Indiánka

Text: Richard Plos

Ilustrace: Adam Tooby

Kat. č. 2146

Výrobce vdov. Takové nelichotivé označení si vysloužil střední bombardér Martin B-26 Marauder již krátce po svém zařazení do výzbroje amerického letectva. Piloti, do té doby zvyklí na snadno ovladatelné a pomalé až neohrabané stroje, jako byl například B-18 Bolo, měli velké problémy vypořádat se s výrazně vyššími vzletovými a přistávacími rychlostmi, stejně jako s nutností udržovat neustále dostatečnou rychlost letu, a to včetně situací, kdy vysadil jeden z motorů. A protože motory Pratt & Whitney R2800 rozhodně nebyly bezporuchové, docházelo k tragédiím již v průběhu výcviku pilotů.

Ve skutečnosti byl ovšem B-26 Marauder na svou dobu velmi vyspělým letounem a jeho kvality se nakonec naplno projevily. Ze všech amerických letounů totiž dosáhl nejnižšího poměru ztrát k počtu bojových operací. V porovnání s B-25 byl rychlejší, což byl ostatně počáteční záměr, a mohl nést i větší pumový náklad. Ovšem zatímco pilotáž Mitchellů neskrývala prakticky žádné záludnosti, Maraudery vyžadovaly od pilotů mnohem více pozornosti a striktnější dodržování rychlostí letu daných manuálem. Příčinou bylo především vyšší plošné zatížení křídla, které se nicméně u vyšších verzí snížilo, což pilotáž Marauderů usnadnilo. Osádky Marauderů celkem odlétaly více než 100 000 misí a na nepřátelské cíle shodily přes 150 000 tun bomb. A navzdory nelichotivé přezdívce byly ztráty Marauderů ze všech typů bombardérů používaných USAAF nejnižší, jen necelého půl procenta.

Z historie jedné bombardovací skupiny

Jednou z bombardovacích skupin, které byly od začátku vyzbrojeny Maraudery, byla 394th Bomb Group (Mid). Byla aktivována 5. března 1943 a během února a března 1944 se její příslušníci s vybavením přesunuli do Anglie na základnu Boreham. Jako součást 9th Air Force útočila skupina na cíle ve Francii, často na odpalovací zařízení raket V-1. Dalšími obvyklými cíli byla seřaďovací nádraží nebo komunikace, zejména mosty.

Během vylodění bombardovaly osádky 394th BG německé pozice v Cherbourgu a zasáhly několik důležitých komunikací, zásobníků paliva a obranných německých pozic. Při bojích v oblasti St Lo pak 25. července pomohlo jejich bombardování německých pozic k důležitému průlomu. Za operce ve dnech od 7. do 9. srpna obdržela skupina Distinguished Unit Cross. Během tohoto třídenního období provedla sérii pěti náletů na silně opevněné a bráněné cíle, při nichž zničila sklad munice a čtyři důležité železniční mosty.

Na konci srpna 1944 došlo k přesunu na kontinent a Maraudery 394th BG se stále častěji objevovaly nad Německem. Během prosince 1944 až ledna 1945 promluvily také do bojů v Ardenách. Bombardováním komunikací ztěžovaly Němcům zásobování a zasáhly i několik skladů s municí. Mezi méně tradiční mise patřily ke konci války také shozy letáků nad nepřátelským územím.   

Po kapitulaci Německa zůstala 394th BG v Evropě jako součást okupačních sil. V září zahájila výcvik na A-26 Invader a v prosinci 1945 byla přeznačena na 394th Bomb Group (Light). Po návratu do USA byla skupina 31. března 1946 deaktivována.

Profík se štětcem

Stejně jako každá bombardovací skupina měla i 394th BG ve svých řadách někoho, kdo dokázal ztvárnit nejrůznější nosearty dle přání osádek. V tomto případě šlo ovšem o skutečného umělce, S/Sgt. Franka M. Spanglera Jr. Příslušník 585th Bomb Squadron byl totiž profesionálním karikaturistou, a tak nebylo divu, že byl o jeho „služby“ nemalý zájem. Mezi jeho díla patřily například malby letounů Round Too (43-34571), Sure Go For No Dough (43-34200) a také Miss Manookie (42-96255).

Volba jména letounu a kresby byla privilegiem hlavního pilota, kterému byl letoun přidělen. I když to neznamenalo, že by s ním nemohli létat i jiní, hlavní pilot letoun používal nejčastěji. V případě Miss Manookie jím byl Lt. Thomas Craddock Howard, kopilotem byl David Hollice Hughes.

V polovině srpna 1945 začal Spangler s pilotním výcvikem na L-4 Cub v rámci programu, který probíhal na základně Venlo Holland. Ten měl připravit vybrané příslušníky amerického letectva, kteří nebyli piloty, k získání civilní pilotní licence. Frank Spangler se ale po válce nevydal cestou civilního pilota, namísto toho se vrátil k umělecké profesi a stal se uznávaným karikaturistou. Společně s otcem, rovněž kreslířem a karikaturistou, se zaměřovali zejména na společenská a politická témata.

Z jeho válečných kreací vyvedených na kovovém povrchu Marauderů byla Miss Manookie zřejmě vůbec nejpovedenější. Letoun nebyl ztracen v bojích a celkem odlétal 60 bojových misí. Na malbě Adama Toobyho je zachycen při jedné z nich v závěru války kdesi nad Německem…