Page 13
Osud letounu 42-5957 Horny II byl, stejně jako
osud jeho osádek, velmi pohnutý. Z první mise,
kterou letoun absolvoval 6. září 1943, se vrátil
s mrtvým co-pilotem na palubě a vážně raněným
pilotem, bombometčíkem a navigátorem. Na misi
do Stuttgartu v ten den s touto B-17 letěla osád-
ka Lt. Sumnera H. Reedera. S velmi poškozeným
letounem se dokázal Lt. Reeder vrátit do Anglie.
Za tento výkon byl vyznamenán DSC.
Letoun byl opraven a přiřazen osádce Lt. Hen-
ry M. Heningtona. Hned jejich první misí s tímto
letounem byl nálet na Brémy, dne 8. října 1943,
jeden z nejhorších dnů Krvavé Stovky. Z mise se
Horny II opět vrátil pouze se dvěma funkčními
motory. Heningtonova osádka dokončila svůj op-
erační turnus 25 misí na konci roku 1943, přičemž
velkou část z nich odlétala v tomto letounu.
Poslední mise Heningtonova týmu se odehrála
31. prosince 1943. Cílem byla Paříž a Horny II se
vracel opět pouze se dvěma funkčními motory,
a navíc s prostřílenými pneumatikami.
Na začátku května měl Horny II blízko k tomu,
aby se stal první B-17 od 8th AF, která odlétá
50 misí. Blížící se rekord zhatil elektrický výboj,
který způsobil vzplanutí benzínu, kterým byl le-
toun na stojánce omýván. Z Horny II zbyly pouze
ohořelé trosky. Za svých 49 misích však byl pro
své osádky dobrým letounem, který je dokázal,
i přes značná poškození, vždy dovézt domů.
Osádky
Lt. Sumnera Reedera, Lt. Henry M. Heningtona,
349th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,
Thorpe Abbotts, začátek roku 1944
Snad kolem žádné B-17F ve 100th BG se netočí
tolik legend, jako kolem tohoto letounu. Vybízelo
k tomu několikrát opakující se číslo 13. Některá
z nich byla skutečná, některá přibásněná.
Že však šlo o výjimečný letoun, je nesporné. Le-
toun měl koncové dvojčíslí s/n “13”, dorazil do
Anglie 19. srpna 1943, legenda říká, že v pátek
13. Měla s ním přiletět osádka č. 13 Lt. Dona Mitch-
ella. To už pravda není, ovšem Mitchellova osádka
s ním letěla na svou první misi a pak ještě něko-
lik. Stojánkou Hard Lucku měla být ta s číslem
13…. a 100. bombardovací skupina byla součástí
13. combat wingu. Mezi další osádky, které s tímto
letounem létaly, patří osádka Lt. Lorena C. Van
Steenise. Především s ní je tento letoun spojo-
ván. S Hard Luckem odlétali 17 misí. Nelze psát
o Hard Lucku a nezmínit vedoucího její letové
osádky, osobitého M/Sgt. Glenna M. „Zip“ Myerse,
jemuž letoun, mimo jiné, vděčí za svou dlouhou
bojovou kariéru. Ke konci roku 1943 a v zimě 1944
začaly tento letoun používat i jiné osádky, Ran-
dall T. Chadwick, John M. Shelly a především
John S. Giles (celkem 8 misí). Po misi 8. května
1944 letoun čekala dlouhá „wellness“ přestávka.
Hard Luck dostal novou prosklenou příď, uza-
vření bočních oken a hřbetní věž nového typu
z B-17G. A také proběhla generálka všech čtyř
motorů. Tento letoun se totiž stal rekordmanem
8. letecké armády poté, co odlétal 50 bojových misí
s původními motory a turbokompresory, se kte-
rými byl v létě 1943 přelétnut přes oceán.
Po opravách se 8. července 1944 vrátil do bojo-
vé činnosti, a to s osádkou L. Alberta E. Trommera,
která byla na své třetí bojové misi a po zbytek
existence Hard Lucku se stala jeho hlavními
uživateli. Kromě cvičných letů během července
1944 společně odlétali 8 bojových misí. Dne 14.
srpna 1944 Hard Luck vzlétl s osádkou Lt. Donal-
da E. Cielewiche na svou 62. misi, Ludwigshafen.
Nad cílem letoun smrtelně zasáhl flak. Osádka
odhodila pumy a letoun v široké zatáčce zamířil
k zemi. Než dopadl, umožnil všem mužům na pa-
lubě opustit letoun na padácích. Hard Luck tak byl
poslední B-17F, která u 100th BG bojově létala.
Varianta 1 - osádky Lt. Lorena C. Van Steenise a Lt. Johna S. Gilese, Jr, 350th Bomb Squadron, 100th Bomb Group,
Thorpe Abbotts, duben 1944
Varianta 2 - osádka Lt. Alberta E. Trommera, 350th BS, 100th Bomb Group, Thorpe Abbotts, červenec 1944
Varianta 1
Varianta 2
Varianta 2
INFO Eduard
13
Červen 2024