Markingy pro Spitfire Mk.Vb early 1/72
COL A
P8699, F/Lt John Bisdee, No. 609 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec 1941
John Bisdee se narodil ve Weston-super-Mare v Somersetu. Po vypuknutí 2. světové války byl povolán do služby v RAF. Po ukončení výcviku byl přidělen k No. 609 Squadron, se kterou se účastnil Bitvy o Británii a dosáhl řady vzdušných vítězství. V roce 1942 byl odvelen na Maltu jako velitel No. 601 Squadron. Po přesunu do severní Afriky, se zapojil do kampaně v Západní poušti. V roce 1943 byl jmenován vojenským guvernérem Lampedusy. Většinu ze zbytku své válečné služby strávil výcvikem a jako velitel No. 323 Wing v Itálii. V červnu 1945 obdržel Řád britského impéria. Během války dosáhl deseti sestřelů, z toho dvou ve spolupráci, dalších čtyř pravděpodobně a čtyři letouny nepřítele poškodil. Stejně jako všechny Bisdeeho předchozí Spitfiry, i P8699 měl pod čelním štítkem jeho osobní emblém, liliový květ s korunkou. V srpnu 1941 převzal P8699 S/Ldr George „Kemp“ Gilroy a dosáhl s ním čtyř ze svých 24 sestřelů.
COL B
W3257, F/Lt Eric S. Lock, No. 611 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, červenec-srpen 1941
Nejúspěšnější pilot Bitvy o Británii Eric Stanley Lock letěl se Spitfirem W3257 poprvé 14. července 1941. Nový letoun pokřtil sestřelem Bf 109F, kterým dosáhl svého posledního vzdušného vítězství.
O necelé tři týdny později, 3. srpna, zaútočil při návratu z akce typu Rhubarb na německou kolonu u Pas de Calais a od té doby je nezvěstný. Předpokládá se, že byl sestřelen protiletadlovou palbou a zřítil se do moře. Jeho Spitfire Mk.V W3257 ani Lock sám nebyli nikdy nalezeni. Na kontě měl 26 sestřelů, dosažených během 25 týdnů operačního nasazení v průběhu jednoho roku, z něhož ovšem strávil šest měsíců v nemocnicích. Spitfire Mk.Vb W3257 byl zbarven standardní kamufláží Dark Green / Dark Earth / Sky. Kódová písmena E-FY byla v barvě Sky, což byl standardní barevný odstín kódových písmen Spitfirů hornchurchského wingu. Sériové číslo bylo namalováno v nestandardní velikosti za trupovým pruhem Sky nad VOP.
COL C
W3320, P/O Donald E. Kingaby, No. 92 Squadron, RAF Biggin Hill, Velká Británie, červenec-srpen 1941
Donald Ernest „Don“ Kingaby byl jedním z nejúspěšnějších stíhačů RAF na Spitfirech. Prvních úspěchů dosáhl již během Bitvy o Británii v řadách No. 266 a No. 92 Squadron a do konce roku 1940 měl na kontě osm sestřelů. Další úspěchy rychle přibývaly a do léta 1941 měl již na kontě 14 vzdušných vítězství. Spitfire W3320, pojmenovaný The Darlington Spitfire, byl jeho posledním osobním Spitfirem u No. 92 Squadron. Létal s ním od 20. července 1941 do 16. října 1941 a absolvoval v jeho kokpitu 33 operačních letů při kterých sestřelil tři Bf 109F jistě, další tři pravděpodobně a jeden poškodil. K operačnímu létání se vrátil v březnu 1942 u No. 111 Squadron a následně jako velitel letky u No. 64 Squadron. Na podzim 1942 převzal velení No. 122 Squadron. Během invaze v Normandii působil na velitelství Fighter Command a válku zakončil jako velitel Advanced Gunnery School v Catfossu. Celkem dosáhl 23 sestřelů. Na zakoupení Spitfiru Mk.Vb W3320 The Darlington Spitfire, přispěli částkou 5082 liber občané města Darlington v hrabství Durham v severovýchodní Anglii. Po 15. srpnu 1941 byla na W3320 přebarvena pole Dark Earth tmavě šedou barvou Mixed Grey, na spodních plochách pak dostal letoun nátěr barvou Medium Sea Grey.
