Tamiya

  EX1012 F-35B TFace 1/48 Tamiya

  EX1013 F-35B RAM coating 1/48 Tamiya

  EX1014 Hurricane Mk.IIb 1/48 Arma Hobby

  EX1015 Hurricane Mk.IIb TFace 1/48 Arma Hobby

  EX1016 Gannet AS.1/AS.4 1/48 Airfix

  EX1017 Gannet AS.1/AS.4 TFace 1/48 Airfix

  EX1018 Gannet AS.1/AS.4 national & a/c marking 1/48 Airfix

  EX1019 F-5E TFace 1/48 AFV Club/Eduard

  EX1020 Bf 108 TFace 1/48 Eduard

  CX659 A-6A 1/72 Trumpeter

  CX660 P-39 / P-400 1/72 Arma Hobby

  BIG ED

  BIG33159 AH-1G early 1/35 ICM

  BIG49396 Mi-17 1/48 Trumpeter

  BIG49397 Sea King HAS.1 1/48 Airfix

  BIG49398 Sea King HAS.5 1/48 Airfix

  BIG49399 Sea King HU.5 1/48 Airfix

  BIG-EDBIG-ED

  INFO Eduard102

  Březen 2024

• Page 103

  NOVINKY

  BRASSIN

  LöökPLUS

  BIG SIN

  SPACE

  644249 Sea King HU.5 LööK 1/48 Airfix

  644253 TBM-3 LööK 1/48 Academy

  644254 I-16 Type 10 LööK 1/48 Eduard

  632192 Bf 109E rudder pedals early PRINT 1/32

  632193 Bf 109E rudder pedals late PRINT 1/32

  648928 Su-25 flaps and slats PRINT 1/48 Zvezda

  648969 F-16C Block 30 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648975 Tornado ejection seats 1/48 Revell

  648976 Fw 190A-8/R2 cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648977 Bf 109G-10 WNF cockpit PRINT 1/48 Eduard

  648978 F-35B wheels 1/48 Tamiya

  648979 F-35B ejection seat PRINT 1/48 Tamiya

  672352 Bf 109G-6 engine PRINT 1/72 Eduard

  644256 Sea King HAS.1 LööKplus 1/48 Airfix

  644257 Sea King HAS.5 LööKplus 1/48 Airfix

  SIN648121 FM-1 ESSENTIAL 1/48 Eduard

  SIN648122 FM-2 ADVANCED 1/48 Eduard

  3DL48160 F-35B SPACE 1/48 Tamiya

  3DL48161 Hurricane Mk.IIb SPACE 1/48 Arma Hobby

  3DL48162 Gannet AS.1 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48163 Gannet AS.4 SPACE 1/48 Airfix

  3DL48164 F4U-1A SPACE 1/48 Magic Factory

  3DL48165 F4U-2 SPACE 1/48 Magic Factory

  3DL48166 Bf 108 SPACE 1/48 Eduard

  3DL48167 F-5E SPACE 1/48 AFV Club/Eduard

  3DL72028 A-6A SPACE 1/72 Trumpeter

  BŘEZEN 2024

  OBTISKY

  EDDIE THE RIVETER

  D48115 F-35B stencils 1/48

  ER48008 Surface panels 1/48

  ER72003 Surface panels 1/72

  INFO Eduard

  103

  Březen 2024

• Page 104

  POSTAVENO

  1/350

  postavil Pavel Zimandl

  #LN01

  USS Arizona

  USS Arizona (BB-39), Pearl Harbor, Havajské ostrovy, Spojené státy americké, prosinec 1941

  INFO Eduard104

  Březen 2024

• Page 105

  POSTAVENO

  INFO Eduard

  105

  Březen 2024

• Page 106

  POSTAVENO

  1/48

  postavil Matthias Becker

  #11177

  MARKING B

  INFO Eduard106

  Březen 2024

• Page 107

  POSTAVENO

  9./JG 4, letiště Flensburg, Německo, květen 1945

  Na přídi je namalován znak JG 4 s přilbou rytíře.

  Stroj pravděpodobně patřil k III./JG 4, konkrétně

  k její 9. Staffel. Není vyloučeno, že jeho pilotem

  byl Fw. Hans Braun, který na konci roku 1944 po-

  užíval stejně označený letoun. Messerschmitty

  Bf 109K-4 obdržela III./JG 4 v říjnu 1944 a použí-

  vala je společně s verzemi G-14 a G-10. V době,

  kdy 9./JG 4 obdržela první stroje verze K-4, byl

  jejím dočasným velitelem Lt. Hans Klaffenbach

  (21 v.), který krátce zastupoval Hptm. Johannese

  Kaufmanna (10 v.), jenž Staffel vedl až do konce

  války. Hans Klaffenbach se v roce v roce 1964 stal

  velitelem JaboG 32 s letouny F-104 a vedl ji po

  dobu osmi let. V roce 1997 byl jedním z hlavních

  hostů při otevření Muzea letecké bitvy nad Kruš-

  nohořím, jíž se v září 1944 zúčastnil. Johannes

  Kaufmann svou jednotku vedl od konce ledna

  1945 v bojích proti Rudé armádě, několikrát do-

  provázel i letce při sebevražedných útocích na

  mosty na Odře. Jeho dcerou byla známá německá

  herečka Christina Kaufmann. Trup byl pravděpo-

  dobně natřen barvami RLM 74, RLM 75 a žlutoše-

  dou variantou RLM 76. Svislé ocasní plochy jsou

  natřeny tmavší variantou RLM 74 a 75 a RLM 74

  měla odstín do zelena. Křídlo bylo zbarveno svět-

  lejšími odstíny RLM 74, 75 a 76.

  stránka produktu

  INFO Eduard

  107

  Březen 2024

• Page 108

  Karlovarský kit klub p.s. ve spolupráci s Krajskou knihovnou Karlovy Vary

  pořádá soutěžní výstavu plastikových modelů

  9. 3. 2024

  Sál hlavní budovy Krajské knihovny Karlovy Vary

  8:00 Přihlašování a příprava expozice vystavovaných modelů.

  PROXY zastupování není povoleno.

  9:00 až 15:30 Otevření výstavy pro veřejnost.

  Bližší informace a propozice na facebookové stránce Karlovarského kit klubu.

• Page 109

  KPM BRNĚNEC POŘÁDÁ

  KPM BRNĚNEC POŘÁDÁ

  46. ročník bodovací soutěže a výstavy

  46. ročník bodovací soutěže a výstavy

  plastikových modelů

  plastikových modelů

  9.3.2024

  9.3.2024

  Bližší info na

  Bližší info na

  https://www.modelforum.cz

  https://www.modelforum.cz

  sekce soutěže

  sekce soutěže

  Moravská Chrastová – Lidový dům

  Moravská Chrastová – Lidový dům

  Speciál : Izrael 1948-2024

  Speciál : Izrael 1948-2024

• Page 110

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  644258

  F-5E LööK LööK

  1/48 AFV CLUB / Eduard

  644259

  F-35B LööK

  1/48 Tamiya

  672005

  Bf 109G-4 LööK

  1/72 Eduard

  672004

  Bf 109G-2 LööK

  1/72 Eduard

  BIG5370 USS Nimitz CVN-68 PART II 1/350 Trumpeter

  BIG33160 F-35B 1/32 Trumpeter

  BIG49400 Hurricane Mk.IIc 1/48 Hobby Boss

  BIG49401 P-47D-25 1/48 MINIART

  BIG49402 Fulmar Mk.I 1/48 Trumpeter

  644258 F-5E LööK 1/48 AFV Club/Eduard

  644259 F-35B LööK 1/48 Tamiya

  674004 Bf 109G-2 LööK 1/72 Eduard

  674005 Bf 109G-4 LööK 1/72 Eduard

  648970 F-16C Block 42 till 2005 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648971 F-16C Block 42 from 2006 cockpit PRINT 1/48 Kinetic

  648974 F-16C wheel bays early PRINT 1/48 Kinetic

  648980 Su-25 gun muzzle PRINT 1/48 Zvezda

  648981 Su-25 airbrakes early PRINT 1/48 Zvezda

  648982 P-38J right engine PRINT 1/48 Tamiya

  648985 F4U wheels 1/48 Magic Factory

  672353 Bf 109G-2/G-4 engine PRINT 1/72 Eduard

  672354 Me 410 wheels 1/72 Airfix

  672355 Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT 1/72 Eduard

  672356 Me 410 exhaust stacks PRINT 1/72 Airfix

  644260 Sea King HU.5 LööKplus 1/48 Airfix

  644261 TBF-1C LööKplus 1/48 Academy

  644262 TBM-3 LööKplus 1/48 Academy

  SIN648123 FM-1 ADVANCED 1/48 Eduard

  SIN648124 F-35B ARMAMENT 1/48 Tamiya

  BIG ED (duben)

  BRASSIN (duben)

  LöökPlus (duben)

  BIGSIN (duben)

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačkU pro F-5E v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: AFV Club / Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro F-35B v měřítku 1/48.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-4 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  LööK sada - Brassinová barvená přístrojová deska

  a STEEL pásy na sedačku pro Bf 109G-2 v měřítku 1/72.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - resin: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  PRELIMINARY IMAGES

  INFO Eduard110

  Březen 2024

• Page 111

  648970

  F-16C Block 42 till 2005 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  ON APPROACH

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 42

  z produkce před rokem 2006 v měřítku 1/48.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  648971

  F-16C Block 42 from 2006 cockpit PRINT

  1/48 Kinetic

  648974

  F-16C wheel bays early PRINT

  1/48 Kinetic

  Brassinová sada - kokpit pro F-16C Block 42 z produkce

  od roku 2006 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 14 součástek

  - resin: 1 součástka, barvená

  - obtisk: ano

  - lept: ano, barvený

  - maska: ne

  Brassinová sada - podvozkové šachty pro F-16C

  v měřítku 1/48. Sada se skládá z příďové a hlvaních

  podvozkových šachet. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Kinetic

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 10 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard

  111

  Březen 2024

• Page 112

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  648980

  Su-25 gun muzzle PRINT

  1/48 Zvezda

  648981

  Su-25 airbrakes early PRINT

  1/48 Zvezda

  648982

  P-38J right engine PRINT

  1/48 Tamiya

  Brassinová sada - úsťová brzda kanonu pro Su-25

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 1 součástka

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - aerodynamické brzdy (raná varinta)

  pro Su-25 v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Zvezda

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  Brassinová sada - pravý motor pro P-38J

  v měřítku 1/48. Vyrobeno přímým 3D tiskem.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 48 součástek

  - obtisk: ano

  - lept: ano

  - maska: ne

  INFO Eduard112

  Březen 2024

• Page 113

  ON APPROACHDUBEN 2024

  648985

  F4U wheels

  1/48 Magic Factory

  672353

  Bf 109G-2/G-4 engine PRINT

  1/72 Eduard

  672354

  Me 410 wheels

  1/72 Airfix

  Brassinová sada - kola podvozku pro F4U-1A a F4U-2

  v měřítku 1/48. Sada obsahuje kola hlavního podvozku

  a ostruhové kolo. Připraveno pro snadnou zástavbu do

  modelu. Doporučená stavebnice: Magic Factory

  Sada obsahuje:

  - resin: 3 součástky

  - 3D tisk: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  Brassinová sada - motor pro Bf 109G-2 a Bf 109G-4

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje také kryty motoru.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Doporučená stavebnice:

  Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 18 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ano

  - maska: ne

  Brassinová sada - kola podvozku pro Me 410

  v měřítku 1/72. Sada obsahuje kola hlavního podvozku.

  Připraveno pro snadnou zástavbu do modelu.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - resin: 2 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ano

  INFO Eduard

  113

  Březen 2024

• Page 114

  ON APPROACH

  672355

  Bf 109G-5/G-6 gun barrels PRINT

  1/72 Eduard

  Brassinová sada - hlavně zbraní pro Bf 109G-5

  a Bf 109G-6 v měřítku 1/72. Vyrobeno přímým

  3D tiskem. Připraveno pro snadnou zástavbu

  do modelu. Doporučená stavebnice: Eduard

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 4 součástky

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  6442260

  Sea King HU.5 LööKplus

  1/48 Airfix

  Soubor 3 sad pro Sea King HU.5 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Airfix

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  DUBEN 2024

  672356

  Me 410 exhaust stacks PRINT

  1/72 Airfix

  Brassinová sada - výfuky pro Me 410 v měřítku 1/72.

  Vyrobeno přímým 3D tiskem. Připraveno pro snadnou

  zástavbu do modelu. Doporučená stavebnice: Airfix

  Sada obsahuje:

  - 3D tisk: 8 součástek

  - obtisk: ne

  - lept: ne

  - maska: ne

  INFO Eduard114

  Březen 2024

• Page 115

  ON APPROACH

  Soubor 4 sad pro TBF-1C v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačky

  Soubor 4 sad pro TBM-3 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Academy

  - sada LööK (barvená Brassin palubní deska + Steelbelts)

  - TFace maska pro barvení

  - kola podvozku

  - sedačky

  644261

  TBF-1C LööKplus

  1/48 Academy

  644262

  TBM-3 LööKplus

  1/48 Academy

  DUBEN 2024

  INFO Eduard

  115

  Březen 2024

• Page 116

  SIN648123

  FM-1 ADVANCED

  1/48 Eduard

  Soubor 4 sad pro FM-1 v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Eduard

  - motor

  - podvozková šachta

  - vztlakové klapky

  - zbraňové šachty

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  INFO Eduard116

  Březen 2024

• Page 117

  SIN648124

  F-35B ARMAMENT

  1/48 Tamiya

  Soubor 6 sad pro F-35B v měřítku 1/48.

  Doporučená stavebnice: Tamiya

  - AIM-120C AMRAAM (2 sady)

  - GBU-12 bomb

  - GBU-39 w/ BRU-61

  - AIM-9X

  - GBU-31(V)1/B JDAM

  Všechny sady v tomto souboru jsou dostupné samostatně,

  ovšem jejich spojení v edici BIG SIN znamená slevu až 30 %.

  BRASSIN 02/2022BRASSIN 02/2022

  ON APPROACHDUBEN 2024

  INFO Eduard

  117

  Březen 2024

• Page 118

  FOTOLEPTY

  53307 HMS Ark Royal 1939 part 3 1/350 I LOVE KIT

  53308 HMS Ark Royal 1939 part 4 1/350 I LOVE KIT

  36517 Jagdpanzer 38(t) Hetzer 1/35 Takom

  481133 Lancaster B Mk.III Dambuster undercarriage 1/48 HKM

  481134 Lancaster B Mk.III Dambuster landing flaps 1/48 HKM

  481135 Lancaster B Mk.III Dambuster bomb bay 1/48 HKM

  481136 Lancaster B Mk.III Dambuster radiators 1/48 HKM

  491432 P-47D-30 1/48 MINIART

  491434 Lancaster B Mk.III Dambuster cockpit 1/48 HKM

  491436 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  491438 U-2R 1/48 Hobby Boss

  72735 PBM-5A exterior 1/72 Academy

  72736 PBM-5A bomb bay 1/72 Academy

  73820 OV-10D+ 1/72 ICM

  73821 PBM-5A interior 1/72 Academy

  ZOOMY

  FE1432 P-47D-30 1/48 MINIART

  FE1433 P-47D-30 seatbelts STEEL 1/48 MINIART

  FE1434 Lancaster B Mk.III Dambuster 1/48 HKM

  FE1435 Lancaster B Mk.III Dambuster seatbelts STEEL 1/48 HKM

  FE1436 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  FE1437 MiG-29K seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  FE1438 U-2R 1/48 Hobby Boss

  FE1439 U-2R seatbelts STEEL 1/48 Hobby Boss

  SS820 OV-10D+ 1/72 ICM

  SS821 PBM-5A 1/72 Academy

  SS822 PBM-5A seatbelts STEEL 1/72 Academy

  MASKY

  EX1021 U-2R 1/48 Hobby Boss

  EX1022 U-2R TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1023 MiG-29K 1/48 Hobby Boss

  EX1024 MiG-29K TFace 1/48 Hobby Boss

  EX1025 P-47D-30 1/48 MINIART

  EX1026 P-47D-30 TFace 1/48 MINIART

  EX1027 Lancaster B Mk.III Dambuster 1/48 HKM

  EX1028 Lancaster B Mk.III Dambuster TFace 1/48 HKM

  CX661 OV-10D+ 1/72 ICM

  SPACE

  3DL48168 U-2R SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48169 MiG-29K SPACE 1/48 Hobby Boss

  3DL48170 P-47D-30 SPACE 1/48 MINIART

  3DL48171 Lancaster B Mk.III Dambuster SPACE 1/48 HKM

  3DL48172 MiG-21PFM grey SPACE 1/48 Eduard

  3DL48173 MiG-21PFM turquoise SPACE 1/48 Eduard

  3DL72029 OV-10D+ SPACE 1/72 ICM

  3DL72030 PBM-5A SPACE 1/72 Academy

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  INFO Eduard118

  Březen 2024

• Page 119

  ON APPROACH

  GUSTAV pt.2 #2145 1/72

  DUBEN 2024

  Bf 109G-6/R6, WNr. 160303,

  Hptm. Friedrich Eberle, III./JG 1,

  Volkel, Nizozemí, listopad 1943 –

  leden 1944

  Bf 109G-6, Lt. Anton Hafner, 10./JG 51,

  Tilsit-východ, SSSR, srpen 1944

  Bf 109G-6/R1, Lt. Max-Bruno Fischer,

  Stab II./JG 3, Evreux-Fauville,

  Francie, červen 1944

  INFO Eduard

  119

  Březen 2024

• Page 120

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  Bf 109G-14, Hptm. Erich Hartmann, Stab

  I./JG 53, Veszprém, Maďarsko, únor 1945

  Bf 109G-6, WNr. 165267, Maj. Eino Luukkanen,

  1/HleLv 34, Taipalsaari, Finsko, červenec 1944

  Bf 109G-14, Oblt. Rolf Schlegel, 10./JG 4,

  Jüterbog-Damm, Německo, březen 1945

  Bf 109G-14, WNr. 465437, Hptm. Franz Dörr,

  III./JG 5, Gossen, Norsko, květen 1945

  Bf 109G-14/U4, WNr. 512382, Lt. Horst Schlick,

  4. /JG 77, Schönwalde, Německo, listopad 1944

  Bf 109G-14, WNr. 464380, Maggiore Mario

  Bellagambi, 5ª Squadriglia, 2° Gruppo Caccia,

  ANR, Osoppo, Itálie, březen 1945

  Bf 109G-14, WNr. 782205, por. Antal Szebeni,

  101/5. Vadászszázad MKHL, Börgönd, Maďarsko,

  říjen 1944

  INFO Eduard120

  Březen 2024

• Page 121

  ON APPROACHDUBEN 2024

  Gustav Bf 109G-6 late

  Postavil Luboš Henkl

  INFO Eduard

  121

  Březen 2024

• Page 122

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  Gustav Bf 109G-14

  INFO Eduard122

  Březen 2024

• Page 123

  ON APPROACHDUBEN 2024

  Gustav Bf 109G-6 late

  INFO Eduard

  123

  Březen 2024

• Page 124

  Fokker E.III

  1/48

  ON APPROACH

  #8419

  DUBEN 2024

  E339/16, Lt. Josef Jacobs,

  Fokkerstaffel West, červen 1916

  Lt. Gotthard Sachsenberg,

  MFFA I, duben–listopad 1916

  E619/16, Rakousko-uherské

  námořnictvo, Abwehrflugstation

  Altura, Rakousko-Uhersko, 1916

  E105/15, Gfr. Ernst Udet,

  KeK Habsheim, jaro 1916

  INFO Eduard124

  Březen 2024

• Page 125

  ON APPROACH

  F4F-4 Wildcat late #82203 1/48

  DUBEN 2024

  Lt.(Jg) William E. Eder, VGF-29, USS Santee (CVE-29),

  listopad 1942

  BuNo.11992, Ens. Leroy Childs, VF-111 "Sun Downers",

  Guadalcanal, 6. květen 1943

  Lt. Philip H. Torrey Jr., CO VF-22, USS Independence (CVL-22),

  červen 1943

  VC-13, USS Core (CVE-13), srpen–září 1943

  Lt. (jg) Dean S. Laird, USS Ranger (CV-4), říjen 1943

  VMF-441, Nanumea, listopad 1943

  INFO Eduard

  125

  Březen 2024

• Page 126

  F6F-5 Hellcat

  1/72

  #7077Reedice

  ON APPROACH

  DUBEN 2024

  BuNo 70143, Cdr. David McCampbell,

  USS Essex (CV-9), říjen 1944

  Lt. Carl A. Brown Jr., VF-27, USS Princeton (CVL-23),

  October 1944

  BuNo 72534, Ens. Donald McPherson, Bill Kingston,

  Jr., Lyttleton Ward, VF-83, USS Essex (CV-9),

  May 1945

  Lt. Leo Bob McCuddin, VF-20, USS Enterprise (CV-6), October 1944

  INFO Eduard126

  Březen 2024

• Page 127

  ON APPROACH

  Reedice

  MiG-21PFM

  #8237

  1/48

  DUBEN 2024

  1. letka, 62. Pułk Lotnictwa Myśliwskiego,

  Polské letecké síly, Poznaň – Krzesiny AB,

  Polsko, 1994

  11. stíhací letecký pluk, Československé letectvo,

  Žatec, Česká a Slovenská federativní republika,

  březen 1991

  Egyptské vojenské letectvo, základna Inšas,

  Egyptská arabská republika, začátek 80. let

  921. stíhací pluk, základna Noi Bai, Vietnamská demokratická republika, 1968

  Baurnalská Vyšší vojenská letecká škola,

  letiště Kameň na Obi / Slavgorod, Sovětský svaz,

  cca 1988

  INFO Eduard

  127

  Březen 2024

• Page 128

  Letečtí nadšenci žijí v současnosti seriálem

  Masters of the Air, pod který se podepsali Ste-

  ven Spielberg a Tom Hanks. Monumentální dílo

  je oslavou lidské odvahy v mnoha jejích podo-

  bách. A připomínkou toho, že bez úsilí, stateč-

  nosti a sebeobětování není svobody. Tisíce a ti-

  síce mladých mužů tehdy opustily své domovy

  a rodiny žijící v míru, aby šly bojovat za jiné,

  kteří to štěstí neměli.

