Tail End Charlie
Post scriptum k výstavě Svět plastikového modelářství
Text: Petr Vacek
Při přípravě článku o výstavě v Technickém muzeu v Brně uvnitř tohoto čísla, a především při mnoha konverzacích s návštěvníky výstavy mi přišla na mysl úvaha smyslu takových výstav a smyslu modelářských soutěží. Pro její rozvinutí se musím vrátit o několik let zpět. Myšlenka udělat velkou výstavu založenou na plastikových modelech a tom, co toto hobby potřebuje a obnáší, má u mě dlouhou historii (navíc KPM BRNO pořádalo ve spolupráci s Technickým muzeem dvě podobné velké výstavy v 80. letech) a vedlo mě k tomu nepřímo takové pokračování „našeho“ MODELLBRNA. To také nebyla klasická modelářská výstava – vždy jsme se na MODELLBRNU snažili soutěžení spíše upozadit a dát co největší prostor klubovým stolům i tematickým výstavám. Mezi prvními jsme dělali veřejné workshopy nazvané MODELLBRNO XXL, to hlavně proto, abychom nové trendy dostali mezi co nejvíce modelářů a díky prostorům na BVV to bylo možné. K tomu patřil maximální možný doprovodný program. A velmi mě těší, že dnes je tento trend součástí téměř každé výstavy, setkání nebo soutěže. Díky povídání při víkendovém modelaření s návštěvníky aktuální výstavy v Technickém muzeu (a to jsou nemodeláři i modeláři, kteří nikde svoje modely neukazují) se dovídáme, že oni na soutěž jet nemůžou, protože to neumí a přitom když mi ukazují fotky svých výtvorů, klidně by mohli. Celý problém vidím v názvu soutěží a myslím, že je načase otevřít se s tímto koníčkem širší veřejnosti, systém soutěží předělat na setkání a výstavy. Je super že třeba E-DAY má v názvu MEZINÁRODNÍ MODELÁŘSKÁ VÝSTAVA. To, že modeláři (komise modelářů) na výstavě vyberou v některých kategoriích tzv. BEST OF, je asi v pořádku. A také to, že především mladí dostanou nějakou vzpomínku/ocenění, ale když slýchávám, že někdo nedostal cenu a že už nepřijede … to je až úsměvné. Přestaňme závodit, pojďme se bavit - modelařením.
Proti mistrovské soutěži nic nemám, ale to je jiná, tak trošku uzavřená záležitost. Jasně daná pravidla, proškolení rozhodčí, modely jsou konfrontovány s podklady a další specifika. OK, může být. Klidně i součástí větší výstavy….
Hlavně je to hobby a každý modelář dělá model jak nejlépe umí, setkáními a výstavami s workshopy se i takoví modeláři mohou posouvat dál. Ano, někomu stačí jak to dělá, ale mnoho modelářů vůbec neví, jak na co jít, nezná nové technologie, byť by je zvládl. Především je třeba začít, to vidím aktuálně o víkendech strávených na naší výstavě. Perfektně se k tomu hodí kniha PSPM 1, kterou vydal Kuba Vilingr, a kterou i díky jemu a propojení na nakladatele máme v omezeném počtu k prodeji – u vydavatele už není ani jediný kus. Možná by stálo za úvahu časem knihu zaktualizovat a vydat rozšířené vydaní… Čas i v našem hobby letí a i tato „Kubova kuchařka“ je na pultech už nějaký ten rok. Stejně tak by modelářská škola mohla vycházet v modelářských periodikách, anebo zkusit tuto knihu přepracovat do podoby živé kuchařky, třeba na Youtube, a to včetně nových trendů. Legislativa a přístup školství našemu hobby také nepomáhá, přitom každý modelář je tak trošku historik, umělec, konstruktér, architekt. Rozvíjí mnoho schopností, dovedností – trpělivost, pečlivost, zručnost, a to všechno by nová generace potřebovala. Měli bychom se, dokud nás je ještě hodně, pokusit nastartovat novou modelářskou krev. To je hlavní důvod aktuální výstavy v Technickém muzeu - ukázat naše hobby široké veřejnosti.