Page 19
a připravovali se ke startu k průzkumu invazních
pláží. S Wodarczykem, který se držel v blízkosti,
zamířil Priller ve výšce 100 metrů na jihozápad.
Východně od Abbeville vzhlédl a spatřil několik
velkých formací Spitfirů, které prolétaly skrz
protrhanou základnu oblačnosti. Poblíž Le Havre
vystoupal do mračna visícího ve výšce 200
metrů a stočil se na západ.
O několik okamžiků později se obě stíhačky
vynořily z mraků jižně od britské invazní pláže
s krycím názvem Sword. Priller měl jen chvilku
na to, aby se zadíval na moře na největší
námořní sílu, jaká se kdy v historii shromáždila.
Viděl vlny připlouvajících invazních lodí, jak
se blíží k plážím všude, kam až v mlhavém
počasí dohlédl. Se zvoláním: „Hodně štěstí!“
na Wodarczyka přešel Priller přes křídlo do
střemhlavého letu, přičemž ukazatel rychlosti
vystoupal nad 400 mil za hodinu. Klesli do výšky
50 stop a oba se řítili k pláži Sword Beach, kde
se britští vojáci vrhali do úkrytů, zatímco lodě
na pobřeží zahajovaly protiletadlovou palbu tak
hlasitou, že ti na zemi měli problém slyšet, jak
Priller a Wodarczyk sami začínají střílet, když
se jim mihli nad hlavou. Palba invazní flotily je
nezasáhla.
Během okamžiku tak byla jediná účast
Luftwaffe nad normandskými plážemi během
rána dne D u konce. Priller a Wodarczyk se
vrátili do mraků a zmizeli. Nevěděli, že právě
absolvovali nejznámější misi v celé historii
JG 26, a to díky jejímu pozdějšímu popisu v knize
Cornelia Ryana „The Longest Day“ a filmu, který
podle ní byl natočen.
I. a III. Gruppe JG 26 uskutečnily 6. června
většinu ze 172 letů Luftwaffe v invazním sektoru.
Byla to kapka v moři ve srovnání se 14 000
vzlety, které toho dne uskutečnilo spojenecké
letectvo. Ke konci dne dorazila II. Gruppe po
přeletu Francie natolik včas, aby za posledního
světla absolvovala nasazení nad Normandií,
během níž zachytila Mustangy 4. stíhací skupiny
při ostřelování nepřátelských pozic a při
prvním průletu sestřelila beze ztrát čtyři P-51B.
Po většinu následujících osmi týdnů operovaly
I. a III./JG 54 z Cormeilles a Boissy le Bois,
zatímco II. Gruppe sídlila v Guyancourt u Paříže.
III. Gruppe vzlétala z Villacoublay Nord a Sud,
rovněž v pařížském regionu.
Do večera 7. června zůstalo v Německu pouze
šest stíhacích eskader, zatímco sedmnáct
jich odletělo do severozápadní Francie, aby
se postavilo invazi. Pokud by tyto jednotky
byly v plném stavu, jednalo by se o více než
1 000 stíhačů, což by mohla být síla, která by
měla na boje velký vliv. Bohužel pro Německo,
vzhledem ke ztrátám, které jednotky utrpěly
nad Říší v předchozích měsících, a vzhledem
k chaotičnosti přesunu z Německa do Francie,
bylo při západu slunce druhého dne invaze
vedeno jako operační pouze 289 stíhačů.
Po příletu do Francie stíhací jednotky zjistily,
že téměř všechna letiště Luftwaffe ve Francii
byla během předchozích tří měsíců příliš vážně
poškozena americkým bombardováním, než
aby mohla být využita. Byli by nuceni létat
a bojovat z improvizovaných letišť, která byla
tak daleko od bojiště, že by měli jen necelých
30 minut času k činnosti nad Normandií. Vzhledem
k neschopnosti 5. stíhací divize řídit nově
příchozí jednotky v podobě plánování a řízení
operací, byla většina stíhacích misí odlétaných
během bitvy v Normandii typu „freie jagd“ –
volný lov, provozovaný nezávislými stíhacími
aktivitami, což vedlo k neefektivnímu využití už
tak omezených zdrojů. V průběhu následujících
dvou měsíců to, co zbylo z výkvětu Jagdwaffe,
zemřelo v přesile 100:1 na normandském
nebi. Němečtí stíhači byli převálcováni lépe
vycvičenými a zkušenějšími spojeneckými piloty.
I když se počet německých stíhačů do konce
června zvýšil na 1 000, byl to přesně ten případ,
který bylo možno vyjádřit slovy „příliš málo
a příliš pozdě“.
Během 7. 6. si Priller připsal své 97. a 98.
vítězství, a to nad letouny P-47 a P-51. Těžce
zkoušení piloti I. a II. Gruppe si připsali osm
vítězství ku dvěma ztrátám. Následujícího dne
vedl Priller 11 Fw 190 z I. Gruppe na útok proti
invazním plážím. Jejich skóre bylo „zničení“
15 havarovaných kluzáků.
Operace Pointblank byla úspěšná. Spojenecké
vzdušné síly nyní měly nad západní Evropou
vzdušnou převahu. Pětiměsíční kampaň stála
8. leteckou armádu 2 600 ztracených bombardér ů
a 980 stíhaček, 18 400 ztracených letců, z toho
okolo 10 000 mrtvých.
Počasí se umoudřilo 10. června v den, kdy
328. peruť 352. stíhací skupiny pod vedením
Capt. Johna Thornella spatřila 40 stíhacích
bombardérů Bf 10 9, l e tícíc h nízko nad p ředmostím
"Ferocious Frankie", známý P-51D-5 od 361. stíhací skupiny. (USAF Official)
Ralph Hofer byl jednou ze skutečných „postav“ 4. stíhací skupiny. Dne 10. června 1944 se stal prvním spojeneckým
stíhačem, který nouzově přistál na předsunuté přistávací ploše v Normandii poté, co při souboji utrpěl poškození
olejového chladiče. (oficiální text USAF)
„Příliš málo a příliš
pozde“
HISTORIE
INFO Eduard
19
Červen 2024