Page 9
z pozice čtyř hodin. Ještě když byl mimo dostřel,
vypálil Howard dávku, aby protivníka od bom
-
bardérů odehnal, protože se pilot připravoval
k dalšímu útoku. Poté se Howard k Bf 109 rychle
přiblížil přímo zezadu. Když letoun zaplnil Ho
-
wardův zaměřovač, ten vypálil dvouvteřinovou
dávku, načež Bf 109 vypustila těžký černý dým.
Po návratu do Boxtedu hlásil Howardův wingman,
Lt. H. B. Smith, že viděl, jak z Bf 109 odlétávají čás-
ti předtím, než explodoval motor, a letoun přešel
do nekontrolovatelného vertikálního střemhla
-
vého letu. 354. peruť si připsala tři vítězství, ale
utrpěla také první bojové ztráty, když se nevrátili
piloti tří Mustangů, včetně Maj. Owena Seamana,
velitele 353. perutě, který šel dolů nad Severním
mořem; jeho stíhačka byla poškozena nad cílem.
22. prosince skupina doprovázela bombardé
-
ry nad Osnabrück a Münster. P-51 se tehdy však
ukázal být nespolehlivým. Během této mise bylo
20 Mustangů nuceno přerušit kvůli špatně fun
-
gujícím motorům. Později byl objeven důvod, spo-
čívající ve špatné kombinaci britského leteckého
benzínu a amerických zapalovacích svíček.
Dne 23. října 1943 se v newyorském přístavu
nalodili na palubu lodi RMS Queen Mary přísluš
-
níci 357. stíhací skupiny. Spolu s dalšími 11 000
spojeneckými vojáky mířili do Anglie. 29. října
zakotvila loď v Clyde a muži 357. stíhací skupiny
měli možnost seznámit se se systémem anglic
-
kých drah, když byli vlakem přepraveni na svou
základnu v Raydon Wood v Suffolku. Dne 19. pro
-
since k nim dorazily opotřebované Mustangy II,
poháněné motory Allison, které měly být použity
pro přeškolování. Během následujících deseti
dnů dorazilo 14 letounů P-51B. Důstojník 363. pe
-
rutě Chuck Yeager vzpomínal:
„Stačila mi hodina
v jednom z nich, abych se přesvědčil, že patřím
mezi nejšťastnější piloty na světě, když se mi do
-
stalo cti létat na tomto letounu.“
Administrativa armádního letectva opět přidě-
lila 357. stíhací skupinu a její Mustangy k 9. letec-
ké armádě. To však změnilo jedno z prvních roz-
hodnutí generála Dwighta Eisenhowera ve funkci
vrchního velitele spojeneckých expedičních sil
(SHEAF), po jeho příjezdu do Anglie. 357. stíhací
skupina tak byla převelena k 8. stíhacímu veli
-
telství, přičemž 9. velitelství taktického letectva
(IX Tactical Air Command) dostalo nově zřízenou
358. stíhací skupinu, vybavenou P-47.
Mise v prosinci 1943 ukázaly, že 8. stíhací ve
-
litelství nyní bombardérům dokázalo poskytovat
účinné krytí. Parafrázujeme-li Winstona Chur
-
chilla, nebyl to začátek konce, ale konec začátku.
Jedním ze symbolů velkých změn, které na
-
staly u 8. stíhacího velitelství, bylo, že na Nový
rok 1944 převzal velení 4. stíhací skupiny Don
Blakeslee. Řekl svým pilotům, co od nich oče
-
kává:
„Čtvrtá stíhací skupina bude nejlepší stí-
hací jednotkou v Osmé letecké armádě. Jsme
tu, abychom bojovali. Těm, kteří mi nevěří, bych
doporučil přestup k jiné skupině. Pro ty, kteří se
mnou budou držet krok, jedině dobře. Ti, kteří ne,
o ty stejně nestojím.“
Steve Pisanos později vzpo-
mínal:
„Pokud někdo dosud měl nějaké pochyb-
nosti, z prohlášení plukovníka Dona bylo jasné,
že v roce 1944 jdou rukavice dolů.“
1st Lt. Ralph „Kidd“ Hover (v kokpitu) byl vyhlášeným „excentrikem“ 4. stíhací skupiny. Po jednom večírku
s přáteli v Detroitu, kde působil jako profesionální boxer, se z hecu přidal k RCAF. Po výcviku přešel
k USAAF a byl přidělen k 334. stíhací peruti, kde hned při své první misi zaznamenal vítězství.
[foto: USAF Official]
„Snoot's Sniper“, letoun P-51B od 352. stíhací skupiny, známé jako
„Blue Nosed Bastards of Bodney“ (Modonosí bastardi z Bodney).
Přezdívku si jednotka vysloužila díky modrému zbarvení přídí
jejích letounů. [foto: USAF Official]
ČLÁNKY
INFO Eduard
9
Květen 2024