COL D
P8783, Sgt Donald R. Morrison, No. 401 Squadron RCAF, RAF Biggin Hill, Velká Británie, listopad 1941 – únor 1942
Donald Morrison se narodil 2. června 1921 v Torontu v Ontariu. Vystudoval North Toronto Collegiate a v říjnu 1940 vstoupil do RCAF. V červenci 1941 dokončil výcvik a odjel do Velké Británie. Byl přidělen k No. 122 Squadron a o dva měsíce později k No. 401 Squadron RCAF, u které se začal rychle prosazovat. Do konce února 1942 dosáhl tří potvrzených sestřelů. V dubnu 1942 byl na stáži v Ústřední dělostřelecké škole Witteringu a poté se vrátil na své místo u No. 401 Squadron. Dne 19. srpna 1942 byl při souboji s Fw 190 sestřelen, vyskočil ze zasaženého letounu a na padáku se snesl do Lamanšského průlivu, z něhož byl zachráněn. Během záchranné akce obsluhoval na člunu kulomety a střílel na útočící nepřátelská letadla. Dne 8. listopadu byl znovu sestřelen a vážně zraněn šrapnelem. Němečtí lékaři mu byly nuceni amputovat nohu. Kvůli svému postižení byl repatriován zpět do Velké Británie. Do Kanady se vrátil v listopadu a v květnu 1944 se stal instruktorem u No. 20 EFTS. Z RCAF odešel 14. března 1945. V roce 1947 se vrátil do Velké Británie a vstoupil do RAF, kde sloužil do roku 1951. Později pracoval pro Trans Canadian Airways. Celkem měl za svoji válečnou kariéru na svém kontě sedm potvrzených sestřelů, z toho tři společné, čtyři další pravděpodobně sestřel a pět poškodil. Postavičku Jiggse, kterou vytvořil karikaturista George McManus, měl Sgt Don Morrison nakreslenu na každém letadle, se kterým pravidelně létal u No. 401 Squadron. Prvním Spitfirem na kterém byla tato postavička nakreslena, byl Spitfire P8783.
COL E
W3774, P/O William V. Crawford Compton, No. 485 Squadron, RAF Kenley, Velká Británie, listopad 1941– březen 1942
Jedním z nejúspěšnějších pilotů RAF byl Novozélanďan William Vernon Crawford-Compton. Do RAF vstoupil v roce 1939 jako mechanik, následně byl přijat do leteckého výcviku, který dokončil v roce 1940. V březnu 1941 byl přidělen k nově vytvořené jednotce No. 485 Sqn. a od srpna 1942 sloužil velice úspěšně jako velitel B Flightu u No. 611 Sqn. Koncem roku 1942 převzal velení No. 64 Sqn. a vedl ji do konce března následujícího roku. Po období štábních povinností se v polovině roku 1943 stal velitelem stíhacího křídla Hornchurch a vedl ho až do konce roku. Po ukončení operačního turnusu přednášel tři měsíce ve Spojených státech o operacích RAF. Do aktivní služby se vrátil jako velitel No. 145 Wing, který vedl v útočných operacích před a po operaci Overlord. Po válce zastával řadu vyšších funkcí v RAF a koncem roku 1968 odešel do výslužby v hodnosti Air vice-marshal. Zemřel v lednu 1988 ve věku 72 let. Celkem dosáhl 22 sestřelů, čtyř pravděpodobných a dalších 13 letounů poškodil. Zobrazený Spitfire W3774 byl jeho prvním osobním letounem a dosáhl na něm čtyř sestřelů. Na levé straně pod kabinou měl vyobrazenou kresbu hořící svastiky a nad ní pánev s hlavou Hitlera. Levou stranu krytu nádrže zdobil nápis Auckland 1 “Waiuku”. Na pravé straně pod kabinou byl darovací nápis Samson. W3774 dostal nové zbarvení platné od 16. srpna 1941. Fotografie dokladují použití velmi tmavého odstínu Mixed Grey (pravděpodobně Extra Dark Sea Grey) na místech původní Dark Earth, pás Sky byl na spodní ploše přemalován novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey.
COL F
P8537, Sgt Jaroslav Hloužek, No. 313 Squadron, RAF Hornchurch, Velká Británie, listopad 1941 -březen 1942
Spitfire Mk.Vb P8537 sloužil operačně u No. 313 Squadron od 2. listopadu 1941 do 28. března 1942. Nejčastěji do jeho kokpitu usedali piloti Sgt J. Hloužek, F/L K. Vykoukal a F/S K. Foglar. Postavička koníka Horáce, kterou na tento Spitfire namaloval plzeňský rodák, vyučený písmomalíř a autor všech kreseb na Spitfirech No. 313 Squadron Sgt Karel Pavlík, byla na tomto Spitfiru dlouhá léta určitou záhadou, protože z fotografií byla známa pouze polovina kresby. Až dvě neoříznuté fotografie z archivu po mechaniku F/O Ing. Karlu Beinhauerovi pomohly rozřešit, jak vypadala druhá polovina. Spitfire P8537 byl přestříkán do nových kamuflážních odstínů platných od 16. srpna 1941. Dochované fotografie dokladují kompletní změnu všech kamuflážních ploch Spitfiru. Na místech původní Dark Earth bylo použito velmi světlého odstínu Mixed Grey a pás barvy Sky Blue byl na spodní ploše přetřen novým odstínem spodních ploch Medium Sea Grey. Kódová písmena RY-Z byla v odstínu Sky Blue, stejně jako vrtulový kužel a prstenec před VOP.