Page 8
výše“ a dosáhli dohody, že 354. stíhací skupina
sice zůstane administrativně součástí 9. letec
-
ké armády, ale až do invaze bude působit pod
8. stíhacím velitelstvím. Když se však dozvěděli,
že také 363. stíhací skupina, rovněž přidělená
k 9. letecké armádě, je hned druhou v pořadníku
na Mustangy, uvedlo 8. stíhací velitelství motory
vojenské byrokracie do chodu na plné obrátky,
aby zajistilo, že zbytek Mustangů, jakmile budou
k dispozici, připadne 8. letecké armádě. Kromě
toho také RAF obdržela letouny P-51B, které
zde byly označovány jako Mustang III, a právě
probíhal proces vybavování čtyř perutí Fighter
Command RAF novými stíhačkami. Náčelník RAF,
sir Charles Portal, souhlasil s přidělením těchto
jednotek k podpoře 8. stíhacího velitelství, jak
-
mile budou britské perutě operačně způsobilé.
Potřeba Mustangů pro doprovody bombardérů
nad cíle byla tak velká, že se 354. skupina zú
-
častnila své první eskortní mise nad nepřátel-
ským územím již 5. prosince, přičemž vytvořila
u 8. stíhacího velitelství rekord v minimalizaci
času od příchodu do Anglie k první misi. Sku
-
pina vyslala 36 P-51, opět pod vedením Dona
Blakesleeho s velitelem skupiny Col. Kenne
-
them R. Martinem létajícím na křídle, které do-
provázely bombardéry útočící na letiště v okolí
Bordeaux. Krytí nad cílem zajišťovala také
55. stíhací skupina s 34 P-38. Ovšem Luftwaffe
se neobjevila. Dne 11. prosince utrpěla 354. stí
-
hací skupina první ztrátu, a to během mise na
Brémy, přestože se s žádnými nepřátelskými
stíhači nesetkala.
Výročí svého prvního měsíce s P-51 oslavila
354. stíhací skupina 13. prosince 1943 vysláním
36 Mustangů na první let nad Německo, kterým
byl doprovod nad Kiel. S nepřítelem se skupina
v boji poprvé setkala během doprovodné mise
nad Brémy 16. prosince a nárokovala si jeden
Bf 110, sestřelený 2nd Lt. Charlesem F. Gummem
z 355. perutě. Tuto misi vedl velitel jednotky, Col.
Martin. Cestou domů se 2nd Lt. Glenn T. Eagles
-
ton z 353. perutě stal prvním pilotem jednotky,
který se zachránil na padáku. Poté, co se s le
-
tounem poškozeným obrannou střelbou Bf 110 G,
na který útočil a dostal potvrzen jako pravděpo
-
dobný sestřel, dostal přes kanál La Manche až
téměř k anglickému pobřeží. Štěstí měl i poté, co
opustil letoun na padáku. Všimla si ho posádka
záchranného člunu RAF právě ve chvíli, kdy při
-
stál v ledových vodách, a vytáhla ho na palubu
po pouhých pěti minutách, o nichž později řekl:
„Byla to největší zima, jakou jsem kdy zažil.“
Při třetí misi do Brém 20. prosince se skupi-
na pod vedením Col. Martina svými 47 Mustangy,
spolu s 26 letouny P-38 a 418 letouny P-47 podí
-
lela na doprovodu bombardérů. Pro 546 letounů
B-17 a B-24 to byla dosud největší mise v historii
8. letecké armády.
James Howard zpozoroval nad cílem tři
Bf 109. Pilot jedné z nich udělal chybu, když
po svém útoku začal znovu stoupat pod B-17,
a dal tak Howardovi šanci přiblížit se k němu
Vedoucím esem 334. stíhací perutě 4. stíhací skupiny byl Duane
Beeson. Jeho P-51B byl pojmenován „Boise Bee“ na počest
města Boise ve státě Idaho, odkud pocházel. Tmavé plochy na
letounu jsou pozůstatkem ochranného obalu, kterým byl letoun
potažen během přepravy přes Atlantik. [foto: USAF Official]
Letecká základna v Debdenu byla domovem 4. stíhací skupiny. Byla to předválečná základna RAF a 4. stíhací
skupina se sem dostala v roce 1942, kdy ještě patřila k Eagle Squadrons RAF. [foto: USAF Official]
Cpt. Don Gentile z 336. perutě, 4. stíhací skupiny,
se svým hlavním mechanikem, T/Sgt Johnem
Ferrou. [foto: USAF Official]
1st Lt. John T. Godfrey (vlevo) se svým psem Luckym
a hlavním mechanikem T/Sgt. Edem Krantzem. Godfrey
létal jako doprovod Dona Gentileho a příběhy obou byly
využity 8. stíhacím velitelstvím na začátku roku 1944
jako „vedoucí“ a jeho „doprovod“ během propagačního
snímku „Ace Race“. [foto: USAF Official]
ČLÁNKY
INFO Eduard8
Květen 2024