Markingy pro Bf 109G-2 1/72

Bf 109G-2, Maj. Johannes Trautloft, JG 54, SSSR, srpen 1942

Hannes Trautloft zahájil svoji bojovou kariéru ve Španělské občanské válce. Létal zde s Bf 109 a podílel se na vypracování taktiky nasazení tohoto typu. Létal také v polské kampani či ve francouzském tažení. Během každého konfliktu si připsal alespoň jedno vítězství. Dne 25. srpna 1940 se stal velitelem nově zformované JG 54. V jejím čele se také zapojil do operace Barbarossa, útoku proti Sovětskému svazu, a vedl ji až do 5. července 1943, kdy byl převelen do vyšších štábních funkcí. Trautloftovo celkové skóre čítá celkem 58 vítězství, Rytířský kříž si mohl připnout 27. července 1941. Jeho letoun nesl nestandardní kamuflážní schéma, ale jaké barvy JG 54 v Sovětském svazu konkrétně používala, není zcela jasné. Jedna z teorií uvádí, že byla tvořena barvami RLM 70, 02 a 76. Prostřední zelený odstín na horních plochách byl zřejmě namíchán z barev RLM 70 a RLM 02. Okolo svastiky zůstalo po nastříkání nové kamufláže pole barvy RLM 76. Stroj měl namontovaný přetlakový překryt kabiny, typický pro verze G-1 či G-3. Část popisek, včetně přerušované čáry, ohraničující prostor, v němž se směl pohybovat personál, byla před stříkáním nestandardní kamufláže maskována páskou a zůstala díky tomu viditelná.

Bf 109G-2/R6, WNr. 13531, Hptm. Hermann Graf, 9./JG 52, Pitomnik, SSSR, září 1942

Hermann Anton Graf se narodil 24. října 1912. Vyučil se zámečníkem a v mládí byl nadšeným fotbalistou. Později se věnoval plachtění a v roce 1939 byl povolán do armády. Od července 1939 sloužil u JG 51 a v první polovině roku 1940 působil jako stíhací instruktor. V červenci 1940 byl zařazen k 9./JG 52 a zúčastnil se v dubnu 1941 bojů nad Řeckem a Krétou. Prvního vzdušného vítězství dosáhl 4. srpna 1941 poblíž Kyjeva a věci se začaly měnit. V lednu 1942 obdržel Rytířský kříž po 45. vítězství a v březnu se stal velitelem 9./JG 52, tzv. „Karaya Staffel“. Svého 100. vítězství dosáhl 14. května 1942, 150. protivníka sestřelil 4. září a 26. září jako první německý stíhač překonal hranici 200 vítězství. Za tyto úspěchy obdržel Brilianty k Rytířskému kříži s dubovou ratolestí a meči. Později velel jednotkám Erg. Gr. Ost, JG 50, JG 1, JG 11 a JG 52. Po kapitulaci byl americkými jednotkami vydán Sovětům a ze zajetí se vrátil v prosinci 1949. Stroj WNr. 13531 vyrobený v továrně WNF byl u jednotky na trupu ztmaven, pravděpodobně barvou RLM 70. Na levé straně směrovky byly znázorněny symboly sestřelů. Stavebnice nabízí dvě různá provedení označení na směrovce. Verze se 172 sestřely a tupovanou kamufláží a verze se světlými skvrnami v barvě RLM 76 a 202 symboly sestřelů.

Bf 109G-2, Fw. Anton Hafner, 4./JG 51, El Aouina, Tunisko, prosinec 1942

Anton Hafner se narodil 2. června 1918 v městečku Erbach nedaleko od Ulmu a výcvik stíhače ukončil v roce 1940. Po něm nastoupil k JG 51, jíž zůstal věrný po celou dobu své kariéry letce. Dne 22. srpna 1942 sestřelil již svého 60. protivníka, za což následující den obdržel Rytířský kříž. Na začátku listopadu 1942 se II. Gruppe JG 51 přesunula z východní fronty do Afriky. Dne 2. ledna 1943 byl Anton Hafner sestřelen a po návratu z nemocnice byl zařazen k Stabsstaffel JG 51, dne 15. května 1944 převzal velení nad 8./ JG 51. Dne 17. října 1944 nositel Rytířského kříže s dubovými ratolestmi Oblt. Anton Hafner sestřelil svého 204. protivníka, jímž byl sovětský Jak-7. Během souboje zavadil v nízkém letu o strom a pád svého Messerschmittu Bf 109G-6 nepřežil. Stroje II. Gruppe JG 51 přesunuté do Afriky z východní fronty nesly kamufláž barvami RLM 74/75/76. Žluté identifikační prvky označující stroje z východní fronty byly přestříkány a nahrazeny bílými doplňky na koncích křídla a na zádi trupu. Na směrovém kormidle nesl Hafnerův letoun symboly jím dosažených sestřelů, před trupovým číslem byl nestandardně umístěn bílý vodorovný pruh, označující stroje II. Gruppe.

