Strana 11
Tropikalizované stroje procházející údržbou u No. 103 Main-
tenance Unit v egyptském Aboukiru dostávaly u této servisní
jednotky vyráběné ltry typu Aboukir. Byly lépe aerodynamicky
tvarované a na nasávacím otvoru vybavené žaluzií, která ltr
uzavírala pouze v kritických režimech letu, kdy hrozilo nasátí
většího objemu prachu. Jsou známa dvě provedení tohoto l-
tru. Druhá, patrně pozdější verze, měla změněný i spodní krycí
plech motoru před ltrem. Většina letounů vybavených ltrem
Aboukir byla verze Mk.Vc, a během úpravy u No. 103 MU obvyk-
le dostala také zkrácené koncové oblouky křídla a vrtule Rotol.
Zkrácené koncové oblouky montované v Aboukiru měly jiný tvar
než klasické zkrácené koncové oblouky verze LF Mk.Vb a Vc
a neměly instalovaná poziční světla. Některé stroje zůstaly v
původním provedení křídel s klasickými koncovými oblouky a
jsou známy také stroje s prodlouženými koncovými oblouky,
známé z pozdějších výškových Spitrů HF Mk.IX.
Trocha tvrdé pravdy na závěr
Z následujícího grackého znázornění technického vývoje Spit-
rů Mk.V lze nabýt dojmu, že byl vývoj logický, na výrobních
linkách střídala jedna přesně denovaná verze druhou, výko-
ny a užitné vlastnosti postupně pěkně rostly. Zkrátka taková
ukázková evoluce s jasně denovanými evolučními kroky. Bo-
hužel, není tomu tak... Jak už tomu bývá, realita je mnohem
barvitější než idealizovaná teorie. Ve skutečnosti se atributy
jednotlivých verzí prolínají. Vývoj zdaleka nebyl přímočarý. Na-
opak, byl až turbulentní. Stroje se upgradovaly postupně při ge-
nerálních i běžných opravách. Najdeme tak již zmíněné Mk.Vc
s trubkami vytápění palubních zbraní na výfucích, které by
Mk.Vc v žádném případě neměly mít, nebo Mk.Vc s hladkou ná-
běžnou hranou pouze s vystupující hlavní kanónu Hispano, což
je atribut verze Mk.Vb. Rozdělení Spitrů Mk.Vb na rané, střed-
ní a pozdní (Early, Mid, Late) také není přesné a jednoznačné.
Ve skutečnosti bylo mnoho strojů s integrovaným pancéřovým
sklem, považovaných za Mk.Vb Late, vyrobeno dříve, než řada
strojů s předsazeným pancéřovým sklem, označovaných jako
Mk.Vb Mid. Stejně tak integrované pancéřové sklo implicitně
neznamená, že stroj musí mít vypouklý odsuvný překryt kabiny
typu Malcolm Hood. Jsou i stroje s kombinací čelního štítku
s integrovaným pancéřovým sklem a starší kabinou se zploště-
lými boky a větracím okénkem. Podobně je tomu kupříkladu
u tropických Spitrů. Teoreticky byla naprostá většina Spitrů
Mk.Vb a Mk.Vc konvertovaných u No. 103 MU v Aboukiru kon-
vertována na verzi LF Mk.Vb/c se zkráceným křídlem. Ve sku-
tečnosti mnoha těmto strojům zůstalo klasické oválné křídlo,
a jsou známy i stroje s prodlouženým křídlem pro výškové lety,
známé z pozdějších Spitrů HF Mk.VIII a Mk.IX. Slušný zmatek
panuje také kolem výztuh potahu křídla nad podvozkovou ša-
chtou. Tyto výztuhy dostávaly stroje v pozdějším období služby,
kdy už se projevovala degradace potahu a únavové trhliny. Tyto
stroje pak většinově patří mezi zachovalé muzejní exempláře.
