Page 35
#84200
BOXART STORY
Mezi neobvyklé jednotky, jež se zúčastnily
vylodění v Normandii, patřily squadrony sou-
středěné v No.34 Tactical Reconnaissance Wing.
Před dnem D bylo na Royal Naval Air Station
(RNAS) v Leeon-Solent shromážděno deset
squadron, pět z RAF, čtyři z Royal Navy FAA
(Fleet Air Arm) a americká VCS-7, které zajiš-
ťovaly letecké pozorování pro námořní bombar-
dování v sektorech pláží Utah a Omaha a později
i v oblasti Cherbourg. Dvě squadrony RAF
(No. 26 a 63) byly vybaveny Spitfiry, s Mustangy
létaly tři další (No. 2, 268 a 414) a námořní Se-
afiry III používaly FAA Squadrony No. 808, 897,
885 a 886. Společně s VCS-7 bylo toto seskupe-
ní jednotek bylo také nazýváno The Air Spotting
Pool.
VCS-7 neboli Cruiser Scouting Squadron byla
zformována v únoru 1944. Tvořilo ji 17 pilotů
z křižníků USS Quincy (CA-39), USS Tuscaloosa
(CA-37), USS Augusta (CA-31) a bitevních lodí
USS Nevada (BB-36), USS Arkansas (BB-33)
a USS Texas (BB-35). Po nepříjemných zku-
šenostech s německými stíhači z vylodění na
Sicílii v létě 1943 vyměnili své dosavadní Cur-
tissy Seagull a Vought Kingfishery za Spitfiry
Mk.V. Přeškolení absolvovali u americké foto-
průzkumné jednotky 67th TRG USAAF v Middle
Wallop v hrabství Hampshire.
Jednotce velel nejprve Lt. Robert W. Calland
(USS Nevada) a od 28. května 1944 Lt. Cdr William
Denton Jr. (USS Quincy). Pozorovací mise absol-
vovala vždy dvojice letounů. Vedoucí letoun plnil
funkci pozorovatele, druhý zajišťoval doprovod
a chránil vedoucího před nepřátelským útokem.
Standardní výška pro tyto mise byla 1800 m, ale
špatné počasí často nutilo piloty operovat mezi
450 až 600 m. Příležitostně se mise létaly v ješ-
tě nižších výškách. Od 6. června do 26. června
provedla VCS-7 celkem 209 akcí nad Normandií,
zejména v rámci Western Naval Task Force, kte-
rá byla pod kontrolou amerického námořnictva.
VCS-7 ztratila z různých příčin devět Spitfirů,
největší nebezpečí představoval všudypřítomný
flak. Squadrona se zřídkakdy setkala s letouny
Luftwaffe, zaútočily na její Spitfiry celkem čty-
řikrát. Příslušník této jednotky, Ensign Robert
J. Adams, se stal prvním americkým letcem,
jenž přistál na osvobozeném území Francie, byť
k tomu došlo kvůli poškození letounu.
Jejím jediným padlým byl Lieutenant Richard
M. Barclay z křižníku USS Tuscaloosa. V den D
bylo úkolem jejich křižníku podporovat invaz-
ní jednotky na pláži Utah. Barclay šel do akce
místo svého podřízeného a jeho wingmanem
byl Lieutenant (jg) Charles S. Zinn (rovněž z USS
Tuscaloosa). Během letu byli bohužel zasaženi
flakem. Barclay zahynul, ale Zinn se dokázal
vrátit na základnu s poškozenou pravou polovi-
nou křídla a poškozeným křidélkem.
Poslední bojová mise VCS-7 proběhla
25. června v oblasti Cherbourgu, následujícího
dne byla VCS-7 rozpuštěna. Během dvaceti dnů
bojového nasazení její příslušníci obdrželi de-
vět DFC, šest Air Medals a pět Golden Stars k
již uděleným Air Medals. Deset příslušníků jed-
notky se zúčastnilo v srpnu 1944 vylodění v jižní
Francii a tři další se podíleli na vylodění na Iwo
Jimě a Okinawě.
Jediného vzdušného vítězství se strojem
VCS-7 však nedosáhl americký pilot, ale britský
příslušník No. 897 Sq FAA, Slt. D. W. Barraclou-
ght, když ve stroji „4Q“ během 7. června sestře-
lil Messerschmitt Bf 109. Závěr tohoto souboje
zachytil Piotr Forkasiewicz na svém boxartu.
Další Bf 109 si na své konto připsal Lt. R. M. Cro-
sley v Seafiru III z No. 886 Sq FAA. Avšak dalších
pět Seafirů III z The Air Spotting Pool během
tohoto dne sestřelil nebo poškodil německý
a spojenecký flak nebo němečtí stíhači, přičemž
jeden z pilotů padl do zajetí. Létat dělostřelec-
ké pozorovací mise nad Normandií byl zkrátka
velmi riskantní úkol.
Text: Jan Bobek a Michal Krechowski
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Z válečné lodi do Spitfiru
INFO Eduard
35
Červen 2024