Kittyhawky dvou světadílů

Text: Jan Zdiarský 

Ilustrace: Gareth Hector

Kat. č. 11187

Boxarty stavebnic limitovaných edicí obvykle nepřinášejí konkrétní příběh či situaci. Mají navodit atmosféru a vizuálně připravit modeláře na to, co ho v krabici čeká. Tím spíše, jde-li o stavebnici stylu Dual Combo, kde je výběr nabízených markingů velmi pestrý a na krabici zobrazené letouny mohou být vztaženy k válečným oblastem i značně vzdáleným.

Stejně je tomu tak u Dual Comba Kittyhawku, kde spolu nad pouští letí Kittyhawk RAF z afrického bojiště a stroj RAAF z oblasti jižního Pacifiku. Přesto mají oba letouny mnoho společného. V neposlední řadě elegantní a bojovný výraz, vlastní všem P-40.

Britové a letci z dalších zemí Commonwealthu používali Tomahawky (P-40B/C) a Kittyhawky (P-40D - N) v Africe s velkým úspěchem. V severoafrickém pouštním tažení sehrály tyto letouny významnou roli tažných koní. Kromě RAF s nimi létali Australané, Novozélanďané, Jihoafričani a Kanaďané (ti v Africe neměli vlastní perutě RCAF a jejich piloti byli zařazení do perutí RAF).

Tyto letouny nebyly nejrychlejší ani nejlepší ve vyšších hladinách, ale svou pevnou konstrukcí, která vydržela značné poškození v boji, a schopností plnit i úkoly útoků proti pozemním cílům, se staly pro spojence v severní Africe nepostradatelnými.

Patrně nejvýraznější jednotkou, používající Kittyhawky v Africe a Středomoří obecně, byla 112. peruť RAF. Proslula nejen velkými bojovými úspěchy (ke konci války její piloti nárokovali 206 letounů protivníka zničených ve vzduchu a 62 na zemi), ale také typickou žraločí tlamou, namalovanou na chladičích ve spodní části přídí svých strojů. Tento prvek převzaly od amerických Létajících Tygrů (1st American Volunteer Group), působících v letech 1941 – 42 v čínsko-japonské válce. Oba zmíněné výskyty „sharkmouth“ vytvořily jakýsi trademark, vizuál, neodmyslitelně spojený s letounem P-40.

Ke zmíněné 112. peruti RAF patřil i první z letounů ve dvojici na obrázku – Kittyhawk ET789, se kterým v roce 1942 létal australský pilot Sgt. Wallace Daniel Hogg. S tímto letounem se mimo jiné v dubnu 1942 zúčastnil velkého boje s německými Ju 87 při kterém byl jeho Kittyhawk vážně poškozen. Sgt. Hogg se přesto dokázal dostat domů a bojoval i po následující měsíce, až do 21. října 1942, kdy byl sestřelen a zajat. Zbytek války strávil v zajateckém táboře Stalag Luft 3 v Saganu.

Také pilot druhého Kittyhawku z boxartu byl Australan. Na rozdíl od Hogga sloužil v čistě australské jednotce (75. peruť RAAF) a také mnohem blíže k domovu. Hvězdné období této perutě spadá do jara 1942, kdy sloužila na Noemfoor Island v jižním Pacifiku, kde působila především v roli obránce přístavu Port Moresby. Během o málo více než šest týdnů trvajících bojů peruť sestřelila 35 nepřátelských letounů a takřka 60 jich poškodila. Sama však také měla nemalé ztráty. V bojích a při haváriích ztratila 12 pilotů a 22 strojů. Většina jejích Kittyhawků byla na konci tohoto období ztracena nebo vážně poškozena. Dne 3. května 1942 byla peruť stažena z bojů a vrátila se zpět na australskou pevninu. Po znovuvybavení letouny a novými piloty byla dislokována na Milne Bay, nedaleko svého předchozího působiště. Z různých základen v oblasti Papua – New Guinea pak působila až do prosince 1944.

Do daného období, konkrétně srpna 1944, pak spadá i příběh druhého zobrazeného letounu. Kittyhawk s RAAF označením A29-521 pilotoval F/O T. R. Jacklin ze 75. perutě RAAF. Dne 9. srpna 1944 utržil Jacklin vážné poškození v boji, přičemž levá polovina křídla byla z více než čtvrtiny zničena. Levé křidélko chybělo úplně. S takto poškozeným strojem dokázal F/O Jacklin doletět více než 200 mil až na Noemfoor Island a přistát na své základně.

V obou tak rozdílných oblastech bojů, pouštním prostředí severní Afriky, i značně humidním klimatu jižního Pacifiku, Kittyhawky značně trpěly, ovšem bez ztráty bojové hodnoty. Náročné klimatické podmínky se projevovaly nejen na draku, přístrojovém vybavení, zbraních a pohonných jednotkách, ale také na povrchu. Kamuflážní nátěry v těchto oblastech značně bledly a oprýskávaly. O to zajímavější jsou dnes pro modeláře. K tomu přispívají také četné kresby a nosearty, kterými Kittyhawky, a obecně letouny P-40, oplývají.