Z toho důvodu jsou mnohdy výztuhy považovány za standardní
prvek konstrukce nejen Spitrů Mk.V, ale i jiných verzí jako Mk.I
a Mk.II. Ani tomu tak nebylo. Ve skutečnosti je velmi obtížné,
ne-li nemožné, najít tyto výztuhy na válečných Spitrech v ope-
rační službě u bojových jednotek. Ve vyjmenovávání podobných
nestandardností bychom mohli pokračovat téměř donekonečna.
Zakončeme tedy tuto stať o technickém vývoji Spitru Mk.V
konstatováním, že v případě tohoto letadla není nic nemožné
a pokud jde o výskyt atributů, které na daném stroji podle jeho
verze nemají co dělat, stává se nemožné možným překvapivě
často. A jak už to v našem světě bývá, čím víc na jih se daný
stroj vyskytoval, tím víc podivuhodností na něm lze najít. C´est
la vie!
Ale není to jen život, je to i válka. Válka je pravým důvodem
tohoto zdánlivého chaosu. Chaos je to ale z našeho dnešního
pohledu, z pohledu lidí, v jejichž světě jde technický pokrok
sice stále velmi rychle kupředu, přesto v mezích pravidel, no-
rem a řečeno slovy klasika, v mezích zákona. Za války to bylo
úplně jiné. Veškerý život společnosti, chod továren i životy jed-
notlivců byly podřízeny jedinému cíli: vítězství. Byl to cíl, meta,
Spitre Mk.Vc vyzbrojený čtveřicí kanonů Hispano Mk.II. Vrtule je De Havilland, překryt kabiny nového stylu s vnitřním pancéřo-
vým čelním štítkem a posuvným překrytem s vybou¬lenými boky. Zdá se, že tento letoun je vybaven starším typem rádia Tr.9D
(foto: Simon Erland).
znamení vzývané v zemích vítězné koalice desetiletí po válce
až dodnes. Od vypuknutí války, kdy mnozí z počátku naivně
předpokládali, že bude krátká a snadná, bylo jasné, že zvítězí
ten houževnatější, výkonnější a kreativnější. Je tomu tak od
nepaměti v každé válce, jen z nějakých záhadných důvodů na
to lidé, včetně vysoce postavených osobností, stále dokola za-
pomínají a během nových válek si to znovu dokola připomínají
a uvědomují. Druhá světová válka v tom nebyla jiná, výjimečná
ovšem byla svým rozsahem, zarputilostí a mírou napáchaných
škod a hrůz. Odhodlaní, zarputilí a houževnatí v ní byli všich-
ni, všechny zúčastněné národy si sáhly na dno svých sil, vůle
a odhodlání, byť výše ztrát na životech a míra utrpení vojáků
i civilního obyvatelstva byly různé. Jak známo, čím dál na vý-
chod, tím to bylo horší. Letecký průmysl a dění v něm je odra-
zem doby, a to bylo také na obou bojujících stranách stejné. To,
co vidíme ve vývoji Spitru, najdeme naprosto identicky i ve
vývoji Messerschmittu Bf 109. Stejné motivy, stejné cíle, stejné
potíže, stejné výsledky. Cílem bylo vyrobit co nejvíce letadel
s co nejvyššími výkony a překonat protivníka jak kvantitativně,
tak kvalitativně. Protože snaha obou stran byla stejná, šlo o zá-
vod kdo s koho. Každá inovace na jedné straně vedla k inovaci
na straně druhé, každé zvýšení výkonů na jedné straně přimělo
z dnešního pohledu k bleskové reakci i stranu druhou. Pokud
tento princip promítneme do soupeření Spitru a Bf 109, je to
naprosto jasné. Jen rozsah potíží ve výrobě měl opačný vývoj
v čase. S notnou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že
zatímco v Británii, potažmo na spojenecké straně, byly největší
problémy ve výrobě na začátku války s kulminací v letech 1940
až 1942, s postupujícím časem se výroba srovnávala a s blíží-
cím se koncem války už byla materiální převaha jednoznačně
na straně spojenců. Samozřejmě v tom sehrál naprosto zásadní
roli ekonomický potenciál Spojených států, ale byla by chyba
snižovat význam britského průmyslu a jeho podíl na spojenec-
kém výrobním úsilí. Na straně Osy byl vývoj opačný. Německo
bylo ze všech zúčastněných zemí na válku nejlépe připraveno,
v roce 1940 bylo na vlně euforie a žilo v představě, že jeho
průmysl dokáže ozbrojené síly zásobovat bez větších potíží až
do vítězného konce. I zde přišel bod zlomu ve druhé polovině
roku 1942, ovšem s opačným trendem než na spojenecké straně.
