Tail End Charlie

Háknkrojcy a rudá hvězda

Text:  Richard Plos

Historie není exaktní věda, znalosti o věcech a událostech minulých se nejen doplňují a zpřesňují, často se ale mění i v souvislosti s celospolečenským vnímáním. Dávní kronikáři psali mnohdy tak, jak panovník pískal, jinak riskovali, že si už ani neškrtnou. Ti, co se pak pouštěli do sepisování událostí, ke kterým došlo za vlády panovníků, kteří byli bezpečně mrtví a tedy neškodní, se zase často dopouštěli omylů či fabulací z toho prostého důvodu, že měli málo zdrojů, případně měli své oblíbence, které nechtěli pohanět a naopak. Takový Václav Hájek z Libočan by mohl vyprávět… Ve své době měl i on omezené informační zdroje a většinou si navíc i to málo, co zjistil, vyložil po svém. V tom nebyl sám a už vůbec nebyl poslední. Stejně jako středověcí či starověcí vládci, i novodobí despotové rádi upravují historii po svém. Na jedné z asociálních sítí, určených primárně pro zvyšování dosahu lidské omezenosti a malosti, jsem před nějakým časem zaznamenal reel jakési zhruba padesátileté dámy, která se pohoršovala nad tím, že se dnes o některých dějinných událostech hovoří a píše jinak, než ji učili ve škole. Asi dvacetkrát přitom použila slovo „neuvěřitelné“, zřejmě z důvodu své neuvěřitelně slabé slovní zásoby dané mizerným vzděláním. Daná osůbka žije evidentně v přesvědčení, že je historie exaktní vědou, což je samozřejmě nesmyl. Bohužel právě komunistický výklad dějin, který spíš než dílo Václava Hájka z Libočan připomíná ještě „uvolněnější“ Kroniku tak řečeného Dalimila, je dodnes tím, co značně ovlivňuje světonázor nejen starší generace. Jako duševní rakovina se lži, které nám vtloukali do hlav učitelé, šíří od rodičů a prarodičů dál i směrem k mladší generaci. Když k tomu připočteme impotenci současného školství, pak se není co divit, že tady máme i nadále hrdinný Sovětský svaz, který byl zákeřně napaden zlými a proradnými Nacisty a poté zachránil celou Evropu, potažmo svět před jejich tyranií. Ne, není tomu tak milé děti, pouze si zachraňoval vlastní zadnici a hasil, co sám pomáhal velmi iniciativně zapálit, aby toho všeho potom bezohledně využil v rámci mocenského boje. Pod znamením rudé hvězdy umírali lidé zcela zbytečně jak rukou nepřátel, tak rukou soukmenovců.

V občanské válce, ke které došlo po uchvácení moci bolševiky, tedy komunisty, padlo v Rusku až 17 milionů lidí, během „velké čistky“, kterou si komunisté vyrovnávali účty a zbavovali se nepohodlných „elementů“ bylo povražděno na 1,5 milionu lidí a celkově postihly stalinistické i následné represe až do roku 1991 bezmála dvanáct milionů lidí. Až do chvíle, kdy se zrůdné komunistické ideologie chopil Mao Ce-Tung, aby se různými způsoby zbavil podle odhadů až sedmdesáti milionů obyvatel, byl Sovětský svaz lídrem hitparády masových vrahů páchajících zločiny přímo pod vlajkou a státními symboly dané země. A v obou případech v tom hrála roli rudá pěticípá hvězda, která si co do symboliky zvěrstev nijak nezadá se satanizovaným hákovým křížem. Jenže zatímco hákový kříž prohrál, rudá hvězda „vyhrála“, minimálně v očích těch, co mají za vrchol výkladu historie učivo z dob vlády KSČ. A proto dnes máme zákony, které se snaží vymazat hákový kříž z historie, zatímco rudá hvězda může vesele coby symbol nejodpornějších zvěrstev dál vesele zářit kdykoli a kdekoli…

S legislativou, která se snaží vymazat nacistický symbol z historie, se nějak musíme v rámci přípravy plastikových modelů vyrovnat. Hákové kříže musí z kreseb i obtisků a obtiskových schémat, ironií osudu i v podobě malých symbolů sestřelů, které si tehdejší spojenečtí stíhači rozhodně na letadla nemalovali proto, aby propagovali nacismus. Jinými slovy, zákonodárci de facto uniká smysl jeho vlastního díla…

Popravdě řečeno nejsem pro zákaz používání nacistických symbolů v souvislosti se zobrazováním historických událostí, stejně jako nejsem pro zákaz rudé pěticípé hvězdy. Ještě jsem neviděl, aby symbol, ať už jakýkoli, sám od sebe páchal zlo. Zlo páchají na této planetě výhradně lidé a kdo jej chce páchat či propagovat, toho nějaká legislativa nezastaví. Zavírání očí před historií pak nápadně připomíná nejen Václava Hájka z Libočan, nebo toho veršujícího vtipálka, co mu říkáme Dalimil, ale hlavně komunistické soudruhy, co psali učebnice dějepisu tak, aby vše zapadlo do předem dané ideologie. A to je hodně nebezpečný vývoj. Osobně jsme velmi zvědav, jestli se bude měřit stejným metrem jako hákovému kříži také písmenu „Z“. Nevím jak vy, ale já se bez něj asi neobejdu… Nebo jen .tě.í (dříve „ztěží“).