Markingy pro Bf 109G-6 1/72
Bf 109G-6, WNr. 15919, Maj. Hermann Graf, CO of JG 50, Wiesbaden-Erbenheim, Německo, září 1943
Hermann Graf si na své konto připsal celkem 212 sestřelů, z toho 202 na východní frontě. Dne 16. září 1942 byl za dosažení 172 vítězství vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, tehdy nejvyšším německým válečným vyznamenáním. S tímto pestře zbarveným letounem Graf létal na podzim 1943, kdy velel JG 50. Hermann Graf v červnu 1943 založil jednotku pro stíhání letounů Mosquito ve velkých výškách, jež nesla název Jagdgeschwader Süd (nezaměňovat s Jagdgruppe Süd), jež byla od 1. září přejmenována na Jagdgeschwader 50. Graf také stál za vznikem znaku jednotky namalovaným na levém boku trupu pod kabinou. Postavička Roter Jäger (rudý myslivec) symbolizovala fotbalový tým Luftwaffe, v němž Graf hrál společně s řadou tehdejších německých reprezentantů a jenž byl znám právě pod názvem Rote Jäger (Rudí Myslivci). V rámci JG 50 byl založen pouze štáb eskadry a I. Gruppe a jednotka byla na konci října 1943 začleněna do I./JG 301.
Bf 109G-6, WNr. neznámé, Oblt. Theodor Weissenberger, 6./JG 5, Idriza-Pleskau (Pskov), SSSR, leden 1944
Theodor Weissenberger se narodil 21. prosince 1914 v Mühlheimu nad Mohanem. Do Luftwaffe vstoupil v říjnu 1936. Zpočátku létal na Bf 110 u 1.(Z)/JG 77, jež byla v dubnu 1942 přeznačena na 10.(Z)/JG 5. V září 1942 se stal pilotem Bf 109 u 6./JG 5. Rytířský kříž mu byl udělen v listopadu 1942 po dosažení 38 vítězství a zničení řady pozemních cílů, včetně lokomotiv. V červnu 1943 byl jmenován velitelem 7./JG 5 a na počátku srpna, po dosažení 104. vítězství, mu byla udělena Dubová ratolest. Na konci září 1943 se ujal velení 6./JG 5 a v dubnu 1944 byl jmenován velitelem celé II./JG 5. Na počátku června 1944 opustil východní frontu a stal se velitelem I./JG 5 v Normandii. V prosinci 1944 se stal velitelem I./JG 7 s proudovými Me 262 a v polovině ledna 1945 byl jmenován Kommodorem JG 7. Celkem dosáhl 208 vítězství, z toho 8 na Me 262. Zemřel 10. června 1950 při automobilových závodech na Nürburgringu. Jeho Bf 109G-6 černá 4 je ve standardní kamufláži Mtt Regensburg doplněna bílými skvrnami na horních plochách. Toto provedení bylo nutné pro oblast a období působení 6./JG 5 v daných klimatických podmínkách.
Bf 109G-6/R6, WNr. neznámé, Hptm. Anton Hackl, Stab III./JG 11, Oldenburg, Německo, leden 1944
Po rekonvalescenci těžkého zranění, které Anton Hackl utrpěl v Africe 4. února 1943 během souboje s P-38 Lightning, následoval v září 1943 návrat k bojové činnosti. Hptm. Hackl, v té době již eso se 126 sestřely a nositel Rytířského kříže s dubovou ratolestí, byl převelen k III./JG 11, začleněné do jednotek Obrany říše. Následující měsíc převzal nad touto jednotkou velení. Během svého působení u JG 11, které ukončilo další zranění dne 15. dubna 1944, tentokrát v boji s americkými P-47, měl na kontě již 141 sestřelů. Během následného léčení obdržel k Rytířskému kříži meče. Po vyléčení následoval služba ve vedení dalších jednotek Luftwaffe. Uvádí se, že Anton Hackl během 2. světové války sestřelil celkem 192 nepřátelských letadel (z toho 34 čtyřmotorových bombardérů), dalších 24 je uváděno jako nepotvrzené sestřely. Zemřel 9. července 1984 ve svém rodném Řezně. Stroj Antona Hackla je nastříkán standardními kamuflážními barvami Luftwaffe strojů z továrny Messerschmitt v Řezně/Regensburgu. Ocasní část jeho stroje byla natřena bílou barvou kvůli rychlejšímu rozpoznání velitele formace ve vzdušném boji. Na zádi trupu je nastříkáno označení strojů JG 11– žlutý pruh o šířce 900 mm.