Ač výkon německého průmyslu stále rostl, za výkonem spoje-
neckým už soustavně zaostával a zásobování vlastních boju-
jících armád se zhoršovalo úměrně k lepšícímu se zásobování
armád spojeneckých.
Z tohoto úhlu pohledu už začínají být některé zdánlivé nelogič-
nosti srozumitelnější. Příkladem mohou být již několikrát zmi-
ňovaná plátnem potažená křidélka Spitrů Mk.I a Mk.V, držící
se ve výrobě dávno poté, co byla vyvinuta nová, výrazně účin-
nější křidélka s kovovým potahem. Ta byla schválena do výroby
v prosinci 1941, ale ještě téměř po celou první polovinu roku
1941 vycházely z výroby Spitry s plátěnými křidélky, přičemž
u bojových jednotek jich byla ještě celá řada v pozdním létě
a na podzim 1941. Zmiňovaní Američané, kteří se svojí typickou
pragmatičností bez nějakého složitého schvalování potahovali
křidélka svých Spitrů překližkou, to dělali právě v této době.
Tedy téměř rok po tom, co měla celokovová křidélka ve výrobě
bezodkladně nahradit křidélka plátěná. Mimochodem, představ-
te si, že by něco takového nějaká jednotka udělala dnes! Pokud
si tento případ zasadíme do kontextu doby, budeme mít celkem
jasno. Co se dělo? V zimě 1940/41 pokračovaly německé nálety
na Británii, které trvaly po celé jaro. Pro výrobu Spitrů byl ale
zásadní již nálet z 26. září 1940, kdy byly těžce zasaženy zá-
vody rmy Supermarine ve Wolstonu a Itchenu. Následně došlo
k reorganizaci výroby, výroba komponent se rozptylovala mezi
řadu menších subdodavatelů a do nových prostor se přesouvala
i kompletace vyrobených letadel. To samozřejmě přineslo řadu
potíží nejen ve výrobě, ale i v logistice, a ty bylo třeba operativ-
ně řešit. Znovunastartování výroby Spitrů Mk.I ještě před kon-
cem roku 1940 je z tohoto pohledu (ne)malý zázrak, umocněný
faktem, že vyráběné stroje byly nadále průběžně vylepšovány.
Po Novém roce 1941 už nabíhala výroba verze Mk.V. Cílem bylo
zvýšit výkony Spitrů jako nejvýkonnější stíhačky RAF, protože
na frontu začaly přicházet Bf 109F a brzy se objevily ještě lepší
a nebezpečnější Fw 190A. Zároveň rostly ztráty RAF po zahájení
permanentní ofenzivy RAF na jaře 1941, což přineslo enormní
tlak na doplňování ztrát. V takové situaci nabývá převahy kvan-
titativní hledisko nad kvalitativním, výroba pod tlakem dává
přednost plnění dodávek za každou cenu. Požadavek zněl dodat
stroje se silnějším motorem a silnější výzbrojí, a to v dosta-
tečném počtu nutném k udržení bojeschopnosti. To výroba spl-
nila, ovšem za cenu nezměrných potíží. Byl nedostatek všeho,
od pracovních sil přes materiál až po potřeby denní spotřeby.