  Samozřejmě i v USA tehdy existovali lidé,

  kteří byli proti jakémukoli zapojení země do

  války v Evropě, tehdejší američtí „chcimí-

  ři“ dokonce v době, kdy visel osud Spojeného

  království na vlásku, pochodovali 7. července

  1941 na demonstraci v New Yorku s cedule-

  mi „Why not Peace with Hitler?“ (Proč ne mír

  s Hitlerem?) nebo „Arm Britain and prolong the

  War“ (Vyzbrojujte Británii a prodloužíte válku).

  Nepřipomíná vám to něco? Podobné argumenty

  slyšíme a čteme i dnes z úst těch současných

  a domácích „chcimírů“. Ty tehdejší americké

  naštěstí nikdo nebral moc vážně, zatímco dnes

  tento nesmírně hloupý postoj u nás rezonuje

  i mezi mnohými politiky.

  Osobně mi věta „chci mír“ přijde jako vý-

  křik malého dítěte, které také bez rozmyslu

  vykřikuje „mamí, já chci…“ Jednou autíčko,

  jindy zmrzlinu, prostě chci. Nechápe, ale chce.

  Duševně vyspělejší jedinec použije spíše výra-

  zu „přeji si mír“. Protože tak to samozřejmě je –

  asi nikdo příčetný si nepřeje válku. Sám jsem ji

  do určité míry zažil na vlastní kůži a o to víc si

  i já přeji mír. Ale je rozdíl mezi skutečným mí-

  rem a mezi ponižující porobou, která má jen

  tu „výhodu“, že se nestřílí, protože odpůrce lze

  zlikvidovat elegantněji… A „chtít mír“ i za cenu

  utrpení a zotročení jiného národa je extrémně

  nemravné a sobecké.

  Mluvím samozřejmě o nejstrašnějším kon-

  fliktu v Evropě od druhé světové války. O válce

  na Ukrajině. Rusové jsou desetiletí masírováni

  takzvanou politikou věčnosti, jak ji nazval Ti-

  mothy Snyder ve své knize Cesta k nesvobo-

  dě. Je to praktika, ve které se Rusové neustále

  ohlížejí do minulosti, tedy především ke své-

  mu vítězství nad nacistickým Německem. Bez

  skrupulí si jej přisvojují celé a hodlají jej coby

  svůj největší úspěch zvěčnit. Taktně zamlčují

  jak obrovskou materiální pomoc ze strany USA,

  která zahrnovala prakticky vše od másla přes

  střelný prach až po nákladní vozy nebo stíha-

  cí a bombardovací letouny. Tyto dodávky stály

  životy mnoha lidí, kteří pomoc tehdejšímu So-

  větskému Svazu dopravovali. Ani jejich zásluhy

  nehodlá brát ruská mysl příliš na vědomí.

  A pak jsou zde ti „Masters of the Air“ a jejich

  devastující účinek na německou válečnou vý-

  robu i morálku. O tom, kolik německých sil vá-

  zaly operace v západní Evropě po vylodění ani

  nemluvím. V poslední době na to část populace

  zapomíná, respektive si to nehodlá připustit.

  Pamatuji si, jak jsme v roce 1990 připravovali

  v Plzni první hold americkým vojákům a jeden

  komunistickou masírkou zblblý palubní tech-

  nik (létal jsem tedy jako pilot) se mě rozezleně

  ptal: „A kolik jich tady padlo, co?“ Jako by snad

  počet obětí byl měřítkem zásluh… Nechápal,

  že Američané si na rozdíl od Rusů lidského

  života váží a proto se snaží bojovat tak, aby

  ztráty minimalizovali. I dnes je na ukrajinském

  bojišti vidět, že pro Rusa ani život Rusa mnoho

  neznamená. Natož život člověka jiné národ-

  nosti…

  Zatím jsem z nového seriálu neviděl ani mi-

  nutu. Podobně jako u řady jiných si počkám,

  až bude celý venku, abych nemusel vždy celý

  týden očekávat nový díl. Potom si asi udělám

  takový menší maraton. A budu při tom v duchu

  velebit lidskou odvahu, která nám dává sílu po-

  stavit se zlu, narovnat záda a nepřipustit vlast-

  ní porobu. I za cenu úsilí a obětí. Protože mír

  a s ním související blahobyt bohužel nikdy ne-

  byl, není a nebude zadarmo.

  CHTÍT NENÍ TOTÉŽ, CO PŘÁT SI…

  Text: Richard Plos

  INFO Eduard128

  Březen 2024

• Page 129

• Page 130

  13. ročník modelářské soutěže

  PANTHERS CUP

  Hlavní téma: OD SOUMRAKU DO ÚSVITU

  Kdy: 23. 3. 2024

  Kde: Novoborská 2, Praha 9

  Další informace: www.pantherscup.cz

  téma letošního

  Pantherscupu je

  VìNOVáNO NEJDůLEžITìJší DOBì

  CELéHO DNE...

  PøIHLASTE cokoliv,

  co VáM NOC PøIPOMíNá, AŤ Už

  barvou, úèastí v noèní bitvì,

  nebo tøeba hvìzdami.

  DOBì, KDY SE KRABICE OTEVíRAJí,

  KOMPRESOR ZAèíNá VRNìT

  A BARVY SE ROZVONí...

  A SICE noci.

• Page 131

  ZVEME VÁS NA 2. ROČNÍK SOUTĚŽNÍ VÝSTAVY PLASTIKOVÉHO MODELÁŘSTVÍ

  SOUTĚŽE O CENY

  AIRSHOW V HALOVÉM LÉTÁNÍ

  DÍLNY PRO DĚTI: SLEPENÍ HÁZEDLA NEBO PLASTIKOVÉHO MODELU

  PREZENTACE 3D TISKU

  PREZENTACE KROUŽKU DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE

  DOBROVODSKÝ KAHAN

  PŘEJÍMKA MODELŮ 8:00 – 10:00

  VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ 13:00

  6. 4. 2024

  ZÁKLADNÍ ŠKOLA

  DOBRÁ VODA

  U ČESKÝCH BUDĚJOVIC, NA VYHLÍDCE 6

  VEŠKERÉ PROPOZICE NA WWW.DOBROVODSKYKAHAN.CZ

  KONTAKT NA POŘADATELE: PBMODEL.CZ@GMAIL.COM

• Page 132

• Page 133

• Markingy pro F-5E 1/48 Freedom Tiger

  
  

  73-00878, 63rd Tactical Wing, RVNAF, Bien Hoa, Jižní Vietnam, 1974

  
  

  Kromě programu „Skoshi Tiger“, který během války ve Vietnamu představoval jedinou bojově nasazenou jednotku USAF s letouny F-5A, respektive upravenými F-5C nemělo americké letectvo nikdy záměr tento primárně exportní letoun používat. Verzi F-5A a později i F-5E ovšem intenzivně využívalo jihovietnamské letectvo, které přebíralo letouny ve standardní čtyřbarevné kamufláži schématu SEA (South East Asia). Letouny byly používány jako útočné, k útokům na pozemní cíle. Absence radaru využití F-5A pro vzdušné boje omezovala. Sitauci změnily až dodávky modernizovaných F-5E, které již přišly až na sklonku války. Tento stroj byl jihovietnamským letectvem nasazen od června 1974, v dubnu 1975, kdy jej po ukončení války převzal severní Vietnam, měl nalétáno 153 hodin a 30 minut. Po delší odstávce byl v roce 1978 opět uveden do provozu a v dubnu 1981 putoval ke studijním účelům do Československa.

      

  73-00878, Vietnamská socialistická republika, renovace pro Letecké muzeum Kbely, Praha, Česká republika, 2023

  
  

  Poté, co byl z Vietnamu v roce 1981 dodán letoun sériového čísla 73-00878, byl za velkého utajení umístěn v Aeru Vodochody, kde byla zkoumána jeho konstrukce a systémy. Postupně docházelo k jeho rozebírání a jednotlivé komponenty byly předávány příslušným podnikům, a to včetně výzbroje a zaměřovacích systémů. Později byl již značně nekompletní drak s jedním motorem předán leteckému muzeu ve Kbelích, kde byl vystaven ve vnější expozici, čímž dále chátral. Přitom v roce 1981 měl nalétáno pouze 236 hodin a 20 minut. Díky úsilí pracovníků Leteckého muzea Kbely a společnosti Česká aviatická se podařilo získat zpět téměř všechny důležité komponenty a letoun byl pečlivě renovován do stavu, v jakém byl v roce 1981 převzat. 

   

  VFC-13 „Fighting Saints“, US Navy, NAS Fallon, Nevada, USA, 1998

  
  

  Jednotka byla založena 1. září 1973 jako VC-13 (Fleet Composite Squadron) v rámci reorganizace námořních leteckých rezerv (Naval Air Reserve Force). Zpočátku měla squadrona ve výzbroji F-8 Crusader, v roce 1974 přezbrojila na A-4 Skyhawk. Poté byla zařazena mezi jednotky plnící úkoly v rámci bojového výcviku pilotů a v únoru 1976 se přesunula na NAS Miramar v Kalifornii. K přeznačení na VFC-13 (Fighter Composite Squadron) došlo v dubnu 1988, ve stejném roce také přešla na letouny A-4F, které v srpnu 1993 vyměnila za F/A-18A. Již tři roky nato je ale vyměnila za F-5E a přesunula se na základnu Fallon, aby převzala roli „Agresorů“ od VFA-45 a VFA-127.  V prosinci 2022 letka přezbrojila na F-16C. Zobrazený letoun létal v roce 1998 v „Blue Scheme“ sestávajícím ze dvou odstínů modré barvy simulující zbarvení moderních ruských letounů. Tomu odpovídají také rudé, žlutě lemované hvězdy na směrovém stabilizátoru. Jako pilot je uveden Cdr Jim „Guido“ DiMatteo, bývalý velitel letky agresorů v Top Gunu a syn válečného pilota Dominica Dee DiMattea, který létal u VF-11 s Hellcaty a následně také s Bearcaty a Corsairy v korejské válce (v roce 2021 se dožil sta let).

   

  Maj. Lenny Bucko, NFWS, US Marines, MCAS Miramar, Kalifornie, USA, 1983

  
  

  Naval Fighter Weapons School (škola námořních stíhacích pilotů), neprovozuje pro účely simulace nepřátelských letounů žádnou standardní squadronu. Používané letouny spadají pod Naval Strike and Air Warfare Center (Námořní centrum pro vedení leteckých bojových operací) sídlící na NAS Fallon. Zobrazený letoun v pouštní kamufláži „vodil“ v roce 1983 Maj. Lenny „Toado“ Bucko, jeden z instruktorů bojového výcviku v rámci programu „Top Gun“.  Na směrovém stabilizátoru nesl znak zobrazující MiG-21 v záměrném obrazci zaměřovače.      

   

  76-0897, 57th Fighter Weapons Wing, 65th Fighter Weapons Squadron, US Air Force, Nellis AFB, USA, 1981

  
  

  Americké letectvo vytvořilo v průběhu používání letounů F-5E celou řadu kamuflážních schémat, která dostávala vlastní pojmenování. Zobrazený letoun byl jediný, který nesl zbarvení pojmenované „Frog“, tedy „žába“. Toto schéma bylo definováno v rozkazu z 27. února 1980 a mělo připomínat zbarvení sovětských frontových MiGů-23 a 27. Podle oficiálních zdrojů nebylo toto schéma nikdy aplikováno na žádný letoun, nicméně stroj 73-0897 byl zbarven víceméně podle zmíněného zadání. Není známo, kdy toto zbarvení obdržel, ale prokazatelně byl takto zbarven ještě 14. února 1981.     

   

  VFA-127 „Cylons“, Capt. Jerry B. Singleton, US Navy, NAS Fallon, Nevada, USA, 1993

  
  

  Původní název VFA-127 byl „Royal Blues“, jednotka je používala až do roku 1980, ale s přechodem na roli agresorů jej v roce 1981 změnila na Cylons. Název pochází ze seriálu Battlestar Galactica (vysílán od roku 1980), kde Cyloni představovali lidstvu nepřátelské inteligentní roboty, schopné brát na sebe lidskou podobu. V červnu 1993 převzal velení nad pacifickým úderným leteckým křídlem (Strike Fighter Wing Pacific) Capt. Jerry B „Hook“ Singleton a právem držitele tohoto vysokého postu bylo také vybrat si letouny, se kterými bude létat. Jedním z nich byl i tento F-5E, ozdobený pod kabinou po obou stranách trupu nápisem COMSTRKFIGHTWINGPAC. Singleton zemřel 13. srpna 2014 ve věku 67 let po třicetileté kariéře námořního pilota. Podle pamětníků byl skutečnou renesanční osobností. Letoun, který si vybral, nesl pouštní kamuflážní schéma a irácké výsostné znaky, což bylo krátce po první Válce v zálivu více než aktuální téma.             

   

  425th Squadron, 58th TFTW, Luke AFB, US Air Force, Arizona, USA, pozdní 70. léta

  
  

  Po skončení války ve Vietnamu zůstaly ve stavu USAF nedodané letouny F-5E, a to v kamufláži SAE tvořené shora dvěma odstíny zelené plus pískovou barvou a zespod šedou barvou. Letouny převzaly squadrony, které sloužily v roli agresorů, tedy nepřátelských letounů. Protože Američané občas nazývali Vietnamce nelichotivým označením Gomers (slangové označení hloupého kolegy), dostalo i toto zbarvení označení Gomer Scheme. Bylo to vlastně první zbarvení agresorů, jakkoli na rozdíl od následujících nereprezentovalo žádného konkrétního nepřítele.      

   

  1º/14º GAV „Esquadrão Pampa“, FAB, Canoas AB, Brazil, 2005 

  
  

  Tento letoun dostal v roce 2005 zbarvení oslavující 58. výročí založení letky Pampa 1./14. GAV (1. letka 14. letecké skupiny). Na počátku používala jednotka letouny P-40 různých verzí, což připomíná kresba výfuků se šlehajícími plameny na přídi F-5E, stejně jako mřížka, typická pro P-40 verzí M a N a půlpalcový kulomet na klíně papouška, jehož kresba je variací na kreslenou postavičku papouška Jozého Cariocy, kterého stvořil brazilský kreslíř José Carlos de Brito. Motto Já te atendo, tchê se dá přeložit jako Hned jsem u tebe! Své první F-5E v počtu dvanácti kusů obdržela jednotka 26. listopadu 1976 po roční pauze, která vznikla vyřazením Thunderbirdů. Tyto stroje byly od 13. října 1988 postupně nahrazovány celkem 22 kusy F-5E z druhé dodávky. V roce 2005 byla část F-5E výrazně modernizována na verzi F-5M a tyto letouny by měly vydržet ve službě i po roce 2030.  

   

  211 Squadron, Wing 21, Royal Thai Air Force, Udon Ratchathani AB, Thajsko, pozdní 90. léta  

  
  

  Thajské letectvo používá letouny F-5 nejdéle ze všech asijských provozovatelů (Indonésie, Malajsie, Singapur, Jižní Korea a Taiwan). Royal Thailand Air Force (RTAF) první letouny F-5 v roce 1966 a jednalo se o součást smlouvy, která umožňovala přítomnost amerických sil v Thajsku během války ve Vietnamu. Tyto stroje sloužily u 13 Squadron, ze které se následně stala 103 Sqn. V roce 1978 byly dodány první z 35 objednaných F-5E. V polovině osmdesátých let prošla polovina letounů modernizací avioniky. Poté, co byly zahájeny dodávky F-16, se F-5E postupně přesunuly k 211 Sqn, 701 Sqn a 904 Sqn, která plní v thajském letectvu roli agresorů. Letouny nesou standardní zbarvení dvěma modrošedými odstíny, změny avioniky reprezentují odlišné antény. Jsou také vybaveny systémem varování při zachycení letounu nepřátelským radarem (RWE).    

• Markingy pro Bf 109G-2 1/72

  Bf 109G-2, Maj. Johannes Trautloft, JG 54, SSSR, srpen 1942
  

  
  

  Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru ve Španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypracování taktiky nasazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54. V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyšších štábních funkcí. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout 27. července 1941. Jeho letoun nesl nestandardní kamuflážní schéma, ale jaké barvy JG 54 v Sovětském svazu konkrétně používala, není zcela jasné. Jedna z teorií uvádí, že byla tvořena barvami RLM 70, 02 a 76. Prostřední zelený odstín na horních plochách byl zřejmě namíchán z barev RLM 70 a RLM 02. Okolo svastiky zůstalo po nastříkání nové kamufláže pole barvy RLM 76. Stroj měl namontovaný přetlakový překryt kabiny, typický pro verze G-1 či G-3. Část popisek, včetně přerušované čáry, ohraničující prostor, v němž se směl pohybovat personál, byla před stříkáním nestandardní kamufláže maskována páskou a zůstala díky tomu viditelná.

   

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13531, Hptm. Hermann Graf, 9./JG 52, Pitomnik, SSSR, září 1942

  
  

  Hermann Anton Graf se narodil 24. října 1912. Vyučil se zámečníkem a v mládí byl nadšeným fotbalistou. Později se věnoval plachtění a v roce 1939 byl povolán do armády. Od července 1939 sloužil u JG 51 a v první polovině roku 1940 působil jako stíhací instruktor. V červenci 1940 byl zařazen k 9./JG 52 a zúčastnil se v dubnu 1941 bojů nad Řeckem a Krétou. Prvního vzdušného vítězství dosáhl 4. srpna 1941 poblíž Kyjeva a věci se začaly měnit. V lednu 1942 obdržel Rytířský kříž po 45. vítězství a v březnu se stal velitelem 9./JG 52, tzv. „Karaya Staffel“. Svého 100. vítězství dosáhl 14. května 1942, 150. protivníka sestřelil 4. září a 26. září jako první německý stíhač překonal hranici 200 vítězství. Za tyto úspěchy obdržel Brilianty k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí a meči. Později velel jednotkám Erg. Gr. Ost, JG 50, JG 1, JG 11 a JG 52. Po kapitulaci byl americkými jednotkami vydán Sovětům a ze zajetí se vrátil v prosinci 1949. Stroj WNr. 13531 vyrobený v továrně WNF byl u jednotky na trupu ztmaven, pravděpodobně barvou RLM 70. Na levé straně směrovky byly znázorněny symboly sestřelů. Stavebnice nabízí dvě různá provedení označení na směrovce. Verze se 172 sestřely a tupovanou kamufláží a verze se světlými skvrnami v barvě RLM 76 a 202 symboly sestřelů.

   

  Bf 109G-2, Fw. Anton Hafner, 4./JG 51, El Aouina, Tunisko, prosinec 1942

  
  

  Anton Hafner se narodil 2. června 1918 v městečku Erbach nedaleko od Ulmu a výcvik stíhače ukončil v roce 1940. Po něm nastoupil k JG 51, jíž zůstal věrný po celou dobu své kariéry letce. Dne 22. srpna 1942 sestřelil již svého 60. protivníka, za což následující den obdržel Rytířský kříž. Na začátku listopadu 1942 se II. Gruppe JG 51 přesunula z východní fronty do Afriky. Dne 2. ledna 1943 byl Anton Hafner sestřelen a po návratu z nemocnice byl zařazen k Stabsstaffel JG 51, dne 15. května 1944 převzal velení nad 8./ JG 51. Dne 17. října 1944 nositel Rytířského kříže s dubovými ratolestmi Oblt. Anton Hafner sestřelil svého 204. protivníka, jímž byl sovětský Jak-7. Během souboje zavadil v nízkém letu o strom a pád svého Messerschmittu Bf 109G-6 nepřežil. Stroje II. Gruppe JG 51 přesunuté do Afriky z východní fronty nesly kamufláž barvami RLM 74/75/76. Žluté identifikační prvky označující stroje z východní fronty byly přestříkány a nahrazeny bílými doplňky na koncích křídla a na zádi trupu. Na směrovém kormidle nesl Hafnerův letoun symboly jím dosažených sestřelů, před trupovým číslem byl nestandardně umístěn bílý vodorovný pruh, označující stroje II. Gruppe.

   

  Bf 109G-2/R6, WNr. 13949, Maj. Hans Hahn, II./JG 54, Rjelbicy, SSSR, leden 1943

  
  

  Hans Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, prošel za svou kariéru řadou velitelských postů. Od prosince 1939 velel 4./JG 2, od 29. října 1940 vedl III./JG 2 a počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54. V čele této Gruppe stál až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1950. Do okamžiku svého zajetí dosáhl celkem 108 vítězství, z toho 66 na západní frontě. Podle ruských zdrojů byl „Assi“ Hahn sestřelen sovětským esem, poručíkem P. Graždaninovem. Sám Hahn uvádí, že po sestřelení La-5 dostal několik zásahů do levého křídla a kvůli přehřátí motoru musel přistát na území ovládaném Rudou armádou, kde byl zajat. Stroj byl na horních i bočních plochách přestříkán bílou barvou kvůli lepšímu maskování v zimním období. Dvojitý klín a vodorovný proužek na zádi trupu byly označením velitele II. Gruppe, pod čelním štítkem se nacházel znak této jednotky, lev z Aspernu. Zelené srdce (Grünherz) označovalo stroje JG 54. Vrtulový kužel i boky spodního krytu motoru byly také lehce přestříkány bílou barvou. Hahnův letoun byl součástí výstavy ukořistěné letecké techniky v Moskvě.

   

  Bf 109G-2/R6/Trop, WNr. 10805, Lt. Wilhelm Crinius, 3./JG 53, Bizerta, Tunisko, leden 1943

  
  

  Rodák z Hohenhausenu Wilhelm Crinius vstoupil do Luftwaffe v lednu 1940 a po stíhacím výcviku nastoupil v únoru 1942 ke 3. Staffel JG 53, s níž absolvoval boje proti Maltě, na východní frontě a v severní Africe. Dne 23. září 1942 obdržel Rytířský kříž s dubovými ratolestmi za sestřelení 100 nepřátelských letadel. Do 8. ledna 1943 přidal dalších 14 sestřelů, ale 13. ledna se karta obrátila. V souboji se Spitfiry poblíž El Kala byl jeho stroj zasažen, Crinius byl zraněn na stehně a kvůli hořícímu motoru musel přistát na moři, kde jej druhý den zachránili rybáři. Po vyléčení putoval do zajateckého tábora. Po válce pracoval jako ředitel německé pobočky koncernu Phillips, poté jako předseda správní rady firmy Ernst Düllmann GmbH a v roce 1989 kandidoval za stranu Deutsche Volksunion do Evropského parlamentu. Zemřel 26. dubna 1997 v dolnosaském Stuhru. Criniův „Gustav“ byl kamuflován barvami RLM 78/79 a měl dostříkány skvrny a pole barvou RLM 80. Pod trupovým číslem je zřetelné přestříkání předchozího označení, pravděpodobně barvou RLM 78.  Na směrovém kormidle nesl letoun kresbu Rytířského kříže s dosaženými sestřely. Fotograficky nejsou doloženy bílé konce křídla, které byly rozpoznávacím znakem jižní fronty a afrického bojiště. U JG 53 byly některé stroje vyfotografovány bez bílých konců křídla.

