Info EDUARD

Měsíčník o historii a plastikovém modelářství.

Strana 8

Modernizace Spitfirů Mk.V
Během více než dva a půl roku trvající výroby byly Spitry Mk.V
postupně vyvíjeny a zdokonalovány. Již při náběhu výroby měly
oproti verzím Mk.I a Mk.II silnější pancéřování. Poměrně rychle
došlo k výměně olejového chladiče za větší s kruhovým vstu-
pem, který byl posléze zpětně namontován i na první Spitry
Mk.V vzniklé konverzí z Mk.I a Mk.II. Větší chladič se tím stal
jedním z rozpoznávacích znaků Spitrů Mk.V. Stejně rychle byla
opuštěna výzbroj sestávající z osmi kulometů Browning ráže 7,7
mm. Takto vyzbrojených Mk.Va bylo vyrobeno pouhých 94 kusů,
zatímco Mk.Vb a Mk.Vc se dvěma kanóny Hispano ráže 20 mm
a čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm vzniklo 6370 kusů.
Kabina
Změnou prošel čelní štítek, který měl pancéřové sklo monto-
váno vně čelního štítku. U pozdějších pětek již bylo pancéřové
sklo integrováno do čelního štítku, z něhož při pohledu zvenčí
nevystupovalo. Změny doznal i odsuvný kryt kabiny, který byl u
pozdějších výrobních sérií vypouklý nejen směrem nahoru, ale
i do stran (Malcolm Hood, modikace č. 461). Tento kryt už ne-
měl boční výklopné okénko. Většina Spitrů Mk.V byla vybavena
laminátovou sedačkou pilota.
Radiovybavení
První Spitry Mk.V, konvertované ze Spitrů Mk.I, byly stále vy-
baveny krátkovlnnými radiostanicemi TR.9D s drátěnou anté-
nou nataženou mezi anténními sloupky za kabinou a na vrcholu
směrovky. Během náběhu výroby už byly nové stroje vybavo-
vány novými VHF radiostanicemi TR.1133 a později TR.1143,
které od léta 1941 nahrazovaly starší radiostanice. TR.1133
a 1143 už neměly drátěnou anténu a sériové stroje jimi vyba-
vované už tedy neměly anténní stožárek na směrovce. Obdobně
měly první konvertované pětky identikační přístroj IFF R.3002,
záhy nahrazovaný novějším IFF přístrojem ARI 5000. Oba měly
drátěné antény mezi boky trupu a náběžnou hranou výškovky.
Anténa IFF byla na pozdějších Spitrech umístěna na spodní
ploše pravé poloviny křídla. Od listopadu 1941 byl postupně za-
váděn také radionavigační systém A.1271 pro navádění na při-
stání rádiovým paprskem.
Modifikace motoru
Do Spitrů Mk.V bylo montováno několik variant motoru. Kromě
základního Merlinu 45 to byl výškový Merlin 46 s větším kompre-
sorem, který dával vyšší plnicí tlak ve velkých výškách. Protože
se ale nenaplnil původní předpoklad, že se boje s Luftwae
přesunou do vyšších výšek, a mnoho bojových operací se naopak
odehrávalo v nižších letových hladinách, byla vyvinuta hloubko-
vá varianta Merlin 45M s optimálním výkonem v těchto výškách.
Samostatnou kapitolou je vývoj karburátoru. Původní nectnost
typu SU A.V.T.40 montovaného na motory Merlin III, kterou bylo
krátkodobé přerušení přívodu paliva při manévrech s negativ-
ním přetížením, se sice podařilo částečně vyřešit zavedením
takzvaného RAE restriktoru, zvaného též „Tillina dírka“ podle
jeho vynálezkyně Beatrice Shillingové, ale nebylo to řešení do-
konalé. Problém plně vyřešil až membránový karburátor (Anti-G
carburetor), vyvinutý rmou Rolls-Royce a zavedený do výroby
v prosinci 1942. Byly jím vybavovány motory řady Merlin 50 a 55,
montované především do Spitrů Mk.Vc.
Vrtule
Spitry Mk.V vyráběné mateřskou rmou Supermarine se povět-
šinou držely vrtulí De Havilland Hydromatic Type 5/29A, 5/39,
45/1 a 45/4, lišících se především úhlem nastavení listů. Tyto
vrtule byly velmi háklivé na pečlivou údržbu a měly tenden-
ci k zamrzání stavěcího mechanismu ve vyšších výškách. Stej-
né vrtule byly instalovány i do Spitrů Mk.V z produkce rmy
Westland. Spitry Mk.V z produkce továrny CBAF byly tradič-
ně vystrojovány spolehlivějšími a oblíbenějšími vrtulemi Rotol
RX5/14 a RX5/24 s kovovými listy, později pak vrtulemi RX5/10
s dřevěnými listy Jablo o mírně zmenšeném průměru (3,12 m
oproti 3,28 m u kovových listů). Ve druhé polovině války se vy-