A ze všeho nejvíc chyběl čas. V téhle situaci byla nějaká plátěná
křidélka pro výrobu nepodstatným problémem. Jejich výroba
běžela, byla to lety prověřená klasika, plátno na konstrukci šily
zkušené pracovnice, výroba tohoto typu továrnu nezatěžovala.
Celokovová křidélka už byla jiná káva, jejich okamžité zave-
dení by odebralo kapacitu výrobě draků. Pokud by se stávající
oddělení přeškolovalo na jinou technologii, znamenalo by to
výpadek dodávek, protože by po nějakou dobu nebyla žádná
křidélka… Ona ochota personálu měnit technologie také nikdy
nebyla valná, už od dob průmyslové revoluce to byl zádrhel
a zádrhel je to dodnes. Lidi neradi mění něco, co jim fungu-
je a dokážou klást změnám houževnatý a ranovaný odpor.
Pokud jste manažer, jste pod tlakem odběratele, a nechcete
brzy skončit na ARO, minimalizujete problémy tím, že řešíte
nejprve velké problémy a až po nich ty malé. Velký problém
představovala instalace nových motorů a silnější výzbroje.
To se vyřešit muselo, to bylo zásadní. Křidélka představovala
naopak malý problém. Výroba fungovala a letadla s tím létala,
takže se to nechalo, jak to bylo. Letectvo mělo se zaváděním
prvních „Pětek“ do výzbroje také svoje trable, jako přehřívá-
ní motorů, zamrzání zbraní atd., takže křidélka a jejich limity
moc neřešilo. Když byly tyto úvodní štrapáce v létě 1941 vyře-
šeny, zůstala ta zpropadená křidélka a letectvo se začalo ozývat
a dožadovalo se důsledné výměny plátěných křidélek za celo-
kovová u všech Spitrů ve službě. Takže výrobě nezbylo, než
se přizpůsobit a změnu konečně provést. Dává vám to smysl?
Mě ano, znám to jak své boty. U nás je to se zaváděním tech-
nologických novinek do výroby úplně stejné, s výjimkou toho,
že nám nikdo nehází na hlavy bomby a místo RAF na nás křičí
modeláři, když něco hned napoprvé nefunguje ideálně. A ono
napoprvé nefunguje ideálně nic.
Mohli bychom tak brát případ po případu a vždy to bude stejný
příběh. Mluvit o chaosu a neschopnosti přitom není na místě.
To vidíme jen my lidé z budoucnosti, z naší perspektivy blaho-
bytných, přemoudřelých a přeregulovaných jedinců, kteří mají
jen velmi vágní a povětšinou moderní kinematograí zkreslenou
představu o podmínkách, v nichž naši předkové žili a o rozsahu
problémů, které museli řešit. Pokud se s těmi podmínkami dů-
kladně seznámíme a dáme si do souvislostí všechny historické
procesy a reálie, které jinak máme tendenci vidět a posuzovat
izolovaně, náš názor se změní. Pak nám nezbývá, než se našim
předkům za to, co dokázali, hluboce poklonit. A to prosím bez
ohledu na to, k jakému národu náležíme. Je jedno, zda mluví-
me o Britech, Američanech, Němcích, Japoncích, Češích nebo
Rusech. Ty příběhy jsou v principu vždy stejné. Mějme k našim
předkům úctu a respekt a starejme se, abychom se o blahobyt,
dosažený díky jejich práci a obětem vlastní hloupostí a namyš-
leností nepřipravili.
Následujících 47 obrazů vás provede technickým vývojem Spit-
ru Mk.V zobrazením charakteristických atributů každé vývojové
verze. Vždy jsou zobrazeny především změny oproti předcho-
zí verzi, charakteristické pro verzi popisovanou v dané guře.
Atributy sdílené s předchozí verzí obvykle označované a komen-
tované nejsou, i když v některých případech najdete výjimky.
Přejeme vám podnětné studium následujícího materiálu!
HISTORIE
INFO Eduard
11
Prosinec 2025