   

  Bf 109G-2/R6, WNr. 14810, Ofw. Rudolf Müller, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, duben 1943

  
  

  Rudolf „Rudi“ Müller se narodil 21. listopadu 1920 ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1940 prošel pilotním výcvikem. V srpnu 1941 byl zařazen k 1./JG 77, první sestřel si připsal 12. září 1941. Jeho obětí byl sovětský I-16. V únoru 1942 sestřelil u norského pobřeží dva bombardéry RAF. Dne 21. března 1942 byla z jeho původní Staffel vytvořena 6./JG 5 a v následujícím období počet sestřelů sovětských letadel na Müllerově kontě stoupal. Střetnutí se odehrávala při útocích Luftwaffe na konvoje do a z Murmansku, při soubojích se sovětskými silami v oblasti letiště Vajenga nebo nad základnou JG 5 nad letištěm Petsamo-Luostari. Po dosažení 46. vítězství obdržel Rudolf Müller 19. června 1942 Rytířský kříž a celkem docílil 94 vítězství. V souboji s Hurricany z 609. IAP byl 19. dubna 1943 sestřelen na sovětském území, pokusil se s pomocí zimní výbavy uniknout, ale nakonec byl zajat. Dne 21. října 1943 byl zastřelen při pokusu o útěk ze zajateckého tábora.

• Markingy pro Fw 190A-5 1/48

  Fw 190A-5, WNr. 2700, 2./JG 11, Husum, Německo, srpen 1943
  

  
  

  Stíhací jednotka 2./JG 11 vznikla 1. dubna 1943 z 8./JG 1. Nejdříve jí velel Hptm. Emil Rudolf Schnoor, v květnu její velení převzal Oblt. Heinz Grosser. Její první základnou bylo letiště Husum v severním Německu a úkolem jednotky bylo bránit města Hamburg a Hannover před nálety amerických bombardovacích svazů. Příslušníci 2./JG 11 se střetávali v soubojích s B-17, které v té době létaly bez stíhacího doprovodu. To se později změnilo, když začaly bombardovací svazy doprovázet P-47 a P-51. Nepodařilo se nám dohledat, kdo s Fw 190A-5 WNr. 2700 létal. K 60% poškození letounu došlo 12. srpna při nouzovém přistání u Friedrichstadtu kvůli technické závadě. Stroj černá 8 ve standardní kamufláži RLM 74/75/76 měl na přídi z obou stran znak 2./JG 11. Na levé straně trupu pod čelním štítkem měl červený nápis Rübezahl (Krakonoš), pilot tedy mohl pocházet z oblasti Krkonoš a nápisem chtěl vyjádřit vztah ke své domovině. Na trupu před ocasními plochami byl bílý pruh s červenými lemy, což je barva 2. Staffel.

   

  Fw 190A-5, WNr. 0152594, Maj. Hermann Graf, JGr Ost, Toulouse-Blagnac, Francie, duben 1943

  
  

  Hermann Graf, přestože v řadách Luftwaffe létal již od začátku 2. světové války, začal bojově létat až během bojů nad Krétou. Prvních sestřelů však dosáhl až nad pláněmi tehdejšího Sovětského svazu jako pilot JG 52. Dařilo se mu a během 13 měsíců dokázal sestřelit 202 sovětských letadel. Dne 16. září 1942 byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, v té době nejvyšším německým vyznamenáním. Poté byl stažen z fronty a jmenován velitelem cvičné JGr. Ost. Po krátkém intermezzu u JG 50 byl v říjnu 1943 jmenován velitelem JG 1 a 11. listopadu 1943 se stal velitelem JG 11. Do čela své bývalé JG 52 se postavil 1. října 1944 a vedl ji až do konce války. Po jejím konci byl Američany předán Sovětům, a ti jej ze zajetí propustili až 25. prosince 1949. Hermann Graf zemřel 4. listopadu 1988 v Engenu. Během svého působení u JGr. Ost používal dva stroje: Fw 190A-4 a Fw 190A-5. Kamufláže jeho strojů byly doplněny o červený tulipán na žlutém motorovém krytu, podobný motiv byl i na směrovém kormidle s vyznačeným počtem dosažených sestřelů. Na zádi trupu se na levé straně nacházel Grafův osobní marking, na pravé straně pak znak jednotky – orel poučující svá mláďata o létání.

   

  Fw 190A-5, WNr. 410004, Hptm. Walter Nowotny, I./JG 54, Orel, SSSR, říjen 1943

  
  

  Německý stíhač rakouského původu, rodák z Gmündu ležícího u hranic s tehdejším Československem Walter „Nowi“ Nowotny, vyznamenaný Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, sestřelil během 442 bojových letů celkem 258 nepřátelských letadel. Jeho samotného smrt zastihla při havárii Me 262 Schwalbe po souboji se stíhacím doprovodem amerických bombardérů poblíž letiště Hesepe 8. listopadu 1944. „Nowiho“ stroj obdržel nestandardní kamufláž tvořenou dvěma odstíny tmavě zelené barvy, pravděpodobně RLM 70 a RLM 71. Žluté konce dolní poloviny křídla a pruh téže barvy okolo zádi trupu identifikovaly letouny působící na východní frontě. Stroje JG 54 nosily žlutý pruh na trupu pod trupovými kříži, spodní část směrovky byla žlutou barvou nastříkána také. Přední část vrtulového kuželu nesla pravděpodobně bílou spirálu. Pod kabinou stroj nesl bílou 13 a ve štábním označení bílou 8.

   

  Fw 190A-5/U8, WNr. 01501353, Oblt. Kurt Hevler, Stab IV./SKG 10, Cognac, Francie, červen 1943 

  
  

  Dne 4. června 1943 zamířilo 18 bitevních Fw 190 od IV./SKG 10 s podvěšenými pumami k útoku na město Eastbourne. Letoun s označením Gruppenadjutanta byl zasažen protiletadlovou palbou, pilot se pokusil vrátit, ale kvůli poškozenému motoru nedokázal již dodat potřebný výkon a pilot se snažil nouzově přistát. Jeho pokus skončil havárií poblíž městečka Normans Bay, kterou Oblt. Hevler nepřežil. Podle dobového popisu havarovaného stroje byl letoun kamuflován standardními barvami RLM 74/75/76, přičemž boky stroje, žluté směrové kormidlo a žlutý spodní kryt motoru byly přestříkány nepravidelnými hádky černé barvy. Kurt Hevler se narodil 21. července 1917 v Praze. Rodina patrně žila v Německu, protože již v srpnu 1939 měl hodnost Leutnant a od září téhož roku sloužil u 10./JG 26. Na jaře 1940 bojoval v řadách 5.(J)/Tr.Gr. 186 a 10. května sestřelil nizozemský Fokker D.XXI u De Kooi. V letech 1940 až 1943 létal u 7./JG 77 a JG 27. Od února 1943 působil jako instruktor pro bombardovací útoky u Erg. JGr. Süd. Do hodnosti Hauptmann byl povýšen posmrtně 1. července 1943. Je pohřben v Cannock Chase.

• Markingy pro Spitfire Mk.IXc late version 1/48

  Spitfire LF Mk.IXc, W/O Henryk Dygala, No. 302 Sqn., ALG G10 Plumetot, Francie, srpen 1944
  

  
  

  Polská No. 302 Squadron byla jedním z útvarů, které se účastnily invaze do Normandie v červnu 1944. Svědčí o tom mimo jiné také invazní pruhy namalované na spodku křídla a trupu. Tento letoun byl vybaven křídelními závěsníky pro 250lb (113kg) bomby. Špičatá směrovka byla čerstvě natřena a proto působí na snímcích tmavěji než zbytek letounu. Malůvky nebyly u strojů RAF příliš obvyklé, kresba dívky sedící na bombě je tedy jednou z výjimek. Polský nápis „Wycierac obuwie“ vpravo od dvířek kokpitu znamená „Vyčistěte si obuv“.

   

  Spitfire HF Mk.IXc, F/Lt Otto Smik, No. 312 Sqn., RAF North Weald, Velká Británie, srpen 1944

  
  

  Na tomto letounu létal velitel B flightu No. 312 Squadrony RAF F/Lt Otto Smik. Jeho aktuální osobní skóre je zobrazeno na dvířkách kokpitu. V té době měl přiznáno 8,5 jistého sestřelu a tři zničené střely V-1. Smik tento letoun používal od července do začátku září k bojovým letům nad okupovanou Evropu. Dne 3. září byl zasažen protiletadlovým dělostřelectvem během útoku na letiště Gilze-Rijen. S pomocí příslušníků nizozemského hnutí odporu se mu podařilo dostat zpět do Velké Británie. Smikův osud se naplnil 28. listopadu 1944, kdy zahynul při útoku na nádraží ve Zwolle. Jeho Spitfire nese marking typický pro No. 312 (Czechoslovak) Sqn. Znak jednotky je namalován na obou stranách motorového krytu, malý československý výsostný znak pak na obou stranách trupu pod kokpitem. Dobový snímek neukazuje typ směrového kormidla, MJ296 mohl mít jak zakulacené, tak špičaté provedení.

   

  Spitfire LF Mk.IXc, S/Lt. Pierre Clostermann, No. 602 Sqn., Longues-sur-Mer, Francie, červenec 1944

  
  

  Pierre Clostermann se proslavil vedle bojových úspěchů i knihou Velký cirkus (Le Grand Cirque). Jedním z letounů, které během své kariéry používal, byl i Spitfire MJ586. Clostermann si pod jeho čelní štítek nechal namalovat své aktuální skóre, zahrnující sedm jistých sestřelů, tři pravděpodobné a také sedm poškozených letounů protivníka. Francouzské prameny připisují Clostermannovi celkem dvacet sestřelů, nicméně tento počet se stal po válce předmětem dohadů. Poválečné francouzské údaje příliš nekorespondují s britskými, což lze mimo jiné přičíst na vrub odlišné metodologii těchto letectev. Na konci války létal Clostermann na Tempestech u No. 3 Squadron RAF. Povšimněte si znaku jednotky na obou stranách motorového krytu.

  
  

  Spitfire LF Mk.IXc, F/O Desmond Ibbotson, No. 601 Sqn., Itálie, léto 1944

  
  

  Spitfire MJ250 používala No. 601 „County of London“ Squadron počínaje červencem 1944. V té době působila jednotka z italských letišť Perugia, Loreto a Fano a tento stroj byl nasazován primárně k útokům na pozemní cíle. Dočkal se konce války, avšak poté neunikl šrotišti. Na MJ250 standardně létal F/O Desmond Ibbotson, DFC&bar, který má přiznáno jedenáct jistých sestřelů, čtyři pravděpodobné a pět letounů poškozených. Ibbotson padl dne 19. listopadu 1944 za řízením Spitfiru MH614. Kamuflážní nátěr MJ250 byl odstraněn s výjimkou horního krytu motoru a trupové palivové nádrže. Ty se na dobové fotografii zdají být kamuflované, pravděpodobně se jedná o díly převzaté z jiného, kamuflovaného letounu. Znak jednotky byl namalován na vrcholu kýlovky.

   

  Spitfire LF Mk.IXc, P/O Jerry Billing, No. 401 Sqn, RAF Tangmere, Velká Británie, červen 1944

  
  

  Jedním z mnoha Kanaďanů sloužících v řadách RAF byl Jerry Billing. Do RAF se přihlásil v říjnu 1942 s cílem pomoci při obraně Malty. Nastoupil k No. 185 Squadron a v jejích řadách bojoval nad středomořským ostrovem až do března 1943, kdy byl sestřelen Bf 109. V roce 1944 putoval k No. 401 Squadron. Zde sestřelil 7. června 1944, tedy druhý den invaze v Normandii, bombardér Ju 88 a poškodil dva Fw 190. Protiletadlové letectvo se mu stalo osudným dne 1. července 1944, kdy zasáhlo jeho ML135 a donutilo jej přistát na území nikoho. S pomocí francouzské rodiny se ale dokázal dostat zpět do Velké Británie. Po válce se Jerry Billing opět přihlásil k letectvu, tentokrát k Royal Canadian Air Force a zastával post leteckého instruktora. V roce 1951 se stal členem Blue Devils, kanadské akrobatické skupiny létající na proudových strojích Vampire. Billing opustil řady RCAF v roce 1964 a stal se testovacím pilotem společnosti DeHaviland.

   

  Spitfire LF Mk.IXc, P/O Jerry Billing, No. 401 Squadron, Francie, červenec 1944

  
  

  V kokpitu ML135 byl Jerry Billing sestřelen 1. července 1944 a nouzově přistál 11 kilometrů jižně francouzského města Carentan. Invazní pruhy na letounu zůstaly pouze na spodních plochách. Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno Dorothy.

• Markingy pro Bf 108 1/48

  Sonderkommando Blaich, Libye 1942

  
  

  Speciální jednotka (Sonderkommando) Blaich, pojmenovaná po svém veliteli Hptm. Theo Blaichovi, působila s He 111 v Libyi v roce 1942 a do její flotily patřil i tento Taifun KG+EM. Ten byl upraven pro službu v tropickém prostředí a dostal také tropickou kamufláž tvořenou kamuflážním schématem pískové barvy se zelenými skvrnami na horních plochách. Nejzajímavější operací této jednotky se stal úspěšný pumový nálet na spojenecký sklad pohonných hmot ve For Lamy dne 22. ledna 1942, v němž částečnou roli sehrál i tento vyobrazený letoun.

   

  Francie, květen 1940

  
  

  Tento letoun byl nastříkán barvami RLM 24 na horních a bočních plochách a barvou RLM 65 na plochách spodních. Had na bocích trupu vznikl tak, že byl zakryt šablonou a okolí bylo nastříkáno barvou RLM 65. Imatrikulace letounu byla provedena barvou RLM 05. Na bocích trupu pod kabinou bylo vyvedeno standardní logo Messerschmitt Taifun. Rámování kabiny mohlo být buď krémové RLM 05, nebo zůstalo v barvě kovu.

   

  Německo, září 1939

  
  

  Tento stroj dostal kamufláž tvořenou německými předválečnými barvami RLM 61, RLM 62 a RLM 63 na horních a RLM 65 na spodních plochách. Nátěr byl zřejmě aplikován přes tovární zbarvení, protože nejsou vidět žádné původní popisky.

   

  Maďarsko, 1942–1944

  
  

  Velmi neobvyklou kamufláž, tvořenou barvami RLM 74, 75 a 76, určenými pro stíhací letouny, nesl tento stroj. V této podobě létal zřejmě v Maďarsku či na východní frontě. Písmena ZS volacího znaku byla buď přestříkaná či částečně seškrábaná.

   

  Východní fronta, 1942–1943

  
  

  Tento stroj nesl kamuflážní nátěr ostře lomenými poli barev RLM 70, 71 na horních a RLM 65 na spodních plochách. Horní a boční plochy byly přestříkány hustými bílými skvrnami. Bílý nástřik částečně zasahoval i do výsostného označení.

  
  

• Nad střechami Normandie

  Kresba: Kateřina Borecká 
  

  Text: Jan Zdiarský

   kat.č: 8281

  
  

  Aktivity stíhacího velitelství RAF se na jaře 1944 soustředily především na podporu spojenecké vzdušné převahy nad západní částí Evropy a na vytvoření podmínek pro připravované otevření západní fronty. Úkoly stíhačů tedy spočívaly v doprovodu taktických i strategických bombardérů a to především v útocích na pozemní cíle související s hlavním protivníkem – německou Luftwaffe - a také s dopravní infrastrukturou.

  Pro koordinaci letectva s pozemními vojsky, zejména v období po invazi, byla v rámci RAF vyčleněna 2 TAF (Second Tactical Air Force). Její velitelství bylo ustanoveno 1. června 1943 a postupně do ní bylo zařazeno více než 70 perutí ze stíhacího i bombardovacího velitelství RAF (včetně všech tří československých stíhacích perutí).

  Změny struktury vyžadovaly reorganizace na úrovni stíhacích wingů (křídel). Do nové organizační struktury byly zařazeny také polské stíhací perutě, pro které vznikla 131. a 133. stíhací křídla (Fighter Wing). Zatímco 131. stíhací křídlo sestávalo z polských perutí č. 302, 308 a 317, 133. křídlo mělo pod sebou perutě 306., 315. a 129. (britská peruť). 131. stíhací křídlo létalo s britskými Spitfiry Mk.IX, 133. používalo Mustangy Mk.III. Hlavním úkolem obou celků byla podpora invazních vojsk přímo na frontové linii. Také proto se jednotky přesunuly na kontinent ihned, jakmile to situace dovolovala. Spitfiry Mk.IX byly vybavovány pumami o váze 250 liber pod každou polovinou křídla, popřípadě 500kg pumami pod trupem. Před invazí i po ní operovaly stíhací letouny v přízemních výškách, kde byly snadnější kořistí pro německé lehké a střední flaky, ale i německé stíhací letouny, především v době před invazí. Dalším významným protivníkem těchto operací byla obtížnost srovnávací navigace, létání čistě podle map, bez možnosti podpory operačních středisek a mnohdy i nejasná situace na frontě.

  V období před invazí se polští letci z obou stíhacích křídel kromě těchto pozemních útoků stále čas od času podíleli také na vyhledávání a ničení startovacích ramp raket V-1, či doprovodu amerických bombardérů. Úkoly byly náročné. Mnozí vzlétali dvakrát i třikrát denně, pozemní personál pracoval neúnavně od rána do pozdního večera či přes noc, aby byly letouny na další den opět připraveny.

  Samotné invaze 6. června 1944 se Poláci zúčastnili v podobě opakovaných ozbrojených patrol nad vyloďujícími se vojsky. Podobné úkoly se opakovaly i v následujících dnech. Již pátý den invaze se 302. peruť stala první polskou jednotkou, která přistála na osvobozeném území v severní Francii. Přistání se odehrálo po ranní hlídce nad oblastí bojů pro doplnění paliva. K tomu sloužil nově vybudovaný přistávací pás (RRS - Rearming and Refueling Strip). Poté Poláci pokračovali v hlídce, načež se vrátili na svou anglickou základnu.

  To, aby se mohly letecké jednotky přesunout do Francie na trvalo, vyžadovalo náročné přípravy. Prakticky všechna letiště na kontinentě byla poškozena předchozím spojeneckým bombardováním, či německými oddíly při jejich vlastní evakuaci. Nejčastěji obojím. Vybudovat zázemí pro letecký i pozemní personál, údržbu letadel, jejich vyzbrojování a tankování, bylo velmi náročné. A ačkoliv se ženijní vojska, postupující za invazními oddíly, činila, co mohla, přání pozemních vojsk, aby měla svou vzdušnou podporu a ochranu co nejblíže, mohla být splněna až po několika týdnech. V přífrontové oblasti vznikaly provizorní vzletové dráhy a mnohdy primitivní zázemí.

  131. stíhací křídlo, jehož součástí byla 302. peruť, se do Francie přesunulo 3. srpna 1944. Jeho dočasným domovem se stal „airstrip“ na severozápadě Francie s označením B-10, u vesničky Plumetot v severní Normandii. Odsud letci pokračovali v útocích na německé pozemní i námořní síly. Podmínky u Plumetotu byly obtížné. Letci spali ve stanech, pro zaparkované letouny zde nebyla žádná ochrana, základna byla stále v dosahu německého dělostřelectva. Horké dny plnily vzduch prachem, deštivé zase vytvářely všudypřítomné bahno. Bojová činnost byla náročná, každá peruť podnikala několik bojových operací denně.

  Jedním z příslušníků polské 302. perutě „City of Poznaň“, který se na jejích operacích podílel dlouhodobě, byl i pětadvacetiletý W/O Henryk Dygala, jehož Spitfire LF Mk.IXc se stal v roce 2012 předlohou boxartu Kateřiny Borecké pro stavebnici tohoto typu, kterou aktuálně vydáváme již ve druhé reedici.

  V následujících měsících si 302. peruť, a s ní i celé 131. stíhací křídlo, prošla zbývajícími událostmi a kampaněmi osvobozování západní Evropy a obsazování Německa, jako byla Ardenská ofenzíva, německá operace Bodenplatte, či operace na severu Německa. Válku jednotka zakončila na základně B-113 u Brém. Po válce byla součástí britských okupačních vojsk, načež se na konci roku 1946 vrátila do Velké Británie. 131. stíhací křídlo bylo rozpuštěno 3. 1. 1947. Velká část polských letců se rozhodla nevracet do své vlasti, za kterou po celou válku bojovali, protože již bylo zřejmé, že ji čeká komunistická budoucnost. Mnoho z nich proto zůstalo ve Velké Británii. Jedním z nich byl i W/O Henryk Dygala, který zde žil až do věku 83 let.  

• Freedom Tiger

  Skoshi Tigers se svými F-5C doplňují palivo z KC-135 před úderem na severovietnamské pozice. 

  
  

  Text: Richard Plos

  Štíhlý a kompaktní, přesto dvoumotorový letoun společnosti Northrop zajistil mnoha zemím přístup k moderní nadzvukové letecké technice. Modernizované F-5E létají s různým označením v letectvech několika států dodnes, přestože se vznik tohoto typu datuje do poloviny padesátých let minulého století. 

   

  V roce 1954 se tým firmy Northrop vydal na dlouhou cestu po zemích NATO. Letectví právě vstupovalo do nadzvukové éry a americký výrobce chtěl zjistit, jaký letoun by byl pro spojenecké státy nejvhodnější. Tým se vrátil s řadou poznatků, na jejichž základě byl v roce 1955 zahájen vývoj lehkého nadzvukového letounu, který by byl relativně levný, nenáročný na údržbu a schopný operovat i z krátkých vzletových a přistávacích drah.

