Markingy pro Fw 190A-2 1/48
WNr. 0125228, Ofw. Erwin Leibold, Stab I./JG 26, St. Omer-Arques, Francie, červenec 1942
Německé stíhací eso z Jagdgeschwader 26 Erwin Leibold dosáhl svého jedenáctého a posledního sestřelu 12. července 1942. Tehdy sestřelil v odpoledních hodinách nad Licques ve Francii průzkumné Mosquito PR Mk.II, které letělo fotografovat Štrasburk a Ingolstadt. Oba britští piloti zahynuli. Osud jejich přemožitele se naplnil 14 dní poté, kdy se Ofw. Leibold účastnil útoku I./JG 26 proti Spitfirům z Biggin Hillu, operujícím nad Francií. Stroj Ofw. Leibolda, letícího jako dvojka velitele Gruppe Hptm. Seiferta, po útoku Spitfiru explodoval. Pilot byl spatřen na padáku, jak přistává do vod Kanálu. Pátrání po něm však bylo neúspěšné. Standardně kamuflované stroje, působící u štábu I. Gruppe, byly nestandardně označeny písmeny či iniciálami svých pilotů. Písmeno L (Leibold) bylo doplněno o označení strojů štábu v podobě klínu a na žlutě zbarvené směrovce nesl letoun 11 proužků označujících dosažená vítězství.
WNr. 0125281, Oblt. Siegfried Schnell, 9./JG 2, Théville, Francie, červen 1942
Siegfried „Wumm“ Schnell, rodák z nynějšího polského města Sulęcin (tehdy Zielenzig v Braniborsku), vstoupil do řad Luftwaffe v roce 1936 a na počátku 2. světové války sloužil v řadách 4./JG 2. Prvního vítězství dosáhl v bojích nad Francií 14. května 1940, dalších pak nad Británií a v bojích s britskými a americkými letci nad západní Evropou. Po převelení k JG 54 byl nejprve zařazen k III. Gruppe a 1. února 1944 byl jmenován velitelem IV. Gruppe. V této funkci byl 25. února 1944 nad Narvou sestřelen sovětským stíhačem a zahynul. Za svou bojovou činnost byl 9. července 1941 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, uznáno mu bylo celkem 93 vítězství. Fw 190A-2 Oblt. Schnella nesl standardní kamuflážní schéma stíhaček Luftwaffe tvořené barvami RLM 74/75/76. Na žluté směrovce byly symboly 64 dosažených sestřelů a na bocích trupu a motorového krytu byl namalován tzv. Adlerflügel.
WNr. 0122125, Oblt. Max Buchholz, 5./JG 1, Katwijk, Nizozemsko, léto 1942
Max Bucholz se narodil 3. listopadu 1912 v Zerbstu a na počátku války sloužil u Jagdgeschwader 3. S touto jednotkou se zúčastnil bojů nad Francií a Velkou Británií a také operace Barbarossa (přepadení Sovětského svazu). Na začátku října 1941 byla I./JG 3 odeslána na odpočinek do Německa. Poté se přesunula do Nizozemska a k 6. ledna 1942 přejmenována na II./JG 1. Oblt. Buchholzovi bylo svěřeno velení nad 6. Staffel. Dne 12. února 1942 dosáhl svého 28. sestřelu, kdy při operaci Donerkeil (letecká podpora při proplutí německých bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen z Brestu kanálem La Manche do německých přístavů) sestřelil britský Blenheim. Od poloviny roku až do konce války sloužil v administrativních funkcích. Zemřel 19. července 1996 v Německu. Špička vrtulového kuželu Buchholzova stroje, kamuflovaného barvami RLM 74/75/76, nesla na červeném podkladu tenkou bílou spirálu. Marking, označující stroj velitele 5. Staffel v podobě číslice v černé barvě, byl doplněn o označení strojů II. Gruppe (vodorovný pruh v barvě Staffel) a pod kabinou byl doplněn o osobní pilotův emblém, stylizovaného racka v letu. Na motorovém krytu byl namalován bájný červ Tatzelwurm v červené barvě – označení strojů 5./JG 1.
WNr. 0125310, Hptm. Josef Priller, III./JG 26, Wevelghem, Belgie, červen 1942
Josef „Pips“ Priller se narodil 27. července 1915 v bavorském Ingolstadtu. V roce 1935 vstoupil do Wehrmachtu, ale již za rok, v říjnu 1936, byl přijat k leteckému výcviku stíhače. Prvního sestřelu dosáhl ve funkci velitele 6. Staffel JG 51, když 28. května 1940 sestřelil Spitfire nad Dunkerque. V listopadu 1940 byl jmenován velitelem 1./JG 26, 6. prosince 1941 se stal velitelem III./JG 26, od 11. ledna 1943 velel celé Jagdgeschwader 26. Jeho počet dosažených sestřelů dále narůstal, za své úspěchy byl dekorován 20. prosince 1941 Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Dne 28. ledna 1945 byl jmenován do funkce Inspekteur der Jagdflieger Ost, v níž setrval až do konce války. Celkové Prillerovo skóre čítá 101 zničených nepřátelských letadel a všech svých sestřelů dosáhl na západní frontě. Po válce se oženil s majitelkou pivovaru Johannou Riegele a stal se generálním manažerem pivovaru Riegele v Augsburgu. Zemřel 20. května 1961 na infarkt. Stroj ve standardní kamufláži stíhaček Luftwaffe se žlutou směrovkou a spodní částí krytu motoru, s nímž létal Josef Priller v červnu 1942, nesl označení velitele III. Gruppe. Na směrovce bylo zobrazeno 73 sestřelů, kterých dosáhl k 1. červnu 1942.
Oblt. Egon Mayer, 7./JG 2, Théville, FrancIe, léto 1942
Egon Mayer se narodil 19. srpna 1917 v Konstanci a do Luftwaffe vstoupil v roce 1937. V prosinci 1939 byl po ukončení výcviku zařazen k Jagdgeschwader 2, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů nad Francií a Velkou Británií. Nejprve jako řadový člen, od 10. června 1941 ve funkci velitele 7. Staffel a od listopadu 1942 velel celé III. Gruppe. V té době již měl na kontě 52 sestřelů nepřátelských letadel. Dne 23. listopadu poprvé sestřelil americký čtyřmotorový bombardér. Spolu s Georgem-Peterem Ederem vypracoval taktiku čelních útoků na americké bombardovací svazy. Velitelem celé JG 2 byl jmenován 1. července 1943. Dne 2. března 1944 vedl formaci stíhačů od JG 2 proti americkému bombardovacímu svazu, během boje nad Montmédy byl sestřelen doprovodnými P-47 a zahynul. Posmrtně byl vyznamenán Meči k Rytířskému kříži. Standardně kamuflovaný Fw 190 Egona Mayera nesl na motorovém krytu označení strojů 7. Staffel JG 2, na žluté směrovce bylo vyznačeno 44 sestřelů v podobě francouzských a britských kokard. Předchozí označení stroje je přestříkáno barvou RLM 74 Graugrün.