skytovaly i Spitry Mk.Vc vybavené čtyřlistými vrtulemi.
Výfuky
První Spitry Mk.V měly stejné výfuky s rovným oválným ústím
jako Spitry Mk.I. Ty byly poměrně rychle nahrazeny novými
výfuky se zploštělým ústím typu rybí ocas – shtail. Je známo
několik variant těchto výfuků. Se zavedením kanónů Hispano
ráže 20 mm do výzbroje Spitrů Mk.Vb se ukázalo, že stáva-
jící vytápění palubních zbraní teplým vzduchem přivedeným
z chladiče nepostačuje a kanóny ve vyšších výškách zamrzají.
Vytápění bylo proto posíleno teplým vzduchem ohřívaným ve
výfucích, kterými procházela trubka, která za poslední výfuko-
vou rourou ústila do trupu před palivovou nádrží a dále vedla
trupem a náběžnou hranou křídla až ke kanónům. Tyto trubky
jsou charakteristické pro Spitry Mk.Vb. Spitry Mk.Vc dostaly
elektrické vytápění palubních zbraní, proto by na jejich výfu-
cích tato trubka topení být neměla. Je to ale jen teorie, proto-
že na mnoha fotograích Spitrů Mk.Vc je najdete. Jde zřejmě
o Mk.Vc konvertované z Mk.Vb instalací nových křídel typu C
na staré trupy Spitrů Mk.Vb.
Křidélka
U Spitrů Mk.V přetrvávaly problémy s plátnem potaženými kři-
délky, známé ze Spitrů Mk.I a Mk.II. Ačkoli byla celokovová
křidélka vyvinuta a odzkoušena již na konci roku 1940, ještě
v polovině roku 1941 nebyla běžně instalována na sériové stroje
opouštějící výrobní linky. Proto nejen Mk.V konvertované z Mk.I
a Mk.II měly plátnem potažená křidélka, ale měly je dokon-
ce první sériově vyráběné pětky. Teprve po zásahu Air Ministry
v červnu 1941 byla kovová křidélka zavedena do sériové výroby,
což významně zlepšilo vlastnosti jimi vybavených Spitrů v ma-
névrovém boji. Tento případ ilustruje těžkopádnost, s níž byla
mnohá technická zlepšení zaváděna do sériové výroby. Situa-
ce byla tak vážná, že vedla k paradoxní situaci, kdy americké
jednotky vyzbrojené Spitry Mk.V údajně nahrazovaly plátěná
křidélka vlastním provedením s překližkovým potahem.
Spitfire Mk.Vc
Spitre Mk.Vc byl logickým vyústěním postupných modikací
původní konstrukce Spitru. Kromě modernizované vypouklé
kabiny a čelního štítku s uvnitř integrovaným pancéřovým sklem
bylo nejvýznamnější a zásadní změnou nově zkonstruované
a zesílené křídlo. Za jeho zásadní výhodu je tradičně považová-
na možnost variabilní instalace zbraní, zahrnující osm kulome-
tů (varianta A), dva kanóny a čtyři kulomety (varianta B) nebo
čtyři kanóny (varianta C). Z nich naprosto převládala varianta
B, tedy dva kanóny a čtyři kulomety. Varianta C se používala
zřídka, protože těžké kanóny významně zhoršovaly letové para-
metry letounů, a pokud byly instalovány čtyři kanóny ve výrobě,
obvykle byly dva z nich u jednotek odstraněny. Varianta A se
u Spitrů Mk.Vc neinstalovala prakticky nikdy. Významnou změ-
nou byla instalace kanónů Hispano Mk.II s pásovými podavači
nábojů, které umožňovaly nést vyšší zásobu munice (120 ná-
bojů na hlaveň oproti šedesáti u starších kanónů Hispano Mk.I
s bubnovým zásobníkem). Tyto kanóny měly také menší tendenci
k zasekávání. Vnějším znakem jejich instalace je chybě-
jící spodní boule pod kanónovou šachtou, která se u Spitrů
Mk.Vb vyskytovala ve dvou provedeních – rovném symetrickém
u starších strojů a ledvinovitém asymetrickém u novějších. Hor-
ní boule nad kanónovou šachtou se naopak u Mk.Vc vyskytuje
nejméně ve třech známých provedeních podle předpokládané
varianty výzbroje a byla předmětem jisté variability a vlastní
tvorby u jednotek.
Naprosto zásadní změnou byla rekonstrukce podvozku se zpev-
něným uchycením podvozkových nohou se změněným úhlem
jejich pozice vůči ose křídla. To posunulo kola oproti starším
verzím Spitru o pět centimetrů vpřed, což zlepšilo stabilitu
letounu při pohybu na zemi a opticky se projevilo v novém, elip-
tickém tvaru podvozkové šachty. Zatahování podvozku už bylo
HISTORIE
INFO Eduard8
Prosinec 2025
Info EDUARD