  Vývoj byl zahájen v roce 1956, projekt byl označen N-156F a k jeho pohonu byly zvoleny dva motory YJ-85-GE-1 bez přídavného spalování (každý o tahu 9,34 kN). První prototyp vzlétl 30. července 1959 na letišti v kalifornském Palmdale s továrním pilotem Lewem Nelsonem za řízením a již v rámci tohoto letu byla překonána rychlost zvuku. Do zkoušek se následně zapojily i další prototypy, které byly vybaveny střeleckým radiolokátorem i pěticí závěsníků pro rakety. Naproti tomu neměly hlavňovou výzbroj. Následně došlo ke změně a namísto radiolokátoru byla instalována dvojice kanónů ráže 20 mm. Absence radiolokátoru tak udělala ze sériových F-5A letouny vhodné především k útokům na pozemní cíle s omezenými možnostmi boje s letouny protivníka, přesto americké ministerstvo obrany oznámilo, že tento letoun vybralo pro svůj program vojenské pomoci spojencům (MAP). Oficiální označení F-5A Freedom Fighter (bojovník za svobodu) dostal letoun 9. srpna 1962, dvoumístná verze nesla označení F-5B. Samotné americké letectvo o projekt nejevilo zájem, a to až do té doby, než si někdo uvědomil, že by se USAF hodila dvoumístná verze, která by nahradila stárnoucí T-33. V červnu 1956 tedy bylo oznámeno, že USAF nakoupí dvoumístnou verzi připravovaného exportního letounu s označením T-38. Kromě toho si USAF v říjnu 1965 zapůjčilo od MAP 12 kusů F-5A a vybavilo jimi 4503th TFW, který se následně přesunul do Vietnamu, aby tam podrobil tyto letouny provozním zkouškám přímo v bojových podmínkách. Program dostal název Skoshi Tiger (malý tygr) a jeho piloti používali mírně upravené F-5A, označené jako F-5C. Ze základny Bien Hoa uskutečnili více než 3500 bojových letů, dva letouny byly během nich ztraceny. I když byl program považován za úspěšný, jednalo se spíše o politické gesto než o seriózní úvahu o zařazení typu do výzbroje USAF. Od dubna 1966 letouny pokračovaly v operacích jako 10th Fighter Commando Squadron, přičemž byl počet letounů zvýšen na sedmnáct. Letouny z programu Skoshi Tiger pak získalo filipínské letectvo. Dalším uživatelem letounu F-5A v konfliktu bylo jihovietnamské letectvo, které obdrželo 100 kusů F-5A a F-5B.

  Jeden z prvních F-5E, letoun sériového čísla 11420

  Foto: USAF
  

   

  Soupeř pro MiG-21

  První sériové stroje F-5A zamířily na základnu Williams AFB v Arizoně, kde probíhal výcvik pilotů a mechaniků ze zemí, které si nové letouny objednaly. Vůbec první byl Írán, který zahájil zavádění do výzbroje v lednu 1965. Dalšími zákazníky bylo Řecko, Jižní Korea, Turecko, Tchaj-wan, Filipíny Thajsko, Etiopie, Thajsko, Libye a Maroko. Letouny pořídilo také Norsko, ty ale prošly vzhledem k tamním specifickým podmínkám několika úpravami a stroje nesly označení F-5A (G) a F-5B (G).

  Absence radiolokátoru ale představovala zásadní omezení schopností F-5A a nástup typu MiG-21 vyvolal nutnost vyzbrojit americké spojence dostatečně výkonnými letouny schopnými vzdušného boje. Proto byl vyhlášen program International Fighter Aircraft (IFA), pro který u Northropu připravili důkladnou modernizaci F-5A. Prototyp označený F-5A-21 dostal výkonnější motory GE J85-21, každý o maximálním tahu 19,12 kN. Ty si spolu s potřebou objemnějších palivových nádrží vynutily prodloužení a rozšíření trupu. Křídla dostala zvětšení plochy v přechodu do trupu (LERX – Leading Edge Root Extension), což zlepšilo manévrovací schopnosti letounu. Po vzoru kanadských licenčních a modifikovaných CF-5 byla zavedena dvoupolohová přední podvozková noha. Ve zvýšené poloze došlo de facto ke zvětšení úhlu nastavení křídla a tím ke zkrácení vzletu.      

  Další významnou změnou byla instalace radaru Emerson Electric AN/APQ-153, který významně rozšířil možnosti bojového použití proti vzdušným cílům. Dále bylo možno instalovat podle požadavků zákazníků také další avionické vybavení.

  První F-5E, jak znělo označení modernizovaného typu, vzlétl 11. 8. 1972, vyvinuta byla opět i dvoumístná verze F-5F. Ta letěla poprvé 25. září 1974 a dostala odlišnou prodlouženou příď, která na rozdíl od F-5B umožnila instalaci alespoň jednoho kanónu. Dvoumístná verze dostala radar Emerson AN/APQ-157, který byl vývojovou verzí AN/APQ-153 určenou pro dvoumístné letouny (dvojí ovládání). Oba radary mají shodný dosah ca 18 km.

  Trojice F-5E od 527th TFTS operující v roce 1983 ze základny RAF Alconbury.

  Foto: USAF

  
  

  V návaznosti na program Skoshi Tiger dostala verze F-5E jméno Tiger II a první letouny obdržela 6. dubna 1973 na základně Williams 425th TFS. Tato jednotka byla reaktivována v roce 1969 a jejím úkolem bylo cvičit vietnamský personál pro F-5A a následně F-5E. Poté, co se USA z Vietnamu stáhly, pokračovala ve výcviku personálu ze zemí, které zakoupily F-5E/F. V této misi jednotka pokračovala až do roku 1989, kdy byly prodeje Tigeru II ukončeny.

  Vznikla také průzkumná verze RF-5E Tigereye s příslušným vybavením v přídi namísto radaru a jednoho kanónu. Následná modernizace F-5E zahrnovala radar Emerson AN/APG-69, který byl nástupcem AN/APQ-159, nicméně většina uživatelů se z finančních důvodů rozhodla této možnosti nevyužít. Výjimkou bylo švýcarské letectvo a letky agresorů USAF.

   

  Kontinuální vylepšování

  F-5E prošly řadou modernizací, z nichž nejvýznamnější bylo zavedení nového radaru Emerson AN/APQ-159 s dosahem ca 36 km, který nahradil původní AN/APQ-153. Podobná modernizace radaru byla navržena i pro F-5F, přičemž odvozený typ AN/APQ-159 měl nahradit AN/APQ-157. Tato modernizace ale nebyla realizována.

  Celkem Northrop vyrobil 792 F-5E, 140 F-5F a 12 RF-5E. Další letouny byly kompletovány z komponent dodaných Northropem v zahraničí. V Malajsii jich takto vzniklo 56, ve Švýcarsku 90, v Jižní Koreji 68 a na Tchaj-wanu 308.

  Různé verze letounů F-5 zůstávají ve výzbroji několika letectev. Singapur má přibližně 49 modernizovaných a přeznačených letounů F-5S (jednomístné) a F-5T (dvoumístné). Modernizace zahrnuje nový radar GRIFO, modernizované kokpity s multifunkčními displeji a kompatibilitu se střelami vzduch-vzduch Rafael Python a AIM-120 AMRAAM.

  S pomocí společnosti Elbit byly realizovány modernizační programy v Chile a Brazílii. Chilská modernizace nazvaná F-5 Plus zahrnovala nový radar Elta 2032 a další vylepšení. Brazilský program, jehož výsledek se nazývá F-5M (Modernized), je vyzbrojen Pythony V spojenými s přilbovým systémem DASH a novým radarem GRIFO, displeji v kokpitu a navigační elektronikou. Brazilské F-5M mohou také nést izraelské rakety Derby.

   Švýcarsko část svých F-5E/F odprodalo USA, část si jich ponechalo dodnes.

  Foto: Wikimedia

  
  

  Agresoři

  Žádná složka amerických ozbrojených sil nepoužívá F-5 bojově, tento typ se ovšem velice osvědčil v roli nepřátelských letounů pro pokročilý výcvik pilotů. Je jednak provozně velmi efektivní, cena za jeho letovou hodinu je zhruba třetinová oproti F/A-18, navíc má podobné rozměry jako MiG-21.

  F-5E sloužily u amerického letectva od roku 1975 do roku 1990, námořní pěchota zakoupila bývalé stroje USAF v roce 1989 a americké námořnictvo používalo letouny F-5E u The Naval Fighter Weapons School na základně NAS Miramar, tedy u VF-127, VF-43 a VF-45. Letka operující v rámci „Top Gunu“ získala pro roli nepřátelských letounů celkem deset F-5E a tři F-5F.

  Letouny F-5E/F byly postupně obnovovány a modernizovány, a to včetně strojů odkoupených od Švýcarska. Ty byly po modernizaci označeny jako F-5N a dostaly modernizovanou avioniku a další vylepšení. Postupně obdržely zvětšené LERXy a také nový radom, přezdívaný pro svůj placatější tvar „Shark Nose“. Ten byl zaveden primárně kvůli zlepšení letových vlastností na velkých úhlech náběhu a při vybírání vývrtky. 

• Kbelský „ef pět“

  Letoun F-5E je vytahován z depozitního hangáru muzea (dnes expozice 1925-38). Operaci pozoruje náčelník expozice plukovník Ing. Jaroslav Janečka (v brigadýrce). Osmdesátá léta 20. století. [foto: Letecké muzeum VHÚ]

  
  

  Text: Miroslav Khol, Letecké muzeum VHÚ

   

  Letecké muzeum Vojenského historického ústavu ve Kbelích se soustřeďuje na budování kolekce strojů československých a českých pilotů. Přesto se zde nacházejí i zahraniční letouny, z nichž pravděpodobně nejvíce spletitou historii má Northrop F-5E Tiger II. O jeho existenci v Československu vědělo v minulých dobách pouze několik zasvěcených osob.

   

  Vývoj typu F-5 započal u společnosti Northrop pod označením N-156 s cílem vytvořit nadzvukový stíhací letoun (později víceúčelový), který by splňoval podmínky pro snadný provoz a údržbu. V dubnu 1962 vyhlásilo Ministerstvo obrany USA výběr letounu pro program vojenské pomoci spojencům (Military Assistance Program – MAP). Spojenci USA ze států Severoatlantické aliance (NATO) a Organizací smlouvy pro jihovýchodní Asii (Southeast Asia Treaty Organization-SEATO) požadovali nadzvukový bojový letoun za přijatelnou cenu. V srpnu 1962 pak letoun od Northropu obdržel oficiální označení F-5A. Ačkoliv všechny vyrobené stroje měly být součástí dodávek pro MAP, „vypůjčilo“ si USAF dvanáct kusů pro zkoušky bojového použití ve Vietnamu.

  F-5E na stojánce kbelského letiště při reinstalaci venkovní expozice. Duben 2005. [Foto: Miroslav Khol]

  
  

              Vývoj pokračoval verzí F-5E, která měla výkonnější motory, rozšířený trup, větší rozpětí křídla s většími přechody křídlo trup, které zvětšily také nosnou plochu. V rámci zlepšení manévrovacích schopností byly na křídle instalovány automatické sloty a klapky.

              Varianta F-5E směřovala v závěru konfliktu mezi severním a jižním Vietnamem také k letectvu Jižního Vietnamu. Stroje vyrobené v roce 1973 směřovaly k 536. a 540. stíhací peruti (Fighter Squadron) na základnu Bien Hoa. Letoun sériového čísla 73-00878 byl zalétán v prosinci 1973 a do Vietnamu dodán na jaře 1974. Začátek provozu uvádí část dokumentace, která se kupodivu v Československu dochovala do dnešních dnů, na konec června 1974. Do skončení konfliktu v jihovýchodní Asii nalétal 153 hodin a 30 minut.

              Po pádu jihovietnamského režimu padlo do rukou původně severovietnamských ozbrojených sil mnoho výzbroje, mezi níž nechyběly také letouny. Do rukou komunistického Vietnamu se dostal také typ F-5 ve verzích A/B a také takřka třicítka strojů F-5E. Vietnamské F-5 zprvu sloužily spolu s MiGy-21 v kombinovaných leteckých plucích a byly pro své vlastnosti piloty oblíbené. Společný provoz se sovětskou technikou však činil logistické potíže a zejména narůstající nedostatek munice a náhradních dílů si vynutil jejich postupné vyřazování z výzbroje. A to znamenalo také předání kořistní techniky do spřátelených států.

              Do Československa dorazila nabídka na předání letounu F-5 na sklonku jara 1980. V té době působil ve Vietnamu tým techniků Aera Vodochody a podniku Motorlet, který měl na starost zprovoznění alespoň části letounů Aero L-29 Delfín. Tito technici byly mimo jiné vysláni na základnu Bien Hoa, kde se nacházely zbývající stroje F-5. Tam měli prověřit stav darovaného letounu a určit možnost jeho přepravy do ČSSR. Kvůli špatnému stavu původních transportních přípravků to však v té době nebylo možné, ale dostupná dokumentace přibyla do Československa. Další šance se naskytla v průběhu dodávek cvičných letounů L-39C Albatros vietnamskému letectvu.  Na základě původní americké dokumentace byly vyrobeny přípravky, které umožnily přepravu do Československa. Po sestavení L-39C ve Vietnamu byly upraveny původní transportní bedny pro transport tohoto cenného nákladu do ČSSR. Stroj přeletěl vietnamský pilot v březnu 1981 na základnu v Da Nangu. Ještě před přeletem došlo k zatření původních výsostných znaků černou barvou a letou poté zamířil do Československa. 

  F-5E ve venkovní expozici Leteckého muzea před rekonstrukcí. Dobře je patrné rozdílné rozložení kamuflážních polí na trupu a odnímatelné zadní části pocházející z jiného stroje. Toto rozložení barevných polí bylo zachováno i při rekonstrukci. [Foto: Miroslav Khol]

  
  

  Za velkého utajení byl stroj umístěn v národním podniku Aero Vodochody a jeho konstrukce a systémy podrobeny intenzivnímu zkoumání našimi vědci a technickými pracovníky. Stroj byl postupně rozebírán a jednotlivé části a agregáty se rozeslaly podnikům leteckého průmyslu. Na tomto místě je třeba zmínit, že Československo nebylo jedinou zemí, kam F-5 z Vietnamu doputoval. První byl pochopitelně Sovětský svaz v roce 1976 a o rok později Polsko.

  Počátkem roku 1982 se o existenci F-5E dozvěděl také náčelník Expozice letectví a kosmonautiky Vojenského muzea plukovník Ing. Jaroslav Janečka a oficiálně požádal o převedení letounu do muzejních sbírek. Vedením Aera však byl upozorněn na to, že stroj je již značně nekompletní a stále ještě na něm probíhá výzkum určený „k získání podrobných informací o konstrukčním a technologickém provedení draku, …“. Nicméně následujícího roku byl drak letounu s jedním motorem  General Electric J85-GE-21 potají pod rouškou tmy převezen do Kbel. Plukovník Janečka vzpomínal, že pro přepravu do muzea byl stroj pomocí překližkových desek zamaskován tak, aby připomínal cvičný letoun L-39 Albatros. Po ukončení zkoušek pracovníci muzea pochopitelně pátrali v zainteresovaných podnicích leteckého průmyslu po chybějících komponentech. Nejvíce se v celé věci angažoval restaurátor Jan Klaban, kterému se opravdu v průběhu let podařilo získat řadu přístrojů a ostatních prvků včetně antény radiolokátoru Emerson Electric AN/APQ-153. Naneštěstí mnoho věcí, zejména drobnějších přístrojů, zůstalo za prsty pracovníků angažovaných podniků v soukromých sbírkách. To pochopitelně brzdilo úvahy o případné renovaci, protože před rokem 1989 bylo téměř nemyslitelné chybějící komponenty získat.

              Až do roku 1990 byl letoun uložen v depozitáři, skryt před zraky návštěvníků. A teprve v tomto roce byl poprvé při zahájení muzejní sezóny poprvé představen veřejnosti ve venkovní expozici. Léta vystavování pod širým nebem se na jeho vzhledu, zejména povrchové úpravě, znatelně podepsaly. Nejprve se objevily zastříkané výsostné znaky Vietnamské socialistické republiky a posléze i ty jihovietnamské.

              V lednu 2023 byla vyhlášena veřejná zakázka jejímž předmětem bylo renovovat a kompletovat letoun ze sbírky Vojenského historického ústavu Praha pro sbírkové a výstavní účely. Popis vlastního postupu prací provedených společností Česká aviatická je popsán v rozhovoru s Petrem Ježkem. Veřejnosti bude renovovaný F-5 včetně dochovaného příslušenství představen při zahájení muzejní sezóny 2024 dne 4. května.  

   

  Použitá literatura:

  DRENDEL, Lou. F-5 in action. Squadron Signal Publ. Carrollton, 1980

  FOJTÍK, Jakub. Československý F-5E Tiger II. Hobby Historie 34, s. 48-50

  JOHNSON, Frederick A. Northrop F-5/F-20/T-38. WarbirdTECH vol. 44. Specialty Press, North Branch, 2006

  LAKE, Jon. Northrop F-5. World Air Power Journal vol. 25, s. 46-109

  THOMPSON, Warren. Skoshi Tiger, Wings of Fame vol. 5, s. 4-23

  TÝC, Pavel. Northrop F-5 Freedom Fighter/Tiger II. L+K 25-26/2002, s. 82-91

• Letecká vojna na Ukrajine

  Beriev A-50U na ilustračnej snímke ruského ministerstva obrany.

  Zánik obrov

  
  

  Text: Miro Barič

  Toto: Foto: Ozbrojené sily Ukrajiny, sociálne siete a ďalšie verejné zdroje

  
  

  Beriev A-50, Iliušin Il-22M a Il-76M. To je trojica veľkých lietadiel, o ktoré ruské vzdušné a kozmické sily prišli v období, ktoré sleduje aktuálne pokračovanie článkov o leteckej vojne nad Ukrajinou. Prostredne menovaný Il-22M síce dokázal pristáť na základni, ale jeho poškodenia sú také rozsiahle, že sa do vzduchu už nevráti.

   

  Po tom, čo séria úspešných ukrajinských útokov vyradila veľkú časť radarov ruskej protivzdušnej obrany na Kryme, nasadili Rusi nad Azovským morom od začiatku januára lietadlo včasnej výstrahy a kontroly Beriev A-50. Stroj nesie na chrbte veľký tanier radaru, ktorý má proti vzdušným cieľom dosah okolo 600 km. Lietadlo sa každý deň pohybovalo po rovnakej trase – opisovalo ovály s rozmermi 20 x 50 km nad morom, ktoré na severe vrcholili nad pobrežím v blízkosti prístavu Berďansk. Táto chyba umožnila Ukrajincom nastaviť v nedeľu 14. 1. večer pascu, pri ktorej s najväčšou pravdepodobnosťou použili systém Patriot. A-50 bol zostrelený približne 130 km od ukrajinských pozícií. Rakety PAC-2 zo systému Patriot majú proti lietadlám dosah približne 160 km. Rýchla a dobre manévrujúca stíhačka by sa im na takúto vzdialenosť zrejme dokázala vyhnúť. Pomalý a vysoko letiaci cieľ ako A-50 je však možné zostreliť aj na samej hranici dostrelu.

  Chvost Il-22M  s označením RF-95678 prešpikovaný črepinami.

  
  

  V prvom rade treba uviesť, že Rusko oficiálne žiadnu stratu nepriznalo – ako vždy. Ukrajinci však zachytili hlásenie pilota ruskej stíhačky Su-30, ktorý v danom čase a na danom mieste zaznamenal pád horiaceho lietadla do mora. Ruské zdroje uvádzajú, že na palube bolo 12-15 členov posádky a nikto z nich neprežil. Postupne sa totiž začali na ruských sociálnych sieťach vynárať podrobnosti o týchto letcoch. Ako prvé bolo zverejnené meno veliteľa lietadla, ktorým bol podplukovník Vjačeslav Levčenko. Jeho manželka uviedla, že jej oznámili, že jej muž ostal spolu s celou posádkou nezvestný. Levčenko bol významným letcom, v roku 2020 sa zúčastnil na vojenskej prehliadke v Moskve na Červenom námestí.

  Neskôr sa pridali mená ďalších členov posádky – major M. A. Kvasov, ktorý bol navigátorom lietadla, major A. S. Šadrov, kapitán D. A. Kutuzov, kapitán M. S. Boljasnikov a nadporučík A. I. Izmajlov. Nejde o úplný zoznam, polovica mien ešte nie je známa. Relevantné ruské kanály rozbehli zbierku na pomoc rodinám mŕtvych letcov, čo tiež nepriamo potvrdzuje stratu lietadla.

  V nasledujúcich informáciách sa rôzne zdroje rozchádzajú. Najprv sa uvádzalo, že zostrelené lietadlo nieslo označenie RF-50601 a trupové číslo „červená 50“. Podľa neskorších informácií išlo o stroj A-50U s označením RF-93966 a trupovým číslom „červená 37“. Patril 610. stredisku bojovej prípravy a preškoľovania leteckého personálu so základňou v Ivanove severovýchodne od Moskvy.

  Nie je známe, koľko použiteľných strojov A-50 ruskému letectvu ostalo – uvádzajú sa dva až osem. Jeden bol poškodený už predtým, vo februári 2023 na bieloruskom letisku Mačuliščy. Tamojší partizáni dronmi zasiahli radar a hrb s elektronikou na chrbte jedného A-50. Samotný trup lietadla nebol poškodený a stroj neskôr odletel do opravy. Isté je, že po najnovšej strate prestali A-50 operovať nad Azovským morom a presunuli sa do Rostovskej oblasti za pôvodné hranice Ruska. Znamená to, že sú síce v bezpečí pred ukrajinskými raketami, ale zároveň sa asi o 200 km znížil úsek, do ktorého „dovidia“ na ukrajinskom území.

  Trosky Il-76M zostreleného pri obci Jablonovo. Všimnite si množstvo dier po črepinách.

