Page 128
Letečtí nadšenci žijí v současnosti seriálem
Masters of the Air, pod který se podepsali Ste-
ven Spielberg a Tom Hanks. Monumentální dílo
je oslavou lidské odvahy v mnoha jejích podo-
bách. A připomínkou toho, že bez úsilí, stateč-
nosti a sebeobětování není svobody. Tisíce a ti-
síce mladých mužů tehdy opustily své domovy
a rodiny žijící v míru, aby šly bojovat za jiné,
kteří to štěstí neměli.
Samozřejmě i v USA tehdy existovali lidé,
kteří byli proti jakémukoli zapojení země do
války v Evropě, tehdejší američtí „chcimí-
ři“ dokonce v době, kdy visel osud Spojeného
království na vlásku, pochodovali 7. července
1941 na demonstraci v New Yorku s cedule-
mi „Why not Peace with Hitler?“ (Proč ne mír
s Hitlerem?) nebo „Arm Britain and prolong the
War“ (Vyzbrojujte Británii a prodloužíte válku).
Nepřipomíná vám to něco? Podobné argumenty
slyšíme a čteme i dnes z úst těch současných
a domácích „chcimírů“. Ty tehdejší americké
naštěstí nikdo nebral moc vážně, zatímco dnes
tento nesmírně hloupý postoj u nás rezonuje
i mezi mnohými politiky.
Osobně mi věta „chci mír“ přijde jako vý-
křik malého dítěte, které také bez rozmyslu
vykřikuje „mamí, já chci…“ Jednou autíčko,
jindy zmrzlinu, prostě chci. Nechápe, ale chce.
Duševně vyspělejší jedinec použije spíše výra-
zu „přeji si mír“. Protože tak to samozřejmě je –
asi nikdo příčetný si nepřeje válku. Sám jsem ji
do určité míry zažil na vlastní kůži a o to víc si
i já přeji mír. Ale je rozdíl mezi skutečným mí-
rem a mezi ponižující porobou, která má jen
tu „výhodu“, že se nestřílí, protože odpůrce lze
zlikvidovat elegantněji… A „chtít mír“ i za cenu
utrpení a zotročení jiného národa je extrémně
nemravné a sobecké.
Mluvím samozřejmě o nejstrašnějším kon-
fliktu v Evropě od druhé světové války. O válce
na Ukrajině. Rusové jsou desetiletí masírováni
takzvanou politikou věčnosti, jak ji nazval Ti-
mothy Snyder ve své knize Cesta k nesvobo-
dě. Je to praktika, ve které se Rusové neustále
ohlížejí do minulosti, tedy především ke své-
mu vítězství nad nacistickým Německem. Bez
skrupulí si jej přisvojují celé a hodlají jej coby
svůj největší úspěch zvěčnit. Taktně zamlčují
jak obrovskou materiální pomoc ze strany USA,
která zahrnovala prakticky vše od másla přes
střelný prach až po nákladní vozy nebo stíha-
cí a bombardovací letouny. Tyto dodávky stály
životy mnoha lidí, kteří pomoc tehdejšímu So-
větskému Svazu dopravovali. Ani jejich zásluhy
nehodlá brát ruská mysl příliš na vědomí.
A pak jsou zde ti „Masters of the Air“ a jejich
devastující účinek na německou válečnou vý-
robu i morálku. O tom, kolik německých sil vá-
zaly operace v západní Evropě po vylodění ani
nemluvím. V poslední době na to část populace
zapomíná, respektive si to nehodlá připustit.
Pamatuji si, jak jsme v roce 1990 připravovali
v Plzni první hold americkým vojákům a jeden
komunistickou masírkou zblblý palubní tech-
nik (létal jsem tedy jako pilot) se mě rozezleně
ptal: „A kolik jich tady padlo, co?“ Jako by snad
počet obětí byl měřítkem zásluh… Nechápal,
že Američané si na rozdíl od Rusů lidského
života váží a proto se snaží bojovat tak, aby
ztráty minimalizovali. I dnes je na ukrajinském
bojišti vidět, že pro Rusa ani život Rusa mnoho
neznamená. Natož život člověka jiné národ-
nosti…
Zatím jsem z nového seriálu neviděl ani mi-
nutu. Podobně jako u řady jiných si počkám,
až bude celý venku, abych nemusel vždy celý
týden očekávat nový díl. Potom si asi udělám
takový menší maraton. A budu při tom v duchu
velebit lidskou odvahu, která nám dává sílu po-
stavit se zlu, narovnat záda a nepřipustit vlast-
ní porobu. I za cenu úsilí a obětí. Protože mír
a s ním související blahobyt bohužel nikdy ne-
byl, není a nebude zadarmo.
CHTÍT NENÍ TOTÉŽ, CO PŘÁT SI…
Text: Richard Plos
INFO Eduard128
Březen 2024