Jepičí eskadra
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Marek Ryś
Kat. č. 70159
Jméno německého stíhacího esa Hermanna Grafa je zmíněno v řadě stavebnic Eduardu a částí jeho kariéry, jež měla úzkou vazbu na německý fotbal, se zabýval článek v magazínu INFO 01/2024. Po jeho úspěšné kariéře s JG 52 na východní frontě a velitelském postu v čele operačně výcvikové jednotky Erg. Gr. Ost ve Francii dostal Graf v létě 1943 nový úkol. Měl zorganizovat jednotku zaměřenou na stíhání britských letounů Mosquito. Zájem o toto téma měl osobně Hermann Göring, který chtěl zabránit náletům, jež tyto těžko zachytitelné letouny začaly podnikat na německá města.
Za tímto účelem byly v červnu 1943 založeny dvě nové stíhací eskadry. Jagdgeschwader Nord (později přeznačená na JG 25) vznikla na letišti Berlin-Staaken a v červenci se jejího velení ujal Obstlt. Herbert Ihlefeld. Pod Grafovým velením byla založena Jagdgeschwader Süd na letišti Wiesbaden-Erbenheim (nezaměňovat s operačně výcvikovou Jagdgruppe Süd). Obě jednotky měly jen štáb eskadry a tři Staffel v I. Gruppe. K založení dalších částí těchto eskader nedošlo. Jejich výzbroj tvořily Messerschmitty Bf 109 G-5 a G-6 a záměrem velení bylo, aby byly kvůli výškovému stíhání vybaveny systémem GM-1.
Podle některých zdrojů se Grafovi v červnu podařilo jedno Mosquito sestřelit, ale v tomto ohledu panuje určitá nejistota. Až do podzimu 1943 Grafova jednotka dosáhla přinejmenším 26 vítězství, ale ve všech případech se jednalo o bombardéry B-17 Flying Fortress.
Prvních čtyř vítězství JG Süd docílila 12. srpna při americkém náletu na cíle v Porůří. Grafovým pilotům se podařilo sestřelit tři B-17 a zničit jeden poškozený bombardér. Jeden německý letec byl zraněn a nouzově přistál na domovské základně.
Svou hvězdnou hodinu JG Süd zažila 17. srpna 1943. Při boji se svazem, který mířil k Regensburgu, se jejím pilotům bez vlastní ztráty podařilo sestřelit pět B-17, jednu donutit k opuštění formace (započítávalo se jako vítězství) a další, již poškozenou Létající pevnost, se podařilo zničit (jako vítězství se takový sestřel nezapočítával, ale bodoval se). Při odpolední akci proti svazu, jenž směřoval na Schweinfurt, se při ztrátě dvou pilotů podařilo Grafově jednotce sestřelit čtyři B-17. Další tři vítězství jejich kolegům nebyla uznána. Právě 17. srpen je jedním z několika možných dnů, během nichž Hermann Graf docílil svého dalšího vítězství, ale v úvahu připadají i některé červencové akce.
V polovině srpna byla Grafova jednotka přejmenována na Jagdgeschwader 50 (nikoli Jagdgruppe 50, jak se někdy chybně uvádí) a na konci měsíce disponovala dvanácti stroji verze G-5 a třinácti stroji verze G-6. Většina z nich byla vybavena 20mm kanony instalovanými v gondolách pod křídlem, protože velení po Grafově jednotce vyžadovalo účast na bojích se čtyřmotoráky. To bylo ale současně příčinou, proč k 23. srpnu 1943 byly jen dva Bf 109 této jednotky vybaveny systémem GM-1. Z dalších deseti byl tento systém demontován. Pokud byl Bf 109 G zatížen dvěma kanony pod křídlem, systém GM-1 už byl příliš těžký na to, aby byl v Messerchmittu také instalován. Grafovi mechanici se sice snažili rychlost letounů zvýšit tím, že leštili povrch křídel, ale to rychlost příliš nezvýšilo. Graf dokonce používal letoun, na němž kvůli zlepšení aerodynamiky byly pokusně instalovány podobné kryty podvozku, jaké byly později používány u Bf 109 K-4.
S jistotou lze říct, že Graf u této jednotky dvou vítězství docílil 6. září 1943 při náletu na Stuttgart. Jeden bombardér B-17 zničil jeho wingman a další stroj si připsal velitel 1. Staffel Oblt. Alfred Grislawski. Dva Bf 109 ale byly sestřeleny, další poškozen při přistání a jeden poddůstojník z JG 50 zahynul na domovské základně kvůli poruše motoru.
Při druhém náletu na Schweinfurt, 14. října 1943, Grafova JG 50 nárokovala přinejmenším čtyři sestřelené B-17 a zničila dva další, které byly těžce poškozené a jeden sestřel jí nebyl uznán. Ztratila při tom tři Bf 109, jednoho pilota a jeden stroj byl poškozen při nouzovém přistání kvůli vyčerpání paliva.
V říjnu se uzavřel „jepičí život“ této jednotky. Svůj hlavní úkol, stíhání letounů Mosquito, nedokázala naplnit, protože její technické vybavení bylo zaměřeno na boj s bombardéry. Předpokládané přezbrojení na raketové Messerschmitty Me 163 u této jednotky nebylo realizováno kvůli technickým problémům tohoto revolučního stroje. Navíc se o svůj letový park JG 50 dělila s jednou z jednotek Wilde Sau, III./JG 301. Na konci října předala JG 50 svou techniku nově založené I./JG 301 a většina jejích letců přešla k denním stíhacím jednotkám JG 1 a JG 11, včetně Hermanna Grafa.