   

  Dva naraz

  Ukrajincom sa navyše v onen večer 14. 1. podaril dvojitý zásah. Okrem A-50 totiž trafili aj Il-22M, ktorý sa pohyboval v jeho blízkosti. Ide o lietajúce veliteľské a komunikačné stanovište, ktoré vychádza zo starého štvormotorového turbovrtuľového lietadla Il-18. Jeho úlohou bolo prenášať informácie zistené posádkou A-50 ďalej, pretože má na tento účel výkonnejšie komunikačné vybavenie. Il-22M bol po zásahu celý prešpikovaný črepinami, mal zasiahnuté motory a mŕtvych a zranených na palube. Napriek tomu nezačal horieť, udržal sa vo vzduchu a pristál na letisku Anapa v Krasnodarskom Kraji na ruskej strane Azovského mora. „Naliehavo žiadam sanitku a hasičov,“ znelo pilotove núdzové volanie, ktoré zaznamenali aj Ukrajinci.

  Išlo konkrétne o Il-22M-11SURT s označením RF-95678, ktorý patril 1338. testovaciemu stredisku. Jeho veliteľ, major Viktor Klimov, podľahol zraneniam spôsobeným črepinami. Druhý pilot bol tiež zranený, ale dokázal núdzovo pristáť. Podľa ukrajinských zdrojov bol druhým mŕtvym na palube plukovník Burmistrov. Boli zverejnené fotografie chvostu lietadla, ktorý je posiaty dierami. Lietadlo je na odpis.

  Su-34 pri núdzovom pristátí bez hlavného podvozku. Všimnite si, že navigátor je už „vonku“.

   

  Viezol zajatcov?

  Tretím obrom, o ktorého ruské letectvo v sledovanom období prišlo, bol Il-76M, ktorý sa zrútil v stredu 24. 1. pri obci Jablonove v Belgorodskej oblasti. Existuje video, ktoré zachytáva jeho zánik. Je na ňom vidieť obláčik dymu po výbuchu protilietadlovej rakety, prudké klesanie lietadla a následný ohnivý výbuch na zemi. Celý incident však sprevádzajú najväčšie nejasnosti zo všetkých troch prípadov.

  Ukrajina uviedla, že lietadlo prevážalo náklad rakiet. Podľa niektorých zdrojov bolo deň predtým v Iráne, odkiaľ sa vrátilo cez saudskoarabský a egyptský vzdušný priestor a okolo Cypru. Rusko však vyhlásilo, že na palube bolo okrem posádky aj 65 ukrajinských vojnových zajatcov a traja strážcovia. Miesto, kde lietadlo dopadlo, okamžite ohradila ruská tajná služba a nepustili tam ani civilných záchranárov. Uniklo len niekoľko záberov, na ktorých vidno trosky lietadla, ale žiadne desiatky tiel.

  V onen deň malo naozaj dôjsť ku výmene zajatcov. Prvá výmena sa uskutočnila 3. 1. po dlhej pauze, ktorá trvala do augusta 2023. Domov sa vrátilo 230 Ukrajincov, medzi ktorými boli obrancovia Hadieho ostrova, 45 ľudí, ktorí boli považovaní za mŕtvych a šesť nelegálne zadržiavaných civilistov. Opačným smerom sa vydalo 248 ruských zajatcov. Po zostrelení Il-76 sa výmena plánovaná na 24. 1. neuskutočnila. V ruských médiách sa objavil zoznam zajatcov, ktorí údajne zomreli na palube lietadla. Bolo však na ňom aj 17 ľudí, ktorí boli vymenení už 3. 1. - išlo teda o zjavný podvrh.

  Navyše, lietadlo smerovalo preč od Belgorodu. Zostrelené bolo 60 km severovýchodne od mesta. Ak malo priviezť zajatcov, prečo s nimi letelo opačným smerom?

  Ruská strana prestala tému údajne zabitých zajatcov po pár dňoch spomínať a v nasledujúcom mesiaci výmeny zajatcov nerušene pokračovali. Podľa všetkých dostupných informácií tak je pravdepodobnejšie, že na palube žiadni Ukrajinci neboli. Zverejnené boli iba mená šiestich mŕtvych členov posádky Il-76. Boli nimi kapitán Stanislav Bezzubkin, kapitán Alexej Vysokin, dôstojník Vadim Chmirev, nadporučík Andrej Pilujev, starší práporčík Igor Sablinskyj a seržant Sergej Žitenev. Všetci šiesti mali spoločný vojenský pohreb. Panujú isté nezrovnalosti o identite lietadla, ale podľa portálu The Military Watch išlo o stroj s označením RF-82868 zo 117. pluku vojenského transportného letectva.

  
  

  Nebojové straty

  Okrem týchto troch obrov utrpelo ruské letectvo viacero nebojových strát. Na letisku Čeľabinsk Šagol na Urale sa ukrajinský sabotér pokúsil podpáliť odstavený stíhací bombardér Su-34. Urobil tak 3. 1. uprostred noci pomocou zápalnej fľaše vloženej do nasávacieho otvoru motora – a celé si to nahrával. Rozsah škôd nie je známy, pretože v okamihu, keď sa oheň rozhorel, sa video skončilo. Už z preventívnych dôvodov by si však incident mal vyžadovať výmenu motora, čo znamená vyradenie lietadla na istý čas z prevádzky.

  Ruský Mi-8MTV-5 s označením RF-92064 po havárii v Brianskej oblasti.

  
  

  V nedeľu 28. 1. boli zverejnené zábery núdzového pristátia ďalšieho Su-34. Nie je jasné, kde a kedy sa incident odohral. Lietadlu sa nevysunul hlavný podvozok a pristávalo iba s prednou podvozkovou nohou. Je vidieť, že navigátor sa ešte predtým radšej katapultoval a pristál na padáku.

  V sledovanom období došlo aj k núdzovému pristátiu jedného vrtuľníka. Mi-8MTV-5 s označením RF-92064 a s trupovým číslom „červená 21“ narazil v stredu 17. 1. počas letu v ruskej Brianskej oblasti do elektrického vedenia. So zlomeným nosníkom chvostového rotora skončil v priekope vedľa cesty, trup však ostal neporušený a posádka teda vyviazla v poriadku.

  Minimálne časť takýchto nehôd má na svedomí vojna, ktorá spôsobuje zanedbávanie údržby a väčší stres a únavu pilotov. Ešte horšia je situácia v ruskom civilnom letectve. Sankcie zabraňujú zahraničným spoločnostiam poskytovať servis a náhradné diely lietadlám, ktoré používajú ruské aerolínie. To vedie k nárastu porúch. Denník Wall Street Journal uviedol, že kým v roku 2022 došlo v Rusku k 36 incidentom dopravných lietadiel s pasažiermi, v roku 2023 to už bolo najmenej 74. Ukrajinská rozviedka tvrdí, že na základe tajných údajov získaných z ruského štátneho úradu Rosavijacija, bol skutočný počet nehôd v roku 2023 ešte oveľa vyšší a bolo ich viac ako 200. Na prelome rokov dochádzalo v Rusku k incidentom, pri ktorých sa lietadlo s cestujúcimi muselo vrátiť, núdzovo pristáť, alebo vôbec nevzlietlo, prakticky denne.

  Na ukrajinskej strane došlo v sledovanom období k jednej strate. V piatok 5. 1. počas bojového letu zahynul pilot stíhačky MiG-29 Vladyslav Zalistovskyj s volacím znakom „Modrá prilba“. Slúžil v 114. brigáde taktického letectva. Mal 23 rokov a len v roku 2021 vyštudoval leteckú fakultu Národnej univerzity vzdušných síl Ivana Kožeduba v Charkove. Okolnosti jeho smrti nie sú známe, ale pravdepodobne bol zostrelený.

  
  

  Ukrajinský pilot Vladyslav Zalistovskyj zahynul 5. 1. počas bojového letu v stíhačke MiG-29. Jeho volací znak bol „Modrá prilba“.

  
  

  Ruské nálety

  Ruská bombardovacia ofenzíva proti ukrajinským mestám, ktorá sa začala na konci decembra, pokračovala hneď v druhý januárový deň. V utorok 2. 1. skoro ráno vypustili Rusi 35 iránskych dronov Shahed, aby zmapovali pozície ukrajinskej protivzdušnej obrany. Tá všetkých 35 dronov zostrelila.

  Následne vzlietlo 16 bombardérov Tu-95MS, ktoré vypustili 70 striel s plochou dráhou letu. Stroje MiG-31K vypustili 10 rakiet Kinžal a pridali sa aj Su-35 so štyrmi raketami Ch-31P proti radarom. Z pozemných odpaľovacích zariadení Rusi vypálili 12 balistických rakiet Iskander a S-300.

  Spolu Rusko vyslalo na Ukrajinu najmenej 134 rakiet a dronov. Ukrajina uviedla, že 107 z nich zostrelila. Ukrajinská PVO si napríklad nárokovala zničenie všetkých 10 rakiet Ch-47 Kinžal. Existuje video, ktoré zachytáva pád jednej z nich do rieky Dneper v blízkosti obytných domov. Jediné, čo táto „nezostreliteľná“ raketa spôsobila, bolo veľké šplechnutie. Z Iskanderov a rakiet Ch-31P však nebola zostrelená ani jedna. Naopak, zničených bolo 59 striel s plochou dráhou letu Ch-101 a Ch-555 a tiež tri strely Kalibr vypustené z lode či ponorky. Pri tých posledne menovaných išlo o ich prvé použitie od septembra minulého roka. Aj to nasvedčuje, v akej hlbokej kríze sa nachádza ruská Čiernomorská flotila.

  Ruský útok 2. 1. smeroval ráno najmä na oblasť Kyjeva a vyžiadal si 3 mŕtvych a 27 zranených. Večer pokračoval ostreľovaním Charkova, kde bola zasiahnutá budova školy.

  Dron Shahed zostrelený pri ruských náletoch na Ukrajinu.

   

  Žiadne vedľajšie škody...

  Nie všetky ruské vypustené strely však doleteli na ukrajinské územie. Na tomto mieste je dobré pripomenúť si slová hovorcu ruských ozbrojených síl zo záveru predchádzajúcej časti. Reagoval nimi na obvinenia (podložené fotografiami a videami), že ruské rakety ničia množstvo civilných cieľov. Na konci decembra opätovne vyhlásil, že ruské ozbrojené sily presne zasahujú svoje ciele a ku žiadnym vedľajším škodám nedochádza. Karma mu to vrátila hneď druhý januárový deň. Dedinou v ruskej Voronežskej oblasti približne 150 km od ukrajinských hraníc otriasol v utorok 2. 1. skoro ráno silný výbuch. Ruská armáda musela priznať, že „došlo k abnormálnemu vypusteniu leteckej munície nad dedinou Petropavlovka“. Hovorca tiež dodal, že nedošlo k žiadnym stratám. To druhé tvrdenie nebola pravda. Miestne úrady najprv uviedli, že bolo poškodených šesť domov a štyria ľudia utrpeli zranenia. Keď sa objavilo video zo zasiahnutej dediny, museli priznať, že poškodených bolo deväť domov, z toho štyri tak, že z nich ostali len holé steny bez strechy. Niektoré ruské médiá neskôr uviedli, že v dedine zomreli štyria ľudia. Na ruských sociálnych sieťach sa však rozšírili informácie, že nehoda si vyžiadala až 11 mŕtvych a 21 zranených.

  Pilot Su-30SM, podplukovník Alexander Čornobryvyj, ktorý zomrel 6. 1. pri útoku na veliteľský bunker na základni Saky. 

  
  

  Hneď na druhý deň, v stredu 3. 1. sa pri ruskom Belgorode našla kĺzavá bomba FAB-500. S rozloženými krídlami dopadla na pole a nevybuchla.

  Navlas rovnaký incident ako v Petropavlovke sa zopakoval o necelý týždeň, v pondelok 8. 1. v Ruskom okupovanej Luhanskej oblasti. Tentoraz tu lietadlo zhodilo bombu FAB-250 na mesto Rubižne. Našťastie sa nikomu nič nestalo. Toľko na margo oficiálneho ruského tvrdenia, že „ku žiadnym vedľajším škodám nedochádza“.

  Všeobecne však možno povedať, že ruská bombardovacia ofenzíva mala klesajúcu intenzitu. Väčšinu rakiet Kremeľ vyplytval na začiatku mesiaca a postupne začali prím opäť hrať drony. Aj ukrajinská protivzdušná obrana sa však začala vyčerpávať a nedosahuje také úspechy, aké mala predtým. Až príliš často sa stáva, že významná časť útočných prostriedkov nepriateľa prekoná obranu a zasiahne ciele. Zrejme aj ukrajinská PVO musí šetriť muníciou po obmedzení dodávok zo Západu.

  Nevybuchnutá ruská kĺzavá bomba FAB-500, ktorá sa 3. 1. našla na poli pri Belgorode.

   

  Útoky na ruské ciele

  Ukrajina sa však na ruské nálety len tak neprizerala a spustila vlastnú vzdušnú ofenzívu. Vo štvrtok 4. 1. vypustili lietadlá Su-24M strely s plochou dráhou letu Storm Shadow na ciele v Jevpatorii a Sevastopole na okupovanom Kryme. Zasiahnuté boli radarové systémy a komunikačné stredisko 31. divízie protivzdušnej obrany.

  Ukrajinská tajná služba zverejnila na začiatku januára video zachytávajúce útok jej dronov na dva ruské systémy protivzdušnej obrany Pancir-S1 pri Belgorode. Zjavne tým reagovala na ruské tvrdenie, že v ruskom meste Belgorod Ukrajinci útočili na civilné ciele. Mimochodom, ako už bolo uvedené v predchádzajúcej časti, obyvatelia Belgorodu zverejňovali fotografie a videá, na ktorých boli práve rakety alebo ich časti zo systémov Pancier-S1 zaborené do ich domov či dvorov.

  V dňoch 5. a 6. 1. bola opakovane zasiahnutá letecká základňa Saky na okupovanom Kryme. Podľa proruských sociálnych médií bolo pri prvom útoku zabitých 23 ruských vojakov. Pri druhom bolo prieraznou hlavicou strely Storm Shadow zničené podzemné veliteľské stanovište. Počet obetí sa v rôznych zdrojoch líši, ale je potvrdené, že v bunkri zahynul podplukovník Alexander Čornobryvyj. Bol to pilot Su-30SM a zástupca veliteľa 43. samostatného útočného pluku ruského námorného letectva.

  Ruské úrady zverejnili fotografiu z hasenia plynového terminálu Usť-Luga pri Petrohrade. Ukrajinský dron preletel viac ako 1100 km, aby ho zasiahol.

  
  

  Okrem vojenských základní sa Ukrajinci zamerali na ruskú energetickú infraštruktúru. V priebehu januára boli zasiahnuté najmenej štyri veľké ropné a plynové terminály používané Ruskom na vývoz týchto surovín – a teda zarábanie peňazí na financovanie vojny. Útoky siahali od ropného terminálu v Tuapse na pobreží Čierneho mora až po plynový terminál Usť-Luga na pobreží Baltského mora. Druhý menovaný útok je pozoruhodný vzdialenosťou od Ukrajiny. Drony sa pohybovali v okolí Petrohradu, ktorý leží 1100 km od ukrajinských hraníc, tri dni za sebou. Ak by Emmentaler bol ochrannou značkou, pravdepodobne by ruská protivzdušná obrana už dávno čelila z jeho strany žalobe za zneužívanie registrovaného mena – taká je deravá... Útoky dronov na Petrohrad vyvrcholili v nedeľu 21. 1. práve v Usť-Luge. Po zásahu tam vypukol veľký požiar a terminál musel prerušiť operácie. K útokom na terminály treba prirátať aj sklady paliva. Tie boli napadnuté v piatok 19. 1. v Brjanskej oblasti. Miestne úrady uviedli, že dva drony boli zostrelené a ku žiadnym škodám nedošlo. Videá vzápätí ukázali, že niekoľko veľkých nádrží paliva je v plameňoch a hasiči sa zúfalo snažia zabrániť rozšíreniu požiaru na ďalšie cisterny.

  Ukrajinci sa zamerali aj na vojenskú výrobu. V stredu 17. 1. došlo k silnému výbuchu v chemickej továrni v meste Šachty v Rostovskej oblasti. Dva mesiace predtým si v továrni prenajala priestory súkromná spoločnosť na výrobu dronov, ktorá spolupracovala s ruským ministerstvom obrany. Podľa niektorých zdrojov bola budova zasiahnutá raketou a nasledoval rozsiahly požiar.

  Ruské úrady zverejnili fotografiu z hasenia plynového terminálu Usť-Luga pri Petrohrade. Ukrajinský dron preletel viac ako 1100 km, aby ho zasiahol.

  
  

  V sobotu 20. 1. sa terčom ukrajinských dronov stali mestá Tula, Orel a Smolensk. V poslednom menovanom bol napadnutý závod na opravu lietadiel, ktorý okrem iného vyrába strely s plochou dráhou letu Ch-59.

  K útokom sa pridružil aj jeden fenomén, ktorý stojí za spomenutie. Pamätáte si televíznu reklamu zo zimy 2022/23, v ktorej si Rusi robili posmech zo západnej Európy, že bez ruského plynu v nej ľudia pomrznú a zomrú od hladu? Boli v nej scénky, ako rodina musela zjesť svojho škrečka a podobne. Nuž, na Slovensku máme také príslovie: Kto druhému jamu kope, sám do nej padá. Lebo presne to, čo Rusi predpovedali predchádzajúcu zimu Európe, sa túto zimu stalo im. Trochu k tomu prispeli aj Ukrajinci, pretože v stredu 10. 1. došlo k masívnemu výpadku elektriny v Omsku po útoku na rozvodňu a vo štvrtok 18. 1. sa niečo podobné stalo v Belgorode a na Kryme. Ruská infraštruktúra však v januári masívne zlyhala aj bez ukrajinského pričinenia. Dôvodom boli mrazy, zlá údržba v dôsledku nedostatočného financovania spôsobeného prechodom na vojnovú výrobu a nedostatok personálu spôsobený mobilizáciou. Kombinácia týchto troch faktorov spôsobila, že túto zimu praskalo v Rusku jedno teplovodné potrubie za druhým. Panelové domy zaliala voda, ktorá vzápätí zamrzla. V domoch sa tak nedalo bývať – a týkalo sa to nielen zanedbanejších vidieckych oblastí, ale aj štvrtí v Moskve.

   

  Propaganda v akcii

  Po tom, čo na konci decembra Ukrajinci nárokovali zostrelenie siedmich ruských lietadiel v Chersonskej oblasti (a najmenej štyri zostrely boli potvrdené), došlo k výraznému oslabeniu leteckého bombardovania ukrajinských predmostí na ľavom brehu Dnepra. Za celý prvý januárový týždeň boli napríklad zaznamenané iba dva útoky bombami, hoci predtým ich Rusi niekedy zhodili aj sto denne. Namiesto toho presunuli ruské bombardéry svoju pozornosť k Avdijivke.

  Vrtuľník Mi-2AM-1 určený na evakuáciu zranených. Je popísaný menami ľudí a názvami spoločností, ktoré prispeli do zbierky na tieto helikoptéry.

  
  

  Z ríše bájí je však historka, ktorá sa rozšírila v ruských médiách. Istý ruský pilot vyhlásil, že len za prvý týždeň roku 2024 bolo zostrelených 12 ukrajinských stíhačiek F-16 a on sám zostrelil tri z nich. Povedal, že F-16 je síce dobrý stroj, ale na 80. roky. Moderné ruské lietadlá majú nad nimi jasnú prevahu, Su-34 dokonca o dve triedy...

  Najväčší problém tejto historky je v tom, že Ukrajina ešte žiadne F-16 nemá. Stále prebieha výcvik pilotov a jedinou správou ohľadom F-16 v sledovanom období bolo, že Holandsko dodá okrem 18 sľúbených strojov ďalších šesť.

  Jedinými západnými strojmi, ktoré Ukrajina aktuálne používa, tak ostáva jeden starší vrtuľník Black Hawk získaný cez súkromnú americkú firmu a tri ešte staršie helikoptéry Sea King z Británie. Ich počet sa čoskoro rozrastie, pretože Nemecko sľúbilo dodať šesť vrtuľníkov Sea King. Majú slúžiť na hliadkovanie nad Čiernym morom. Okrem toho si Ukrajina pomáha aj vlastnými silami a zaradila do výzbroje niekoľko modernizovaných helikoptér Mi-2.

  
  

   

• Tygři v Gioia del Colle

  Nejlépe zbarveným tygřím letounem byl vyhodnocen tento EF-2000 Typhoon z německé 74. letky.

  
  

  Foto: Uli Metternich, Katsuhiko Tokunaga, Remo Guidi.

  Text: Jaroslav Špaček Senior NTA Advisor

   

  Po pětatřiceti letech, kdy se tygři v Itálii naposledy setkali na základně v Cameri, se hostitelem každoročního NATO Tiger Meetu stala Gruppo XII vyzbrojená letouny Eurofighter. Ta je součástí historického 36° Stormo, tedy 36. křídla, jehož historie sahá těsně před druhou světovou válku, když vzniklo v Miláně k 1. únoru 1938. Letošního NTM se zúčastnilo celkem 21 letek ze 14 států s celkem 67 bojovými letouny, 9 vrtulníky a 4 podpůrnými stroji – tankery, konkrétně letouny KC-130J a KC-767, letouny AWACS z 1. NATO letky z Geilenkirchenu a letounem Learjet společnosti GFD pro simulaci hrozeb v rámci radioelektronického boje. Pojďme si představit nejzajímavější účastníky v následující fotoreportáži.

  
  

  Pořádající jednotka Gruppo XII vznikla již v květnu 1917 na letišti Belluno a od těch dob používá znak vzpínajícího se koně. Tygří symboliku může používat díky tomu, že její roj 351. Squadriglia má ve znaku bílého tygra. Díky tomu se také celá jednotka hrdě nazývá „Tigri Bianche“. Letouny EF-2000 Typhoon letka používá od roku 2007. Na letošní rok jednotka připravila svůj vlajkový letoun s atraktivními tygřími motivy na SOP i na horních plochách křídla a samozřejmě na kachních plochách. Za zmínku stojí zelené oči vlevo a modré vpravo, italský výsostný znak pouze na levém křídle a nápis LEONARDO.
  