Bf 109G-2/R6, WNr. 13949, Maj. Hans Hahn, II./JG 54, Rjelbicy, SSSR, leden 1943

Hans Hahn, stíhací eso a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, prošel za svou kariéru řadou velitelských postů. Od prosince 1939 velel 4./JG 2, od 29. října 1940 vedl III./JG 2 a počínaje 1. listopadem 1942 převzal velení II./JG 54. V čele této Gruppe stál až do 21. února 1943, kdy byl sestřelen a padl do sovětského zajetí. Z něj byl propuštěn až v roce 1950. Do okamžiku svého zajetí dosáhl celkem 108 vítězství, z toho 66 na západní frontě. Podle ruských zdrojů byl „Assi“ Hahn sestřelen sovětským esem, poručíkem P. Graždaninovem. Sám Hahn uvádí, že po sestřelení La-5 dostal několik zásahů do levého křídla a kvůli přehřátí motoru musel přistát na území ovládaném Rudou armádou, kde byl zajat. Stroj byl na horních i bočních plochách přestříkán bílou barvou kvůli lepšímu maskování v zimním období. Dvojitý klín a vodorovný proužek na zádi trupu byly označením velitele II. Gruppe, pod čelním štítkem se nacházel znak této jednotky, lev z Aspernu. Zelené srdce (Grünherz) označovalo stroje JG 54. Vrtulový kužel i boky spodního krytu motoru byly také lehce přestříkány bílou barvou. Hahnův letoun byl součástí výstavy ukořistěné letecké techniky v Moskvě.

Bf 109G-2/R6/Trop, WNr. 10805, Lt. Wilhelm Crinius, 3./JG 53, Bizerta, Tunisko, leden 1943

Rodák z Hohenhausenu Wilhelm Crinius vstoupil do Luftwaffe v lednu 1940 a po stíhacím výcviku nastoupil v únoru 1942 ke 3. Staffel JG 53, s níž absolvoval boje proti Maltě, na východní frontě a v severní Africe. Dne 23. září 1942 obdržel Rytířský kříž s dubovými ratolestmi za sestřelení 100 nepřátelských letadel. Do 8. ledna 1943 přidal dalších 14 sestřelů, ale 13. ledna se karta obrátila. V souboji se Spitfiry poblíž El Kala byl jeho stroj zasažen, Crinius byl zraněn na stehně a kvůli hořícímu motoru musel přistát na moři, kde jej druhý den zachránili rybáři. Po vyléčení putoval do zajateckého tábora. Po válce pracoval jako ředitel německé pobočky koncernu Phillips, poté jako předseda správní rady firmy Ernst Düllmann GmbH a v roce 1989 kandidoval za stranu Deutsche Volksunion do Evropského parlamentu. Zemřel 26. dubna 1997 v dolnosaském Stuhru. Criniův „Gustav“ byl kamuflován barvami RLM 78/79 a měl dostříkány skvrny a pole barvou RLM 80. Pod trupovým číslem je zřetelné přestříkání předchozího označení, pravděpodobně barvou RLM 78.  Na směrovém kormidle nesl letoun kresbu Rytířského kříže s dosaženými sestřely. Fotograficky nejsou doloženy bílé konce křídla, které byly rozpoznávacím znakem jižní fronty a afrického bojiště. U JG 53 byly některé stroje vyfotografovány bez bílých konců křídla.

Bf 109G-2/R6, WNr. 14810, Ofw. Rudolf Müller, 6./JG 5, Petsamo, Finsko, duben 1943

Rudolf „Rudi“ Müller se narodil 21. listopadu 1920 ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1940 prošel pilotním výcvikem. V srpnu 1941 byl zařazen k 1./JG 77, první sestřel si připsal 12. září 1941. Jeho obětí byl sovětský I-16. V únoru 1942 sestřelil u norského pobřeží dva bombardéry RAF. Dne 21. března 1942 byla z jeho původní Staffel vytvořena 6./JG 5 a v následujícím období počet sestřelů sovětských letadel na Müllerově kontě stoupal. Střetnutí se odehrávala při útocích Luftwaffe na konvoje do a z Murmansku, při soubojích se sovětskými silami v oblasti letiště Vajenga nebo nad základnou JG 5 nad letištěm Petsamo-Luostari. Po dosažení 46. vítězství obdržel Rudolf Müller 19. června 1942 Rytířský kříž a celkem docílil 94 vítězství. V souboji s Hurricany z 609. IAP byl 19. dubna 1943 sestřelen na sovětském území, pokusil se s pomocí zimní výbavy uniknout, ale nakonec byl zajat. Dne 21. října 1943 byl zastřelen při pokusu o útěk ze zajateckého tábora.