Bf 109G-6/R6, W.Nr. neznámé, Maj. Ludwig Franzisket, CO of I./JG 27, Fels am Wagram, Rakousko, leden 1944
Ludwig Franzisket zahájil bojovou kariéru u 1. Staffel JG 1 (pozdější III./JG 27) a první sestřely si připsal v květnu 1940 nad Nizozemím. Později se zúčastnil tažení ve Francii a od září 1940 sloužil u Stab I./JG 27. Rytířský kříž obdržel v Africe 23. července 1941 po dosažení 22 sestřelů. V prosinci téhož roku byl jmenován velitelem 1./JG 27. Velení celé I./JG 27 převzal v létě 1943, útvar v té době působil na nebi nad Říší, kde čelil spojeneckým náletům. Mezi Franzisketova vítězství se počítají také dvě B-17 sestřelené 14. října 1943 poblíž Schweinfurtu. Celkové skóre nakonec čítalo 43 vítězství, včetně čtyř B-17. Zelený pruh okolo zádě trupu sloužil k označování letounů JG 27 v rámci protivzdušné obrany Říše. Na motoru je namalován znak JG 27. Dvojitý černý klín na trupu symbolizoval Franzisketovu velitelskou funkci. Bílá směrovka označovala stroj velitele bojové formace.
Bf 109G-6/R6, WNr. 440190, Lt. Alfred Hammer, CO of 6./JG 53, Vídeň-Seyring, Rakousko, únor 1944
Alfred „Martello“ Hammer dosáhl během 2. světové války celkem 26 vítězství. Jeho prvním vítězstvím byl Spitfire sestřelený 25. října 1942 nad Maltou, poslední pak spojovací Auster zničený 14. dubna 1945. Celou svou válečnou službu absolvoval u JG 53 „Pik As“. Od listopadu 1941 procházel operačním výcvikem u Erg.Gr./JG 53 a v březnu 1942 byl přidělen k 4./JG 53. V únoru 1943 se stal pobočníkem velitele II./JG 53 a od července vedl 6./JG 53. Na počátku roku 1945 se ujal velení IV./JG 53 a na tomto postu zůstal až do konce války. S Bf 109G-6 W.Nr. 440190 létal během bojových operací JG 53 ze základny ve Vídni, kam se přesunula po ústupu ze Středomoří. Zřejmě v jeho kokpitu byl zraněn, když jeho stroj nad Lincem zasáhla 24. ledna 1944 odvetná palba B-17. Na přídi je pikové eso – znak JG 53. Červený pruh okolo zádě trupu také identifikuje letoun používaný v té době JG 53.
Bf 109G-6/R6, W.Nr. 26048, Oblt. Friedrich Brock, 8./JG 54, Ludwigslust, Německo, leden 1944
Friedrich Brock se narodil 6. května 1916 v Perlachu. V srpnu 1939 zahájil výcvik v Schule/Flieger-Ausbildungs-Regiment 23 v Kaufbeurenu. V listopadu 1940 přešel do Flugzeugführerschule A/B 63 v Mariánských Lázních. V březnu 1942 nastoupil do Jagdfliegervorschule 3 ve Vídni-Schwechat. Výcvik stíhací letce dokončil 12. listopadu 1942 u Ergänzungs-Jagdgruppe Ost ve Francii. Jeho prvním bojovým útvarem se 13. listopadu 1942 stala 8./JG 54 na základně Siverskaja. V lednu 1943 byla III./JG 54 převelena do Oldenburgu k obraně severního Německa. Zde Brock dosáhl 13. června 1943 prvního sestřelu. V soubojích s americkými svazy B-17 byl několikrát sestřelen, ale 8. dubna 1944 byl vážně zraněn. Jeho stroj „černá 8“ nesl všechny identifikační prvky tohoto období. Na přídi znak 8./JG 54, pod kabinou znak III./JG 54 a na zádi modrý identifikační pruh. Na tomto stroji byl 9. dubna 1944 sestřelen a zahynul Uffz. Günther Sahl. Po vyléčení se Friedrich Brock v říjnu 1944 stal operačním důstojníkem III./JG 54 (později přeznačená na IV./JG 26) a do bojů již nezasahoval. V květnu 1945 byl zajat a po propuštění v září 1945 se věnoval své profesi zubního lékaře. Zemřel 3. května 1994 v Berlíně.