  
  

  Druhou italskou jednotkou, která je členem NTA (NATO Tiger Assciation), je Gruppo 21, která sídlí v Grazanisse. V její výzbroji byly vloni nahrazeny letité vrtulníky Agusta-Bell 212 supermoderními třímotorovými AW-101 Merlin v úpravě pro mise Combat SAR, která se nazývá HH-101A Caesar. Historie této jednotky je více než zajímavá. Vznikla již 25. května 1918 a po dlouhou dobu se jednalo o „křídlatou“ peruť (tedy jednotku používající létající stroje s křídly). Od roku 1963 byla přesunuta na letiště Cameri a měla ve výzbroji letouny F-104 Starfighter různých verzí až do roku 1996. Poté byla přezbrojena na pronajaté britské letouny Tornado F.3. K 29. červenci 1999 se peruť přesunula na základnu Gioia del Colle, kde však byla 1. března 2001 rozpuštěna. A právě tato letka byla tou „pravou“ italskou tygří perutí… Následně však byla k 23. březnu 2006 reaktivována na základně Grazanisse, aby se stala čistě vrtulníkovou jednotkou vyzbrojenou již zmíněnými záchrannými AB-212CO. Fotografie letícího stroje před západem slunce znázorňuje jeden z prvních dodaných vrtulníků, které byly černě zbarvené, novější již byly dodány šedé.
  

  
  

  Za Českou republiku se letošního cvičení zúčastnila 211. taktická letka z Čáslavi, která sem přelétla se čtyřmi jednomístnými JAS-39C, včetně nově zbarveného (vlastně „ofóliovaného“) letounu trupového čísla 9244 „Cyber Tiger“. Čtveřici doplnila pátá, dvoumístná „spárka“. Díky velké rozloze operačního prostoru působila sóla s dvojicí, „Spárka“ pak s trojicí přídavných nádrží. Detail SOP „Cyber Tigra“, pěkně jsou vidět otevřená dvířka spouštěcí jednotky APU.
  

  
  

  Letovka „kybertygra“ zleva. Návrh letošního zbarvení byl vytvořen s pomocí AI, tedy umělé inteligence, samotné provedení bylo uděláno opět pomocí potištěných fólií.

  
  

  Bavorští tygři, jak se sami nazývají, věnují přípravě a působení na Tiger meetech v posledních letech opravdu všechno. A tento jejich přístup jim letos přinesl trofej nejvyšší v podobě ceny Silver Tiger. Ze snímku lze cítit obrovskou radost při přebírání trofeje.  
  

  
  

  V pátek se po dopolední misi seřadilo celkem 41 letadel a vrtulníků na dráze k provedení tzv. Elephant walk.
  

  
  

  Maďaři na letošním Tiger Meetu vůbec poprvé představili barevně upravený Gripen. Na obou stranách směrovky nesl kresbu agresivně vyhlížející pumy odkazující na logo letky „Puma“, která nese tuto tradici již z dob druhé světové války. I proto byla letka počátkem letošního roku přečíslována z 59/1 na 101/1 jako přímý odkaz na 101. stíhací divizi, která byla se svými Messerschmidty Bf-109 zodpovědná za obranu vzdušného prostoru Maďarska a za dobu konfliktu zaznamenala 396 sestřelů za cenu ztráty 69 pilotů. Z doby WW II pochází i motto, které je aplikováno na levé straně směrovky v angličtině „Led by courage, escorted by luck“, zatímco na druhé straně směrovky je napsán v maďarštině, jak je vidět na obrázku.
  

  
  

  
  

  Zkušební jednotka ECE 01/30 „Côte d'Argent“ z Mont-de-Marsan je součástí centra CEAM (Centre d’Expertise Aérienne Militaire) a v Gioi del Colle měla možnost v rámci komplexního nasazení v misích COMAO otestovat nové vybavení na palubách jejich strojů. Jednotka na NTM vyslala trojici Rafale standardu F4.1 a tři Mirage 2000D RMV (Mid-Life Renovation). Může se zdát, že Miráže jsou již beznadějně zastaralé, avšak opak je pravdou. Právě v tak intenzivním nasazení, které NATO Tiger Meet umožňuje, měli Francouzi možnost vyzkoušet nové vybavení na palubách M2000D RMV. Podobně tomu bylo i s Rafale F4.1, jehož testování bylo zaměřeno zejména použití nových přileb Visor Scorpio Helmet pro zaměřování protivzdušných raket, ale i pro komunikaci vzduch-země. Znaky na SOP mají oba letouny shodné, zleva ve stříbrné barvě, zprava zlaté. Příslušníci jednotky získali i cenu za nejlepší „skit“, tedy příběh či scénku o životě letky ať již doma, nebo právě na Tiger Meetu.
  

  
  

  Přistávající rakouský Typhoon z 2. Staffel z Zeltwegu. Tato jednotka byla s letouny na Tiger Meetu vůbec poprvé. Tato jednotka v NTA nahradila zrušenou JTS, tedy cvičnou peruť rakouského letectva s jejich známými Saaby 105OE. Protože se však nejednalo o pouhé přezbrojení na novou techniku, ale o tygří tradici přebírající zcela nový subjekt (i když defacto všichni piloti Typhoonů alespoň krátkým pobytem u školní JTS prošli), musela si 2. Staffel projít dvouletým obdobím zkušebního členství (Probationary membership), od letoška se však může pyšnit statutem „Full member“.
  

  
  

  Turci ze 192. Filo se po delší odmlce, dané složitou situací v tureckém letectvu po nezdařeném vojenském pokusu o sesazení prezidenta Erdogana 15.června 2016, letos zúčastnili se třemi F-16C, z nichž jeden byl zajímavě modročerveně zbarvený, druhý pak nesl starší žlutočerné barvy. Díky neustálé přítomnosti létajícího personálu v červených kombinézách Turci získali ocenění za nejlepší Tiger dress.  
  

  
  

  Francouzský armádní pluk EHRA.3 je jedinou tygří jednotkou spadající do struktury pozemního vojska. Pro letošní NTM byl vrtulník s trupovým označením GCJ přestříkán na červeno a opatřen „závodním“ číslem „3“. Tím se mělo navodit souznění s italskými rudými supersporty Ferrari. Před odletem do Itálie byly jednotkou dokonce pořízeny fotky tohoto vrtulníku s dvěma červenými závodními Ferrari po bocích.
  

   

   Příslušník pozemního personálu z německého 51. křídla dislokovaného ve Schleswigu v přilbě ozdobené tygřím čírem navádí na stání Tornado ECR. Nad Tornady se v německé Luftwaffe pomalu začíná smrákat, protože jejich průzkumnou roli pomalu začínají přebírat bezpilotní prostředky Heron, které již má 51. TLG též ve výzbroji. Právě úkoly potlačování protivzdušné obrany nepřítele SEAD (Suppression Enemy Air Defence) pak postupně převezme dnes již vyvíjená verze letounu Typhoon ECR.

• ELIXÍR MLÁDÍ PRO F-5

  Rozhovor Vladimíra Šulce s Petrem Ježkem

  Petr Ježek (vpravo) a Zdeněk Dvořák před zrekonstruovaným letounem Northrop F-5e Tiger IIpřed hangárem společnosti Česká aviatická na letišti v Praha-Kbely. [Foto Petr Ježek]

  
  

  Petr Ježek, 46 let, je restaurátor letadel. Letadla jsou jeho celoživotní láska a koníček. Od roku 2016 do konce roku 2023 pracoval u firmy Česká aviatická na letišti ve Kbelích, kde se zabýval opravami a restaurováním historických letadel. V posledním roce spolu se svým kolegou Zdeňkem Dvořákem pracoval na renovaci amerického stíhacího letounu Northrop F-5E Tiger II, který je exponátem Leteckého muzea ve Kbelích. Na konci roku 2023 z firmy Česká aviatická odešel. Od ledna 2024 je zaměstnancem Vojenského historického ústavu a pracuje v Leteckém muzeu ve Kbelích. Kromě letadel jsou jeho koníčkem také automobily značky Saab.

  
  

  Jak jste se dostal k restaurování letadel?

  K restaurování letadel jsem se dostal v roce 1996, jakožto voják základní služby. Byl jsem přidělen do leteckého muzea ve Kbelích k panu Janu Sýkorovi. V té době probíhala renovace letounu Šmolík Š-2. Mou úplně první prací na tomto stroji byla oprava otočné lafety kulometu pozorovatele.

   

  To jsem netušil, že se dala základní služba odkroutit v muzeu ve Kbelích! To bych jinak taky chtěl! Strávil jste tam rok a pak jste odešel do civilu? Nebo jste tam po vojně zůstal?

  Sloužil jsem na letce oprav letecké techniky na základně ve Kbelích. Měl jsem zde své povinnosti, služby dozorčího a práce na letecké technice. Když mě zrovna nebylo potřeba, trávil jsem volný čas na dílně v leteckém muzeu. Během mého pobytu v muzeu jsem se setkal a spřátelil s řadou lidí, kteří měli stejný vztah k historickým letadlům jako já. Po skončení vojenské služby jsem pak s těmito přáteli ve volném čase docházel do leteckého muzea a zdarma pomáhal se vším, co bylo potřeba. To nám s několika přestávkami vydrželo skoro dvacet let.

   

  To bylo ještě za starého pana Janečky, nebo to už tam nebyl?

  Zakladatele Leteckého muzea ve Kbelích plukovníka Janečku si pamatuji. Při nástupu do muzea jsem se s ním několikrát hovořil. Ale za mého působení již nebyl v aktivní službě. 

   

  Vojenská služba byla Vaše první zkušenost s kbelským muzeem? Předtím jste tam nebyl?

  Jen jako návštěvník, mnohokrát. Do muzea mě jako kluka brával otec. Otec pracoval v LOKu (Letecké opravny Kbely), mimo jiné na renovacích exponátů pro Letecké muzeum. Podílel se například na opravách letadel C-11, CS-92, Meteor, Vampire, An-2. Ukázal mi například Phantoma, krátce po tom, co ho Britové přeletěli do Kbel. Takže já jsem se jednoduše tak trochu potatil, mám letadla jako rodinnou diagnózu.

  
  

   Kbelský Phantom FGR.2 [Foto Petr Ježek]

  
  

  Čtrnáctiletý Petr Ježek na Phantomu [Foto Petr Ježek] 

   

  Kolik restaurátorských projektů máte za sebou?

  Jen pro Vojenský historický ústav jsem se podílel na renovaci Su-7, Su-22, Su-25, Phantom FGR 2, F-5E Tiger II, Aero Ae-45, C-104, Mi-1 a Aero C-3B.  K tomu pak ještě patří nějaká údržba letadel a vrtulníků zdarma pro kbelské muzeum, jen tak z fanouškovství a lásky k letadlům. 

  
  

  Na těch sedmi letadlech a vrtulníku jste dělali u Vašeho předchozího zaměstnavatele ve Kbelích? Co z toho bylo nejzajímavější?

  Ano. U mého předchozího zaměstnavatele. Nedá se říct, který projekt byl nejzajímavější. Všechno to byly aeroplány, okolo kterých jsem v muzeu s obdivem chodil a netušil, že se k nim někdy dostanu takhle blízko. U všech jsem si práci užíval. 

   

  Co Vás baví nejvíc? Tryskáče, vrtule, dvouplošníky, vrtulníky?

  Já mám rád různorodou práci, tak mě baví všechno. Po práci na prouďáku se teď těším na dvouplošník. 

   

  Aero Ae-45 před renovací [Foto Petr Ježek]

   

  Aero Ae-45 před renovací [Foto Petr Ježek]

   

  Už víte, který to bude?

  Bude to letoun z hangáru 18. Víc zatím nemohu prozradit, ale brzy se to dozvíte z facebookových stránek leteckého muzea, kde budeme průběh opravy sdílet.

   

  Byla renovace F-5E v něčem odlišná od renovace ostatních letadel, na kterých jste pracoval?

  Veškeré renovace mají přibližně stejný průběh, i když každá je zároveň jiná. U letounu F-5E bylo výjimečné to, že většina dílů byla ze stroje vymontována již při zkouškách v podniku Aero Vodochody v osmdesátých letech. Na nás bylo díly uložené čtyřicet let v bednách očistit, nakonzervovat a najít správné místo v letounu, kam ty díly umístit. 

   

  Na to jste měli nějaký manuál nebo dokumentaci? Nebo jste si to vydedukovali?

  Podkladů bylo poskrovnu. Největším pomocníkem nám bylo několik dobových fotografií ze zkoušek v Aeru a souhrn ze zkoušek sepsaný Ing. Vlčkem, který se dochoval v archivu. A samozřejmě internet, kde se pár podkladů také našlo. 

   

  Výrobce nebo jiná letecká muzea jste nekontaktovali?

  Kontaktovali, ale práce probíhaly rychleji než komunikace s jinými institucemi. Ale doufáme, že navázané kontakty ještě přinesou své ovoce a F-5E se podaří doplnit o chybějící díly. 

   

  Co tam ještě budete dodělávat?

  Schází nějaké vybavení kabiny jako třeba zaměřovač, zrcátka, pár drobných dílů, a pak vedení nábojů ke kanónu a žebřík ke kabině. A asi největší položkou je motor General Electric J-85. Uvidíme, jestli se časem tyto chybějící díly podaří sehnat. 

   

  Ty díly tam chyběly už když ten letoun přišel do Československa, nebo se to ztratilo až tady u nás?

  Letoun přišel do Československa kompletní. Chybějící díly se z části nevrátily ze zkoušek u podniků, do kterých byly zaslány, a z části se ztratily při skladování letounu v Aeru Vodochody před transportem do leteckého muzea ve Kbelích. 

   

  Asi největší průšvih je ten motor, nebo se dá naopak sehnat lépe než ty drobnosti?

  Co se týče drobností do kabiny, ty se sehnat dají. Horší je to jen s některými přístroji, které se používaly typicky jen v letounech F-5. Ale i to má řešení. S motorem je to trošku horší. Určitě k dispozici jsou, ale už je to větší celek, takže pořízení a doprava je trochu větší oříšek. 

   

  V jakém stavu ten exponát byl, když jste ho převzali k renovaci?

  Na to, že byl exponát třicet let vystaven ve venkovní expozici, byl překvapivě v dobré kondici. Nějaká koroze vnějších panelů, zarezlé potahové šroubky, ale nic vážného. Vnitřní konstrukce byla v dobrém stavu. Bylo vidět, že na stroji byly použity kvalitní materiály. 

   

  Je pravda, že je kbelská F-5E sestavená ze dvou různých strojů?

   Vypadá to tak. Podle rozložení kamuflážních polí na ocasní části letounu, která nenavazují na pole v přední části, usuzujeme, že k sobě ty dvě poloviny asi nepatří. Máme podezření, že zadek naší F-5E je v Polsku, na exempláři v expozici Leteckého muzea v Krakově. A naopak, že u nás je zadní kus té polské mašiny.

   

  Jistotu ale zřejmě nemáte?

  Nemáme. Bohužel, výrobní štítek, který by to jednoznačně prokázal, na našem stroji chybí. Někdo ho asi v průběhu let šlohnul. Ale ještě je naděje, že na krakovské F-5E štítek je. Pokud by sériové číslo odpovídalo našemu stroji, bylo by naše podezření prokázané.

   

  Nemáte chuť zajet do Krakowa?

  Copak o to, chuť by byla, ale času je málo!

   

  Jak je to u F-5E s výzbrojí?

  Z výzbroje letounu F-5E se dochovaly jen kanóny Ford M39. Prý přišly do Československa včetně palebného průměru munice. Rakety AIM-9 Sidewinder prý byly také dodány, ale kde ty skončily je nejasné. 

   

  Ten renovovaný stroj má instalované kanóny? 

  Ano. Oba dva. 

   

  Instalace kanónu Ford M39 ráže 20 mm v přídi kbelské F-5E. [Foto Petr Ježek] 

   

  To je krása! A rakety?

  V současnosti na závěsnících navěšené rakety jsou repliky vyrobené ze sovětských R3. Je zajímavé, že do kolejnic sedly bez jakýchkoliv problémů. Jsou instalované jen dočasně. Předpokládáme, že letoun v budoucnu bude vystaven s maketami střel Sidewinder. 

   

  Repliky raket AIM-9 Sidewinder, vyrobené na základě sovětských raket R-3 [Foto Vladimír Šulc]

  
  

  Z vašich odpovědí to vypadá, jako že ta renovace byla vlastně taková rutina. Opravdu jste nenarazili na žádný zádrhel, na ničem jste se nezasekli?

  Rutina to nebyla. Každá rekonstrukce má nějaké své zádrhele. Asi největším byly popisky na letounu. Na začátku, když se rekonstrukce připravovala, jsme byli přesvědčeni že jich bude jen pár. Nemohli jsme se víc mýlit. Nakonec to bylo přes tři sta popisků a čísel. 

   

  Kde jste k popiskům sehnali podklady?

  Největší část byla získána z průzkumu povrchu letounu. Některé popisky byly zachované více, některé méně. A některé byly čitelné jen pod osvícením pod různými úhly. A ty, které byly čitelné jen z části nebo vůbec, jsme museli dohledat v publikacích nebo pomocí internetu. 

   

  Trochu mě mate, že jste nekontaktovali výrobce, nebo jiná letecká muzea. My máme velmi dobré zkušenosti s muzei. Vždy se najde někdo, kdo nám v různých problematických záležitostech poradí, zvlášť, pokud to letadlo mají ve svých sbírkách.

  Kdybychom se dostali do úzkých, tak bychom samozřejmě jiné instituce kontaktovali. Ale myslím, že jsme to zvládli. Ale varianta kontaktovat jak Northrop Grumman, tak jiná muzea, byla připravena. 

   

  Tak to chápu. Pomoct si sám je samozřejmě správné řešení. Teď je fér čtenářům přiznat, že to, na co se Vás teď zeptám, už znám. Původní popisky na F-5E mají svá specifika, nejsou stříkané přes šablonu, jak by asi modeláři čekali. Jak jste při jejich obnově postupovali?

  Po rozluštění textu popisků byla každá z nich vyfotografována, a pak grafikem zpracována do výkresu. To celkem zabralo asi čtyři měsíce práce. U velkých čísel a nápisů jsme problém neměli. Problém nastal u nápisů a tabulek, u kterých byla velikost písma okolo jednoho a půl milimetru. Původní popisky na F-5E byly v továrně Northrop aplikovány pomocí sítotisku. To by sice u našeho projektu bylo řešení, ale v tom objemu mnoha jednotlivých tisků, který jsme potřebovali, to bylo ekonomicky neúnosné. Proto jsme museli hledat jiné řešení. 

   

  Já už vím, že jste je udělali jako obtisky. Proč jste se pro ně rozhodli?

  Pro obtisky jsme se rozhodli hlavně pro možnost výroby i opravdu malých písmen a jemných rámečků. To by jinou dostupnou technologií možné nebylo. 

   

  Proč jste se rozhodli pro obtisky od Eduardu?

  Pro obtisky Eduard jsme se rozhodli mimo jiné proto, že obtisk má relativně tenký krycí lak, který nekazí výsledný dojem. 

   

  Ten lak je, jak známo, možné sloupnout. Na povrchu F-5E je vidět, že jste z některých popisek lak sloupli a někde jste ho nechali. Jak vám to loupání laku šlo?

  Ano, lak jde poměrně lehce stoupnout. Ale bohužel na některých místech jsme nechali lak do druhého dne, a pak už bylo loupání problematické. Bylo to dáno naší nezkušeností s touto technologií. Později jsme se poučili a aplikovali obtisky v menších počtech, aby bylo možné lak včas sloupnout. 

   

  Popisky vypadají na letounu autenticky, je to dobrý výsledek. Ty obtisky ovšem byly z modelářského hlediska obrovské, lak je tenký a má i v menších plochách tendenci k muchlání a trhání se. Jak bylo náročné jejich nanesení?

  Na začátku jsme s tím trochu bojovali, ale s přibývající zkušeností nebyl problém nanést i velké obtisky. Někdy bylo nutné pracovat ve dvou a některé aplikované obtisky jsme museli opravovat. Jelikož jsme počítali s problémy, měli jsme od každého obtisku několik kusů. 

   

  Popisky na původním, nerestaurovaném povrchu F-5E [Foto: Petr Ježek] 

   

  Nové popisky na restaurované F-5E [Foto: Vladimír Šulc]

   

  Zalakovávali jste je nějakým krycím lakem?

  Ano, celý letoun byl po aplikaci obtisků přestříkán bezbarvým lakem. 

   

  Sluší mu to. Ale já mám pořád v hlavě, že ty F-5E byly matné, kbelský stroj je teď po renovaci pololesklý. Jak to vidíte Vy?

  Ano, máte pravdu. Podle fotografií letounů F-5 z konfliktu ve Vietnamu byly stroje hodně matné. Ale na přání pracovníků VHÚ jsme zvolili sedmdesáti pěti procentní mat. 

   

  Jaký je Váš názor na míru renovace muzejních exponátů? Já třeba kompletní renovaci povrchu a přelakování celého letadla současnými barvami moc nemusím. Mám radši, když ta letadla zůstanou v původním nátěru. Přijdou mi autentičtější, a hlavně jako exponáty cennější.

  Ke každému exponátu je třeba přistupovat individuálně. K nám se bohužel většina exponátů dostává v takovém stavu, že jiná volba, než nový lak, není. Ale jsou i výjimky jako Su-7, Su-22, Migy-23 a 29, nebo Mi-1. I mě přijde celkově zrekonstruované letadlo takové sterilní, bez historie. Ale někdy to opravdu nejde jinak. 

   

  Vrtulník Mi-1 ze sbírek VHÚ před renovací [Foto: Petr Ježek]

   

  Stejný stroj Mi-1 po renovací [Foto: Petr Ježek]

   

  To chápu. My teď spolupracujeme na rekonstrukci vraku Stuky do letuschopného stavu a u tohoto projektu je jasné, že to jinak nepůjde. Bude to v podstatě novostavba. Ale pokud je letadlo v dobrém stavu, na povrch bych nesahal. Pro nás, jako výrobce stavebnic, jsou takovéto autentické exponáty k nezaplacení!

  Přijde mi, že v každém muzejním letadle se při renovaci najde spousta věcí. Jednou jsem viděl několik krabic takového smetí, vyndaného z rekonstruovaného Maraudera. Kromě hromady střepin z Flaku tam byla krabička cigaret, noviny z roku 1945 a kostra nějakého hlodavce. Nacházíte takové pozůstatky v letadlech také?

  Jelikož pracujeme na exponátech z trochu jiného období, nejsou naše nálezy nějak zvlášť zajímavé. Většinou se jedná o zapadlý spojovací materiál nebo nějaké mince. U našeho F-5E, i když měl fotograficky doložené poškození potahu z konfliktu ve Vietnamu, nebylo při čištění vnitřku trupu nalezeno nic, co by poškození způsobilo. 

