Strana 66
#70205BOXART STORY
Premiérovou edicí nové stavebnice Spitfiru
v měřítku 1/72 je raná verze Mk.Vb. Takto vý-
znamný počin si přímo říkal o zobrazení výjimeč-
ného letounu a některého z legendárních pilotů
na box artu. Variant bylo několik, ale je více
než symbolické, že volba padla na stroj W3320
a Donalda Ernesta Kingabyho – jediného přísluš-
níka RAF, který během války třikrát obdržel Dis-
tinguished Flying Medal (DFM).
Donald Ernest Kingaby se narodil 7. ledna 1920
v Holloway v Londýně jako syn duchovního. Před
válkou pracoval v pojišťovnictví a studoval na
King's Ely.
Do Royal Air Force Volunteer Reserve vstou-
pil v dubnu 1939 a v červnu 1940, již jako seržant
a pilot, nastoupil k No. 266 Squadron, vyzbrojené
Spitfiry Mk.I. V úvodní fázi bitvy o Británii poško-
dil dva Junkersy Ju 88 a jeden Bf 110. V září 1940
byl převelen k No. 92 Squadron. Již 27. září ná-
rokoval poškození jednoho Bf 109 a o tři dny poz-
ději tento úspěch zopakoval. Během října přidal
tři jistá vítězství, jeden sestřel v podílu s dalšími
pěti piloty, jeden letoun sestřelený pravděpodob-
ně a jeden poškozený. V listopadu pak sestřelil
čtyři stodevítky a jednu zničil pravděpodobně,
většinu z těchto úspěchů docílil během jediného
dne – 15. listopadu.
V lednu 1941 město Darlington v hrabství Dur-
ham darovalo Ministerstvu obrany částku 5 082
liber, za kterou byl o několik měsíců později poří-
zen Spitfire Mk.Vb W3320, oficiálně pojmenovaný
The Darlington Spitfire. Tento letoun se stal jed-
ním z nejúspěšnějších Spitfirů celé války – cel-
kem jej pilotovalo více než padesát pilotů na 212
operačních letech, dohromady 337,35 letových
hodin.
Piloti se shodovali, že Darlington Spitfire měl
„něco do sebe“. A stejně tak jeho letci – především
Flight Sergeant Don Kingaby, který s ním absol-
voval první bojový let 20. července 1941 a později
na tomto stroji odlétal 37 bojových letů a připsal
si tři potvrzené sestřely, tři pravděpodobné a je-
den letoun poškodil.
Později W3320 sloužil u No. 54, 118, 64, 611,
234 a nakonec 63 Squadron RAF. Kariéra
W3320 skončila 28. října 1944, kdy byl na sto-
jánce základny North Weald zničen při kolizi
se Spitfirem československé „třistadesítky.“ Na
letišti došlo současně ke dvěma kolizím. The Dar-
ligton Spitfire se stal obětí srážky se Spitfirem
„NN
-
T“ (MA228), za jehož řízením seděl F/Sgt.
Václav Nikl. V té době šlo o nejstarší stále slou-
žící Spitfire verze Mk.V. Tomuto ikonickému le-
tounu se věnuje webová stránka http://www.ro-
gerdarlington.me.uk/Spitfire.html a rovněž kniha,
jejímž autorem je Peter Caygill.
Rok 1941 přinesl změnu taktiky – stíhací letec-
tvo RAF přešlo do ofenzivy a podnikalo sweepy
nad okupovanou Evropou. Kingaby u 92. perutě
během těchto akcí sestřelil asi tucet nepřátel-
ských strojů a tisk jej brzy začal označovat jako
„specialistu na stodevítky“.
Dne 22. listopadu 1941 získal nouzovou důstoj-
nickou hodnost pilot officer (probationary) a byl
na čas stažen z bojových operací.
V březnu 1942 se vrátil k operačnímu létá-
ní u No. 111 Squadron. O měsíc později přešel
k No. 64 Squadron, kde opět skóroval dvěma se-
střely a dvěma poškozenými letouny.
Dne 30. června byl povýšen na Flying Officer
(válečná hodnost), v listopadu 1942 byl přidělen
k No. 122 Squadron jako její velitel a stál v jejím
čele až do dubna 1943. Během března jako jeho
číslo létal československé stíhací eso Otto Smik.
Po období odpočinku na velitelství stíhacího
letectva se v létě 1944 opět vrací jako velitel kří-
del – tentokrát nad invazními plážemi v Norman-
dii. Svůj poslední sestřel (podíl 0,50) získal stále
ještě na Spitfiru Mk.Vb dne 30. června. Jeho cel-
kové skóre se tak ustálilo na 21 vítězstvích, dvou
letounech zničených ve spolupráci, 6 něpřátel-
ských strojů zničil pravděpodobně a 11 poškodil.
Dne 24. července byl povýšen na Squadron
Leader (war substantive) a poté působil jako
instruktor střelby na Advanced Gunnery School
RAF Catfoss, kde zůstal až do konce války.
Po válce velel jako acting Wing Commander
a 15. května 1945 obdržel Distinguished Flying
Cross Spojených států, 15. června pak Croix de
guerre od belgické vlády.
Po válce získal trvalou služební hodnost Fli-
ght Lieutenant (od 29. listopadu 1946 se zpětnou
platností od 1. září 1945) a válečnou hodnost
Squadron Leader si podržel až do 1. ledna 1948.
Po krátkém návratu k hodnosti Flight Lieute-
nant byl 1. ledna 1949 povýšen na stálou hodnost
Squadron Leader.
Od února 1949 do dubna 1952 velel No. 72
Squadron, vyzbrojené proudovými de Havilland
Vampires. Dne 5. června 1952 obdržel Air Force
Cross.
V RAF sloužil až do svého odchodu do výslužby
29. září 1958, kdy si ponechal hodnost Wing Co-
mmander. Následně se s manželkou přestěhoval
do Spojených států za svými dcerami, kde žil až
do své smrti 31. prosince 1990 ve Westfieldu ve
státě Massachusetts.
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
The Darlington Spitfire
INFO Eduard66
Prosinec 2025