Den D plus dva
Text: Jan Bobek
Ilustrace: Piotr Forkasiewicz
Kat. č. 7473
Spojenecké vylodění v Normandii je jedním ze zásadních předělů druhé světové války a současně představuje zásadní milník historie válečnictví. Úspěšné provedení této operace by nebylo možné bez vzdušné nadvlády, kterou Spojenci postupně budovali v leteckých bitvách nad západní Evropou v první polovině roku 1944. Naprosto zásadním způsobem se tato převaha projevila právě v bojích nad Normandií. Během 6. června 1944, jehož synonymem se stalo označení Den D, provedly spojenecké letecké jednotky nad bojištěm neuvěřitelných 14 000 bojových letů.
Za prvního německého letce, který se dostal do oblasti vylodění, je považován Obstlt. Priller, Kommodore JG 26, který se svým wingmanem prolétl nad invazní pláží před devátou hodinou ráno. Přestože bylo množství invazních plavidel dechberoucí, Němci se až do večera domnívali, že se jedná pouze o diverzní operaci a k hlavnímu vylodění dojde jinde. Priller však nebyl prvním letcem, který proti invazním silám zasáhl. V brzkých ranních hodinách totiž byly proti přistávajícím invazním kluzákům vyslány bitevní Focke-Wulfy Fw 190 G z I./SKG 10. Jednalo se o jednotku, která se zabývala nočními bitevními útoky proti cílům v Británii a její vyslání na bojový let před svítáním bylo logické. Při prvním letu však piloti z I./SKG 10 nepřátelské letouny nenalezli. Během druhého ranního letu se jim kolem páté hodiny podařilo sestřelit čtyři bombardéry Lancaster a navíc zpozorovali invazní síly.
Luftwaffe, která v tomto prostoru nebyla připravena na obranu proti takové invazní operaci, během dne do boje nasadila části stíhacích jednotek JG 2, JG 26. Jejich letci od poledne do večera sestřelili 20 spojeneckých letounů, při ztrátě devíti strojů. Do boje byly nasazeny i Fw 190 z SG 4 a Junkersy Ju 88 C z I./ZG 1. Celkový počet bojových letů Luftwaffe v první den invaze představoval zhruba jedno procento počtu vzletů jejich protivníků. Teprve ve večerních hodinách byly k bojišti v Normandii přesunuty letecké posily z Německa, takže o 24 hodin později bylo na letištích v severní Francii 1 100 stíhacích letounů, z nichž však kvůli chaotickému přesunu a nedostatkům pozemního zabezpečení byly schopny nasazení jen necelé tři stovky.
Prvním spojeneckým pilotem, který 6. června 1944 v invazním prostoru sestřelil nepřátelský letoun, byl F/O J. A. Houlton z novozélandské 485. peruti. Při startu zavadil o překážku, a tak musel ze svého osobního letounu bleskově přesedlat na Spitfire LF Mk.IX (MK950). Přibližně v půl čtvrté odpoledne se mu u Caen podařilo sestřelit jeden stíhací Junkers Ju 88 C-6 samostatně a další ve spolupráci z dalšími třemi piloty. Oba německé dvoumotoráky patřily k I./ZG 1. Piloti Spitfirů z belgické 349. peruti sestřelili další dva a několik poškodili. Němci z 2./ZG 1 ztratili dva Junkersy, nikdo z jejich osádek nepřežil. Třetí Ju 88 z této Staffel se na základnu vrátil s 10% poškozením, ale všichni tři členové osádky utrpěli zranění. Další dva stroje údajně ztratila 1./ZG 1. Jeden z belgických Spitfirů byl ale sestřelen obrannou palbou jedné z osádek Ju 88.
Novozélandská 485. peruť náležela k 135. Wingu RAF společně s kolegy z 222. a 349 peruti. Wing byl zapojen do intenzivních leteckých operací hned od prvního dne bojů v Normandii. Během 7. června jeho jednotky přišly od dva Spitfiry, z toho jeden byl omylem sestřelen spojeneckým flakem.
John A. Houlton startoval do boje 8. června opět ve svém osobním Spitfiru ML407 s označením OU-V. Letěl s ním do akce 135. Wingu ve večerních hodinách na hlídku v nízké letové hladině. Spojenečtí piloti u Caen narazili na skupinu asi dvaceti Fw 190 a dvanáct Bf 109, které měly pod trupem podvěšené pumy. Výškové zajištění poskytovala belgická 349. peruť a na Němce se vrhli stíhači z 222. a 485. peruti. Po divoké honičce piloti Spitfirů bez vlastní ztráty nárokovali sedm letounů sestřelených jistě a dalších sedm jako poškozených. Dramatické okamžiky tohoto večerního leteckého boje na boxartu zachytil Piotr Forkasiewicz. Další podrobnosti ke Spitfiru ML407, včetně místa, kde se dnes nachází, najdete v historickém textu ve stavebnici.
Identita jednotky s Messerschmitty Bf 109 je nejasná, ale v případě Fw 190 šlo zcela jistě o III./JG 54 „Grünherz“, která se do Normandie přesunula během předcházejícího dne. V tomto boji přišla o jeden letoun, Fw 190 A-8/ZY, WNr. 170644, „bílá 2“, jehož pilot Fw. Wilhelm Müller byl zraněn. Němečtí letci po boji ohlásili dvě vítězství.