   

  Jaký byl rozsah renovace u F-5E?

  Rozsah renovace se vesměs nelišil od ostatních renovací. Zjednodušeně řečeno, provedli jsme zdokumentování stavu letounu, vyčištění všech dostupných prostor, odstranění nátěru z povrchu letounu, opravy draku, konzervaci a montáž dochovaných dílů a nakonec lakování letounu. Zní to jednoduše, ale skrývá se za tím téměř rok usilovné práce. 

   

  Mě přijde, že jste to měli hotové až neuvěřitelně rychle. To jste dělali ve dvou?

  Na letounu pracovali dva lidé, ale některé práce jsme zadávali externím spolupracovníkům a firmám. Přeci jen nemůžeme umět vše, nemáme na některé operace čas, proto si je zadáváme u subdodavatelů. Celkově jsme na Tygrovi pracovali skoro deset měsíců.  

  
  

  
  

  Jaký je z pohledu restaurátora rozdíl mezi ruskou a americkou konstrukční školou?

  Každá má svá silná a slabá místa. Můj názor je, že technika východního bloku byla stavěna na hrubší zacházení a je proto taková robustní. Západní technika, se kterou mám zkušenost, mi přijde subtilnější, ale zároveň promyšlenější a jednodušší na údržbu. Ale je to můj osobní názor, se kterým nemusí každý souhlasit. 

   

  Já souhlasím. Řekl bych, že letadla jsou různá, ale všechna jsou krásná.

  Ano. Pro mě jsou všechna letadla, na kterých jsem pracoval, krásná. I když mi třeba před tím krásná nepřišla. Ale když si je můžete osahat, vidíte jejich tvary i z jiných úhlu, začnou se líbit. 

   

  To je jak s děvčaty, že?

  Tak k tomu se jako šťastně zadaný otec od rodiny nemohu vyjadřovat. 😄

   

  Děkuji za rozhovor!

   

  Kbelský Northrop F-5E Tiger II po renovaci. [Foto: Petr Ježek]

• S plnými kalhotami

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Piotr Forkasiewicz

  kat.č.: 84118

  
  

  Na boxartu březnové novinky vytvořil Piotr Forkasiewicz dramatickou scénu, která nás zavádí do léta 1943 a bojů osádek čtyřmotorových bombardérů s německými stíhači. Na Piotrově malbě je řada fascinujících detailů a doporučuji ji pozorně prohlédnout. Bombardér patří k 303rd Bomb Group a Focke-Wulf náleží k I. Gruppe Jagdgeschwader 11. Tato jednotka vznikla v dubnu 1943 z části JG 1. Když se na počátku roku 1943 obnovily americké denní nálety na Evropu, velení Luftwaffe potřebovalo zesílit obranu německé zátoky. Luftwaffe postupně posilovala své jednotky v západní Evropě a budovala i nové. Po prvním šoku z denních náletů těžkých bombardérů, které začaly v létě 1942, Němci postupně vyvíjeli taktiku leteckého boje a strategii navádění vlastních stíhacích jednotek proti svazům bombardérů tak, aby se, pokud možno, vyhnuli spojeneckému stíhacímu doprovodu. Po prvotním dojmu stíhačů Luftwaffe, že s formacemi B-17 lze jen obtížně bojovat a nelze je zastavit, se Němci začali připravovat na rok 1943 a byli rozhodnuti náletům zabránit.

  Z částí JG 1, pod níž dosud obrana strategické oblasti německé zátoky spadala, byly vyčleněny dvě Gruppe a vytvořily základ sesterské JG 11. Z I./JG 1 s Messerschmity Bf 109 G vznikla II./JG 11 a z III./JG 1 vyzbrojené Focke-Wulfy Fw 190 A byla vytvořena I./JG 11. Tato Gruppe byla dislokována na základně Husum v severním Německu a jedna z jejích Staffel krátce působila i v Norsku.

  Seriál Master of the Air ukazuje krutou realitu služby osádek amerických bombardérů, ovšem situace jejich protivníků nebyla o moc snadnější. Právě část I./JG 11 byla jedinou jednotkou Luftwaffe, která zasáhla proti náletu na Norsko 24. července 1943, jež byl zachycen v druhém dílu seriálu. Cílem byla základna ponorek v Trondheimu a také Herøya s tamějšími závody na výrobu hliníku, magnézia a nitrátu, které se v té době nacházely ve výstavbě. Nálet německé velení naprosto překvapil. Byl natolik účinný, že Němci museli rychle hledat jiného dodavatele kovů pro výrobu letadel.

  Malá skupina Focke-Wulfů pod velením Staffelkapitäna Hptm. Erwina Linkiewicze sice na čtyřmotoráky zaútočila, ale nepodařilo se jí žádný sestřelit a palubní střelci poslali do moře dva Fw 190. Oba letci zahynuli, včetně velitele formace. Jak víme, jedna poškozená B-17 to dotáhla zpět a další Létající pevnost z jiné jednotky se uchýlila do neutrálního Švédska, kde byla internována. Třicetiletý německý stíhač Linkiewicz pocházel ze Zabrze (Hindenburg) v Horním Slezsku. Jeho tělo vyplavilo moře 12. srpna 1943 v Dánsku a byl pohřben Frederikshavnu.

  Nálet byl první částí tzv. Blitz Weeku, jež byl součástí operace Gomorrah, kterou po dobu osmi dnů a sedmi nocí koordinovaně provádělo RAF Bomber Command a USAAF Eighth Air Force. Britové této sérii náletů později říkali německá Hiroshima. Jejich cílem se staly (i opakovaně) německé přístavy a výrobní závody. Zahynulo přibližně čtyřicet tisíc obyvatel, vojáků, nuceně nasazených občanů okupovaných zemí a vězňů.

  Během této týdenní spojenecké operace I./JG 11 sestřelila 16 bombardérů B-17, přišla o pět Fw 190 a padli dva výše zmínění piloti. Později se vyznamenala během srpnového náletu na Schweinfurt, při němž si její letci při těžkém poškození tří Fw 190 připsali sestřelení sedmi B-17, což byl v ten den nejvyšší počet vítězství jedné Jagdgruppe. Jedním z jejích nejčernějších dnů operační činnosti v době bojů s americkými bombardéry byl 10. únor 1944 a americký nálet na Braunschweig. Přišla o osm letounů, čtyři piloti padli a dva byli zraněni. Američané v boji ve velmi obtížných povětrnostních podmínkách sice ztratili 30 bombardérů, ale stíhací doprovod, který díky přídavným nádržím už mohl své velké bratry doprovázet do hloubi Německa, společně s palubními střelci způsobil ztrátu padesáti německých stíhaček, což bylo 17 % z nasazených německých strojů.

  Emblém, který stroje 2./JG 11 měly na přídi, z německého pohledu velmi dobře vystihoval situaci obou válčících stran. Vytvořil jej pilot Franz Steiner nejdříve jako kresbu jen pro sebe. Je na ní muž, který vykonává velkou potřebu do amerického cylindru, ale kalhoty má natažené kolem klobouku. Steiner chtěl vyjádřit co si o boji s bombardéry myslí: „Nejdřív nasereme my na ně, a pak máme sami nasráno v kalhotách“. Když v létě 1943 velitel 2. Staffel, Hptm. Schnoor vyhlásil soutěž o nejlepší návrh emblému jeho jednotky, byla mezi návrhy i Steinerova kresba, kterou přihlásili jeho kamarádi do soutěže bez jeho vědomí. Velitel Schnoor s velkým zájmem vybral právě tuto kresbu a Steiner jako odměnu dostal dovolenou.

   

• Efta Einak

  Text: Jan Bobek
  

  Ilustrace: Martin Novotný

  kat.č: 8078

  
  

  Psal se 21. leden 1942 a nikdo ze spojeneckých vojáků na základně Fort Lamy v Čadu nečekal bombardovací útok osamoceného Heinkelu He 111, který navíc přiletěl z jihu. Protiletadlová obrana se vůbec nezmohla na odpor a po náletu se proslýchalo, že obsluhy kanonů odpočívaly, nebo hrály karty.

  Odvážným letcem, který tento útok vymyslel, byl Theo Blaich, německý pilot, který měl s Afrikou hodně společného. Jeho životní osudy by se mohly stát předlohou pro film. Narodil se 5. dubna 1900 v německém Tübingenu. Jeho matkou byla Katharina von Schneegas, jejímž otcem byl šperkař pracující pro ruského Cara. Syn Theodor (Theo) se údajně stal jedním z nejmladších letců německého letectva v první světové válce. Po válce odjel do Kanady a ilegálně se dostal do USA přeplaváním jednoho z pohraničních jezer. Později pracoval v Jižní Americe v Union Fruit Company, podílel se na přípravě letišť pro Pan American a nakonec se usadil jako majitel plantáží v Kamerunu.

  V listopadu 1935 si obnovil pilotní licenci ve Velké Británii na letounu Avro Club Cadet u Airwork School of Flying v Hestonu a v Africe si pořídil tři letadla včetně Messerschmittu Bf 108 Taifun. Údajně se o něm uvažovalo i jako o kandidátovi na guvernéra Kamerunu. Při letu z Kamerunu do Berlína havaroval na Sahaře, tím asi značně vystrašil svou nastávající ženu Margarete, protože Blaichova cesta do Berlína směřovala k oltáři. V listopadu 1938 se svým Bf 108 podnikl let okolo části Afriky a trasu 13620 kilometrů absolvoval během 39 hodin čistého letového času. Této sportovní akci tisk věnoval značnou pozornost, Blaich však již v té době shromažďoval informace pro německé letectvo.

  Po vypuknutí války přišel o své plantáže a odcestoval do Německa, kde vstoupil do služeb Luftwaffe. V hodnosti Hauptmann se v roce 1941 stal členem štábu X. Fliegerkorpsu, který podporoval Rommelovo tažení v Africe. Později byl přidělen ke štábu velitelství Fliegerführer Afrika. Blaich byl svými znalostmi létání nad Afrikou velmi cenný a zapojil se i do tajných operací. Jednou z nich byla operace „Pascha“. Jednalo se o evakuaci generála Azize el Masri, náčelníka štábu egyptských ozbrojených sil. El Masri tajně spolupracoval s Němci a 7. června 1941 se jej nedaleko Káhiry neúspěšně pokusil vyzvednout letoun He 111 z II./KG 26. Na palubě byl mimo Blaicha i důstojník Abwehru a hrabě László Ede Almásy de Zsadány et Törökszentmiklós, jehož osudy se staly námětem pro román a film „Anglický pacient“.

  Blaich přivedl Erwina Rommela na myšlenku zkomplikovat spojenecké zásobování na africkém kontinentu napadením základny ve Fort Lamy (dnešní N'Djamena). Operaci připravil společně s osádkou He 111 z II./KG 4 a italskými kolegy, ale akci 21. ledna 1942 značně zkomplikovala písečná bouře. Při letu k cíli se odchýlili od trasy, proto přiletěli k Fort Lamy z jihu. Bombardovací útok byl úspěšný a dým z hořícího paliva a deseti zničených letounů byl vidět ještě ve vzdálenosti 100 kilometrů. Při letu zpět na italskou pouštní základnu Campo Uno (tábor č. 1) v Bir Misciuro osádce došlo palivo, ale úspěšně nouzově přistáli v poušti. Zkušený Blaich a jeho italský kolega Roberto hrabě Vimercati-Sanseverino rozhodli, že i přes malou zásobou vody zůstanou u letounu a budou doufat v záchranu. Nakonec se je německým a italským kolegům podařilo zachránit, údajně v tom hrál roli německý radioamatér, který jedno z posledních vysílání Blaichovy osádky zachytil v Hamburku.

  Blaichova skupina dostala označení Sonderkommando Blaich a až do poloviny roku 1942 prováděla hlídky proti skupinám Long Range Desert Group. Dlouhé hlídkové lety s He 111 a Bf 108 však nevedly k úspěchům. Heslem jednotky se stal slogan „Efta Einak“, což je ekvivalentem německého výrazu „Holzauge“ (dřevěné oko), které se stalo synonymem pro roli letců, kteří měli za úkol hlídkovat při bojových letech. Blaichův Bf 108 nad pouští na své kresbě ztvárnil Martin Novotný.

  Theo Blaich od prosince 1942 sloužil u jednotky dálkového průzkumu 1.(F)/Aufkl.Gr. 121, později pracoval při výcviku letců, krátce sloužil u I./ZG 76 a v říjnu byl přidělen ke štábu Fliegerführer Kroatien. Od října 1943 do září 1944 byl velitelem Nachtschlachtgruppe 7, která s pestrou směsicí německých a italských letounů operovala na Balkáně. Za svou činnost Theo Blaich obdržel Detsches Kreuz in Gold. Zemřel v roce 1975 v dolnorakouském Kaumbergu. Více se o náletu na Fort Lamy můžete dozvědět na blogu Falke Eins. 

• Úvodník

  
  

  Určitě nejsem sám, komu se pravidelně stává, že se jeho předpoklady a představy o průběhu nějaké události nenaplní a výsledek je zcela opačný, než jaká byla očekávání s onou událostí spojená. Mě se to naposledy stalo před měsícem v Norimberku. Co jsem od veletrhu čekal, si jistě pamatujete z minulého úvodníku. Z mé skeptické předpovědi nevyšlo prakticky nic. Ne že by se už veletrh vrátil tam, kde byl za starých časů před covidovými lockdowny, ale byl výrazně živější, zajímavější a ve svém výsledku zábavnější a užitečnější, než bych si troufl očekávat. Troufnu si dokonce tipnout, že podobný názor má víc vystavovatelů. Mimo jiné se opakovala situace z loňska, že rozhovory a setkání byla daleko vřelejší, přátelštější a otevřenější, než kdykoli v minulosti. Možná je to jen můj pocit, ale přijde mi, že jsme se navzájem zase rádi viděli, v mnoha případech i po několika letech. V takových případech si uvědomíte, jak vám ti lidé, které jste vídal tak nějak samozřejmě a nepřišlo vám na tom nic zvláštního, přirostli k srdci a jak vám chyběli. Pak se tak hovory víc otevřou, a to je fajn. Jinak bylo kdeco jinak, například se skoro nikde v areálu, v žádné restauraci, v žádném stánku, nedalo zaplatit hotově, vše se muselo platit kartou. A stejky, ty báječné stejky ve stánku mezi halami byly krůtí, místo dřívějších vepřových. Ale co, hlavně že byly.

  Letos jsme po dlouhé době v Norimberku nedostali medaili Model roku od Modell Fanu. Bude to asi tak po třiceti letech poprvé, co jsme odjeli bez medaile. Nepíšu to proto, že bych si stěžoval. Spíš jako ilustraci, jak se časy mění. Mohl bych to vzít i optimisticky, jako že už jsme mimo soutěž a hrajeme si svoji vlastní ligu. Ale realisticky je to proto, že jsme do Modell Fanu přestali posílat vzorky. Tak to máme za to!

  Březnové novinky

  Březnové novinky už jsou týden v prodeji. Ze všech těch sedmdesáti pěti březnových novinek jsme v době jejich přípravy věnovali největší péči a nejvíce prostoru ve všech našich médiích stavebnici Freedom Fighter. To je F-5E Tiger II v měřítku 1/48, s výlisky od tchajwanské firmy AFV. Velký prostor je tomuto letadlu věnován i v dnešním čísle Infa, jsou o něm dva články a jeden rozhovor. To můžete chápat jako značnou nevyváženost, ale to letadlo za to stojí. Ta ostatní ovšem také, ať už je to čtvrtkový Fw 190 A-5 v řadě Weekend nebo dvaasedmdesátinový Bf 109 G-2, pokračovatel čerstvě vyprodané Limitky Wunderschöne neue Maschinen Pt.2. V reedici se už poněkolikáté vrací čtvrtkový Profipack Spitfire LF.Mk.IXc, jedna z nejúspěšnějších stavebnic, jakou jsme kdy vydali, a po dlouhé době také čtvrtkový Bf 108, jejíž část, motor, se kdysi na přelomu tisíciletí stala první v počítači vytvořenou předlohou pro výrobu vstřikovací formy.

  Jak je zvykem, část vydávaných doplňků je určena na naše vlastní nové stavebnice, proto jsou tu masky pro Bf 108 i F-5E, stejně jako sady fotoleptů i sady Space. Nejsou to ovšem jen sady pro aktuální novinky, mezi novými sadami v řadě Brassin je několik větších sad pro dříve vydané stavebnice, například kokpity pro čtvrtkové Bf 109 G-10 (WNF) a Fw 190 A-8/R2 nebo motor pro dvaasedmdesátinovou Bf 109 G-6.

  Pro cizí modely máme také několik kolekcí sad různých řad. Kupříkladu pro zdařilého Ganneta od Airfixu nebo pro další hvězdu, F-35B od Tamiyi. Pro tu máme v nabídce mimo jiné i sadu masek pro stříkání RAM panelů na povrchu letadla. Další kolekce sad je určena pro Hurricana IIb od Army či Corsaira F4U-1 a 2 od nové čínské firmy Magic Factory. Ta si pro svoji prvotinu zvolila koncept podobný našim Dual Combům, což mě zaujalo. Říká se, že Číňané napodobováním vzdávají čest svému vzoru, takže by nás tento jejich přístup měl těšit, že. Máme také nový tištěný kokpit pro F-16C Block 30 1/48 od Kinetiku a celou řadu větších i menších sad ve všech řadách doplňků.

  P-51B Mustang 1/48

  V těchto dnech finišujeme s přípravou dvou stavebnic P-51B Mustang v měřítku 1/48, které jsou oficiálně květnovými novinkami. K dnešnímu dni nám chybí dvě formy, jejichž dokončení a úspěšné odladění očekáváme kolem poloviny března. Nového Mustanga premiérově vydáme ve dvou edicích. Tou první bude stavebnice řady Limited nazvaná Overlord: D-Day Mustangs. Stavebnice bude vydána v módu Dual Combo se dvěma sadami výlisků, masek i fotoleptů a bude věnována Mustangům P-51B a Mk.III, účastnícím se vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944. Ze stavebnice půjde postavit jak verze s klasickou do strany odklápěnou kabinou (birdcage), tak s modifikovanou kabinou s dozadu odsuvným krytem Malcolm Hood. Ve výběru zbarvení je celkem 10 strojů včetně jednoho britského Mustangu Mk.III.  

  
  

  Druhá stavebnice bude od Limitky Overlord: D-Day Mustangs přímo odvozena. Bude to P-51B Mustang Royal Class. Základ bude stejný, jako u výše popsané Limitky. Dvě sady výlisků, leptů a masek. Stejný bude i základní obtiskový aršík a nabídka zbarvení. Bude tu ale několik významných rozdílů. Bude tu ještě jeden obtiskový aršík se čtyřmi dalšími verzemi zbarvení: Shangri-La Dominica S. Gentile, Boise Bee Duane W. Beesona, oba ze 4. Fighter Group, spolu s Bald Eagle Roberta Eckfeldta a Lou III. Thomase Christiana ze 361. Fighter Group. K tomu bude stavebnice obsahovat ještě výběr Brassinů, což budou dvě verze tištěné sedačky s integrovanými upínacími pásy, tištěnými společně se sedačkou, dvě sady výfuků a dvě sady koleček. Dále bude ve stavebnici sada Space, odznak s motivem znaku 8. letecké armády USAAF, magnetka a obraz se stejným motivem, jaký bude použit jako box art na stavebnici Overlord: D-Day Mustangs. Autorem obrazu bude Piotr Forkazsewicz. Krabice bude klasická krabice řady Royal Class, ve stejném stylu, v jakém byla krabice zatím posledního Royal Classu P-51D Mustang 1/48.

  Obě stavebnice budeme prodávat v předprodeji, každá z nich bude mít trochu odlišný režim prodeje. Limitka Overlord: D-Day Mustangs bude mít na základní cenu v předplatném aplikovanou 15% slevu, která se bude vztahovat na vše, co si zákazník objedná s touto položkou. V nabídce pro předplatné budou i všechny doplňky na P-51B a Overtrees, vydávané v květnu. Stavebnice Overlord: D-Day Mustangs bude následně v květnu v normálním prodeji a bude k dostání v celé naší prodejní síti.

  Profily dvou P-51B, jejichž ilustrace se objeví na přebalu premiérové edice P-51B „Overlord: D-Day Mustangs

  
  

  Royal Class bude mít odlišný režim. Prodávat se bude pouze za základní cenu bez slevy. Nicméně i tato položka bude fungovat jako generátor slevy na další položky, zakoupené spolu s ní. Takže pokud si předobjednáte Royal Class a k němu další položky, dostanete na ty další položky předobjednávkovou slevu. Ale Na Royal Class ne. Další výjimkou bude, že Royal Class bude možno zakoupit výhradně v předprodeji buď u nás, nebo u našich vybraných partnerů, kteří se do této akce zapojí. Vyrobíme pouze tolik stavebnic, kolik jich bude předobjednáno, nic navíc.

  Předobjednávkové okno se otevře 8. března na jedenáct dní, zavře se v pondělí 18. března. O akci a jejích podmínkách, jakožto i o obsahu stavebnic a jejich přípravě, vás budeme průběžně informovat na našich sociálních sítích a před spuštěním předobjednávkové akce také mailingem.

  P-51D Mustang 1/72

  Stejnou předobjednávkovou akci spustíme na konci března také na dvaasedmdesátinový P-51D Mustang. I ten bude ve dvou edicích, jako klasická Limitka s názvem Men O´War, a jako Royal Class P-51D Mustang 1/72. Obě stavebnice budou Dual Comba, skladba markingů bude vycházet z Royal Classu P-51D 1/48, který jsme vydali před pěti lety. Dvassedmdesátinový Royal Class bude mít opět bonusy ve formě Brassinových sad, obrazu, odznaku a bonusového obtiskového aršíku, respektive dalších obtiskových verzí. Podmínky předprodeje budou stejné jako u obou stavebnic P-51B 1/48. Předprodej P-51D 1/72 začne 29. března a skončí 8. dubna.

  B-17F Flying Fortrees 1/48

  Čtvrtková Létající pevnost je sice až srpnovou novinkou, i když naším cílem je přivézt ji do Madisonu ve Visconsinu na IPMS USA již v polovině července. Přesto je čas o ní něco napsat již nyní, protože první zmínky o ní vyvolaly značný rozruch a přinesly mnoho dotazů. Dnes vám tedy nabízím alespoň základní fakta o tomto projektu:

  - Projekt má pracovní název Bloody Hundredth 1943. Je to první díl. Obsahem bude B-17F 1/48.

  - Druhý díl má pracovní název Bloody Hundreth 1944. Obsahem bude B-17G 1/48.

  - První díl připravujeme k vydání v srpnu 2024.

  - Na projektu spolupracujeme s Hongkong Models (HKM) a 100th Bomb Group Foundation (100th BGF).

  - Výlisky budou od HKM.

  - Protože stavebnice HKM má jen jednu z mnoha verzí přídě, které se na B-17F vyskytovaly (tu nejstarší, kterou měla Memphis Belle), zkonstruovali jsme i další verze přídě, abychom mohli dát do stavebnice i stroje s pozdějšími konfiguracemi přídě.

  - Formu na nově zkonstruované díly přídí vyrábí na základě naší konstrukce HKM. Lisovat z ní bude také HKM, výlisky dostaneme kompletně od HKM.

  - S 100th BGF úzce spolupracujeme, pokud jde o historická data, a také o licencování ochranných známek, které 100th BGF drží. 100th BG je jednou z mála, možná dokonce jedinou americkou druhoválečnou leteckou jednotkou, jejíž taktická označení, D ve čtverci a další artefakty, jsou předmětem registrované ochranné známky.

  - Důležitou roli v projektu hraje náš kolega Jan Zdiarský, který je spojkou mezi Eduardem a 100th BGF. Kromě toho, že je zaměstnancem Eduardu, je také členem 100th BGF. Kolega Zdiarský, který kromě toho, že pracuje v Eduardu jako šéfredaktor Infa, je také ředitelem Muzea Letecké bitvy nad Krušnohořím. Připravil podklady pro konstrukci přídí i podklady pro tvorbu obtisků a barevných schémat, bude psát texty k barevným schématům a články, které budou spojené s tímto projektem zde v Infu.

  -  Muzeum Letecké bitvy nad Krušnohořím se věnuje událostem 11. září 1944, kdy během mise na Ruhland 100th BG ztratila, především nad městečkem Kovářská a jeho okolím, třináct B-17G.

  
  

  Doplňkové sady na B-17 Flying Fortrees

  S B-17 a Krvavou Stovkou, 100th BG, je spojen také seriál Masters of the Air, který právě běží na Apple TV+. V souvislosti se seriálem, a jsem si naprosto jistý, že je to v souvislosti se seriálem, nám významně narostl počet požadavků na obnovení vyřazených doplňkových sad na stavebnice B-17 různých výrobců v různých měřítcích. Rozhodli jsme se jim vyhovět a tyto sady vrátit do prodeje. Možná vás překvapí, že jde celkem o více než 160 položek! V prodeji jsou od minulého týdne a najdete je na našem e-shopu. Mimochodem, právě dnes má premiéru sedmý díl Masters of the Air! (poslední větu nepřekládat do angličtiny!)

  Články

  Jak už jsem zmínil, tři články jsou dnes věnovány F-5E Tiger II. Je to článek „Freedom Tiger“, stručné shrnutí vývoje a historie Northropu F-5 od Richarda Plose, článek „Kbelský F-5“ o F-5E jako exponátu Leteckého muzea ve Kbelích od kurátora sbírek Kbelského muzea Miroslava Khola, a rozhovor s restaurátorem tohoto exponátu panem Petrem Ježkem, který jsem vedl a sepsal já.

  Samozřejmostí jsou Boxart stories. Boxart story Jana Zdiarského, která se váže ke stavebnici Spitfiru LF Mk.IXc, vás zavede do Normandie v létě 1944. Honza Bobek připravil tři boxart story.  Fw 190A-5 je věnována bojům proti čtyřmotorovým bombardérům v létě 1943. Detaily jednoho z posledních leteckých bojů velitele JG 54 Hannese Trautlofta popisuje BAS k Bf 109 G-2 a v boxart story pro Bf 108 se dočtete, jak letoun Theo Blaicha s pouštní kamufláží souvisí s filmem Anglický pacient.

  Kromě těchto textů najdete v dnešním čísle ještě reportáž z Tiger Meetu 2023 od jeho účastníka Jaroslava Špačka, článek o práci s 3D tisky od Jakuba Nademlejnského a samozřejmě další pokračování Letecké války nad Ukrajinou od Mira Bariče.

  Ten seriál už je hodně dlouhý. Mnohem delší, než bychom si všichni přáli. Není třeba připomínat, že jsme vstoupili již do 24. měsíce trvání této barbarské ruské války. V posledních týdnech jsme četli mnohé o naší únavě z války, o zdrcující ruské převaze, slabosti a neschopnosti Západu a ruské odolnosti. Bez ohledu na to, kdo je vlastně původcem těchto informací a kdo jimi náš svobodný mediální prostor zaplavuje, chci vám říct - K čertu s těmi kecy! Všichni máme té zatracené války plné zuby. Všechny nás něco stála. Nás na Západě stojí především peníze, a věřte, že i nás v Eduardu stojí velké peníze, protože pokles prodejů, který přišel bezprostředně po ruském útoku v únoru 2022 a trvá dodnes, je v jasné korelaci s touto válkou. Ale Ukrajinu stojí tato válka tisíce lidských životů a způsobuje jí nezměrně větší materiální i morální ztráty. Jediná cesta, jak z toho ven, je porazit Rusko, vyhnat ho z Ukrajiny a zabránit mu v jakékoli další agresi. Bude nás to ještě stát hodně úsilí, krve i peněz, ale nesmíme to vzdát, jinak za naši kapitulaci a selhání nás a našich námi zvolených politiků krutě zaplatíme. Svět se sice mění, ale základní pravidla se nemění. A to nejdůležitější ze základních pravidel zní, že za slabost a selhání se tvrdě platí.

  Drobné zprávy

  Aby můj úvodník nevyzněl tak strašně pateticky, mám pro vás ještě pár drobných dobrých zpráv na závěr.

  Koupili jsme si nový lis. Modernizace nikdy neuškodí a kupovat nové lisy je přinejmenším stejně užitečné jako kupovat v této rozbouřené době nové tanky. Však ty nové staré Leopardy, které dostala AČR, také nejsou k zahození!

  Dorazila zásilka Gunzí, tento týden jde toto doplnění zásob do prodeje. Mezitím ale klesly všechny ostatní zásoby tohoto sortimentu, takže posíláme do německého expedičního centra GSI další objednávku. Ovšem kdy ta dorazí, to zatím netušíme.

  Dva Spitfiry Mk.V polských pilotů, které budou součástí speciální limitované edice nabízené na výstavě v Bytomi 16. – 17. 3. 2024

  
  

  Další dobrá zpráva je, že v březnu budeme na několika výstavách. Příští víkend jsme ve Veroně, další víkend budeme v Polsku v Bytomi. Hned další týden, 23. března, jsme na Panthers Cupu v Praze na Proseku, tam budu mít společně s Fredym Riedlem ze Special Hobby kotel, takže vás srdečně zvu na přátelský pokec, a nakonec na Velikonoce jedeme do Prostějova na Velikonoční Prostějov. Přinejmenším na Proseku a v Prostějově už budeme mít předprodukční čtvrtkové Mustangy. Pokud se nám to povede a vše vyjde, jak má, tak vyrobíme nějakou předpremiérovou edici, takový poloWeekend v bílé krabici jen s návodem a malým obtiskem. Jestli se k tomu nachomýtnete, tak neváhejte, tahle věcička bude mít svoji cenu. Další ze základních pravidel života, vesmíru, a tak zní - Kdo zaváhá, nelepí!

  Do prodeje se vrátila Mirage IIIC 1/48, Profipack katalogového čísla 8103. Dobalili jsme posledních 530 kusů. Pravidlo z předchozího odstavce platí i pro Mirage!

  
  

  A na závěr zpráva dne. Od 5. března budu odpovídat na otázky modelářů ve vláknu Ask Eduard na Hyperscale. Dámy a pánové, můžete se mě tam zeptat na všechno, na co chcete. Já vám také odpovím, na co chci!

  Buď kit!

  Vladimir Šulc

  
  

   

• Jak na 3D tisky?

  
  

  Jakub Nademlejnský

  
  

  Poslední roky se v modelářství stále více rozmáhá využití 3D tisku, a to převážně pro výrobu doplňků. I v Eduardu jsme se před několika lety rozhodli pustit do této technologie, která z velké části vytlačila klasickou výrobu Brassinů, tedy metodu odlévání. Dnes přímým tiskem vyrábíme již okolo 80 % produkce Brassinů.

  Největší výhodou 3D tištěných doplňků je mnohem menší počet dílů, s čímž je spojené jednodušší používání a sestavování. Velkým problémem odlévaných sad je tvarová nestálost daná degradací forem a nesoudržnost vyrobených odlitých dílů. Díly vyrobené přímým 3D tiskem jsou tvarově stálé a jeden jako druhý.

  Níže bych chtěl čtenářům přiblížit práci s našimi 3D tisky. Jedná se o poměrně snadné činnosti, které zvládne i začátečník nebo průměrný modelář.

  Díly ze 3D tisku jsou tiskovými podporami připevněny k tiskové podložce. Tiskové podpory jsou zakončeny většinou přímo tyčkou v místech, kde tato strana není pohledová. Tam, kde jsou podpory přichyceny na pohledovou stranu dílu, jsou tyto podpory zakončeny malými koulemi, které zajišťují to, aby se podpora při odstraňování neuštípla i s částí samotného dílu.

  
  

  Podpory uříznu ostrým skalpelem, případně žiletkovou pilkou či ultrazvukovým nožem kousek na dílem.
  

   

  Zbytky po podporách následně jemnějším brousítkem obrousím.
  

   

  Díl poté v tomto místě přeleštím jemnějším brousítkem.
  

   

  Stejný postup předvedu i v případě použití ultrazvukového nože ZO-91 od firmy HONDA Electronics.
  

   

  Nůž zapnu na vyšší stupeň a s nízkým tlakem se opřu do podpor v místě styku s dílem, čímž je přeřezávám.
  

   

  7+7a

  Poté opatrně se skalpelem ještě ořežu zbytky po podporách.
  

  
  

  Celý díl poté očistím brousítkem. Pokud je strana nepohledová, stačí hrubší brousítko.
  

   

  Hotový očištěný díl připravený na přilepení nebo barvení.
  

   

  V případě, že je díl velmi tenký, nedoporučuji podpory řezat skalpelem.
  

   

  Na takové díly je nejlepší žiletková pilka nebo ultrazvukový skalpel.
  

   

  Pokud mi nezáleží na tom, jak strana dílu, odkud odstraňuji podpory, bude vypadat, můžu je pouze nahrubo ořezat skalpelem, případně podpory seškrábnout nehtem.
  

   

  Po zabroušení je díl během minuty připravený na instalaci do modelu.
  

   

  Stejně připravím i díl vany kokpitu na F-16C 1/48 od firmy Kinetic pro přilepení do modelu.
  

   

  Díly 3D tisku je nejvhodnější lepit vteřinovými lepidly. Tyto díly nejdou lepit rozpouštědlovými svařovacími lepidly, která jsou určené pro lepení plastů. Stejně jako v minulých postupech si nejdříve nakapu pár kapek vteřinového lepidla na křídový papír po sloupnuté krycí masce.
  

   

  Usadím vanu kokpitu do modelu.
  

   

  Několika kapkami vteřinového lepidla aplikovanými seříznutou jehlou přilepím vanu k plastovému dílu draku letadla.
  

   

  Před barvením 3D tisků doporučuji díl nejprve ještě odmastit v isopropylalkoholu.
  

   

  Na některých dílech může být z technologických důvodů viditelný rastr. Ten můžeme přebrousit nejdříve hrubým a následně jemným brousítkem do hladka.
  

   

  Další možností je dané místo vyleštit pomocí vatové tyčinky namočené v isopropylalkoholu. Je potřeba leštit delší dobu. V místech, která jsou těžko dostupná pro broušení nebo jsou v okolí detaily, je tento postup vhodný. Materiál, ze kterého 3D tisky v Eduardu tiskneme, je poměrně ohebný, pokud díly chcete ohýbat, doporučuji je předem namočit v horké vodě a ony změknou.
  

   

  Před samotným nástřikem dílu barvou doporučuji díl nejdřív přestříkat několika vrstvami Mr. Surfacer 1000. Nyní již můžu aplikovat barvu a kokpit dokončit klasickým způsobem. 
  

• Chtít není totéž, co přát si…

  
  

  Text: Richard Plos

  
  

  Letečtí nadšenci žijí v současnosti seriálem Masters of the Air, pod který se podepsali Steven Spielberg a Tom Hanks. Monumentální dílo je oslavou lidské odvahy v mnoha jejích podobách. A připomínkou toho, že bez úsilí, statečnosti a sebeobětování není svobody. Tisíce a tisíce mladých mužů tehdy opustily své domovy a rodiny žijící v míru, aby šly bojovat za jiné, kteří to štěstí neměli.

  Samozřejmě i v USA tehdy existovali lidé, kteří byli proti jakémukoli zapojení země do války v Evropě, tehdejší američtí „chcimíři“ dokonce v době, kdy visel osud Spojeného království na vlásku, pochodovali 7. července 1941 na demonstraci v New Yorku s cedulemi „Why not Peace with Hitler?“  (Proč ne mír s Hitlerem?) nebo „Arm Britain and prolong the War“ (Vyzbrojujte Británii a prodloužíte válku). Nepřipomíná vám to něco? Podobné argumenty slyšíme a čteme i dnes z úst těch současných a domácích „chcimírů“. Ty tehdejší americké naštěstí nikdo nebral moc vážně, zatímco dnes tento nesmírně hloupý postoj u nás rezonuje i mezi mnohými politiky.

  Osobně mi věta „chci mír“ přijde jako výkřik malého dítěte, které také bez rozmyslu vykřikuje „mamí, já chci…“ Jednou autíčko, jindy zmrzlinu, prostě chci. Nechápe, ale chce. Duševně vyspělejší jedinec použije spíše výrazu „přeji si mír“. Protože tak to samozřejmě je – asi nikdo příčetný si nepřeje válku. Sám jsem ji do určité míry zažil na vlastní kůži a o to víc si i já přeji mír. Ale je rozdíl mezi skutečným mírem a mezi ponižující porobou, která má jen tu „výhodu“, že se nestřílí, protože odpůrce lze zlikvidovat elegantněji… A „chtít mír“ i za cenu utrpení a zotročení jiného národa je extrémně nemravné a sobecké.

  Mluvím samozřejmě o nejstrašnějším konfliktu v Evropě od druhé světové války. O válce na Ukrajině. Rusové jsou desetiletí masírováni takzvanou politikou věčnosti, jak ji nazval Timothy Snyder ve své knize Cesta k nesvobodě. Je to praktika, ve které se Rusové neustále ohlížejí do minulosti, tedy především ke svému vítězství nad nacistickým Německem. Bez skrupulí si jej přisvojují celé a hodlají jej coby svůj největší úspěch zvěčnit. Taktně zamlčují jak obrovskou materiální pomoc ze strany USA, která zahrnovala prakticky vše od másla přes střelný prach až po nákladní vozy nebo stíhací a bombardovací letouny. Tyto dodávky stály životy mnoha lidí, kteří pomoc tehdejšímu Sovětskému Svazu dopravovali. Ani jejich zásluhy nehodlá brát ruská mysl příliš na vědomí.

  A pak jsou zde ti „Masters of the Air“ a jejich devastující účinek na německou válečnou výrobu i morálku. O tom, kolik německých sil vázaly operace v západní Evropě po vylodění ani nemluvím. V poslední době na to část populace zapomíná, respektive si to nehodlá připustit. Pamatuji si, jak jsme v roce 1990 připravovali v Plzni první hold americkým vojákům a jeden komunistickou masírkou zblblý palubní technik (létal jsem tedy jako pilot) se mě rozezleně ptal: „A kolik jich tady padlo, co?“ Jako by snad počet obětí byl měřítkem zásluh… Nechápal, že Američané si na rozdíl od Rusů lidského života váží a proto se snaží bojovat tak, aby ztráty minimalizovali. I dnes je na ukrajinském bojišti vidět, že pro Rusa ani život Rusa mnoho neznamená. Natož život člověka jiné národnosti…

  Zatím jsem z nového seriálu neviděl ani minutu. Podobně jako u řady jiných si počkám, až bude celý venku, abych nemusel vždy celý týden očekávat nový díl. Potom si asi udělám takový menší maraton. A budu při tom v duchu velebit lidskou odvahu, která nám dává sílu postavit se zlu, narovnat záda a nepřipustit vlastní porobu. I za cenu úsilí a obětí. Protože mír a s ním související blahobyt bohužel nikdy nebyl, není a nebude zadarmo.

       

• Vysoko nad frontou

  Text: Jan Bobek

  Ilustrace: Marek Ryś

  kat.č.: 70156

  
  

  O Hannesu Trautloftovi a jeho Jagdgeschwader 54 „Grünherz“ jsme v magazínu Eduard INFO psali již dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu 2010 a článek popisoval počátek bojové kariéry tohoto legendárního letce. Druhý článek byl zveřejněn v červenci 2023 se zaměřením na zkušenosti z první zimní kampaně, kterou JG 54 v Rusku prošla. V březnu 1942 obdržela JG 54 první stroje Bf 109 verze F-4, ale toto přezbrojení si nevyžádalo výrazná organizační opatření. Novým úkolem se pro JG 54 od května 1942 staly noční stíhací lety, při nichž docílila šedesáti vítězství. Bf 109 byly pro tento účel vybaveny přídavnou nádrží pod trupem.

  Přechod na verzi G-2 měl však složitější průběh oproti přebírání strojů Bf 109 F-4. Jako první na nové Gustavy přezbrojila v červnu I./JG 54, v červenci ji následovala II./JG 54 a III./JG 54 na verzi G-2 přešla jako poslední na přelomu července a srpna. Přezbrojení probíhalo po jednotlivých Staffel na letišti Jesau ve Východním Prusku. Trautloft se díky tomu nacházel ve složité situaci. Jeho JG 54 v tomto období podporovala pozemní jednotky, které čelily sovětským pokusům o průlomy fronty od Leningradu, přes Demjansk, Dugino až po Orel. Jednalo se o úsek dlouhý přes 800 kilometrů a části JG 54 působily doslova jako hasičský sbor, který pomáhal pozemním jednotkám v nejkritičtějších částech bojiště. Dokonce došlo k situaci, kdy u Leningradu byla jedinou německou stíhací jednotkou jen jedna Staffel z JG 54.

  Pod velením Trautloftova štábu se nacházela také I./JG 51 a v druhé polovině srpna 1942 se na krátkou dobu dostala pod jeho velení i I./JG 52. Trautloftovou prioritou v tomto hektickém období zřejmě nebylo získání nové verze stodevítek pro svůj štáb. Během července měl Stab/JG 54 ve výzbroji pouze jeden Messerschmitt Bf 109 F-4, který byl na konci měsíce předán jiné jednotce. Šest zbrusu nových Gustavů pro svou štábní letku Trautloft převzal až na počátku srpna. Jednalo se o letouny G-2 a u třech z nich jsou ve ztrátových hlášeních uvedena sériová čísla z výrobního bloku 10 000 závodu Erla. Z tohoto období jsou známy černobílé i barevné fotografie Trautloftova stroje v tříbarevné kamufláži na horních plochách. Letoun je zajímavý tím, že je vybaven překrytem kabiny, který odpovídá verzi G-1 s přetlakovaným kokpitem.

  Hannes Trautloft v tomto hektickém období neměl mnoho možností dostat se do leteckého boje. Své první vítězství na Gustavu zaznamenal po dvouměsíční pauze 5. srpna 1942, když jihovýchodně od Šimsku u jezera Ilmeň sestřelil v 18 hodin 35 minut německého času bombardér Pe-2. Pozoruhodné na tomto leteckém boji je letová hladina, v níž Trautloft protivníka zasáhl. V hlášení je uvedeno, že stroj byl zasažen v 6500 metrech, což je pro letecké boje v tomto období na východní frontě značně neobvyklé. Během 5. srpna v této oblasti k jinému leteckému střetnutí nedošlo. S pomocí badatelů Nicka Hectora a Danny Case se podařilo identifkovat o jakou osádku se jednalo. Stroj patřil k 6. ODRAE, což byla samostatná eskadrila dálkového průzkumu podřízená 6. armádě.

  Osádku tvořili st. lt. Viktor Gavrilovič Podkolodnov, ml. serž. Fedor Fedorovič Lopatočkin a st. lt. Gavril Georgijevič Gončarov. Při přípravě boxartu, který vytvořil Marek Ryś, se nám podařilo najít fotografie Podkolodnova letounu. Měl identifikační číslo 2 a patriotický nápis „Osoaviachim Čuvašii“. Stroj byl zakoupen z finanční sbírky dělníků išlejského okresu Čuvašské ASSR, v níž se na různé vojenské vybavení vybralo během července a srpna 1942 celkem 2,3 milionu rublů. Osoviachim byla asociace pro pomoc obrannému, leteckému a chemickému stavebnictví a během druhé světové války se podílela na výcviku stovek tisíc vojenských specialistů. Není úplně jisté, že stroj s číslem dva byl sestřelen Trautloftem, ale vyloučit se to nedá. Jeho fotografie byla v sovětském tisku zveřejněna na podzim 1942.

  Přestože byl Pe-2 sestřelen nad územím, které okupovali Němci, podařilo se Podkolodnovovi vyhnout se zajetí a vrátil se ke své jednotce. Za svou službu obdržel dvakrát Leninův řád a dvakrát mu byl udělen Řád rudého praporu. St. lt. Gončarov, který dříve sloužil u 514. PBAP, boj s Bf 109 nepřežil. Bývalým příslušníkem 514. PBAP byl i poslední člen osádky, ml. serž. Lopatočkin. Je veden jako nezvěstný, jeden zdroj však uvádí, že padl do zajetí. Průzkumný let 6. ODRAE byl v létě 1942 spíše výjimkou. Po těžkých ztrátách se od července do poloviny září se tato jednotka podílela na bojové činnosti minimálně. Na konci roku byla rozpuštěna a její personál a vybavení převzal 72. ORAP.